|
Tvorba: Kázání o potřebě usilovat o svatost
Posted on Neděle, 08. únor 2015 @ 12:33:46 CET Vložil: Mainstream |
poslal Stanley První čtení: Exodus 33.17 - 23: „Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem. I řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ Hospodin odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“
Druhé čtení.: Matouš 5,45 – 48: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Čtení ke kázání: Židům 12,14: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
nedávno jsme si připomněli svátek Zjevení Páně čili Epifanii, lidově řečeno Svátek Tří králů. Právě narozený Ježíš byl jako Boží Syn a Spasitel zjeven nejdříve lidu izraelskému, konkrétně pastýřům, jak píše evangelista Lukáš (L 2,8-20). Pak přišli na řadu tehdejší pohané čili cizinci v podobě tří mudrců od východu, jak nám sděluje evangelista Matouš (Mt 2,1-12). Ti přinesli Ježíši zlato, kadidlo a myrhu. Tyto přinesené dary ukazovaly na trojí Ježíšův úřad krále, kněze a proroka.
V Ježíši Kristu se Bůh maximálně přiblížil lidem. V ráji čili v zahradě Eden lidé přímo hovořili s Bohem, jak ukazují druhá a třetí kapitola knihy Genesis. Po pádu do hříchu lidé ztratili přímý kontakt se svatým Bohem. Nicméně vždy toužili mluvit s Bohem tváří tvář, prahnul po tom i Mojžíš, jak jsme slyšeli v našem prvním čtení (Ex 33.17-23). Víme, jak to dopadlo. Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“
I apoštol Jan potvrzuje, že „Boha nikdy nikdo neviděl“ (J 1,18 či 1 J 4,12).
A co uvádí v prvním případě Jan dál? Jan dál uvádí, že „ jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (taktéž J 1,18). Po Kristu tedy už žádné lepší zjevení Boha nemůže nastat, např. v islámu. Autor Listu Židům píše o Ježíši toto „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.“ (Žd 1,1 - 4).
Lidé většinou touží se dostat po smrti do nebe, resp. do Božího království. Chtějí poznat Boha přímo, a to způsobem, jak to uvádí apoštol Pavel: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1 K 13,12). Ovšem v dnešním čtení ke kázání jsme slyšeli, že bez svatosti nikdo neuzří Pána (Žd 12,14). A Ježíš nás v druhém dnešním čtení vybízí, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec (Mt 5,48). I apoštol Petr nám připomíná potřebu svatosti: „Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘“ (1 P 1,14-16).
Ale jak se můžeme stát svatými? Vždyť víme, že „nikdo není dokonalý“, jak se obecně říká. A dále platí: „Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není“, jak píše apoštol Jan (1 J 1,8). I sám Ježíš říká: „Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Mk 10,18 a L 18,19). Nevěšme však hlavu, víme přece, že jsme „spaseni milostí skrze víru“ (Ef 2,8). Spasení není z nás, je to Boží dar, není z našich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,9). V Listě Židům pak stojí: „Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, na věky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, ‚až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu‘. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká: ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyněcestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla.“ (Žd 10,12-20).
Co to vše znamená? Znamená to, že Ježíš nás svou obětí posvětil a oddělil pro službu pravému Bohu. V tom smyslu jsme se stali pravdě svatými. Potvrzuje to i apoštol Petr, když píše: „Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.“ (1 P 2,6-10)
Jsme v tom smyslu tedy svatí. Znamená to ale, že nemáme usilovat o svatost? Nikoliv. Vždyť Jakub, bratr Páně, důrazně nám připomíná, že víra bez skutku je mrtvá (Jk 2,17 a Jk 2,26). Nemáme tedy stavět na tzv. laciné milosti. Tzv. entuziasté soudili, že pro ně platí: „Čistým je všechno čisté.“ (Tt 1,15). A tak třeba čeští Adamité neznávali manželství a provozovali tzv. volnou lásku. Jak dopadli? Jan Žižka je pobil. V Prvním Listě Tesalonickým totiž stojí: „Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.“ (1 Te 4,2-8).
O svatost tedy máme usilovat, částečně i z vlastních sil, ale hlavně v moci Ducha svatého a v síle Kristově. Apoštol Pavel uvádí: „ ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.“ (1 K 10,23). To jsou meze křesťanovy svobody. Jak psal Martin Luther: Jsem svoboden od všeho a zároveň jsem otrokem všech. Ve všem máme dorůstat Krista (Ef 4,15), máme obléknout Krista (Ga 3,27). Máme jít v Ježíšových šlépějích (1 P 2,21). Víme totiž, že kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho (Ř 8,9). V těchto posledních dnech nám Kniha Zjevení Janova radí: „Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.“ (Zj 22,11).
Všichni máme dosáhnout jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorůst zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Ef 4,13).
Dialektiku Boží milosti a našeho úsilí o svatost dobře ukazuje apoštol Pavel, když píše: „Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou,běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme. Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu.“ (Ef 3,12 - 17). Budete-li tak činit, bratři a sestry, nebeská odměna Vás nemine. Amen.
Modlitba po kázání:
Náš nebeský Otče,
děkujeme Ti, že ve Tvém Synu, Ježíši Kristu, jsi nám daroval vše, abychom mohli dosáhnout svatosti a v pravý čas Tě spatřit tváří v tvář. Neboť v Něm máme odpuštění hříchů a přístup k trůnu Tvé milosti. V Něm jsme ospravedlněni a máme čisté svědomí před Tebou. On je mírou všech věcí.
V Něm jsou nám darovány všechny poklady moudrosti a poznání. Díky Jeho oběti mohl přijít Duch svatý, který nám umožňuje správně proměňovat naše charaktery, touhy a jednání.
Odpusť nám, nebeský Otče, že příliš často žijeme z laciné milosti a zapomínáme na to, že se máme spolupodílet na posvěcujícím díle Ducha svatého. Že máme vést svůj život ve svatosti, že máme bojovat se svými hříchy, že máme zápasit o svou víru. Zkrátka, že máme aktivně usilovat o svatost, bez níž Tebe neuzří nikdo.
Nebeský Otče, daruj nám dostatek moudrosti, síly a odvahy, abychom se včas vzpamatovali a začali opravdu vážně brát to, že máme být svatí, neboť Ty jsi svatý. Abychom Ti plně odevzdali naše životy a sami sebe, abys nás mohl formovat k podobě Tvého Syna Ježíš Krista. Abychom vážně zpytovali své svědomí a zkoumali sami sebe, své postoje a své jednání. Abychom byli ochotno se nechávat Tvou mocí uzdravovat a posvěcovat. A tak mohli být též schopni vydávat našim bližním přitažlivé svědectví o Tobě - jediném, živém a pravém Bohu.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Stanislav Heczko
LECAV Praha
|
|
| |
| |
 | | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1
|
| | | |
|
