poslal Nepřihlášený
Za
pár dnů čeká Českou republiku
návštěva známého kazatele B. Hinna. O
koho se jedná? Na internetu o B. Hinnovi koluje mnoho informací,
nicméně spolu s googlem doporučuji si od něj přečít jeho údajně klíčovou
knížku „Dobré ráno Duchu svatý“.
Budete-li
si tuto knihu číst a zároveň číst i jiné články o B. Hinnovi, nebo se
dívat na youtube, kdo koluje řada záběrů z jeho shromáždění, budete
překvapeni určitou disproporcí. Kniha je totiž celkem umírněná. Např.
končí tímto sumářem:
„Největším skutkem Ducha svatého není uvést tělo do
jakési nebeské extáze. Může se stát, ale jeho cílem je usvědčovat lidí z
hříchu a vést je k Pánu Ježíši“ (S. 159)
„Být uzdraven nebo dokonce
padnout pod mocí Ducha, to člověku cestu do nebe neotevře. Jsou jen
jediné dveře – Kristus Pán“ (s. 157). Nebo
„Znamení, která následovala
po příchodu Ducha svatého, vedla lidí přímo ke Kristu“ (s. 108). B. Hinn
popisuje i „naplnění Duchem“, které spojuje s křtem v Duchu (s.
51). Působení Ducha svatého vidí ve třech oblastech – v tom,
"že se z
Bible jako knihy, stává živé Boží sovo, že se prohlubuje modlitební
živit a že se mění každodenní křesťanský život". (s. 63).
Podivné jsou některé Hinnovi závěry ohledně Trojice, ale řekněme, že zde se dotýká tajemství, kde všichni pokulháváme: „Bůh je jako slunce, Ježíš jako světlo a Ducha jako teplo, které cítíme“ (s. 69). (Šílené je ovšem
ohledně Trojice toto tvrzení:
https://www.youtube.com/watch?v=beiSK3kxh4U Kniha samotná ale není nijak extrémní, mnoho nebo možná většina v ní zapadá
do křesťanského mainstreamu ohledně učení o Duchu svatém (viz. zmíněné
ukázky).
V
této knize B. Hinn popisuje i svoji rodinu, náboženské pozadí, sny,
které ho už jako malého kluka vedly k poznání Krista, popisuje zde
odchod z Izraele do Kanady, kde prožil i svoji konverzi: „V tu chvíli
jsem však zavřel oči a vyslovil čtyři slova, která navždy změnila můj
život. „Pane Ježíši, vrať se“, řekl jsem nahlas. Nevěděl jsem, proč to
vlastně říkám, ale víc jsem nedokázal. Opakoval jsem ta slova znovu a
znovu: „Pane Ježíši, vrať se. Pane Ježíši, vrať se.“ Myslel jsem si
snad, že odešel z mého domu či z mého života? Nevěděl jsem. Ale jakmile
jsem tu větu vyslovil, cosi jsem pocítil – vrátil se mi onen zážitek z
doby, kdy mi bylo jedenáct let. Mravenčení nebylo tak silné, ale cítil
jsem energii téže intenzity. Projelo to mnou od hlavy až k patě. Co jsem
však v tu chvíli vnímal nejživěji, bylo, že mě tato vlna energie
očišťuje – v jediném okamžiku, z hloubi duše až na povrch. Cítil jsem se
naprosto čistý, bez hříchu. „V tu chvíli jsem nechápal, co se vlastně
stalo, ale Ježíš se pro mě stal stejně skutečný jako podlaha, na níž
jsem stál. Až na ona čtyři slova jsem se ani nemodlil. Ale nade vší
pochybnost jsem věděl, že se onoho únorového rána stalo cosi
neobyčejného… Kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem Ježíše znovu. A když
jsem je otevřel, byl tu také. Obraz jeho tváře jsem měl neustále před
sebou.“(s. 36-37).
Podobných
příběhů, kdy se někdo setkal s Kristem skrze sen nebo prožil skrze sen
povolání do služby Bohu, bychom v církevních dějinách našlo celou řadu
(Ignác z Loyoly, Jan Bosco a další, mnohem více toto pochází z katolické
provenience).
Jedna
z klíčových událostí jeho života byla prosinec 1973, kde navštívil
„zázračné shromáždění“ vedené K. Kuhlmanovou. Její uzdravovací
shromáždění později několikrát navštívil, a i když se s ní osobně
nesetkal, měla na něj, dle jeho slov, silný vliv. Později se stěhuje na
Floridu do Orlanda, kde zakládá Orlandské křesťanské centrum a začíná
konat shromáždění spojené s uzdravováním. Brzy se stává známým jak v
USA, tak i ve světě. Později – v devadesátých letech Hinn ovlivní
argentinského pastora C. Feidzona, který po přečtení knihy „Dobré ráno
Duchu svatý“ odjíždí do USA, aby Hinna poznal osobně. Zde na něj Hinn
vloží ruce, Freidzon je údajně přemožen Duchem, klesá k zemi, a když se
vrátí zpět do Argentiny, začnou se dít neobvyklé věci. Dochází k
duchovnímu probuzení, které se mj. projevuje tím, že lidé padají na zem,
nekontrolovaně se smějí, třesou se atd. Další, kdo od Hinna přijal
požehnání, byl John Arnott, kazatel sboru Vinice v Torontu a otec tzv.
Torontského požehnání, které jsme mohli zakusit i v naší zemi. Jednalo
se o nekontrolované a mnohdy velmi dlouhé záchvaty „svatého smíchu“
těch, kdo dle svých slov byli přemoženi mocí Ducha svatého.
O
B. Hinnovi se můžete dočíst mnoho a mnoho komentářů a to pochopitelně v
angličtině, ale i v češtině. Jisté je, že se jedná o celosvětově
známého kazatele, kterého prý po B. Grahamovi vidělo nejvíce lidí, kteří
kdy přišli na evangelizaci. Jeho televizní program This Is Your Day, je
dle wikipedie jedním z nejsledovanějších TV křesťanských programů na
světě. V únoru v Brazílii bylo na jeho show údajně 100000 lidí,
nejmasovější shromáždění měl v Indii před více než 7 milióny lidí.
Z
výše uvedené a údajně jeho klíčové knihy bychom řekli, že přijede
klasický letniční kazatel. Jenže když se podíváme na jeho vystoupení,
vidíme, co káže, pak najednou více chápeme varující a kritizující články
spojené s jeho jménem.
Osobně
vnímám několik zásadních problémů. Nekázal jsem desetitisícům, ale
stovkám a vím, jak se dá snadno zmanipulovat dav. Stačí dobře pracovat s
předzpěváky (nebo chcete-li s chváliči) a když necháte stále dokola
hrát pár akordů, tklivým hlasem začnete v lidech vzbuzovat pocit viny,
necháte ztlumit světla v sále, efekt je zaručený. Slabší povahy nevydrží
a zareagují na jakoukoli výzvu – od odevzdání peněz, po obrácení.
Nejsem proti výzvám, jenže pokud důvěřuji Pánu Bohu a jeho působení v
lidech, nemusím a vlastně ani nesmím používat manipulativní techniky.
Pro inspiraci se podívejte např. zde
https://www.youtube.com/watch?v=1i1o8Xx0suk
Hinnova
shromáždění jsou spojována s předem proklamovanými zázraky a
uzdravováním. Věřím, že Bůh uzdravuje i dnes. Ve sboru kde působím, se
za uzdravení modlíme, uzdravení jsme mohli několikrát zakusit a upřímně
řečeno – šel mi z toho mráz po zádech – jako pokaždé, když se setkám s
Boží mocí. Jenže jakmile se z uzdravení stává show, jakmile je
uzdravování proklamováno jako něco, na co máme nárok, nebo dokonce jako
odměna za víru, jsme vedle. Máme svoje prosby předkládat Bohu, jenže Bůh
je svrchovaný a někdy je jeho cesta cestou kříže a bolesti. Sám Kristus
nechtěl, aby ho lidé hledali kvůli zázrakům, ale kvůli jeho Otci a jemu
samotnému. Zázraky konal, uzdravoval, ale nikdy ne na povel. Navíc když
uzdravil, pak skutečně uzdravil, což se o Hinnovi a jemu podobným
povědět nedá. U nich spíše funguje metoda pokus – omyl.
Další
kontroverzí je na mnoha videích ukazovaný moment, kdy si Hinn sundá
sako a když jím mávne, lidé po desítkách či stovkách padají „pod mocí
Ducha“. Mnohokrát lidem Hinn k pádu na zem pomůže tím, že do nic – s
náležitým zařváním, strčí. Jiní se válí na zemi, třesou se atd. Nevěřící
si pochopitelně klepe na čelo, jenže i mnozí věřící si musí klást
otázku – tak toto je moc Ducha svatého? Řev, padání, svíjení se… nebo se
jedná o jiného ducha? Vím, že v dějinách duchovních probuzení docházelo
k různým – někdy zvláštním projevům, kdy lidé padali, plakali atd.
Jenže se jednalo o spontánní reakce, nikoli akce, kdy Duch jednal jakoby
na povel jakéhosi „pomazaného“.
Další
kontroverzí jsou – jako to u mnoha podobných masových evangelistů bývá,
peníze. Je správné, když se v církvi o penězích hovoří, když lidé
dávají, není správné, když je na lidí vyvíjen nátlak, aby dávali a
vzbuzován pocit viny, když nedají.
Na
youtube je dostatek videí, a tak nechť si čtenář udělá obrázek sám.
Obhájci B. Hinna tvrdí, že Kristovo evangelium je bláznovstvím tomuto
světu. To, co na Hinnovi mnohé pohoršuje, ale není zvěst evangelia, ale
manipulativní metody, tlak na lidi, jednostranné akcentace částí
evangelií, evangelium spojené s prosperitou.
Kristus
nikdy neřval, nestrkal do lidí, ale kázal a třeba dodat, kázal
inteligentně. Kristus jistě i uzdravoval, ale nedělal z toho show.
Nakonec kdyby na uzdravování postavil svoji službu, měl by u nohou
stejné zástupy jako Hinn. Jenže Kristus touto cestou jít odmítl. Cesta
do srdce člověka totiž není skrze manipulaci, řev a reflektory.