Navrhujeme, aby se BJB v ČR na oficiální úrovni již více neúčastnila žádných ekumenických slavností a shromáždění společně s ŘKC.

Odůvodnění návrhu:

Jelikož je tento návrh nezvyklý a ojedinělý, s pokorou vás proto prosíme, abyste věnovali našemu odůvodnění pozornost. Věříme totiž, že blízká ekumenická spolupráce s ŘKC není možná. Současný kontext Událost „Novoroční ekumenická slavnost ve znamení Taizé“ dne 1. ledna 2015 byla ekumenickým setkáním, kde mimo jiné bratr Kern, předseda Výkonného výboru BJB přednesl ve své modlitbě: „Pane, ty trpíš, když je naše rodina rozdělena, nebo když ti, kdo v tebe věří, jsou proti sobě, či se vzájemně ignorují. Pomáhej nám všem, kdo jsme zde shromážděni růst v jednotě.“

V kontextu modlitby br. Kerna také zazněly návrhy pana Aloise, jako představeného komunity Taizé a římského katolíka, které by měly vést k jednotě všech křesťanů. Zaujali nás tyto: „Opatrování jednoty na obecné úrovni je tradičně spojováno s římským biskupem. Nemohl by být přijat jako služebník, který bdí nad svorností mezi svými bratry a sestrami v jejich obrovské rozmanitosti?“Dále řekl: „Neměly by církve, které zdůrazňují, že k přijímání eucharistie je nutná jednota víry a shoda ve služebné správě, připisovat stejnou váhu i harmonii a bratrské lásce? Nemohly by nabídnout větší eucharistickou pohostinnost těm, kteří vyjadřují touhu po jednotě a věří ve skutečnou Kristovu přítomnost?

Návrhy pana Aloise jsou v souladu s principy vyjádřenými v katolickém dekretu o ekumenismu. V něm, se v čl. 3 s nadpisem „VZTAH ODLOUČENÝCH BRATŘÍ (odloučení bratři jsou podle ŘKC i baptisté) KE KATOLICKÉ CÍRKVI“, totiž čteme: „Přece však bratři od nás odloučení, jak jednotlivci, tak jejich společnosti a církve, nemají tu jednotu, jíž chtěl Ježíš Kristus obdařit všechny, které znovuzrodil a oživil v jedno tělo a k novému životu, jednotu, kterou vyznává Písmo svaté a úctyhodná církevní tradice. Neboť jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy.“

A ve stejném dekretu v čl. 4 pod hlavičkou „EKUMENISMUS“, čteme: „Když toto všechno věřící katolické církve konají rozumně a trpělivě pod dohledem svých pastýřů, přispívají k uskutečňování spravedlnosti a pravdy, svornosti a spolupráce, bratrské lásky a jednoty, aby touto cestou byly ponenáhlu překonány překážky bránící dokonalému církevnímu sjednocení a aby se všichni křesťané shromáždili v jednom slavení eucharistie a sdružili v jednotu jedné a jediné církve, v jednotu, kterou své církvi Kristus od počátku daroval a o níž věříme, že substituuje neztratitelně v katolické církvi, a o níž doufáme, že bude stále více vzrůstat až do konce věků.“

Tyto citace svědčí o tom, že pokud by BJB na tyto návrhy přistoupila, byla by nucena vzdát se svých teologických a historických zásad a věrouk. K tomu podle nás ekumenické hnutí směřuje.

Navrhovaný ekumenický dialog totiž, přesto, že je prezentován jako sjednocující, nevede k řešení zásadních teologických rozdílů mezi BJB a ŘKC. Tyto rozdíly nelze ignorovat, podceňovat nebo jakkoliv zlehčovat. ŘKC staletí usiluje o zneškodnění těchto rozdílu, dříve násilím a prohlášeními na koncilech. Dnes vše nasvědčuje tomu, že k tomuto účelu slouží ekumenické hnutí. Tyto rozdíly ovšem tvoří protestantské věroučné základy. BJB by tedy měla trvat na důrazech, které ji byly historicky vlastní jako součást reformačního hnutí:

• Bible je naší jedinou a dostačující autoritou pro život v Kristu (2 Tim. 3:16-17). Nikoliv tradice, papež, církev a Bible, jak učí ŘKC.
• Člověk je spasen pouze milostí skrze víru, skrze víru v Ježíše Krista a jeho úplnou, jednorázovou a zástupnou oběti (Řím. 3:22-26, 6:10; 1 Pet. 3:18, Heb. 9:28)
• Skutky nejsou součástí anebo základem spasení, ale jeho následným potvrzením (Ef. 2:8-9, Jak. 2:14-26)
• Ospravedlnění není proces (infusio), ale prohlášení (imputo). Jinak řečeno, že spravedlnost není věřícímu postupně vlita (pozice ŘKC), ale jednorázově přičtena. Spása tedy není dovršena skrze proces, ve kterém Bůh milostí a člověk skutky spolupracují, aby docílili ospravedlnění. Naopak, člověk je spasen, když jsou mu v jednom okamžiku odpuštěny všechny hříchy na základě zástupné oběti Ježíše Krista a je mu pak jednorázově připočtena Ježíšova spravedlnost. (Řím. 1:17, 2 Kor. 5:21).
• Toto jednorázové spasení učil Pán Ježíš (Lukáš 18:9-14, 18:18-21, 22:37). Kdokoliv připisuje Ježíši spásu jiným způsobem, nenásleduje skutečného Krista. Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. (Lk 9:26)
  Zde se Ježíš jednoznačně ztotožnil se svými slovy a nelze tedy oddělit osobu Ježíše od jeho učení.