|
Komentáře: Jakým soudem soudíte
Posted on Středa, 15. duben 2015 @ 16:09:48 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený Nejen na internetu se často setkáváme se
sebejistými soudy. Od více méně úsměvných soudů výkonů našich
sportovců, přes soudy našich politiků (včetně pravidelného lynčování
prezidenta) až po – v křesťanských kruzích obzvláště – oblíbené soudy
těch, kteří věří nějak jinak. Jinak, než nám to konvenuje s naší tradicí
a představami. Kdyby to nebylo vážné, možná by bylo až úsměvné
pozorovat některé kazatele, kteří každou neděli hřímají z kazatelny teze
o tom, že „v naší církvi máme jedinou správnou doktrínu, jediné správné
učení“, na což navazuje (přesně v duchu Orwellových dvou minut
nenávisti) filipika o tom, v jakém všichni ostatní žijí omylu, když
některé věci dělají jinak, než my.
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť
jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte,
takovou Bůh naměří vám.
Matouš 7:1-2
Někdy mám pocit, že lidé musí do určité
zdravé tolerance (nemám na mysli toleranci k hříchu!) dorůst, že to je
možná ovoce mnoha vlastních rozeznaných chyb a omylů a současně i lásky k
bližnímu (pamatujete, že láska přikrývá mnohá přestouní? Viz Př 10:12).
Apoštolové, když ještě chodili ve stopách Ježíše někde po Judsku a
Galileji, také byli hned s každým hotoví, jen pro příklad: Jan mu
řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s
námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ Ježíš však
řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi
hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. (Marek 9:38-40)
Někdy nám na druhých vadí opravdové
pitomosti, jindy se zaměřujeme na neuchopitelné hlubiny teologie a
obrazně řečeno dlouhé hodiny cedíme polévku, abychom vylovili utonuvšího
komára. Přitom nám často unikají daleko zásadnější věci nejen v naší
selektivní teologii, ale zejména v našem pyšném srdci, které diktuje
Bohu, co je správné a co ne.
Pamatujete si ještě na zákoníky a na
jejich pohled na Ježíše a jeho chování? Nazvali ho „žráč a pijan vína,
přítel celníků a hříšníků“ (Mt 11:19). Podle jimi stanovených pravidel
slušného chování se vymykal. Stýkal se se spodinou společnosti a
přinášel jim dobrou zprávu a naději. To se nehodilo do jejich vymazlené
teologie, proto i jeho odpověď „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“
jim nastavuje tvrdé zrcadlo. Kážeme o milosti a jsme nemilosrdní? Kážeme
o lásce a přitom jsme pyšní? Pamatujme na to, že „Bůh se staví proti
pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Jakub 4:6)
Zdroj: www.klicnik.eu
|
|
| |
| |
 | | | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1
|
| | | |
|
