poslal Nepřihlášený 18. března t. r. se v Charitasu (sídle KDU-ČSL na pražském Karlově
náměstí) konala konference o islámské imigraci. Nebudu referovat o všech
příspěvcích, byť byly vesměs velmi kvalitní, a zastavím se u snad
nejzásadnějšího: Poslanec Evropského parlamentu Pavel Svoboda přednesl
čtyři teze, jimiž by se měla Evropa ve vztahu k islámské imigraci řídit.
Teze vycházejí z přesvědčení, že náš vztah k muslimským
imigrantům by neměl být primárně konfrontační. Naším cílem není a nemůže
být postavení islámu jako takového mimo zákon a rovněž by nebylo
správné muslimy jakkoli otevřeně či skrytě šikanovat. Na druhé straně
jsme svědky častého ustupování radikálním muslimům. Zpravidla se tak
neděje v legislativě, i když takové pokusy už zde také byly, ale
v praktické „všední“ politice.
První Svobodova teze zní: Pokojné soužití s muslimy v Evropě nesmí znamenat islamizaci Evropy, protože to by znamenalo konec evropských hodnot.
Nyní se sluší říci, co to ty evropské hodnoty jsou. Toto
sousloví se sice objevuje velmi často, ne vždy však ten, kdo je používá,
vysvětlí, co tím vlastně míní. Pokusím se je alespoň stručně uvést:
Jde o základní svobody – svobodu slova, svobodu
shromažďování, svobodu vyznání a možnost praktikovat své náboženství,
pokud neodporuje zákonům dané země, dále o ochranu soukromého
vlastnictví a především právní stát. Ten předpokládá soudy nezávislé na
legislativě a exekutivě a možnost odvolání k vyšší instanci. A konečně
zmíním ještě rovnost před zákonem i rovnost v občanském životě.
(O evropských hodnotách by toho bylo možno napsat ještě
mnohem více, soudím však, že pro účely tohoto článku výše uvedené
stačí.)
Islamizace Evropy by znamenala znerovnoprávnění žen a
„jinověrců“ a praktickou ztrátu svobody slova. Pokojné soužití s muslimy
je možné jedině tehdy, nebudou-li tyto základní evropské hodnoty
zpochybňovat a usilovat o jejich relativizaci nebo přímo odstranění.
Druhou Svobodovu tezi považuji za snad nejdůležitější: Hlavní příčinou plíživé islamizace není úsilí muslimů, ale slabost Evropanů při obhajobě evropských hodnot. Tuto
tezi považuji za významnou zejména proto, že je nepřímým apelem na
každého z nás. Neříká, co mají dělat ti druzí, ale obrací se do
vlastních řad.
Pokud někde v Evropě vznikají zóny, kde se uplatňuje právo
šaría, pokud je možné, aby ve Velké Británii byly znásilňovány stovky
dívek, pokud je možné, aby muslimové nutili své dcery vzít si toho, koho
jim vyberou rodiče, pokud se praktikuje ženská obřízka (kterou,
podotýkám, Korán nevyžaduje), pak to není dáno tím, že by se změnila
legislativa, která by všechny tyto neblahé jevy umožnila. Nicméně tyto
jevy se dějí, a když někdy i velmi otřesné skutečnosti vyplavou na
povrch, jako se stalo v posledním půlroce v několika případech ve Velké
Británii, pak se ukáže, že to bylo umožněno zbabělostí policistů,
sociálních pracovníků a často i volených představitelů městských či
obecních rad. Ti všichni se po odhalení přiznávali, že o věci sice
věděli, ale měli strach proti muslimům zakročit, protože se báli nařčení
z rasismu. Na přístupu našeho ministerstva vnitra oceňuji, že tento
vývoj v zemích se silnou islámskou menšinou sleduje, a hledá cesty jak
se vyvarovat chyb, kterých se dopustily vlády zemí, v nichž k těmto
jevům dochází. Občas sice zaznívají hlasy, že se u nás těmito
záležitostmi zabývat nemusíme, protože počet muslimů v České republice
je zanedbatelný. Na postoji ministerstva vnitra je ale chvályhodné právě
to, že chce být na možné problémy připraveno včas, a ne je řešit, až
bude pozdě.
Druhou Svobodovu tezi považuji za nejdůležitější, nejkontroverznější ale bude patrně teze třetí: Kdo
nechce respektovat evropské hodnoty (zejména právní řád postavený na
lidských právech) a evropskou kulturu, ať jde žít někam jinam.
Uvědomuji si, že tato teze je velmi
problematická v zemích, kde žijí muslimové druhé a třetí generace. Jak
už bylo mnohokrát konstatováno, muslimové druhé a zejména třetí generace
zastávají radikální či vyloženě zločinné postoje mnohem častěji než ti
muslimové, kteří se před mnoha lety přistěhovali do Evropy za prací a
nalezli v ní nový domov. Nedokážu si představit, jak by bylo možno
deportovat všechny radikální muslimy třeba z Francie či Velké Británie.
Nicméně muslimové mají stejná práva jako my – mají volnost pohybu a tedy
i emigrace, a tato třetí teze vlastně říká: Na evropských hodnotách
budeme trvat; je zde určitý základ, který je mimo veškerou diskusi.
Můžeme diskutovat o různých aspektech náboženského soužití, nebudeme ale
diskutovat kupříkladu o tom, zda by nebylo lepší, aby svědectví ženy
mělo pouze třetinovou hodnotu ve srovnání se svědectvím muže. A budeme
trvat na praktické platnosti těchto hodnot i v těch částech našich zemí
či měst, kde mají muslimové většinu. Pokud se jim to nelíbí, nechť
využijí článků 13 a 14 Všeobecné deklarace lidských práv, které jim
dávají právo opustit svou zemi a hledat útočiště v jiné.
Konečně čtvrtá teze zní: Sebevědomá Evropa by měla vyžadovat, aby i v muslimských zemích byla respektována svoboda náboženství.
Opět si položme otázku, co to může znamenat prakticky?
Evropské armády nemohou třeba vrhnout do Jemenu a prosazovat tam
rovnoprávnost mužů a žen. Mnohé muslimské země jsou ale příjemci
nejrůznějších podob evropské pomoci, ať už finanční nebo odborné. Je
zcela namístě podmínit pokračování této pomoci ochranou náboženských
menšin v dané zemi – a mám na mysli ochranu skutečnou, nikoli pouze
verbální. To není žádný kulturní ani jiný imperialismus – to je vlastně
služba těmto zemím.
Uvidíme, jaký bude osud Svobodových tezí. Oceňuji ale, že
KDU-ČSL se těmito otázkami jako vládní strana odpovědně zabývá. Zatím se
ke mně nedoneslo, že by tyto otázky promýšlely i další dvě vládní
strany, byť je jejich odpovědnost vzhledem k lepšímu volebnímu výsledku
vyšší. Pavel Svoboda ale tyto teze nepředkládá proto, aby se staly
příčinou koaličních sporů – jestli něco přímo volá po nadstranickém
projednávání, pak je to právě tato problematika, kterou se budou muset
zabývat ještě mnohé budoucí vlády.
Dan Drápal
19. března 2015
Zdroj: http://dan-drapal.cz