Teologie a věda

Často žasnu nad Boží velikostí a vím, že Boha nenasoukáme do žádného teologického systému. Jak řekl kdysi Pavel Hošek, teologie je pouhé koktání o Bohu. Přesto jsem přesvědčen, že teologie je nesmírně důležitá. Jsem obdivovatelem Barthovy dialektiky, což by mne dle jednoho publicisty diskvalifikovalo z kazatelen fundamentalistů. A to zřejmě i přes to, že zároveň věřím ve verbální a plnou inspiraci Písma, v platnost každé ioty i když vím, že nemáme k dispozici biblický originál. Chcete-li, plně souhlasím s teologií paradoxu.

Biblické výpovědi je v tomto pohledu nutné respektovat, ale člověku není dáno je plně zpracovat a pochopit. V tom je například rozdíl mezi vědou a teologií. Teolog pracuje s neomylným dogmatem, ale vědec vychází, podle Poppera, z teorie možnosti falzifikace dosud nabytého poznání. Problém proto vidím v tom, když vědec pracuje jako teolog a jen obhajuje dogma namísto přístupu možnosti falzifikace (například darwinisté) nebo když teolog pracuje jen jako vědec a dogma potenciálně falzifikuje (liberální teologové).

Boží metafyzické atributy

Co tedy leze vědět o Bohu? Z metafyzických atributů víme, že Bůh je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Neexistuje všudypřítomnost bez vševědoucnosti, neexistuje všemocnost bez všudypřítomnosti a neexistuje vševědoucnost bez všemocnosti. Jestliže Bůh je všude, nehledě na pozemský čas a prostor, pak také vše ví. Jestliže Bůh je zároveň všemocný, pak musí být všemocný úplně všude, jak v prostoru, tak v čase. Pokud by Bůh byl omezen místem nebo časem, nebyl by všemohoucí. A konečně, jestliže Bůh úplně všechno může, pak je logické, že pokud by něco nevěděl, pak by to ani nemohl ovlivnit a nebyl by rovněž všemohoucí. Přestože jsem se snažil psát co nejjednodušeji, uvědomuji si, že nad touto scholastickou spekulací je třeba se zamyslet.

Bible nám ale obvykle nepředkládá jen spekulativní úvahy, ale prostá konstatování. Tato konstatování, která přesto obsahují metafyzické pravdy, jsou situována do našich, lidských problémů. Nenabízejí nám jen informace, ale především i existenciální řešení. Uveďme si několik míst z Písma. Například David slovy básníka mluví o Boží všudypřítomnosti i vševědoucnosti:
Žalmy 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

O všemohoucnosti mluví například již kniha Genezis:

Genesis 17:1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!

Omezenost lidského rozumu

Lidský rozum má však neustále touhu se povyšovat a Boha o tyto jeho atributy okrádat. Lidský duch se touží rozpínat, měnit dějiny, udělat si na zemi jméno. Babylonská věž nám toho budiž svědkem. Avšak lidské dějiny jsou již do detailu a předem Bohu známy. Kniha Zjevení je plná nám těžko pochopitelných detailů i časových údajů. Bůh má spočteny naše vlasy, zná počet zrnek písku v moři ve všech dobách. Kniha života již před založením světa obsahuje jména všech spasených. Ďábel, jakkoliv se bude snažit, nezmůže proti tomu nic. Jinými slovy, Bůh zná, má moc ovlivnit, a dopředu určil dráhu pohybu nejen každému atomu, ale i každé andělské peruti, dopředu určil velikost každé bakterie; zná, ví a kraluje nad každou naší myšlenkou, slyší každý náš povzdech a ví i to, co my o sobě nevíme.

Ale to je jen jeden, i když pravdivý a biblický, pohled na Boha. Dal by se doložit desítkami, možná stovkami veršů. Například Mesiáš byl dopředu v Písmu prorokován, včetně narození, života, smrti i vzkříšení; prvního i druhého příchodu. Vše, co bylo o něm napsáno v Písmu, se muselo naplnit. Přesto Ježíš z Nazareta zcela opravdově, ne naoko, zápasil s pokušením, byl na pokraji sil a vše záviselo na tom, zda obstojí. Boj byl opravdový, nikoli hraný.

Přece tedy nezáleží vše jen na Bohu. Bůh stvořil zemi pro člověka. Když jej tvořil, nestvořil jej jen jako robota z hlíny, ale dechl do něho ducha, který nebyl stvořen a vycházel z Boha samotného. Přesto se člověk nestal bohem. Člověk je stvořen k Božímu obrazu, má schopnost panovat a volit, poznávat, zkoumat a pojmenovávat, ale není bohem. Pán Bůh si ale také nestvořil homunkula, kterého by cvičil skrze jeho pád a nabídku spásy, a neobětoval přitom většinu později namnožené šarže. Člověk měl svobodu volby, jinak by mu Bůh přece nedával nesplnitelná přikázání. Bůh není jen velký hybatel, který vše naplánoval předem bez svobodného rozhodování člověka, i když samozřejmě člověka omezil. Již v ráji byl mezi Bohem a člověkem nebetyčný rozdíl. Ale v člověku je přesto podoba a obraz Boha a oživující duch, který dává člověku něco zvláštního. Co z toho plyne? Je zde zjevně svoboda Boží činit to, co On uzná za správné i odpovědnost člověka za uskutečňování jemu svěřeného díla.

Boží etické atributy

Vedle metafyzických atributů jsou zde ale i atributy etické. On je zároveň dobrý, laskavý, milující, pravdomluvný; On je jednoduše láska. Před člověka předkládá odjakživa přikázání, jejichž neuposlechnutí později trestá. Nebude ovšem nikdy trestat za to, co člověk nemohl ovlivnit; vždyť Bůh je spravedlivý. A opět, Bible není jen kniha scholastická, ale velmi praktická a používá mnoha antropomorfismů. Proto, abychom Boha správně chápali, nám ukazuje Boha, který lituje, diví se, je překvapen. Já také jsem například nově překvapen při každém východu slunce, přestože vím předem, že zítra znovu vyjde. Vždy jsem znovu a znovu udiven, když ráno, nad vysílačem Hády v Brně, uvidím z okna v zimním oparu jasně rudé slunce. Jiný příklad: Bůh nám dopřál jednoho syna. Miluji ho, ale někdy zlobí. Nejsem z těch, kdo volí často fyzické tresty, ale někdy není zbytí. Když poté přijde, omluví se a chce mne obejmout, vždy svého trestu lituji. Ale v žádném případě to neznamená, že jsem udělal chybu nebo bych byl měl učinit něco jiného. To jen v některých lidských souvislostech spojujeme lítost s vlastím proviněním nebo neznalostí. Lítost má ale více rozměrů. Není vždy spojena s vinou či chybou. Protože člověk je stvořen k božímu obrazu, i Bible nám ukazuje, že Bůh lituje.

Genesis 6:6 Bůh litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

Znamená to ale snad, že Bůh prostě nevěděl předem, jak to dopadne? Ani náhodou, vždyť již před stvořením světa vyvolil Beránka, aby byl obětován za hříchy světa. Bůh věděl vše předem.

Nu 23:19 Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží?

A znamená to snad, že si Bůh přál hřích člověka? Ne! Bůh za hřích člověka není zodpovědným. Vždyť Bůh po člověku žádal, aby nezhřešil. Člověk má být naopak svatý, jako Bůh je svatý.

Boží volba a lidská volba

Teologové odjakživa stojí před otázkou lidské volby a Boží volby. Jedni sice správně tvrdí, že Bůh může vše a ví vše, ale mají problém se svobodou lidské volby, protože ta by podle nich upírala Bohu jeho atributy. Pokud by se prý člověk svobodně rozhodoval, omezovalo by to Boží svrchovanost. Navíc ale správně poukazují, že člověk je při své volbě zatížen hříchem a je jím oslepen, tudíž je jeho „svoboda“ iluzorní. Je také samozřejmé, že aby člověk mohl správně volit, potřebuje správné informace, které jsou mu díky jeho zaslepenosti obtížně dostupné.

Otázka nicméně nezní, zda má člověk schopnost „svobodné“ či lépe řečeno správné volby, ale toho, zdá má vůbec možnost volby. Adam navíc ale původně žádným hříchem zatížen nebyl a svobodně si zvolit mohl.

Jiní s tímto sice souhlasí, ale naopak upírají svobodu Bohu, protože ta by podle nich upírala možnost svobodné volby člověku.
Bible ale mluví o obojím a tak člověk volí zkratku. Vybere si jen verše, které potvrzují jeho teologický systém nebo ty, které mu nevyhoví, vhodně zasadí do svého systému. Namísto exegeze volí eisegezi. Nutno poznamenat, že autor tohoto pojednání (aniž by si toho byl vědom) není výjimkou! Co z toho tedy plyne? Bůh je svrchovaný, vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Je Stvořitelem, Pánem a Králem i Soudcem. Suverénně vládne všemu a nejen věci ví, ale také nese svým slovem a svrchovaně kraluje. Z tohoto pohledu, pokud by byl jen tento pohled validní, člověk je opravdu naprosto a ve všem na Bohu závislý a neovlivní vůbec nic.

Je zde ale i člověk, stvořený k Božímu obrazu, s duchem dechnutým do jeho chřípí. Tento člověk si zvolil zlo a je to on, kdo se rozhoduje podle svého poznání a podle své vůle. Je to tedy i člověk, kdo píše dějiny. Má možnost volby, která je ovšem ovlivněna jeho stavem, zaslepeností a hříchem, ale přeci jen je to on, kdo volí. Je to člověk, kdo je zodpovědný za to, zda zareaguje na volání Ducha svatého a přijme nabídku spásy. Jen on je za to zodpovědným a jen on se bude za své činy zodpovídat. Nebude moci říci, podobně jako Adam v Ráji: Bože, to je tvoje vina, tys mne tak stvořil a naplánoval můj pád i mé odsouzení. Bůh totiž chce, aby všichni došli spásy a Kristus položil život za hřích světa. Bůh nikoho nepředurčil pro peklo. Podle svého předzvědní vyvolil každého, kdo bude činit pokání a dozná své viny.

Závěr

Zdá se vám to složité, nelogické a lidským rozumem nepochopitelné? Mně také. Co tedy s tím? Myslím, že máme trojí volbu.

1. Vyložit patřičné verše dle našeho předporozumění a říci, že Bůh si nepřeje, aby všichni byli spaseni a implicitně připustit, že Bůh chce, aby většina lidí skončila v pekle. Tím bychom ale Boha snížili na úroveň diktátora, který neumí svrchovaně vládnout navzdory lidské svobodě a člověka bychom rovněž degradovali na loutku nebo přinejmenším na geniálně naprogramovaného homunkula.

2. Sebrat Bohu jeho božské atributy vševědoucnosti, všemohoucnosti a všudypřítomnosti a zcela analogicky potvrdit lidskou svobodu tím, že omezíme svobodu Boha. Někteří jsou totiž přesvědčeni, že tím, že by Bůh vše věděl předem, bral by člověku v podstatě svobodu rozhodnout se tak, jak to Bůh neví. Jaká pošetilost! Tak zde ovšem máme Boha podobného bohům pohanských národů, kteří sami disponují jistou mírou moci a poznání, ale rozhodně ne v absolutní rovině.

3. Kapitulovat na omezenost lidského rozumu a přijmout tak v Bibli mnoho paradoxů. Jejich promýšlením však zjistíme, že mají hlubokou logiku, která ovšem přesahuje tu lidskou. Skutečnost, že jsme zcela v Božích rukou a že vše ohledně spásy záleží na něm, ale zároveň, že vše záleží i na nás podle toho, nakolik jej budeme poslouchat. Nejsme homunkulové, ale synové a dcery svrchovaného Boha.

Zdroj: www.apologet.cz