Je-li tedy pravdivé, co jsme stanovili, že nemáme přijímat svátost z ruky toho, jímž je vysluhována, nýbrž jakoby ze samé ruky Boha, od něhož je nepochybně vysílána, lze z toho vyvoditi, že k svátosti není přidáno ani z ní nic ubráno hodností toho, jehož rukou je podávána. Vždyť právě tak je tomu u lidí, byl-li poslán nějaký list: Je-li správně poznán rukopis nebo znamení, nezáleží pranic na tom, kdo anebo jaký byl posel. Tak i nám musí postačiti, že poznáváme ve svých svátostech ruku a znamení našeho Pána, ať už jsou doručeny kterýmkoli poslem. Tím je pěkně vyvrácen blud donatistů, kteří měřili působnost a cenu svátosti hodnotou kněze. Takovými jsou dnes naši novokřtěnci, kteří popírají, že jsme byli řádně pokřtěni, poněvadž jsme byli pokřtěni bezbožníky a modláři v papežském království. A proto zuřivě vynucují nový křest.

Proti jejich pošetilostem jsme vyzbrojeni dosti silným důkazem, jestliže si uvědomíme, že jsme křtem byli zasvěceni nikoli ve jméno nějakého člověka, nýbrž ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Křest proto není věcí lidskou, nýbrž Boží, ať už byl konečně vysluhován kýmkoliv. Ať ti, kteří nás křtili, sebe víc Boha neznali, nebo jím pohrdali, přece nás nepohroužili do společenství své neznalosti či svého rouhání, nýbrž do víry v Ježíše Krista, poněvadž nevzývali své jméno, nýbrž jméno Boží a také nás v jiné jméno nepokřtili. Proto byl-li to křest Boží, měl jistě zaslíbení o odpuštění hříchů, o umrtvování těla, o duchovním obživení a o účasti na Kristu.


Také se nás ještě dotazují, jaké jsme to dosáhli víry několik roků po křtu? Tak chtějí prosaditi, že ten křest, který pro nás není posvěcením, je neplatný, jestliže jsme nepřijali věrou slovo zaslíbení. Na tento vývod odpovídáme: Byli jsme sice dlouhou dobu slepí a nevěřící a nechápali jsme zaslíbení, jež nám bylo dáno ve křtu, avšak samo zaslíbení, poněvadž bylo od Boha, zůstalo přece stále platné a pevné i pravdivé. A kdyby všichni lidé byli lháři a zrádci, Bůh přece nepřestane být pravdivým, a kdyby všichni zahynuli, Kristus přece zůstane spasením. Vyznáváme tedy, že v oné době nám křest nebyl k žádnému prospěchu, kdy zůstalo zanedbáno zaslíbení, které jest nám v něm nabídnuto a bez něhož křest není ničím. Nyní, když zase milostí Boží začínáme přicházet k rozumu, obviňujeme svou zaslepenost i tvrdost srdce, že jsme tak dlouho byli nevděční za tak velikou jeho dobrotu. Ale věříme, že samo zaslíbení nevymizelo. Ba uvažujeme spíše takto: Bůh slibuje skrze křest odpuštění hříchů, a to, co zaslíbil, nepochybně splní všem věřícím. Ono zaslíbení je nám nabízeno ve křtu; uchopme je tedy dychtivě ve víře. Dlouho bylo pro nás pro naši nevěru pohřbeno, nyní je tedy věrou znovu přijměme.

Zdá se jim, že vrhají opravdovou ohnivou střelu, když se odvolávají na to, že Pavel křtil znovu ty, kteří byli již jednou pokřtěni křtem Janovým (Sk. 19,3-5), neboť podle našeho vyznání byl Janův křest naprosto totožný s naším nynějším křtem. Ale pak právě tak, jako ti, kteří byli dříve falešně vzděláni, jakmile byli vyučeni správné víře, byli v ní znovu pokřtěni, tak onen křest, který nebyl spojen s pravým učením, nelze považovati za nic a musíme se znovu dát pokřtíti na pravé náboženství, do něhož jsme byli zasvěceni teprve nyní. Připouštím, že onen křest byl vykonán dříve, a že křest Janův byl pravý a naprosto shodný s křtem Kristovým, ale popírám, že oni byli znovu pokřtěni. Co tedy mají znamenat slova: Byli pokřtěni ve jméně Ježíšově? Někteří to vykládají tak, že byli jenom od Pavla vzděláni v čistém učení, ale raději bych tomu chtěl rozuměti jednodušeji, že jde o křest Ducha svatého, to jest, že jim byly dány vzkládáním rukou viditelné milosti Ducha; a označovati je jménem křtu není žádnou novotou. Tomu neodporuje to, co je k tomu přidáno, že když na ně vzkládal ruce, sestoupil na ně Duch svatý. Nevypravuje totiž Lukáš dvě různé události, nýbrž sleduje způsob vypravování u Židů obvyklý; ti nejdříve naznačují obsah události a potom ji šíře vykládají. To může kdokoli vypozorovat přímo ze souvislosti slov. Je totiž řečeno: Když to vyslechli, pokřtěni jsou ve jménu Ježíše. A když na ně vzkládal Pavel ruce, sestoupil na ně Duch svatý. Těmito posledními slovy se popisuje, jaký to byl křest.

Zdroj: Jan Kalvín: Instituce učení křesťanského