Bohoslužba smíření s Bohem a mezi křesťany s prosbou o odpuštění konaná 20. června 2015 (nebo podle vhodnosti kolem tohoto data) k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa

Píseň: Jezu Kriste, štědrý kněže (Zpěvník - CČSH, 20), prvních 5 slok

1. Jezu Kriste, štědrý kněže,
s Otcem, s Duchem jeden Bože,
štědrost tvá je naše zboží
z tvé milosti.

2. Ty jsi v světě bydlil s námi,
tvé tělo trpělo rány
za nás, za hříšné křesťany,
z tvé milosti.

3. Ó tvá dobroto důstojná,
ó milosti k nám přehojná,
dáváš nám bohatství mnohá
z své milosti.

4. Dals krev z těla vycediti,
dáváš v užitku ji píti,
takto chtě nás obživiti
z své milosti.

5. Věrně se nám ve všem dáváš,
milostí svou k nám plápoláš,
za tak vzácné sobě nás máš
z své milosti.

ÚVOD:

Předsedající:
Milost našeho Pána Ježíše Krista,
láska Boží a společenství Svatého Ducha
ať je s vámi se všemi.
Odp.: I s tebou.

Úvodní slovo

Druhý vatikánský koncil, který se konal v letech 1962-1965, otevřel katolickou církev mimo jiné k ekumenické spolupráci a také k prosazování náboženské svobody. Významný impulz v tomto směru měl i komunistickou vládou pronásledovaný a poté do exilu poslaný pražský arcibiskup kardinál Josef Beran. V závažném příspěvku na koncilu ve prospěch náboženské svobody mimo jiné prohlásil: “…v mé vlasti katolická církev stále trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v patnáctém století upálení kněze Jana Husa, nebo v sedmnáctém století vnější donucení velké části českého národa, aby zase přijal katolickou víru podle zásady `cuius regio - eius religio`, jež byla uplatňována. Světská moc, i když chce sloužit katolické církvi, nebo to aspoň předstírá, ve skutečnosti takovými činy způsobuje trvalou skrytou ránu v srdci národa. Toto trauma brzdilo pokrok duchovního života a nepřátelům církve poskytovalo a poskytuje lacinou látku k námitkám…”

Na tato slova navázal papež sv. Jan Pavel II. při své první návštěvě u nás 21.4.1990, když řekl: “Mám živě v mysli slova, která kardinál arcibiskup pražský řekl o tomto knězi, který má tak velký význam pro náboženské a kulturní dějiny českého národa. Bude úkolem odborníků - v prvé řadě českých teologů - vymezit přesněji místo, které Mistru Janu Husovi přísluší mezi reformátory církve, vedle jiných známých postav českého středověku, jako byli Tomáš ze Štítného nebo Jan Milíč z Kroměříže. V každém případě však, odhlížeje od teologických názorů, které zastával, nelze Husovi upřít bezúhonnost osobního života a úsilí o vzdělání a mravní povznesení národa. Nejsou to vše prvky, které místo aby rozdělovaly, spíše sjednocují ty, kdo věří v Krista? A není v této době nového začátku takováto snaha o jednotu přímo výzvou vašich dějin?”

Dalším krokem na cestě vzájemného smíření byla slova z homilie sv. Jana Pavla II. pronesená dne 21. května 1995 v Olomouci na letišti Neředín při svatořečení Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka: “Toto svatořečení nechce v žádném případě znovu otevírat bolestné rány, které v minulosti v těchto zemích zasáhly Tělo Kristovo. Dnes já, papež římské církve, jménem všech katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách tohoto národa; zároveň ujišťuji, že katolická církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly zase její děti. Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangelium, jeho zákon lásky, jeho svrchovanou touhu po jednotě věřících v Kristu: `Ať všichni jsou jedno.` (Jan 17,21)”  Tato slova sv. Jan Pavel II. znovu zopakoval při ekumenické bohoslužbě v katedrále sv. Víta 27. 4. 1997.

Na ně pak odpověděl 5. 7. 1997 při poutní bohoslužbě na Velehradě tehdejší předseda Ekumenické rady církví, synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana: “Nemohu mluvit za všechny nekatolické křesťany. Mluvím však za sebe jako potomek českých exulantů pro víru, … i za mnohé evangelické křesťany, kteří vyjádřili svou touhu po smíření. Na statečná slova papeže Jana Pavla II. nemůžeme jinak, než odpovědět: vděčně přijímáme jeho omluvu a radostně odpouštíme, ba už dávno jsme odpustili. Kéž naše vzájemné odpuštění nese rysy odpuštění Božího, jenž hříchy svého lidu uvrhl v zapomnění, aby nebyly připomínány více. Evangelíci nejsou však jen obětí, jakkoliv v této zemi byla pobělohorskými událostmi evangelická církev zničena. Vinou však není jen čin násilí, ale i slovo, ba i myšlenka naostřená proti bratru v Kristu. Před Bohem, který zná lidská myšlení i srdce, ani před svými bližními není nikdo z nás spravedlivý. Proto pokorně vyznávám viny a selhání nás, evangelických křesťanů, které napomohly k rozdělení církve a způsobily utrpení římskokatolickým křesťanům. Prosím naše bratry a sestry v římskokatolické církvi za odpuštění v důvěře, že nám všem odpustí náš společný Pán Bůh Otec, Syn i Duch Svatý.”

Děkujeme Bohu za tato důležitá slova, pronesená i naším jménem oběma význačnými představiteli církví. Přesto je vhodné, abychom se s nimi ztotožnili tím, že si znovu připomeneme naši pohnutou historii, přijmeme její bolestné chvíle do svých srdcí a znovu vyslovíme toto odpuštění a smíření a touhu po jednotě každý sám za sebe.

Úvodní modlitba

Předsedající:
Modleme se.
Shlédni, Bože, na všechen svůj lid
a naplň nás dary svého Ducha;
dej, ať stále roste naše láska k pravdě,
abychom upřímně toužili po dokonalé jednotě křesťanů,
vytrvale se o ni snažili
a účinně pro ni pracovali.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána,
neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého
žije a kraluje po všechny věky věků.
Odp.: Amen.

Píseň: Jezu Kriste, štědrý kněže (pokračování, 6. - 10. sloka)

6. Ráčils nás sám zastoupiti,
život za nás položiti
věčnou smrt tak zahladiti
z své milosti.

7.Draze jsi ty nás vykoupil,
umíaje, za nás platil
a tak nám věrně posloužil
z své milosti.

8. Ó Tvá milosti k nám divná,
ach, běda, kdo tebe nedbá,
útěchy pak ovšem nemá
z tvé milosti.

9. Tož, křesťané, z bludů vstaňme,
dané nám dobro poznejme,
k Synu Božímu chvátejme
k té milosti!

10. Kriste, pro nás umučený,
zsinalý a zohavený,
nám vždy milý buď a ctěný
z tvé milosti.

ČTENÍ Z PÍSMA SVATÉHO:

Flp 2,1-11
Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Žalm 103,1-2.3-4.8-9.11-12,

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý

On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý

Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý

Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
 
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivý

Jan 17,11b-26
Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal.

Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

HOMILIE:

Nástin homilie

Ježíš Kristus je Pánem Církve a je v ní stále přítomný a činný. Během staletí daroval naší zemi skrze Církev velmi mnoho požehnání. To ukazují i zástupy svědků víry, kteří byli lidem této země v minulosti i přítomnosti velkým dobrodiním, a mnozí pro víru položili i svůj život. Je ovšem pravda, že křesťané putující do Božího království, ačkoliv jsou součástí Těla Kristova, zůstávají hříšníky a jsou křehcí a slabí, vystaveni pokušení satana, knížete tohoto světa. Ve všech generacích zářila svatost Církve, prezentovaná jejími nesčetnými dětmi. Této svatosti však vždy odporovala přítomnost hříchu, která stále zatěžovala a zatěžuje cestu Božího lidu. Církev je schopná zpívat “Aleluja” pro Boží působení v ní i “Pane, smiluj se” pro hříchy křesťanů, které způsobují neustálou potřebu jejího očišťování, pokání a obnovy. To platí i o Církvi v naší vlasti.

Upálení Mistra Jana Husa před 600 lety způsobilo mezi křesťany naší země tragické rozdělení, které přetrvává dodnes, přinášelo a přináší pohoršení celému národu a velmi oslabilo a oslabuje jeho víru.

Příčin, které toto rozdělení udržovaly a prohlubovaly, bylo během dějin mnohem víc a měly svůj původ nejen u nás, ale i v jiných zemích. Dnes však chceme vyznat selhání křesťanů naší země, od doby Husovy až po současnost, zejména viny, které křesťany vzájemně odcizovaly a zraňovaly  jednotu Církve.

V současné chvíli cítíme my, křesťané České republiky, zodpovědnost za toto rozdělení a při výročí Husova utrpení společně před Bohem a předky chceme prosit za odpuštění. Chceme to udělat veřejně před tváří celé naší společnosti, před kterou není možné zakrýt naše hříchy a naši zodpovědnost.

Toto vyznání neznamená soud nad těmi, kteří tu byli před námi: soud náleží jedině Bohu a projeví se v poslední den. Nechceme se považovat za “lepší, než byli naši otcové” (srov. 1 Kr 19,4), nemůžeme si však zastírat temné stránky našich společných dějin. Není naším úkolem posuzovat míru viny jednotlivých osob a skupin. Vyznání se koná v solidaritě hříšníků: my, dnešní pokřtění, se totiž cítíme spojeni s pokřtěnými v minulosti. Nesoudíme křesťany minulosti, ani nevylučujeme polehčující okolnosti, ale vyjadřujeme lítost, vyznáváme spáchané zlo a prosíme o zhojení ran,  způsobených našimi předky.

Tím, že konáme toto vyznání hříchů v rámci liturgie, ukazujeme, že vychází pouze z vnitřní dynamiky Církve a má za cíl očištění paměti, smíření mezi námi křesťany a smíření mezi Církví a společností. Vyznání historických hříchů křesťanů nechce pouze očistit paměť: chce být příležitostí ke změně smýšlení a také chce být poučením pro budoucnost s vědomím, že hříchy minulosti zůstávají pokušením pro dnešek. Vyznání hříchů usnadňuje dialog a napomáhá smíření a pokoji.

Tato liturgie je službou pravdě: Církve nemají strach zabývat se vinami křesťanů a zkoumat jejich chyby. Je službou víře: přiznání hříchů a jejich vyznání otevírá cestu k novému přilnutí k Pánu. Je službou lásce: je svědectvím lásky a pokory vůči tomu, od koho žádáme odpuštění.

PŘÍMLUVNÉ MODLITBY: VYZNÁNÍ VIN A PROSBA O ODPUŠTĚNÍ

Předsedající:
Bratři a sestry, prosme s důvěrou Boha, našeho Otce, milosrdného a soucitného, mírného v hněvu a velkého v lásce a věrnosti, aby přijal lítost svého lidu, který pokorně vyznává své viny, a projevil mu své milosrdenství.

(všichni se po určitou chvíli potichu modlí)

Lektor: 1. VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ OBECNĚ

Modleme se, aby sám Duch Boží vzbudil v našich srdcích opravdovou lítost, aby naše vyznání bylo poctivé a když si připomínáme s pokorou viny minulosti, abychom se vydali na cestu pravého obrácení.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Pane Bože, tvá putující Církev, stále posvěcovaná krví tvého Syna, v každém čase v sobě zahrnuje členy zářící svatostí a jiné, kteří v neposlušnosti vůči tobě odporují její víře a svatému evangeliu. Ty, který zůstáváš věrný, i když my jsme nevěrní, odpusť nám naše viny a uděl nám, abychom byli uprostřed naší společnosti tvými autentickými svědky. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 2. VYZNÁNÍ VIN SPÁCHANÝCH VE SLUŽBĚ PRAVDĚ

Během dějin se někteří ve jménu víry, pravdy a morálky uchylovali k metodám odporujícím evangeliu.
Modleme se, aby každý z nás následoval Pána Ježíše, který je tichý a pokorného srdce.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Pane, Bože všech lidí, v určitých obdobích dějin se naši předkové uchylovali k metodám nesnášenlivosti a proto tím, že nenásledovali přikázání vzájemné lásky, tupili tvář Církve, tvé nevěsty. Smiluj se nad svými hříšnými syny a dcerami a přijmi náš úmysl láskyplně hledat a podporovat pravdu s vědomím, že pravda se prosadí pouze silou pravdy samotné. Skrze Krista našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 3. VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ, KTERÉ ZHANOBILY JEDNOTU TĚLA KRISTOVA

Modleme se, aby skrze přiznání hříchů, které trhaly jednotu Těla Kristova a zraňovaly bratrskou lásku, byla narovnána cesta ke vzájemnému smíření a společenství všech křesťanů naší země.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Milosrdný Otče, tvůj Syn v předvečer svého utrpení prosil za jednotu všech, kteří v něho uvěří: oni však, odporujíce jeho vůli, se postavili proti sobě, rozdělili se, vzájemně odsoudili a spolu bojovali.
Naléhavě tě prosíme o odpuštění a o dar kajícího srdce, aby všichni křesťané této země, smíření s tebou a vzájemně mezi sebou, mohli zakusit radostnou zkušenost plného společenství a jednoty v duchu. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 4. VYZNÁNÍ VIN V KONKRÉTNÍCH HISTORICKÝCH OKOLNOSTECH NAŠÍ ZEMĚ, Mistr Jan Hus

Vzájemných zranění a roztržek mezi křesťany naší země bylo během uplynulých šesti staletí mnoho. Připomeňme si s lítostí a kajícností aspoň některé a prosme za odpuštění.

Před šesti staletími byl v Kostnici odsouzen a upálen Mistr Jan Hus, kněz, který se upřímně snažil o reformu Církve. Vytrvale hájil pravdu tak, jak ji poznal. Modleme se, abychom dokázali porozumět jeho reformnímu úsilí, i když máme jiný názor. Kéž nás horlivost Mistra Jana Husa i dalších svědků v jejich úsilí o čistotu Kristovy Církve již dále nerozděluje.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Milosrdný Bože, ty, který jediný znáš srdce lidí a který jediný dovedeš spravedlivě soudit ale i milosrdně odpustit všem zúčastněným na této bolestné události, Mistru Janu Husovi, i jeho stoupencům a odpůrcům, prosíme tě, dej, aby nás už tato tragická událost i její následky nadále nerozdělovaly. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 5. HUSITSKÉ HNUTÍ

Tragická smrt Mistra Jana Husa způsobila hlubokou ránu v srdcích mnohých křesťanů naší země, které jeho úsilí o reformu církve inspirovalo a oslovilo. Horlivá snaha obhajovat jeho myšlenky na jedné straně a na straně druhé je potlačovat, proměnila duchovní zápas v ozbrojený konflikt se všemi negativními důsledky, jaké takové násilné řešení má. Prosme Boha za odpuštění tragických událostí těchto bratrovražedných bojů a také za to, abychom dnes dovedli tuto dobu vnímat s pochopením.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Milosrdný Bože, prosíme tě za odpuštění všeho násilí a vší nenávisti v této době a prosíme, dej nám, aby tato bolestná minulost neovlivňovala negativně naše vzájemné vztahy ani pohledy na Církev ze strany těch, kteří stojí mimo ni, ale abychom ve vzájemné spolupráci usilovali vydávat všem svědectví vzájemné lásky a jednoty i přes odlišné přístupy k naší minulosti. Skrze Krista, našeho Pána.

Odp.: Amen.
(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 6. TŘICETILETÁ VÁLKA, KONFESNÍ A NÁBOŽENSKÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ

Třicetiletou válkou vyvrcholilo zneužití konfesního rozdělení Evropy k mocenskému boji. Vojska pod protestantskou i katolickou vlajkou se nezabíjela jen navzájem v bitvách, ale plenila zemi a vraždila obyvatelstvo. Vítěz pak na získaných územích povolil jen svoji konfesi. Proto muselo odejít mnoho vzácných synů a dcer našeho národa, mezi nimi i Jan Amos Komenský. Exil, vyhnání a potlačování náboženské svobody probíhaly od 15. století s jistými přestávkami až do konce 20. století. Kromě svobody vyznání byly jejich příčinou i otázky politické, národnostní a hospodářské.

Rovněž chceme přiznat nesnášenlivé chování vůči Židům během celých staletí. Ti byli mnohdy nespravedlivě obviňováni a pronásledováni až k pokusu o vyhlazení během Druhé světové války.

Prosme Boha za odpuštění nespravedlivého pronásledování pro konfesní či náboženskou odlišnost. Protože jsme svědky ještě horších událostí v dnešním světě, prosme Boha též za to, aby ani v dnešní době nebyl nikdo z těchto důvodů pronásledován.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Bože, který jsi dobrým Otcem všech lidí, prosíme tě, odpusť všechny křivdy minulosti a zabraň násilníkům dnešní doby všude ve světě vraždit a pronásledovat masy nevinných lidí. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 7. OSOBA MISTRA JANA HUSA JAKO ZNAMENÍ ROZDĚLENÍ

Nacionalistické postoje druhé poloviny 19. století využívaly pro své ospravedlnění postavu Mistra Jana Husa. Interpretace jeho myšlenek a díla byly na jedné straně jedním z iniciačních impulzů pro ideu samostatného státu, na druhé straně však vyvolaly po vzniku republiky rozdělení a oboustrané urážky, které nebyly přínosem pro život společnosti. Myslíme především na protikatolické nálady spojené se vznikem první republiky, se stržením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nebo s formou oslavy Husova výročí v roce 1925.

Modleme se za odpuštění všeho toho, co nebylo dobré, a také za to, aby tyto roztržky poměrně nedávné minulosti zcela vymizely ze srdcí dnešních křesťanů i všech lidí naší země. Prosme za to, aby postava Mistra Jana Husa natrvalo přestala křesťany naší země rozdělovat.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Milosrdný Bože, ty znáš srdce nás všech. Ty víš, že za minulost neneseme odpovědnost, ale neseme její důsledky. I když jsme se, díky tvé milosti, k sobě navzájem velmi přiblížili, pomoz nám zcela překonat stíny minulosti v našich srdcích. Ačkoliv sami nejsme schopni završit proces přibližování k úplné jednotě tvé Církve, dej, abychom měli upřímnou touhu po jednotě v lásce a trpělivě nesli bolest rozdělení. Kéž se to stane důležitým příspěvkem k plné jednotě tvé Církve. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 8. ZNEUŽITÍ HUSOVY OSOBY KOMUNISTICKÝM REŽIMEM

Je neblahou skutečností, že totalitní režimy často zneužívaly památky a úcty k význačným křesťanům a světcům pro své cíle. O to se snažil i komunistický režim, který si Jana Husa přivlastnil tím, že ho líčil jako sociálního revolucionáře a tím předchůdce komunistů.  Chtěl zcela zakrýt náboženský a duchovní rozměr jeho osobnosti. V hlavách mnohých lidí tak poškodil jeho obraz a oslabil úctu k němu. Modleme se, aby byl překonán tento záměrně pokřivený obraz Mistra Jana a aby ho národ znovu poznal jako svědka Kristova a horlivého reformátora církve.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Všemohoucí a milosrdný Bože, prosíme tě, očisť v srdcích všech lidí našeho národa pohled na tvého Syna, Ježíše Krista, a na jeho věrné služebníky, kterých měl náš národ během svých dějin mnoho. Prosíme tě, dej, ať všichni obyvatelé naší země pochopí, že jejich dobrá a šťastná budoucnost je jedině v Ježíši Kristu. Ať k tomuto jejich poznání přispěje i letošní šestisté výročí tragické smrti Mistra Jana Husa. Skrze téhož Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

Lektor: 9. UZNÁNÍ MISTRA JANA HUSA ZE STRANY KATOLICKÉ CÍRKVE

Na papežovu výzvu při jeho první návštěvě u nás, pracovala deset let ekumenická skupina historiků a teologů z různých církví, především z České republiky. Výsledkem práce bylo mimo jiné sympozium na Papežské lateránské univerzitě v Římě ve dnech 15. až 18. 12. 1999. Papež sv. Jan Pavel II. v závěrečném proslovu toho sympozia mimo jiné řekl: “… (Sympozium o Janu Husovi) … představuje další důležitou etapu pro hlubší pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejslavnějších mezi mnoha vynikajícími mistry, kteří vyšli z pražské univerzity. Hus je pamětihodnou postavou z mnoha důvodů. Ale je to zejména jeho morální odvaha, která z něj tváří v tvář protivenstvím a smrti učinila postavu zvláštního významu pro český národ, který byl v průběhu staletí také těžce zkoušen. … Dnes, v předvečer Velkého jubilea (tj. roku 2000), cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán a nad následnou krutou ranou, která se tímto způsobem otevřela v myslích a srdcích českých lidí a stala se zdrojem konfliktů a rozdělení. … Rány uplynulých staletí musí být léčeny novým perspektivním pohledem do budoucnosti a nastolením zcela obnovených vztahů. Náš Pán Ježíš Kristus, který je `náš mír` a zbořil `zeď, která rozděluje` (Ef 2,14), ať řídí běh dějin vašeho lidu vstříc znovunalezené jednotě všech křesťanů, kterou si my všichni vroucně přejeme pro tisíciletí, na jehož prahu stojíme. … osobnost, jakou je Mistr Jan Hus, jež byla v minulosti velkým bodem sváru, se nyní může stát předmětem dialogu, srovnávání a společného prohloubení.”

Snažme se navázat na papežova slova a modleme se za to, aby tato kající bohoslužba smíření u příležitosti připomínky výročí upálení Mistra Jana Husa byla pro nás křesťany dalším rozhodným krokem na cestě k jednotě a znamením pro celou naši společnost, že tragická smrt Jana Husa i všechny následné vzájemně uštědřené rány nás už nerozdělují.

K šestistému výročí smrti Mistra Jana Husa jmenoval svého mimořádného vyslance současný papež František. Je jím emeritní pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, který po léta velmi pracoval ve vedení výše zmíněné ekumenické komise, zabývající se Mistrem Janem Husem. Ve svém jmenovacím dopise papež František mimo jiné píše:

Všechny přítomné pozvi svými slovy k ustavičnému napodobování Kristova života a k horlivému zachovávání Božích přikázání v každodenním životě. Tímto způsobem můžeme také rozvíjet ekumenický dialog, když přitom máme na paměti slova II. vatikánského koncilu: „Ať si všichni věřící křesťané uvědomí, že budou tím lépe podporovat, ba uskutečňovat jednotu křesťanů, čím čistší život podle evangelia se budou snažit vést. Neboť čím těsnější bude společenství, které je sjednocuje s Otcem, Slovem a Duchem, tím hlouběji a snadněji budou schopni rozvíjet vzájemné bratrství“ (Dekret o ekumenizmu l. 7).

Modleme se, abychom byli schopni toto pozvání uskutečňovat.

(modlitba v tichosti)

Předsedající:
Milosrdný Otče, tvůj Syn Ježíš Kristus nás vyzývá, abychom ho následovali svým životem podle evangelia. Je to bezpečná cesta k jednotě křesťanů. Dej, abychom všichni dokázali věrně po této cestě kráčet a dospěli tak k plné jednotě, aby svět uvěřil, že tys ho poslal jako Spasitele světa. Neboť on s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Odp.: Amen.

(shromáždění zpívá Kyrie eleison)

VZÁJEMNÉ ODPUŠTĚNÍ A SMÍŘENÍ, MODLITBA OTČE NÁŠ, POZDRAVENÍ POKOJE:

Předsedající:
Bratři a sestry, tuto kající bohoslužbu završme modlitbou, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus a ve které budeme Otce znovu prosit za odpuštění, rozhodnuti, že i my si chceme vzájemně odpustit: Otče náš…

A nyní, když spoléháme na Boží smíření v Kristu a prosíme o Boží odpuštění hříchů našim předkům i nám samotným, prosme každý jménem své církve i jménem svým ostatní církve a církevní společenství za odpuštění a vyslovme současně odpuštění své církve i svoje vlastní všem ostatním.

Nyní zástupci jednotlivých církví a církevních společenství společně vysloví svoji prosbu druhým o odpuštění a potom jim vysloví své odpuštění, například touto formou:

Milé sestry a milí bratři, prosím vás za odpuštění všech vin, kterých se proti vašim předkům i vám dopustili příslušníci mé církve v minulosti i v současnosti a také já sám. Současně i já vám vyslovuji odpuštění jménem své církve i jménem svým. Amen.

Předsedající:
A na znamení smíření se nyní všichni pozdravme pozdravením pokoje.

Účastníci se vzájemně pozdraví pozdravením pokoje.

Píseň: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest (Kancionál - ŘKC, 910), všechny 3 sloky

1. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,
tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:
Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,
ať jsou světlem světa, solí země.

2. Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,
pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,
že je Kristus jeden, nerozdělen,
že je hlavou církve a my tělem.

3. Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,
místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém,
kde se svátek lásky stále světí,
kde se sdílí všechny Boží děti.

ZÁVĚREČNÉ POŽENÁNÍ A PROPUŠTĚNÍ:

Závěrečná oznámení, jsou-li třeba.

Zástupci jednotlivých církví pronesou společně Áronské požehnání:

Hospodin ať vám žehná
a ať je vaší stráží.
Odp.: Amen.

Ať nad vámi rozjasní svou tvář
a smiluje se nad vámi.
Odp.: Amen.

Ať k vám svou tvář obrátí
a naplní vás svým pokojem.
Odp.: Amen.

Přesedající potom shromáždění propustí:

Jděte ve jménu Páně.
Odp.: Bohu díky.

Píseň: Jezu Kriste, štědrý kněže (sloky 11.-14.)

11. Chvalme Ježíše milého,
zle pro nás potupeného,
život věčný máme z něho,
z té milosti.

12. Jím zlého kéž jsme zbaveni,
ve všech ctnostech rozhojněni,
v život věčný uvedeni
z té milosti.

13. Budiž chvála Bohu Otci,
Synu jeho téže moci,
Duchu jeho stejné moci
a milosti.

14. Jako byla od věčnosti,
tak zvuč na věky v radosti
mezi námi bez žalosti
z té milosti!

Bohoslužba byla inspirována liturgickými texty Jana Pavla II. pro “Den odpuštění”, 12. 3. 2000 a připravena Ekumenickou komisí pro Husovo jubileum 2015

www.ekumenickarada.cz