|
| | | Kdo je Online | Právě je 70 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Události: Ohlédnutí za ekumenickou bohoslužbou smíření v pražském Týnském chrámu
Posted on Neděle, 21. červen 2015 @ 22:26:52 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený Věřící různého vyznání dnes, v sobotu 20. června 2015 večer, zaplnili
pražský Týnský chrám, aby zde společně prosili za odpuštění vin, kterých
se dnes či jejich předci dopustili v rámci mezináboženských sporů
uplynulých 600 let. Stalo se tak při Bohoslužbě smíření s Bohem a mezi
křesťany s prosbou o odpuštění konané u příležitosti výročí upálení
Mistra Jana Husa.
Bohoslužbu, která je jedním z vrcholů snah o smíření, k němuž vyzval v
souvislosti s výročím Husovy smrti papež František, symbolicky uvedla
četbou Husových textů významná osobnost dění po vpádu vojsk Varšavské
smlouvy do Československa, Kamila Moučková.
Následné texty se čteními, zpěvy i unikátní
přímluvnou modlitbou společně zpracovali zástupci katolických i
nekatolických církví. „Je vhodné, aby tento krok smíření přijali za
svůj pokud možno všichni křesťané naší země, aby nás osoba Mistra Jana
Husa a jeho tragická smrt už nikdy nerozdělovala, a abychom tak vydali
svědectví úsilí o jednotu Kristovy církve před Bohem a před lidmi této
země,“ píší v průvodním dopise k materiálu předseda ČBK kardinál Dominik Duka a předseda Ekumenické rady církví v ČR Daniel Fajfr.
Právě pražský arcibiskup a předseda Rady Církve
bratrské byli hlavními kazateli dnešního ekumenického setkání. Kard.
Duka v chrámu s pohnutou historií odrážející věrně náboženské boje
našich dějin akcentoval především historický kontext událostí po koncilu
v Kostnici a připomněl klíčové kroky na cestě k rehabilitaci Mistra
Jana Husa po roce 1989. „Hus byl člověkem jiné doby,“ zdůraznil
při této příležitosti. Braty a sestry v Kristu nejen v chrámu také
vyzval, aby se zaměřili na prvky, které věřící v rámci mezináboženského
setkávání spojují. „Jako lidé 21. století můžeme společnosti vzkázat: nás konfesní bolesti uplynulých 600 let nerozdělí,“ konstatoval Duka.
D. Fajfr v chrámu Panny Marie před Týnem, který je
ode dneška i místem smíření, akcent další společné snahy o hledání
společné cesty v pravdě dále rozvinul. „My nejsme vlastníci pravdy. Prosme tedy, kéž nás vlastní pravda, pak bude v české kotlině dobře,“ vyzval. Téma jednoty neopustil ani v momentě, kdy mluvil o tom, že „nemusíme mít ve všem na Husa stejný názor, přesto ale můžeme prosit o smíření“ a závěrem svého kázání, kdy prosil: „Kéž jsme v této jednotě v různosti posvěceni v Boží pravdě“.
Vrcholem pražského podvečerní modlitby pak pro mnohé
byl projev vzájemného odpuštění a smíření, následující po modlitbě
Otčenáš. Všichni přítomní si navzájem podali ruce na znamení pokoje, aby
pak následně přijali společné Áronské požehnání z rukou zástupců na
bohoslužbě zastoupených církví.
"Tato bohoslužba slova je historickou událostí.
Toto vyjádření není nikterak nadnesené, poněvadž ještě nikdy v dějinách
církví u nás nebyla taková událost, kdy církve se ve vzájemném dialogu
sjednocují nad řešením, nad pohledem na určitou otázku," zhodnotil pro ČTK večer prožitý ve společné modlitbě emeritní arcibiskup pražský kardinál Miloslav Vlk.
Ekumenické bohoslužby pro smíření s Bohem a mezi
křesťany a prosbou o odpuštění se konají i v českých a moravských
diecézích. Ve stejný den jako „centrální“ bohoslužba v Praze, proběhla
obdobná modlitba i v Plzni. Následují setkání křesťanů v Brně (14.
června), Praze (15. června) a Ostravě (7. července).
(S využitím zpravodaj. servisu ČTK, čl. Ondřeje Mléčky z Tisk. střediska ČBK a Aleše Pištory z Pražského arcibiskupství; foto mobilem: F. Jemelka, Tiskové středisko ČBK)
Zroj: www.cirkev.cz
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 1 Hlasů: 1
|
| | | |
|
|
kázání kardinála Duky při bohoslužbě smíření (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: informator v Úterý, 23. červen 2015 @ 22:12:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milí přátelé, sestry a bratři v Krisu,
setkáváme se ve zdejším chrámu, který se nazývá druhým pražským
kostelem. To nám připomíná skutečnost téměř 150-ti let, kdy zde u
Týnského chrámu sídlila utrakvistická konzistoř pod obojí. Horní
konzistoř, zvaná pod jednou, byla při katedrále sv. Víta, neboť jak píše
Dr. Z.V. David z Wilsonova ústavu ve Washingtonu ve své studii, církev
zůstává jedna! Scházíme se v tomto nádherném chrámu hlavního města
Prahy, pohlédneme-li vzhůru, ve střední lodi nás doprovázejí postavy
12-ti apoštolů. Scházíme se zde jako Ježíšovi přátelé, které pojí
jednota křtu v Kristu. Úvodní slova patřila mistru Janovi a jsou to
slova z jeho posledního listu. Připomněla nám je bývalá hlasatelka
Československé televize paní Kamila Moučková a tím vlastně se dotýkáme
husovské otázky nejenom v rovině ekumény, ale i v rovině
celospolečenské. Můžeme charakterizovat oněch 6 století od tragické
události, kterou bylo upálení Mistra Jana Husa, jako dobu, která
rozdělovala a kladla otázky.
Jméno Jan patří mezi nejčastější mužská jména v našem národě, myslím,
že stojí za to, abychom si připomněli výraznější osobnosti našich
dějin, které byly nositeli tohoto biblického jména. S dvojicí Janů se
setkáváme již v Novém zákoně, Jan Křtitel, Jan Evangelista. Různost
povah, ale společný zápal o pravdu a touhu po poznání Ježíše Krista.
Chápeme-li Mistra Jana v kontextu českého pokusu o reformu církve, pak
nutně musíme začít první dvojicí:
Jan Nepomucký, Jan z Jenštejna.
Jan Hus, Jan Žižka.
Jan Ámos Komenský, Jan František Beckovský.
Jan Masaryk, Jan Zahradníček.
Jan Palach, Jan Patočka.
Zcela jistě je tento uvedený výčet nejen náhodný, možná že namítnete i
trochu umělý. Zrodil se však v mé mysli v okamžiku, kdy jsem se snažil
pochopit dvě ikony, které nás až do současnosti oslovují. Husovské
jubileum ukazuje, že jméno Jan Hus má svoji výpovědní hodnotu, vždyť
vstupovalo tolikrát do interpretace našich dějin a víme, jakou roli
sehrálo jméno Jan Palach za téměř půl století. Můžeme je nazvat dvěma
ikonami, které byly součástí úsilí o reformy, v jejíchž význam hluboce
věřili a pojí je tragický osud vyplývající z věrnosti těmto pokusům o
reformu. Můžeme říci, že jistým způsobem neměli možnost couvnout zpět.
Zamýšlíme-li se nad spoluúčastí Mistra Jana Husa na reformním úsilí,
víme, že toto hnutí začíná ještě před skonem otce vlasti Karla IV. Je to
velká konfrontace s morovou ránou, skutečností trojpapežství, ale také i
s trojicí mužů zápasící o korunu, kteří byli syny otce vlasti. Nelze
nepřehlédnout tehdejší úsilí o právní reformu, rovněž tak úsilí o
obnovení hluboké zbožnosti (devotio moderna), které má základ v poznání
Krista a jeho následování. Proto přichází český překlad Bible
(leskovecko-drážďanský), Pasionál abatyše Kunhuty, životopis Krista a
jeho svatých, Šestery knihy Tomáše Štítného ze Štítného, objevuje se
obnova eucharistické zbožnosti prosazovaná dominikánem mistrem
Jindřichem z Bitterfeldu. Ten usiluje o každodenní svaté přijímání
nejenom pro dospělé, ale i pro děti a především pro manžele. Je tu
kritika zlořádů současné společnosti - jak církve, tak státu. V této
situaci, která se jeví bezvýchodnou, kterou doprovází morová rána, rodí
se touha po druhém slavném příchodu Krista. Je to zápas mezi Kristem a
antikristem. Jan Milíč z Kroměříže dokonce označí Karla IV. za
antikrista.
To je doba Mistra Jana Husa, který však patří k druhé generaci, které
nestačí jen výzva, ale chtějí jednat. Následují postoj sv. Augustina
tím známým „přinuť“. Má-li přijít Boží království, pak jeho příchodu
brání
ti, kteří nežijí podle Božího zákona.A je potřeba je přinutit a
potrestat. Autority světské i duchovní, které nežijí ve shodě s Božím
zákonem, nemají legitimitu a jejich úkony jsou neplatné (biskupové,
kněží, knížata, králové). Poznámka císaře Zikmunda, kterou věrně
reprodukuje i současný film o Janu Husovi Jiřího Svobody a Evy
Kantůrkové, prezentuje vystoupení Zikmundovo se slovy: „Mistře Jene, kdo
z nás je bez hříchu.“ Zde je třeba hledat kruciální problém. Spor
Mistra Jana vrcholí na kostnickém sněmu.
Je nutné si uvědomit, že kostnický sněm nebyl shromážděním hrstky
zhýralých kardinálů a prelátů, ale že do 2. vatikánského koncilu
představoval největší církevní shromáždění. Účastnilo se ho více jak 200
právoplatných delegátů, kardinálů a biskupů, cca 2000 osob, 800 opatů a
ve druhé polovině v čele s císařem Zikmundem oprávnění delegáti
byzantského císaře Manuela II., králové, suverénní knížata, zástupci
kapitul, univerzit a svobodných měst. Nelze oddiskutovat, že jak císař
Zikmund, tak vedení koncilu se snažilo Mistra Jana zachránit. Můžeme
konstatovat, že opuštěn svým protektorem Václavem IV. a při vědomí
skutečností již vypuknuvších nepokojů od roku 1412, viděl určitou
bezvýchodnost své situace. Filmová zmínka o zpovědi před jeho smrtí není
fikcí, ale je doložena historickými materiály a nachází se již v
monografii J. Sedláka o Mistru Janu Husovi z doby před 100 lety.
Znovu připomenu slova listu na rozloučenou, který posílal Mistr Jan
domů, jak jsme mohli vyslechnout z přednesu paní Kamily Moučkové.
Pamatujeme si její hlas z 21. srpna 1968, byl to hlas do temnoty noci, o
které zpíval Karel Kryl: „bratříčku, tato noc nebude krátká“. Také po
5. červenci 1415 noří se naše země do temnoty 20-ti leté občanské války,
kde spolu s emigrací a epidemiemi hladomoru, vzájemným vyvražďováním
dojde k více než 30-ti % demografickému poklesu. Zda tušil Mistr Jan, že
nedostatek kritiky neschopného Václava IV. a zlovůle jeho milců a
radikálních fanatiků může se podílet na nejtemnějším období našich
dějin, nevíme. Víme však jedno, že Mistr Jan Hus byl člověk své doby,
neuvažoval v paradigmatech 19. či 20. století. Slova tolerance, osobní
svoboda, pluralita a demokracie nepatřila do jeho slovníku. Pravda,
kterou právem podle písma ztotožňoval s Kristem, však nedovoluje
vlastnění pravdy, tedy já mám pravdu, ale pravda má mě.
Dovolte mi, přítomní bratři a sestry, kdyby Mistr Jan Hus stál zde s
námi v presbyteriu Týnského chámu, necítil by se identickým členem
současné Římskokatolické církve po 2. vatikánském koncilu a totéž si
dovolím říct i vám, bratře patriarcho Československé církve husitské,
představitelům církve Starokatolické, Českobratrské církve, Bratrské
církve a dalších společenství.
To není důvod k rozdělení, to není důvod, abychom nepokračovali na
našem společném ekumenickém společenství, které je faktem současnosti a
míří do budoucnosti. Je ovocem, které po šesti stoletích zápasu o
interpretaci dějin vyrůstá také ze zkušenosti totalitních diktatur, jako
byl nacismus a komunismus, kdy jsme se vzájemně poznali a vytvořili
bratrské vztahy. Je nesmírně důležité, že v okamžiku našeho vykročení na
cestu svobody zazněla slova uznání a odpuštění, které přinesl při své
první návštěvě slovanský papež Jan Pavel II. a zazněla v sídle českých
králů na Pražském hradě ve Španělském sále a znova byla zopakována v
Olomouci na letišti 2. leteckého pluku Dr. Edvarda Beneše v Neředíně,
jako i slova předsedy ERC, synodního seniora Českobratrské církve
evangelické, bratra Pavla Smetany, krátce po té na Velehradské pouti v
roce 1995.
Přeji nám všem občanům naší země, abychom přijali toto poselství,
které hovoří o tom, že my křesťané jsme si vědomi toho, že jsme bratry a
sestrami v Kristu, ale také syny a dcerami českého národa a úsilí o
opravdovost a život ve společenství svobody a tolerance je i naším
úkolem a budoucností.
Pokus o rekonstrukci kázání v Týnském chrámě při příležitosti ekumenické bohoslužby smíření dne 20. 6. 2015
Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup pražský www.dominikduka.cz
|
Re: kázání kardinála Duky při bohoslužbě smíření (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: bask v Pátek, 26. červen 2015 @ 14:15:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Úžasný!!!!
Co by na to asi řekl Mistr Jan? Dobrou odpověď najdeme v jeho kázání ze druhé neděle po Velikonocích - je to výklad Jana 10,11-16. V něm mimo jiné řekl"
Hleď, to je řeč samotného Boha, kterou zapsali svatí, že pastýři, kteří nepasou lid slovem Božím, budou zatraceni. Sv. Izidor říká: „Kněží bývají zatraceni pro zlobu lidí, když je, ačkoliv jsou hloupí, neučí, a když hřeší, tak je nekázní.“ A sv. Augustin říká: „Není mnoho kněží, kteří by spravedlivě kázali Boží slovo, ale jsou mnozí, kteří sobě k zatracení mlčí.“
Dobrá odpověď, nemyslíte? |
]
|
| |
|
|