Ano, jedná se o zprávy a dojmy. Raději bych psal jenom zprávy a seznamoval naši veřejnost s ověřenými fakty. Bylo by naprosto skvělé, kdybychom mohli uspořádat průzkum veřejného mínění v několika různých částech Iráku. To je ovšem zcela mimo naše možnosti – a zcela mimo možnosti kohokoli ze západu – takže jsme v řadě otázek, které by nás zajímaly, odkázáni na dojmy.

         Něco ale můžeme nazvat zprávou, protože jde o skutečnost tak rozšířenou, že o ní není pochyb: Iráčtí muslimové považují Německo za zemi zaslíbenou a Angela Merkelová je mezi nimi nesmírně populární. Zprávou, nikoli dojmem, je ale i to, že mají o Německu představy poněkud nerealistické. V Erbílu – a není důvodu se domnívat, že na jiných místech Iráku by to bylo jiné – mezi lidmi kolují zprávy, že kdo se dostane do Německa, dostane zadarmo dům, nebo alespoň byt, a bude mít garantovaný příjem tisíc euro měsíčně. No, nekup to!


         Iráčtí muslimové (ale i křesťané) jsou zvyklí žít a jednat v rámci komunity. To znamená, když se rozhodne odejít nějaký stařešina rodu (kdy několik velkých rodin žije v téže vesnici či čtvrti), odcházejí všichni, kdo do této široké rodiny či klanu patří. Kde berou peníze na cestu, na úplatky, na letenky, na taxíky, na jízdenky? Pokud nemají vlastní zdroje, je jejich cesta financována různými nadacemi ze zemí, které samy žádné uprchlíky přijmout nechtějí (Kuvajt, Saudská Arábie a další), ale i z Turecka, které uprchlíků přijalo nejvíce (téměř dva miliony).

         Německo je sice v oblibě, nicméně obecně muslimové Evropany velice pohrdají. Přiznávám, že toto už je dojem, nikoli zpráva; nikoli údaj z průzkumu veřejného mínění. Na druhé straně považuji za důležité to vědět. Není to názor jednoho člověka; je to mínění zachycené na více místech, takže přestože to nelze vydávat za zprávu, nejde rozhodně o ojedinělý úlet.

         Místní křesťané to samozřejmě vědí. Pro ně je chování Evropanů naprosto nepochopitelné.

         Křesťané v erbílských uprchlických táborech jsou ve stále zoufalejší situaci. Na trhu jsou dvojí ceny – jedny pro muslimy, druhé (dvojnásobné) pro křesťany. Obecně se počítá s další genocidou křesťanů (tentokrát v Erbílu, tak jak probíhala dříve např. v Bagdádu a v Mosulu), a to nejpozději do dvou let. Nepředpokládá se, že by vláda současného prezidenta autonomního Kurdistánu Massúda Barzáního, který nad křesťany drží do jisté míry ochrannou ruku, trvala déle. (V roce 2017 se budou v Kurdistánu konat parlamentní volby a možná i volby prezidentské.) Ceny nemovitostí jsou velmi nízké, ačkoli nájmy jsou velmi vysoké. Proč? Všeobecně se očekává, že po genocidě křesťanů si muslimové rozeberou domy v křesťanské čtvrti „zdarma“ (někteří vlivní úředníci se prý už byli na své budoucí domy podívat a už si je mezi sebou rozdělovali). Nač tedy dnes kupovat dům, když ho budu za rok či dva moci mít zadarmo, že?

         Různé charitativní organizace, které dříve dodávaly potraviny a léky do křesťanských uprchlických táborů v Erbílu, svou činnost v Iráku omezily nebo zastavily a soustředí se na pomoc muslimům, kteří proudí do Německa balkánskou cestou.

         Od roku 2003 opustilo Irák 70 % křesťanů. Z 30 000 křesťanů, kteří žili před vypuknutí bojů v Mosulu, už tam žádný nezbyl. Snažíme se pomoci těm posledním, kteří tam zůstali. Snažíme se zachránit jejich životy. Řekl bych, že tato snaha se podobá pohádce o kohoutkovi a slepičce – kdyby to nebyla lidská tragédie. Tragédie, kterou můžeme sledovat v přímém přenosu. Nikdo nebudeme moci říci, „já jsem o tom nevěděl“. Evropské unii i Spojeným státům je ale osud blízkovýchodních křesťanů více méně lhostejný. Hlavní starostí mnohých je, abychom „nediskriminovali“. Jak ale odpovědět na diskriminaci, kterou provádí Islámský stát? Jeho bojovníci mají jasno a stavějí křesťany před jedinou volbu: buď konvertovat k islámu, nebo zemřít.

         Nechceme nikoho diskriminovat. Chceme lidi zachraňovat. A tušíme, že pokud se nám to nepodaří, nebude brzy už koho.

Dan Drápal
18. září 2015

http://dan-drapal.cz