Rozhovor s Benjamenem Shemonnem o životě ve stínu Islámského státu

Česko v říjnu navštívil Otec Benjamen Shemonn z Iráku, který žije v jednom z nejstarších dosud fungujících klášterů světa, v klášteře sv. Matouše na hoře Alfaf severně od Mosulu, založeném již roku 363. V současné době ovšem starobylé irácké křesťanství prochází těžkou zkouškou a Otec Benjamen byl vyslán do Evropy, aby žádal o pomoc. Měli jsme příležitost mu položit několik otázek.

Můžete nám prosím říct něco o sobě?

Narodil jsem se roku 1975. Vystudoval jsem matematiku v Mosulu a po absolvování jsem začal ještě studovat teologický institut v Mosulu. Roku 2003 jsem se stal mnichem a pokračoval jsem další tři roky ve studiu teologie v Egyptě. Pak jsem šest let sloužil v pastoraci ve Švédsku a rok v Londýně. Teď jsem v klášteře sv. Matouše (klášter Mar Mattai) v severním Iráku, asi 20 km od Mosulu. Mosul je okupován Islámským státem (IS), klášter je ještě na území ovládaném Kurdy.

Jaké církvi tento klášter patří?

Je to syrská pravoslavná církev, jedna ze starobylých východních církví. Je nás v klášteře sedm mnichů a biskup. Co se týče naší pastorace, celkem pečujeme o asi 4000 rodin.

V Iráku působí řada křesťanských církví. Jaké jsou teď jejich vztahy?

Před útoky Islámského státu si každá denominace o sobě myslela, že právě ona je ta vyvolená Bohem. Teď po útocích IS to vedlo k jednotě křesťanů v utrpení, ve ztrátách, v nouzi, v potřebách. To je jediný pozitivní důsledek vystoupení IS. Proto jsme viděli pět patriarchů, jak se scházejí a spolupracují. Dnes jsou vztahy mezi církvemi mnohem lepší než dříve.

Jak válka na církve u vás působí?

Útok IS křesťany vyhnal, vytrhl je z kořenů, obral je o všechno, doslova je sedřel z kůže. Město Mosul utrpělo v historii mnoho útoků, ničili je Mongolové, Tataři a mnozí další. Ale tohle je poprvé v dějinách, kdy se zvony Mosulu úplně odmlčely. IS umlčel křesťanské tradice, na které jsme pyšní.

Kde teď žijí křesťanští uprchlíci a kolik jich je?

Je jich celkem asi 120 až 140 tisíc. Většinou žijí v různých táborech, po karavanech a nouzových chatách nebo v pronajatých bytech, za které musejí platit vysoký nájem. Většinou jsou v části Iráku ovládané Kurdy, některým se podařilo uprchnout do Turecka, Jordánska nebo Libanonu. O část uprchlíků pečujeme i my z kláštera sv. Matouše.

Jak to děláte?

Máme asi 2000 uprchlických rodin v Erbílu, dalších 1500 v Duhaku. Vedeme záznamy o nich a o jejich potřebách. Spolupracujeme s několika zahraničními charitativními organizacemi a těm předáváme informace o tom, co kdo potřebuje. Fungujeme jako zprostředkovatelé. Například jim v létě řekneme, že lidé potřebují větráky, a v zimě zase topení, a oni se to snaží obstarat.

Jak se uprchlíkům žije?

Každý den, který křesťané zůstávají v Iráku, je ztracený. Je to nejen hmotná, ale i duchovní ztráta. Například si představte, že máme čtyři rodiny, které žijí v jednom pronajatém bytě. Předtím měly každá svůj dům a v něm každý člen svůj pokoj. Teď se všichni tísní v jednom bytě, aby dokázali zaplatit nájem. Náročné soužití je odcizuje, manželé nemají žádný prostor k intimnímu životu a skoro zapomínají, že jsou manželé. Mohli by mít děti, a místo toho strádají. Nebo naše mládež. Představte si děvče, které vychodilo základní školu, učila se dobře, ale teď už dva roky jenom sedí doma, nemá nic na práci, nemůže chodit do školy ani nemá zahradu, kam by si mohla vyjít a protáhnout se. Děti žijí už jenom na Facebooku, na internetu, ale nemají budoucnost. Prostě řečeno IS ničí křesťanské rodiny v Iráku a ničí i každého člena těch rodin.

Co si myslíte o budoucnosti církve v Iráku?

Myslím, že dopadneme jako církev v jižním Turecku. Tam jsou dnes věřící už jenom staří lidé, jestli vůbec.

Takže jediná možnost je emigrovat?

Jestli se nepodaří tuto válku rychle a náležitě ukončit, tak opravdu zbývá jenom emigrace. My kněží a biskupové sice irácké křesťany vyzýváme, aby zůstali ve vlasti, ale věřící se nakonec rozhodují sami, Nemusejí nás poslechnout. Rozhodují se odejít, protože nemají žádné alternativní řešení. Je to pro ně nutnost.

Jak vám my Češi můžeme pomoci?

Finanční dary je možné poukázat, dokáže to zprostředkovat třeba náš překladatel Salman Hasan, který je z Iráku a žije v Čechách. Lze ho kontaktovat přes jeho ženu Kateřinu, která má e-mail k.icom@seznam.cz. Já zase mohu zprostředkovat kontakty na jednotlivé uprchlické rodiny, kdyby je někdo konkrétní chtěl „adoptovat“. Mám e-mail benjamenagag@yahoo.com. Každá pomoc je vítaná a nesmírně potřebná.

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor vedl Jan Spousta, z arabštiny do angličtiny překládal Salman Hasan

Zdroj: www.getsemany.cz