Hlavní reakcí francouzské vlády na nové útoky je dát jim více téhož: Více „sekularismu“, více „republikánských hodnot“, požaduje premiér Valls. „Víme, že boj s touto roztržkou v naší společnosti a vzestupem radikálního islamismu i obhajoba našich hodnot a sekularismu probíhá prostřednictvím školy a kultury,“ řekl novinářům. Sekularismus je nedílnou součástí francouzského státního vzdělávacího systému od té doby, kdy byly na konci 19. století násilně vypuzeny vzdělávací náboženské kongregace a republika převzala vzdělávání dětí ve Francii.

Francouzské hlavní město po listopadovém teroristickém útoku zachvátila jakási forma psychózy: velkým obchodním domům klesají tržby, protože turisté se vyhýbají populárním místům. Restaurace a kavárny se snaží vyjít, ačkoli ztratily 50 nebo 60 procent zákazníků, a dokonce i můj místní supermarket byl ve čtvrtek večer téměř prázdný, ačkoli dříve v něm okolo 19. hodiny býval největší nával. Není to proto, že by lidé truchlili kvůli tomu, co se stalo. Mají obavy z toho, co ještě přijde. Ve Francii žijí miliony muslimů, mnoho dalších přichází v důsledku „přistěhovalecké krize“, kterou vyprovokovala německá kancléřka Angela Merkelová. Právě ona trvala na tom, že mají být přijímány stovky tisíc Afričanů, Syřanů,... Iráčanů, kteří sní o míru a lepším životě v Evropě. Několik teroristů přišlo spolu s proudem migrantů.

Každý, ať už vědomě, či nevědomě, čeká další zběsilou střelbu nebo další sebevražedný bombový útok. Když útok cílil na Charlie Hebdo, lidé nebyli tak vyděšení. Ti, kdo zemřeli, se koneckonců stali terčem kvůli „rouhání“ proti „Prorokovi“. V pátek večer se obětmi stali obyčejní, bezstarostní Pařížané, kteří si onoho příjemného podzimního večera zašli na skleničku nebo na večeři v jedné z několika módních pařížských čtvrtí; byli mezi nimi studenti a mladí profesionálové; fanoušci „Eagles of Death Metal“, kteří si užívali rockový koncert ve známém klubu Le Bataclan – ale o tom až později.

Tváře osmi teroristů a sebevražedných atentátníků, kteří při šesti koordinovaných útocích zabili 130 lidí, jsou povědomé a děsivé: děsivé proto, že jsou povědomé. Na předměstích Paříže a všech velkých francouzských měst je spousta takovýchto tváří. Spousta zahalených žen, spousta mladých mužů nosících tradiční arabský oděv a vousy jako Mohamed.

Francouzské orgány se mohou přetrhnout v tvrzeních, že neexistuje žádná souvislost mezi islámem a tragickými událostmi z minulého týdne. Vrazi – jak praví – v žádném případě nereprezentují náboženství, které vyznávají, a Alláh by s nimi nesouhlasil. Islám je náboženství „tolerance“  „lásky“, říkají. Členové vlády vůbec nezmiňují islám, když je řeč o útocích.

Objevila se tu schizofrenie. Zatímco mocní naléhavě volají po „bratrství“, zejména s muslimskými přistěhovalci, trvají také na tom, že „sekularismus“ – laïcité – je jedinou možnou odpovědí na páteční útoky. Ale je-li absence náboženství – přinejmenším ve veřejném prostoru – v současné Francii jedinou nadějí, znamená to, že válka, kterou vedou džihádisté je náboženská: „Svatá válka.“ A právě tak tomu podle nich je: válka proti dekadentnímu Západu, v němž také vidí dávné nepřátele islámu, „křižáky“.

Není třeba ani říkat, že dnešní Francie nemá žádné „křižáky“ a jen velmi málo věřících a praktikujících katolíků. Jestliže se zde prosadil islám a radikální muslimové následující Korán, není to primárně kvůli sociálním problémům a chudobě na předměstích, jak by to zdůvodnily úřady. Je tomu tak kvůli zející prázdnotě, která zde zůstává po trvalém opuštění křesťanství, úcty k životu a tradičních hodnot.

Vrazi z pařížského módního 11. obvodu a z klubu Bataclan byli většinou vychováváni ve francouzských nebo belgických státních školách, kde je sekularismus povinný, i když muslimské komunity jsou dostatečně silné na to, aby si v řadě škol vymohly privilegia, jako je halal strava ve školních jídelnách a pružná reakce na nepřítomnost při vyučování během islámských svátků.

Hlavní reakcí francouzské vlády na nové útoky je dát jim více téhož: Více „sekularismu“, více „republikánských hodnot“, požaduje premiér Valls. „Víme, že boj s touto roztržkou v naší společnosti a vzestupem radikálního islamismu i obhajoba našich hodnot a sekularismu probíhá prostřednictvím školy a kultury,“ řekl novinářům.

Sekularismus je nedílnou součástí francouzského státního vzdělávacího systému od té doby, kdy byly na konci 19. století násilně vypuzeny vzdělávací náboženské kongregace a republika převzala vzdělávání dětí ve Francii. Řeholníci se nakonec vrátili a nyní existuje prosperující síť katolických škol, které však jsou i nadále pod tlakem státu – jenž platí učitele – a jsou povinny dodržovat přísná pravidla a oficiální učební osnovy. Školy s úplnou svobodou také existují, avšak jen okrajově a nedostávají vůbec žádnou finanční podporu.

Postavení všech náboženství na stejnou úroveň  nadřazení sekularismu nad nimi jako podmínka pro to, aby Francouzi mohli společně žít v míru, je už dlouho hlavním rysem systému veřejného vzdělávání. S příchodem Françoise Hollandea a jeho socialistické vlády se situace – je-li to možné – ještě zhoršila. Bývalý ministr školství Vincent Peillon, jehož „náboženstvím je sekularismus“, v roce 2012 řekl: „Cílem sekulární morálky je umožnit každému žákovi emancipovat se, protože výchozím bodem sekularismu je naprosté respektování svobody svědomí. Abychom mohli žákovi poskytnout svobodu volby, musíme jej zbavit každého deterministického omezení vztahujícího se k rodině, etnické skupině, společnosti a intelektu, aby si pak mohl vybrat.“

Peillon zavedl výuku „laické morálky“ – která nemá nic společného s přirozeným právem, ale s relativistickým respektem ke všem názorům a „nediskriminací“ – a jeho následovníci vytvořili „charte de la laïcité“, „chartu sekularismu“, kterou by měli všichni rodiče podepsat při zápisu dětí do státních škol. A navíc existují zákony – i když nejsou plně uskutečňovány –, které umožňují státu kontrolovat, co se učí kterékoli dítě ve Francii, ať už je vzděláváno doma či v nezávislé, katolické nebo státní škole.

„Sekularismus“ a „právo na rouhání“ byly odpovědí Francie na lednové útoky na Charlie Hebdo. A znovu se propaguje sekularismus jako správná a nediskriminační reakce na páteční zabíjení.

Několik francouzských médií již vytváří paralely mezi Alláhovými šílenci a katolickými tradicionalisty nebo jen křesťany – těmi, kteří se účastnili „Manif pour tous“ proti „manželství“ osob stejného pohlaví. Populární dětský psychiatr Aldo Naouri radil rodičům, aby s dětmi o útocích hovořili a vysvětlili jim, že radikalismus a extremismus lze nalézt kdekoli. Řekněte jim, nabádal, že mnohá náboženství zabíjejí ve jménu víry; i katolíci a dokonce i ateisté v Rusku.

Nepřipomněl „Terreur“ ve Francii, jehož prostřednictvím revoluce potlačila vzpoury v roce 1790 a vzala život tisícům katolíků, kněží, řeholníků i laiků...

Jednat proti muslimům a předstírat, že to neděláme: to je jeden ze způsobů, jak lze nahlížet na volání po sekularismu jako řešení. Ale v praxi tento relativistický postoj Francii odzbrojuje a otevírá cestu k perzekuci věřících jejího historického náboženství, katolicismu.
Ta již existuje, neboť prorodinní a pro-life aktivisté jsou nekompromisně zavrhováni jako zpátečničtí fundamentalisté, kteří se snaží vnutit své náboženské názory „sekulární republice“. Protože se muslimové modlí v řadě ulic Paříže i jinde, evropský symbol síly, vůdkyně Národní fronty, Marine Le Penová – jejíž hvězda je na vzestupu –, říká, že je i proti katolickým pro-life veřejným modlitbám v ulicích.

Francie si rozhodně nevybrala cestu, která by jí umožnila vzdorovat terorismu pomocí svých skutečných hodnot.

K největšímu teroristickému útoku došlo 13. listopadu na rockovém koncertě, když americká skupina Eagles of Death Metal, která do klubu Bataclan přilákala 1500 diváků, právě začala hrát svůj hit „Polib ďábla“. Text byl možná zamýšlen jako vtip, ale slova hovoří jasně: „Kdo bude milovat ďábla? Kdo bude zpívat jeho píseň?... Já budu milovat ďábla a jeho píseň.“

Diecézní kněz, P. Hervé Benoît, to okomentoval na stránce zpravodajského serveru Riposte catholique: „Podívejte se na fotografie diváků několik okamžiků před tragédií... Jsou to živé mrtvoly. Jejich vrazi, „hašašínští zombie“, jsou jako jejich siamská dvojčata. Jak je možné to nevidět? Je to tak zjevné! Táž vykořeněnost, táž amnézie, stejný infantilismus, stejný nedostatek kultury... Drama ateistického humanismu, který miluje ďábla, smrt, násilí a říká to – a umírá kvůli tomu. Znamení smrti a chaosu se nevznášelo nad Paříží jen onoho osudného pátečního večera. 130 mrtvých – zní to strašně. A co 600 mrtvých? To je počet potratů, které byly toho dne provedeny ve Francii.“

V klubu Bataclan se hrála i další píseň: „Ušetři si modlitbu.“ „Neodříkávej teď za mě modlitbu/Ušetři si ji na zítřejší ráno.“ Mnozí zahraniční představitelé zaslali Francii kondolenci společně s modlitbou. Francouzský levicový tisk tyto modlitby odmítl s tím, že ty Francie rozhodně nepotřebuje.

Ze schůze Sdružení francouzských starostů tento týden, několik dní po hrůzných událostech v Paříži, vzešel nápad: Zakažme betlémy na všech veřejných místech. Vytvoření speciálního zákona, který zajistí, že žádná radnice nebude moci o Vánocích postavit „jesličky“, bylo jedním z hlavních návrhů ve zprávě, na které sdružení pracovalo po lednovém útoku na Charlie Hebdo. Ve středu byla představena jejich „Příručka pro správné sekulární jednání“ a předseda sdružení, republikán François Baroin, vysvětlil: „Je na nás, kteří jsme byli zvoleni a jsme blízko lidem, abychom podporovali sekularismus, který je podmínkou pro život v našich obcích a zároveň prostředkem k emancipaci lidských bytostí.“ Tímto způsobem se sekularismus podvoluje islámu.

Jeanne Smits

27. 11. 2015, LifeSiteNews

Zdroj: http://rcmonitor.cz