První srpnový týden se na Vsetíně uskutečnil tábor Sboru BJB – křesťanského bratrského sboru Čjinů. Čjinové jsou etnická skupina z Barmy, kteří získali azyl v České republice, založili si zde sbor, který je od roku 2012 součástí Bratrské jednoty baptistů v ČR.

Letní tábor Čjinského sboru již začíná být tradicí. Oproti minulým letům však tábor změnil místo. Vysočinu (Pustou Rybnou) vyměnili za Valašsko. Sbor BJB ve Vsetíně umožnil Čjinům pořádat svůj rodinný biblický tábor v budově sboru. Patří jim za to veliké díky a věřím, že je Pán Bůh za jejich štědrost obdaří velikým požehnáním. Modliteb díkuvzdání zaznělo mnoho. Čjinů byla opravdu plná budova i přesto, že mnoho z nich z pracovních nebo zdravotních důvodů nemohlo přijet nebo přijeli jen na víkend. Tento rok se zúčastnilo 44 osob. Čjinské rodiny jsou rozptýleny různě po České republice a jejich společná setkání jsou pro ně velmi vzácná. Sbor se schází k bohoslužbám jednou za měsíc, odděleně české rodiny a moravské rodiny, protože vzdálenosti jsou veliké. Celý sbor dohromady se sjede jen třikrát do roka – na Vánoce, na Velikonoce a v létě na tábor.

Asi každý z nás byl někdy na táboře a máme představu, jak takový tábor vypadá. Kdybyste ale byli na čjinském táboře, byli byste překvapeni. Probíhá totiž jinak, než jsme my, Češi, zvyklí. Středobodem celého tábora je biblické vyučování. Společné studium Písma je ten důvod, proč se tábor vůbec pořádá. Zábava a odpočinek je až na druhém místě. Volný program byl pouze v sobotu, v den příjezdu, a také v neděli odpoledne. V neděli dopoledne měli Čjinové a Vsetínští společnou bohoslužbu a oběd. Od pondělka do pátku probíhalo vyučování. Každý den byly na pořadu dne dva bloky vyučování a večerní shromáždění. Na začátku každého bloku bylo asi třicet minut chval. Pak už spořádaně seděli celé dopoledne, velkou část odpoledne a celý večer v malém sále, naslouchali vyučování a pečlivě plnili své sešity poznámkami. Jejich ukázněnost a hlad po Božím slově je ohromující.


Vyučování nebylo nudné, bylo interaktivní, účastníci kladli mnoho otázek a vyučující dávala prostor k osobnímu zapojení posluchačů do výuky. Ta probíhala ve dvou jazycích. V jazyce Čjin, ale také v barmštině. V Čjinském státu je mnoho různých jazyků a dialektů a ne všichni mluví hlavním čjinským jazykem, proto bylo nutné používat také barmštinu. Ale na druhou stranu, ne všichni Čjinové mluví barmsky. Dva jazyky jsou proto téměř vždy nutné. Druhá část odpoledne byla vždy volná. Mládež si užívala volejbal a výlet do lesa, starší generace relaxovala.

V minulých letech byli jako vyučující pozvání čjinští kazatelé, kteří žijí v evropských zemích, kde také získali azyl stejně jako „naši“ Čjinové u nás. Letos šlo pozvání až do Barmy. Sbor si pozval ke službě doktorku teologie Rev. Khin Swe Oo, žijící a pracující v Rangúnu. Nepřijela jen na týden, kdy se pořádal tábor, ale zůstala v ČR sedm týdnů. Kromě vyučování a kázání během tábora ještě posloužila kázáním na pravidelném shromáždění Čjinů a také na shromáždění druhého barmského sboru BJB – Myanmarského křesťanského společenství. Kromě toho posloužila také soukromě v mnoha rodinách. Druhým velkým důvodem cesty do České republiky byla návštěva její rodiny, jedna z těch, které zde získaly azyl. Položili jsme sestře Khin Swe Oo několik otázek, abyste se s ní  mohli také trochu seznámit.

Víme o vás, že žijete v Barmě, že jste přijela z Rangúnu, že jste doktorka teologie a že si vás sbor Čjinů pozval, abyste je vyučovala v Písmu. Co dalšího nám o sobě rozradíte?

Jmenuji se Rev. Dr. Khin Swe Oo, ale moje původní čjinské jméno je Sui Tial. Vyučuji na Tidim Christian College v Rangúnu. Do služby jsem zapojena od roku 1996. Jsem vdaná, můj manžel, Kyaw Moe, je také kazatel a učitel; učí na Myanmarském teologickém semináři. Nemáme vlastní děti, ale adoptovali jsme dceru mého bratra, je jí třináct let.

Jak jste prožila své povolání do služby slovem?

Pocházím z Čjinského státu, oba moji rodiče jsou Čjinové. Mám čtyři bratry a dvě sestry. Moji rodiče jsou křesťané a tak jsem také automaticky byla křesťanka. Ale znala jsem Ježíše pouze ve své hlavě. Jednoho dne jsem prožila ten pocit, že Ho znám i ve svém srdci. Pán Ježíš mě od začátku volal k tomu, abych Mu sloužila. Je to tak neuvěřitelné! Miluju vyučování. Učila jsem v nedělní škole od mých patnácti let. Věřím tomu, že mě Pán Bůh povolal do služby vyučování. Čjinové jsou velmi chudí lidé, i moji rodiče jsou chudí. Bála jsem se, že nebudu moci studovat, protože mě rodiče nemohli podporovat na semináři. Modlila jsem se, aby se našel někdo, kdo by moje studium zaplatil. Pak jsem v roce 1993 potkala kazatele, který sloužil ve sboru v Mandalay. Jeho sbor mě podporoval, dokud jsem nezískala bakalářský titul. Získala jsem ho v roce 1996 na Myanmar Theology Institut v Rangúnu. Hned poté jsem se vrátila do Čjinského státu, kde jsem učila v hlavním městě Hakha na čjinské křesťanské škole.

Jak se váš životní příběh odvíjel dál?

Poté, co jsem se vdala, jsme se s manželem přestěhovali zpět do Rangúnu. Učila jsem tam na Holy Cross Theological College. To je anglikánská škola. Chtěla jsem pokračovat ve studiu, ale neměla jsem na to peníze. Organizace ATEM (Association for Theological Education in Myanmar) mě společně se školou, kde jsem učila, vyslala do Singapuru, kde jsem studovala na Trinity Theological College. V roce 2003 jsem zde získala magisterský titul. V roce 2006 jsem změnila působiště a od té doby učím na Tidim Christian College. Potom mě opět ATEM, ve spolupráci s mou novou školou, vyslala do Hong Kongu na Lutheran Theological Seminary, na doktorandská studia. Doktorát jsem získala v roce 2011. Nikdy jsem se nikam necpala, Pán Bůh sám mi připravuje příležitosti a otevírá dveře.

Stala se z vás velmi vzdělaná osoba. Tím vám také přibylo mnoho zodpovědností.

Ano, to je pravda. Kromě vyučování ve škole sloužím ve svém sboru a jsem také členkou několika organizací. Stala jsem se tajemnicí organizace ATEM; té organizace, která mě finančně podporovala celá má magisterská a doktorandská studia. Jsem členkou sboru Life Baptist Church v Rangúnu, jsem také vicepresidentkou tohoto sboru. Náš sbor má něco kolem jednoho tisíce členů. V roce 2013 jsem tam získala ordinaci kázat. Kromě toho jsem členkou Vzdělávacího odboru Myanmarské baptistické konvence a Myanmarského ekumenického institutu Myanmarské rady církví.

Jaká byla vaše cesta do České republiky?

Můj bratranec zde zemřel v roce 2013. Cítila jsem, jak se moje malé neteře a moje švagrová cítí osaměle. Vždy plakaly, když jsem s nimi mluvila. Chtěla jsem je utěšit a osobně je obejmout. Moje švagrová mi řekla, abych přijela, že mi zaplatí letenku. Požádala BJB, aby mi vyřídili na cizinecké policii zvací dopis, což se také stalo. Když jsem slyšela, že mě zvou do České republiky, měla jsem velikou radost. Kromě své rodiny jsem chtěla vidět všechny „své lidi“, chtěla jsem vidět, jak duchovně rostou a jak uctívají Boha. Nemají kazatele, chtěla jsem vidět, jak to zvládají. A protože jsem učitelka Bible, přijala jsem pozvání ke službě místním Čjinům i ostatním uprchlíkům z Barmy na jejich bohoslužebných shromážděních, během týdenního tábora na Vsetíně a také jsem měla mnoho příležitostí posloužit duchovně mnohokrát v jednotlivých rodinách. Také mě pozval druhý Barmský sbor v ČR (Myanmarské křesťanské společenství), kde jsem také vedla studium Bible a kázala jsem.

Co se vám během vašeho pobytu nejvíce líbilo?

Moc se mi líbil tábor. Díky němu se „moji“ lidé obnovili v Pánu a získali novou sílu v Pánu. Byli tak hladoví po Božím slově. Když jsem je viděla, byli jako ovce bez pastýře. Nikdy nezapomenu na ten jejich duchovní hlad, který byl v jejich srdcích a až viditelný na jejich tvářích. To je můj nejsilnější zážitek, který jsem zde prožila. Druhý silný zážitek bylo setkání s jednou ženou, která miluje „můj“ lid jako svůj vlastní, jako svou vlastní rodinu, jako své vlastní děti. Naši lidé potřebují péči a lásku a ona je miluje celým svým srdcem. A já si jí velmi vážím. Měla jsem i příležitost se podívat za hranice České republiky. Moje kamarádka, která žije v Amsterodamu, mě pozvala na několik dní na návštěvu. Amsterodam pro mě byl vždy zajímavý, protože právě tam začala historie baptistů.

Děkuji vám v Bratrské jednotě baptistů za vyřízení mého pozvání do České republiky. Děkuji vám ze srdce, že jste se postarali o pohřeb mého bratrance. A prosím vás, abyste se i nadále starali o „naše“ lidi.

Poznámka:
Barma a Myanmar jsou jeden a tentýž stát. Barma je původní název země. Myanmar či Myanmarský svaz se používá od roku 1989. Čjinský stát je jeden ze států v rámci Barmy (Myanmaru).
V barmské kultuře je bratranec považován za bratra, vztahově v tom není rozdíl.

Zdroj: časopis Rozsévač 2015/9