poslal Nepřihlášený Bohatství církve se počítá na duše. Tuto idealistickou myšlenku šíří duchovenstvo. Bude však platit i po restitucích? Neupadnou duchovní v pokušení a nezačnou bohatství přepočítávat na hodnotu akcií, cenu nemovitostí a hektary půdy?
Chudá církev pro chudé. Že jste to už někde slyšeli? Tuto tezi hlásá Boží náměstek na zemi – papež František. Argentinský prelát si dal jméno, kterým se přihlásil k odkazu misionáře Františka z Assisi – ten rozdal veškerý majetek chudým a vydal se mezi lid hlásat evangelium.
Současní šiřitelé Božího slova jsou ale většinou pragmatičtí. Římskokatolická církev v Česku, stejně jako Vatikán, majetek nerozdává. Naopak ho získává a bohatne. Jmění jí přitom padá ze státního nebe.
Nejdřív miliardy, pak odluka
Podle
zákona o majetkovém vyrovnání z roku 2012 připadne římským katolíkům
v církevních restitucích osmdesátiprocentní podíl. Stát jim už vydal
movitý i nemovitý majetek za desítky miliard. O další miliardové majetky
se církev soudí. To ale není všechno. Vláda postupně vyplácí katolíkům
finanční náhrady – v celkové výši desítek miliard korun – za majetek,
který vydat nemůže. K tomu dostává církev víc než miliardu ročně jako
státní příspěvek.
Mimochodem, zaznamenali jste, že katolická
církev se v tichosti stala největším soukromým vlastníkem půdy v Česku?
Ve finále jí připadne kolem 180 000 hektarů. Agrofert Andreje Babiše,
donedávna největšího latifundisty, hospodaří zhruba na poloviční výměře.
Co víc, z církve se stává významný akcionář. Diecéze vkládají peníze
z restitucí do katolického fondu pod správou ČSOB Asset Management.
Teď
hospodaří katolická církev v červených číslech. Bude v nich i poté, co
se restituce uzavřou (tedy v roce 2043) a státní penězovod vyschne? V té
době zůstane bez státních financí, odkázána na výsledky svého
hospodaření či podnikání, případně na příspěvky věřících.
Bankrotáři v sutanách
Jedinou
jistotou ve finančním výhledu církve je nejistota. Snad se ale čeští
katolíci poučí z úpadku církve slovinských souvěrců a vyvarují se
riskantního podnikání. Duchovní z mariborské arcidiecéze se po
restitucích vrhli do víru investic, založili holding Gospodarstvo Rast s
dcerami Zvon 1 a Zvon 2. Církevní byznys financovali z hypoték na
nemovitosti, které jim vydal stát. Preláti investovali, až se jim ze
sutan prášilo. Vkládali miliony eur do podílů v telekomunikačních
firmách, realitních společnostech nebo pivovarech.
Mariborští
klerici nalákali do svého finančního impéria i sousední lublaňskou
arcidiecézi (víc arcidiecézí v zemičce mezi Alpami a Jadranem už není) a
desítky soukromých společností. Zatáhli do něj také desítky tisíc
drobných investorů, vesměs věřících.
Jenže v roce 2008 udeřila
krize a byznys slovinských katolíků se zhroutil. Jejich zbožné korporace
se propadly do ztráty 800 milionů eur. Samotná mariborská diecéze
nabrala dvacetimilionový dluh, lublaňská jen o něco nižší. Ani jedna
nebyla schopná splácet hypotéky a některé církevní nemovitosti propadly
bankám. Slovinci to nazvali svatým krachem. Katolická církev zchudla,
především ale ztratila důvěru. Zatímco před krizí jí věřilo 40 procent
Slovinců, po ní už jen 25 procent. Svatý krach ukázal, že ani posvěcená
či požehnaná investice nemusí pracovat ve prospěch církve.
Buď vůle tvá…
Také
čeští katolíci mají své „malé Slovinsko“. Leží v Ústeckém kraji –
v třítisícových Trmicích. Farář si tam v roce 2009 vzal úvěr na koupi
pily a do zástavy dal dvě fary i kostel s hřbitovem. Pila však
prodělávala, církevní byznys se dostal do ztráty a do konkurzu.
Církevní
majetek zamířil do dražby a hřbitov i s nebožtíky ke zděšení obyvatel
prodávala realitka. Na část majetku, který byl kulturní památkou –
trmickou Madonu a oltářní křídlo – uplatnilo právo přednostního nákupu
Ministerstvo kultury. Za podnikavost faráře tak daňoví poplatníci
zaplatili několik milionů. Kostel s pomocí sponzorů nakonec vykoupilo
sdružení trmických farníků.
Trmický bankrot navozuje otázku, zda
to stát s odlukou církve nepřehnal. Od dob císaře, katolíka Josefa II.,
až po první republiku platilo, že církev potřebovala ke koupi, prodeji
či zatížení majetku souhlas státu. Minulá vládní reprezentace ale
dospěla k názoru, že státní dohled by ohrozil nezávislost církve. Takže,
církvi, buď vůle tvá… máš volné ruce.
Pryč s čerty
Dost
ale bylo malůvek čertů po církevních zdech. Proč by diecéze nebo
kláštery nemohly prosperovat? Kláštery přece bývaly pokrokové instituce,
mniši se práci nevyhýbali a hospodařit uměli. Podvojné účetnictví
vymyslel františkánský převor a benediktini mají heslo ora et labora, tedy modli se a pracuj.
Na
druhé straně by ale klerici měli vyznávat jiné proroky než Warrena
Buffetta a přemýšlet spíš nad evangeliem než nad pohyby kurzů. Ve svém
kázání je na to ostatně upozornil i papež František. „Církev, která je
zaujatá obchodem a penězi, nemůže sloužit lidem,“ pravil nedávno vůdce
katolíků. Tato slova by si měli katoličtí restituenti z Česka vytesat do
kamene.
Pavel Jégl
Zdroj: http://finmag.penize.cz