„Někteří umějí běhat, ale jiným nezbývá než jít a další se sotva šourají. Vžijme se tedy do postavení druhých a pomáhejme si navzájem. “ (Martin Luther)

Uvedený citát jsem si vypůjčil z beletrizované biografie, kterou sepsal anglický autor Mike Fearon před třiceti lety (česky vyd. Stefanos, 2002). Věta, kterou měl vyslovit Martin Luther v roce 1522, byla věnována tehdejším dychtivým reformátorům. Ve Wittenbergu doslova řádili horlivci, jimž nebylo zatěžko ničit sochy, malby nebo knihy. Všechno rychle – a hned!

Moudrému muži Lutherovi se projevy vandalismu nelíbily. Vyzýval ke zdrženlivosti a k důstojnému jednání. Zřejmě se obával, že každá další „hrrr akce“ může zhatit jeho snahy o reformu. To, nad čím delší dobu rozjímal a co důkladně promýšlel, mohlo být zničeno jen proto, že se několik jedinců tak trochu zbláznilo. „Dejte lidem čas,“ nabádal reformátor bratry, jimž zářily oči nadšením, že mohou být aktivní součástí změn. Lutherův zdravý úsudek měl částečnou odezvu, avšak na zrychlené extremisty ani jasné slovo neplatilo.

A právě tak to na světě občas chodí. Urodí se myšlenka, vize, idea a různí lidé si ji zpracují všelijak. Problém, s nímž v šestnáctém století zápasil stále inspirativní reformátor Martin Luther, není pouze zábleskem dávných časů. Také v novodobých dějinách bychom našli několik příkladů, jak to vypadá, když se dostane ke slovu horlivec. Známe to z učebnic dějepisu, z historických knih, z filmů i z divadelních představení.

S extrémními snaživci (nejen s náboženskými nebo politickými) se potýkáme i v naší každodennosti. Poznáte je snadno: jsou to ti, co by vám chtěli radikálně změnit váš život, zvyky či prostředí, v němž se pohybujete. Vůbec neberou v úvahu, že svobodný člověk nemusí přijmout vše, co je mu vnucováno a diktováno. Anebo si zvyká déle, než poslové změn očekávají. Řečeno s Lutherem: „Nejdříve musíte získat srdce lidí. Protože získáte-li srdce,získali jste celého člověka.“

Jiří Karban

Evangelický týdeník 2016/8