Notabene - Hydepark baptistů - Jablonecká reakce na vyjádření Teologické komise k návrhům na vystoupení z ERC

poslal Nepřihlášený

Na letošním Sjezdu delegátů BJB konaném 23.3.2016 v Praze má být projednán návrh sboru v Jablonci na vystoupení BJB z Ekumenické rady církví. Svůj pohled na tento návrh nám přednesla Teologická komise BJB na RZS v Brně. Proto se jablonečtí rozhodli poslat na všechny sbory tuto reakci.

Reakce na vyjádření Teologické komise BJB k návrhům na vystoupení z ERC
a několik poznámek k diskuzi na RZS.

Nejdříve uvádíme:

Text Teologické komise od B. Fajmona, bod 1.:

Několik poznámek k Ekumenismu, BJB a ERC

Ekumenická spolupráce je pro baptistické sbory nezbytná. Jako baptistické církve (tedy místní sbory) rozpoznáváme, že nejsme jedinými církvemi a proto také „věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné.“ Místní církve pak (především z organizačních důvodů) vstupují do rozličných ekumenických uskupení, jakými jsou Bratrská jednota baptistů, či skupiny připravující místní ekumenické aktivity. Konkrétní rozpoznání toho, kde je taková spolupráce možná a kde možná není, však zůstává úkolem každé církve (tedy místního sboru).

Společenství sborů BJB dále vstupuje do širších ekumenických struktur, jakými jsou např. Evropská baptistická federace, Světový svaz baptistů nebo Ekumenická rada církví. Tyto organizační svazky nemají přímý vliv na místní ekumenickou aktivitu sboru (tato se odehrává či neodehrává bez ohledu na členství BJB v ERC), neurčují její jeho teologii, nediktují, jakým způsobem má být zvěstováno evangelium. Není tedy pravdou, že by zvěstování evangelia v baptistických sborech, které jsou součástí BJB nebylo možné, pokud je BJB zastoupena v ERC. Dále je třeba doplnit, že ERC není církví a neusiluje o sjednocení zastoupených denominací. Jakékoliv sjednocení např. S Římsko-katolickou církví, která má v ERC status přidružené, nikoliv členské církve, není pro baptisty uskutečnitelné především kvůli podstatným eklesiologickým odlišnostem. Na druhou stranu je nutné doplnit, že BWA vede se zástupci Vatikánu od roku 1985 teologickou diskuzi, ve které se pokouší precizněji formulovat teologické shody a odlišnosti.

Vzhledem k tomu, že členství BJB v ERC má na konkrétní život sborů zanedbatelný vliv, je třeba při hledání odpovědi na otázku, zda v ERC setrvat či nikoliv, zohlednit nikoliv jednotlivé neoficiální výroky, které zaznívají při společných akcích, ale především organizační význam, který ERC přikládají zástupci VV, kteří se účastní jednání ERC a poté je nutné vzít v potaz, nakolik se jako sbory ztotožňujeme s oficiálními aktivitami a prohlášeními ERC.

Naše reakce na bod 1:

Nemyslíme si, že jsou všechny ekumenické spolupráce nezbytné. Většinou není praktická spolupráce (hlavně by to měla být evangelizace) z teologických důvodů uskutečnitelná. A ekumenická spolupráce současného typu je z pohledu mnoha protestantských křesťanů dokonce velmi škodlivá, protože relativizuje důležitost pravdy. Když se totiž vrcholní církevní představitelé zúčastňují nebiblických akcí, beze slov sdělují svým řadovým členům - podobně jako kdysi mnozí izraelští i judští králové praktikující modlářství svým národům - že je toto jednání správné.

Ano, souhlasíme s tím, že nejsme jedinými církvemi a sdružování ke vzájemné smysluplné spolupráci je správné a užitečné. Problémem ale je, že mezi denominacemi existují velmi závažné nespojitelné rozdíly a ani v „ekumenickém uskupení BJB“se asi neshodneme v názorech, s kým a jakým způsobem je ekumenické sdružování a spolupráce možná a prospěšná. Je sice pravdou, že si každý sbor ekumenickou spolupráci na místní úrovni určuje sám a ERC nás v podstatě mimo Novoroční ekumenickou bohoslužbu a program pro Ekumenický modlitební týden na této úrovni neovlivňuje. To ale není podle nás důvod, proč je dobré v alianci ERC a ŘK Biskupské konference setrvávat.

Námitku máme k vyjádření, že by členství v ERC způsobovalo nemožnost zvěstování evangelia v našich sborech. Podobný nesmysl jsme nikdy nehlásali a dokonce ani neslyšeli.

Pravdě také neodpovídá vyjádření, že ekumenické hnutí neusiluje o sjednocení zastoupených denominací. V dokumentu Charta ecumenica v čl. 1. je prohlášení, že „chceme vynaložit všechny síly na to, abychom překonali problémy a překážky, které naše církve ještě rozdělují“.

Také námitka, že když ŘKC není členem ERC ale má zde jen přidružený status, podsouvá myšlenku, že kvůli tomu ani není třeba z ERC vystupovat. Jenže se nezohledňuje jakou váhu v tomto svazku Katolická církev vzhledem ke své velikosti i restitucím má. Většinou totiž v této alianci hraje part „prvních houslí“. Ale biblická spolupráce není reálná ani s většinou dalších církví, které v ERC jsou.

Naše přítomnost v tomto společenství pro nás problémem je, protože nás spojuje se vším, co se v tomto svazku děje. A není nám nic platné, že s tím nesouhlasíme. Nejnovější, nikoli jen katolickou, ale jabloneckou „ekumenickou“ akcí na kterou nám brzy po RZS přišlo pozvání, bylo obnovení a vysvěcení kříže s Kristem na sídlišti Šumava. V rámci naší Jednoty jsme v této „spolupráci“ stále zapojeni a nedokážeme se z tohoto spojení před nikým vyvléknout.

V řadě rozhovorů jsme mohli slyšet: „Vy s tímhle nesouhlasíte? Tak proč tam jste?“ Těch věcí, které nám vadí je víc; třeba vytváření dojmu mnohem větší jednoty (když si před medii tak pěkně společně notujeme) než je skutečností. A přitom tady existuje velmi rozdílné chápání pravdivosti a neměnnosti autority Písma, vedoucí k relativizaci pravdy a k možnosti ji „rozvíjet“ nejrůznějším způsobem - ať už posvátnou tradicí, dalšími „zjeveními,“ nebo „modernější“ teologií.

To pochopitelně vede k odlišným praktikováním zbožnosti a na druhé straně i k toleranci mnohých jevů jako je: předmanželský sex, rozvody křesťanských manželství, život na „hromádce“, „chápání“ praktikované homosexuality, neřešení formálního křesťanství, rozvíjení vztahů s islámem (Charta ecumenica, čl. 3, 11b.) a dalším věcem odporujícím Písmu. A s tím vším jsme „jedno“. V rámci takto „jednotné“ ekumeny totiž navzdory prohlášení (Charta ecumenica čl. 2, 6b., „že je třeba vyhledávat možnost rozhovoru za účelem společného projednání sporných otázek ve světle evangelia“) je něco takového nereálné.

Na naše písemné vysvětlení odeslané ostatním devíti denominacím v Jablonci, proč se neúčastníme jabloneckých ekumenických aktivit, byla reakce: 0. A to přesto, že je v tomto vysvětlení nabízena možnost vést o našich názorech diskuzi na základě Písma. Je to pochopitelné. Místní duchovní, ať už si myslí cokoliv, nemohou změnit doktríny svých denominací a i zmíněná třicetiletá teologická diskuze mezi Vatikánem a BWA má za výsledek asi jen to, že se dohodli, že se nedohodli. Jsou-li základní pravdy, ze kterých se vychází rozdílné, nemůže to dopadnout jinak. Změnit smýšlení a směřování mohou lidé. U strukturovaných církví se to v historii ještě nikdy nepovedlo. RKC dodnes nezměnila své učení. Nezměnila ani cíl sjednotit (pod svá křídla) křesťanstvo. Změnila jen taktiku z rekatolizace na ekumenu, která je možná ještě úspěšnější.

Text Vyjádření Teologické komise, bod 2.:

Několik poznámek k soteriologii

Jsme si vědomi toho, že hlavní motivací předkládaných návrhů je deklarace vztahu k Rímsko- katolické církvi. Zejména jde o předpoklad, že RKC káže „jiné evangelium“, tedy „spasení ze skutků.“ Odpovídající reakce vyžaduje zřetelnější teologickou sebereflexi jednotlivých sborů. Teologie radikální reformace zdůrazňuje především reformační „Sola scriptura“, a proto pokládá za normu teologického uvažování Písma Starého i Nového Zákona, nikoliv učení koncilů a dokonce ani reformátorů. Anabaptisté radikálně adaptovali a někdy zcela odmítli reformační doktríny a také proto byli perzekuováni nejen katolickou církví, ale také reformátory.

Je-li pro teologické uvažování normativní Písmo jako celek, musí odpovídající soteriologie zahrnovat nejen pasáže z epištol apoštola Pavla, zabývající se především obřízkou (která není skutkem ve smyslu osobní zásluhy, protože byla vykonána 8. den po narození) a dalšími skutky židovského zákona, které vymezovaly příslušnost k Božímu lidu, ale také evangelijní učení a ostatní epištoly. Slova Pána Ježíše Krista naprosto jednoznačně potvrzují, že rozhodující je „činění Boží vůle“ (Mt.7:15-27/ Luk.6:46; Mt.12:49-50; 19:16-22; 21:43; 23:23; 24:45-46; 25:45-46; J.3:21; 5:28-29; 6:28-29; 13:16-17; 14:23-26; 15:5-6 a 14). Podobnou provázanost víry skutků a spravedlnosti nacházíme v 1. Janově listu (1J.2:17; 2:29; 3:7 a 10 a 21-23). Dále je třeba uvážit i následující pasáže: Ř.2:6-11 a 27; 1.Tim.6:17-19; Tit.1:16; 2:11-14; 3:14; Žid.10:24 a 36; Jak.1,25; 2:14-26; 3:12-13 a 18; 1P.1:17; Zj.20:12-15 a 22:12.

Právě na základě těchto a dalších oddílů Písma teologové radikální reformace na jednu stranu odmítali ospravedlnění na základě záslužných rituálních skutků a zdůrazňovali, že spasení je dar milosti, na druhou stranu se však nemohli ztotožnit s takovou teologií, která víru a skutky striktně odlišuje, nebo je dokonce staví do protikladu. Balthazar Hubmaier v roce 1526 píše v reakci na Lutherovu teologii: „...Víra sama o sobě není dostatečná ke spase... Víra musí být vyjádřena v lásce k Bohu a bližnímu, víra musí být činná v lásce (Gal.5). A proto víra sama o sobě je jako zelený fík bez ovoce, jako studně bez vody, jako mrak bez deště... Chceme být dobrými evangelijními křesťany, chlubíme se velkou vírou, ale skutků evangelia jsme se nedotkli ani prstem. A tak nejsme ničím jiným než křesťany podle úst, uší a papíru, ale ne v našem jednání. Vyznávám ze vší síly, že víra sama o sobě není hodna, aby byla nazývána vírou, protože tam, kde nejsou skutky, není ani víra.“ Podobné výroky najdeme i u dalších anabaptistických teologů. Radikálně reformační teologie vztahu víry a skutků je tedy odlišná od teologie reformační i katolické a to především proto, že Písmu nenadřazuje ani výroky koncilů, ani systematickou teologii.

Naše reakce na bod 2:

Už první věta vyvolává dojem, že tvrzení že RKC káže jiné evangelium - tj. spasení ze skutků - stojí jaksi „na vodě“. Není-li to pravda, co potom znamená praxe této církve jako je např. nezbytnost spásných rituálů (Katechismus KC 1275), poutě a odpustky (1498), potřeba modliteb a mší za mrtvé v očistci (1032), aj., než potřebné doplňky spasení? To vše přece v oficiálním RK učení neodmyslitelně přispívá ke spáse.

Celý druhý odstavec zase vyznívá jako tvrzení, že mezi soteriologií (naukou o spasení) apoštola Pavla a učením Pána Ježíše Krista a dalšími biblickými texty je jakýsi rozpor. V argumentaci, že rozhodující je „činění Boží vůle“ není zmíněno, že podstatně záleží na tom, na základě čeho tzv. Boží vůli lidé konají. Dělat skutky, které Písmo schvaluje a dokonce nařizuje, mohou totiž lidé konat z různých motivů. Navštěvovat například vdovy a sirotky je možné třeba z důvodu utlumit své špatné svědomí, přidat si další „body“ ke svému spasení, ze snahy ukázat svoji „dobrotu“ a milosrdenství, z přirozeného pocitu sounáležitosti s druhými lidmi apod.; zkrátka nikoli z duchovních pohnutek. Ale skutky (ne abych byl spasen, ale protože jsem spasen) které se zapíší „na nebeský účet“, jsou jen skutky vykonané nikoli tělem, ale připravené a způsobené Duchem svatým v proměňovaném srdci a životě Božího dítěte. A které jsou vykonané z lásky k Pánu Ježíši tím, že křesťané poslouchají a plní Boží slovo.

Prošli jsme pozorně uvedené verše, a ačkoli se jedná o výroky k různým lidem za různých okolností, všechny texty ve svém kontextu nevyjímají skutky ze spojitosti s vírou a poslušností z lásky. A i když v některých verších není výslovně uvedeno, že skutky o kterých se mluví, vycházejí z víry, je v souladu celého Písma zřejmé, že bez víry se nikdo Bohu zalíbit nemůže. Skutky činění Boží vůle nejsou nikdy očekávány „samy o sobě,“ „vedle víry“ nebo jako součást, doplněk nebo dokonce důvod spasení. Vždy se od oslovených očekávalo, že zareagují činnou a poslušnou vírou na slyšené slovo, anebo je konstatováno, či jsou lidé káráni za to, že skutky vycházející z víry, poslušnosti a spravedlnosti nekonají. A nikde z těchto veršů nevyplývá přijatelnost skutků (ke spasení) bez víry ani dostatečnost víry bez ovoce. Nenašli jsme tedy žádný rozpor „mezi Pavlem a jinými Písmy“. A kdo by chtěl na základě veršů, kde není vyjádřená (ale je nezpochybnitelně předpokládaná) víra ze které má skutek vycházet a pokoušel by se tyto texty vydávat jako potvrzení alternativy spasení i skrze skutky, je bludař.

I Ve třetím odstavci 2. bodu uvedené práce zase může uvedený citát Hubmaiera vyvolat dojem, že i mezi Lutherem a anabaptisty byl v otázce víry a skutků nepřekonatelný rozpor. My si však nemyslíme, že je zde zpochybňována Lutherova téze Sola Fide nebo že zde citát skutky nad víru nadřazuje. Nejlépe to dokládá jiný Hubmaierův výrok: „1/ Před Bohem nás ospravedlňuje jenom víra. 2/ Tato víra je přiznáním se k Božímu milosrdenství, jež nám Pán Bůh prokázal obětí svého jednorozeného Syna. To vylučuje všechno fingované křesťanství, jehož obsahem je pouhá historická víra v Boha. 3/ Taková víra nemůže zůstat pasivní, ale musí propukat v díkůvzdání Bohu a ve všechny druhy skutků bratrské lásky vůči člověku.“[*]

Anabaptistům vadilo, že se reformátoři ve svých reformách v teologii i praxi v určitém bodě zastavili a nepokračovali dál v poslušnosti Písma. A zde asi vadilo i Lutherovo určité nadřazení rozumově přijaté víry nad praktické činy z víry vycházející (viz výrok o Jakubově „slaměné“ epištole). My s uvedeným citátem souhlasíme, protože podle nás naprosto správně navazuje na výše zmíněnou epištolu, která také zdůrazňuje živou víru, ze které nutně vyplývají praktické činy lásky. A víru a skutky zní pramenící Hubmaier správně v kontextu Písem nerozlučitelně spojuje. Takže radikálně reformační teologie je i naší teologií.

Podle nás jsou smyslem „Vyjádření Teologické komise BJB k návrhům na vystoupení z ERC“ tyto téze:

-     účast BJB v ERC spojenou s Biskupskou konferencí RKC je logickým a správným pokračováním spolupráce mezi církvemi. Neomezuje nás a je třeba jen zhodnotit, jaký užitek nám přináší.

-     tvrzení, že RKC káže jiné evangelium není zcela podložené; je zapotřebí, aby to sbory znovu z jejich současného pohledu posoudily. Ani Písmo ve svém celku nepreferuje jednoznačně spasení z pouhé milosti. Důležité je tu i „činění Boží vůle“.

-     poukaz na zdánlivě odlišné teologické pohledy posuzující vztah víry a skutků mezi reformátory (a i další výše uvedené teologické rozdíly) jsou ukázkou složitosti těchto otázek. Raději tedy asi nemáme zaujímat příliš radikální a jednoznačné závěry.
(Jenže to my kvůli svému svědomí /i při vědomí našeho částečného poznání/ nemůžeme.)

Poznámky k diskuzi na RZS v Brně:

Všechny příspěvky, které zde zazněly, je možné rozdělit zhruba na tři skupiny:

a)       Na zástupce sborů, které jsou přesvědčeny, že účast ve společenství ERC a Biskupské konference je kompromisem, který je v přímém rozporu s texty Písma varujícími před spojováním se s jiným učením. A proto bychom měli z ERC vystoupit (Jablonecký návrh), nebo v něm naši účast nějak omezit (Kroměřížský návrh).

b)      Na zástupce sborů, které se domnívají, že naše zapojení do této ekumenické spolupráce je správné. Navíc nás naše účast v ní v podstatě neomezuje, protože nemusíme se vším, co se v ní děje ani souhlasit a můžeme si tam „vyzobat“ jen to, co si sami vybereme a vyhnout se tomu, co nám vadí. To je podle nás obojakost, biblicky „kulhání na obě nohy“.

c)       Na zástupce sborů, které jsou přesvědčeny, že naše námitky ke členství v ERC nejsou úplně malicherné, ale je „rozumné je skousnout“, protože by naše vystoupení ublížilo nejen vztahům mezi denominacemi, ale i vztahy mezi jednotlivými věřícími z různých církví.

A znemožnilo by využívat výhody státem registrovaných církví podle zákona 308/1991sb., jako: možnost zvěstovat evangelium ve vězeních, nemocnicích, na školách, v katolických kostelech, v rozhlase apod. Tyto sbory se nechtějí stát sektou, se kterou stát, úřady nebo oficiální církve ani nebudou jednat.

O tom, jaké dopady by vystoupení BJB z ERC mohlo mít, můžeme zatím jen spekulovat. Ale i kdyby tyto následky byly ještě horší, než třeba předpokládáme, staví nás to před otázku, co u nás převáží. Zda to budou:

1/ oprávněné pragmatické námitky, které si umíme omluvit

2/ přesvědčení, že Bibli chápeme a reagujeme na její zvěst „správněji“ než naši příliš radikální předchůdci ve víře

3/ možnost ustoupit z pravdy Božího slova (ačkoli ji slovně jako pravdu uznáváme) ve jménu multicírkevní korektnosti a tolerance vedoucí k prožívání vzájemného „pokoje a lásky“. A možná i kvůli neochotě snášet kvůli této radikálnosti nepochopení, odsuzování a snad i protivenství (tak jako to v mnohem horší podobě snášeli anabaptisté, když se přiznali k poznané pravdě).

Možná by někdo svůj názor, proč nevystoupit z ERC, odůvodnil ještě jinak. Ale z celkového vyznění diskusních příspěvků, které v Brně zazněly, jsme získali dojem, že většina je asi se současným stavem, když ne spokojena, tak alespoň smířena. Asi jsme spolu s ostatními protestantskými církvemi v podobném postavení jako žába, kterou když ji prý hodíte do horké vody, tak z ní vyskočí. Ale když je ve vodě, která je jen pomalu ohřívána, tak se v ní uvaří. Možná někdo čeká na ještě drsnější skutečnosti, na základě kterých už bude čas z tohoto spojení odejít. Je ovšem otázkou, jestli nám takové okolnosti už v té chvíli nebudou připadat „normální.“

Jako nejnovější ukázku kam křesťanství směřuje, si můžete prohlédnout video https://www.youtube.com/watch?v=-6FfTxwTX34 o ideálu „univerzálního světového náboženství“, do kterého ruku v ruce s RK církví společně kráčíme. Už není k Bohu jen jedna cesta - Ježíš Kristus. Aby to někoho neuráželo, tak už symbolem křesťanství není kříž jako symbol dokonalé Ježíšovy oběti za lidské hříchy - ale Jezulátko, které v Koránu vyučuje dospělé. Už nejsou všichni lidé jedním rodem (Sk.17,28- 29), tedy korunou Božího stvoření, které chce Bůh skrze Ježíše Krista přivést ke spáse; teď už jsou všichni lidé Božími dětmi (tj. dědici Božího království /R.8,17; Gal.4,7/) ať už si věří čemukoli. A to vše je tak mile prosazováno ve jménu všeobjímající tolerance a lásky; ale žel, naprosto odděleně od pravdy.

[*] W.E. Estep: Příběh křtěnců, str. 153

	Hledej
	Je a Marcela Vytvoření registrace
	Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5346, komentáře < 7 dní: 1, komentářů celkem: 5008, adminů: 23, uživatelů: 2919