Zajímavým počinem, který ovlivnil vznik fundamentálního hnutí v USA bylo rozhodnutí dvou právníků Lymana Stewarta a Miltona Stewarta podpořit „pravé náboženství“. To učinili tak, že v roce 1910 věnovali 250 tisíc dolarů na vydání sborníku, který se podle jejich představ měl dostat zdarma ke všem kazatelům, do všech seminářů, institutů, asociací a ke všem studentům náboženství.

Sborník The Fundamentals: A Testimony to the Truth měl pojednávat o důležitých otázkách víry na začátku 20. století. Podílet se na něm měli vybraní konzervativní protestantští teologové. Editory se stali Amzi C. Dixon, Louis Meyer a Reuben A. Torrey. Sborník The Fundamentals vyšel v letech 1910-1915 ve dvanácti svazcích (Ahlstrom 1972: 815-816). Celkem obsahoval 90 článků psaných 64 autory, kteří byli Američané, Britové, nebo Kanaďané. Celkem se mezi veřejnost rozšířilo přes 3 miliony výtisků (Brasher 2001: 186-187). I když ohlas nebyl ani zdaleka takový, jak se předpokládalo, přesto byl tento sborník v některých věcech úspěšný.

Mezi autory byli evangelikálové z různých církví a učitelé z biblických institutů. Někteří z nich byli premilenialisté, někteří byli zastánci keswického hnutí. Ve svých příspěvcích do The Fundamentals se však snažili vyhýbat kontroverzním tématům, která tato učení obsahovala. Od svých stanovisek pochopitelně neupustili, pouze je prezentovali mimo tento sborník. Hlavním důvodem k vynechání sporných bodů byla snaha skrze tento sborník spojit konzervativní teology a kazatele s antimodernistickými postoji. To se do jisté míry podařilo, protože se konzervativci shodli ve svých stanoviscích k liberální teologii.

V poválečném období byl sborník The Fundamentals chápán jako poznávací znamení příznivců fundamentálního hnutí. Navíc se používal „jako zkušební kritérium teologického profilu církevních představitelů a teologů podezřelých z ,modernistických‘ tendencí“. Většina článků se zaměřovala na obranu víry a Písma proti kritice. Zbývající se zabývaly teologickými otázkami týkajícími se Trojice, spásy, hříchu a podobně.

Politické a společenské záležitost byly ponechány stranou. Většina textů se tedy zabývala biblí a její schopností obstát soudobé kritice. Objevovala se snaha dokázat, že Písmo je skutečným autentickým záznamem boží mysli. Obrana autority bible byla v The Fundamentals vedená ve shodě se skotskou filozofií zdravého rozumu. Bible je schopná uspokojit nároky vědy, ale musí to být skutečná věda založená na faktech. Ne ta, která spekuluje a snaží se poznatky podřídit nepodloženým hypotézám. Podle přispěvatelů bylo třeba přistupovat k vědě s otevřenou myslí. „Hlavním neprokázaným, neprokazatelným a nevědeckým předpokladem a předsudkem, na kterém se všichni shodli, byl předsudek proti nadpřirozenému a zázrakům (...) Bez apriorního odmítnutí zázraků se Písmo vždy prokáže slučitelné s nejvyššími standardy vědy a racionality“.

Ne všichni argumentovali tímto způsobem. Někteří dokonce tvrdili, že bible se potvrzuje skrze lidskou zkušenost, což nebylo až tak vzdálené liberálním postojům. To jen dokazuje, že v této době situace mezi liberály nebyla zdaleka tak vyhrocená jako v následujících letech, a rozdíly nebyly naprosto nepřekonatelné. Částečně to bylo způsobeno tím, že se autoři vyhýbali kontroverzním tématům. Stejně tak názor na evoluční teorii, který se v následujících letech velmi vyostřil, nebyl v této době zcela zamítavý. V The Fundamentals se objevují články, ve kterých jsou autoři ochotni alespoň z části na ni přistoupit. V omezené míře tak byla některými přispěvateli evoluce uznána jako boží nástroj při stvoření. Rozhodně byla zavrhnuta jako příčina existence člověka.

Citováno z bakalářské práce Kateřiny Šťastné Evangelikální fundamentalismus: Věda a náboženství