V úvodu článku bych rád vyjádřil hlubokou úctu k sobotě tak, jak ji vyznávají bratři z církve adventistů sedmého dne. Vidím dobré ovoce, které tato sobota přináší a plně uznávám, že Duch Svatý tuto církev může vést k sobotě skrze určité místa v Bibli. Navíc, první člověk, který mi jako první svědčil o Kristu, byl adventistou. V těch svých šestnácti či sedmnácti let jsem chodil mezi adventistickou mládež a hluboce na mne zapůsobila jejich zásadovost. Plně respektuji a cítím úctu k adventistické sobotě. Ale sám nejsem adventistou.

Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/235-sobota-nebo-nedele.html

Ke mne Duch Svatý hovoří skrze jiná místa v Bibli a vede mne k neděli. Duch mne také nakonec nepřivedl do církve adventistů, ale do Církve bratrské. 

Někteří adventisté tvrdí, že neděli zavedla církev až na základě příkazu Konstantina Velikého, který údajně chtěl sjednotit křesťanský oddělený den se dnem boha slunce. Ale to není pravda. Máme mimobiblická (ale i biblická) svědectví, že neděli křesťané světili mnohem dříve. Zcela jasnou zmínku máme například z roku 110. Všimněme si, pouhých (maximálně) patnáct dvacet let od sepsání biblické knihy Zjevení. Víme tedy, že v té době se pod pojmem "den Páně" (Zj 1,10) se myslela neděle. Dnešní doba je docela rychlá, už během velmi krátkého časového okamžiku může pojem získat jiný obsah. Ale né tak v době apoštola Jana. Dneska se informace šíří globální rychlostí, tehdy však internet, mobilní telefony, auta, letadla a jiné komunikační prostředky neexistovaly. A je to logické.

Vážení přátelé, který den je den Páně? Den vítězství Pána Ježíše Krista? Sobota, kdy ležel mrtvý v hrobě? Sobota, kdy farizeové a velekněží slavili, že mají problém z krku? Kdy učedníci se třepali strachy za zavřenými dveřmi? Anebo neděle, kdy se všichni mohli procházet v prázdném hrobě? Kdy se Kristus zjevoval učedníkům a zvěstoval, že žije a že je mu svěřena veškerá moc? 

Sobota je dnem Božího odpočinku. A odpočinek, spánek, je eufemismus pro smrt. Starozákonní sobota ukazovala na Kristovu smrt (Iz 11.10). Kristovo tělo je chrámem a Kristus sám je více než chrám (Mt 12,6). Tento chrám však byl zbořen, aby třetí den byl znovu vystaven (Jan 2, 19). A s chrámem se spojuje bohoslužba. Je - li chrám zbořen, tak jaká bohoslužba? Bez chrámu nelze oslavovat Pána. A tento náš, novozákonní chrám, byl v sobotu zničen, uzavřen, zbořen. Avšak v neděli se znovu postavil, ztnovu otevřel. V neděli měl vzkříšený Ježíš Kristus radostné a hluboké společenství s mnohými věřícími. Ježíš Kristus svým vzkříšením posvětil neděli.

A nejenom Ježíš Kristus. I Duch Svatý. Letnice, ve kterých vznikla samotná církev, se udály v... v neděli. Duch Svatý přišel na tuto zem v neděli. V neděli jsme my, věřící, byli pokřtěni v jedno Kristovo tělo, v neděli se zrodila církev z Ducha Svatého. Neděle tedy byla posvěcena, pomázana Synem a Duchem Svatým. A co Otec? Nebyl to On, kdo vzkřísil Krista a poslal Ducha Svatého? Nebyl to tedy hlavně On, Bůh Otec, který posvětil neděli skrze svého Syna a Ducha Svatého? Nejsou tito Tři Jedno? V plné Jednotě? Svědectví dvou, tří svědků, je pravé. Bůh začal tvořit svět v... v neděli. Neděle je den počátku, novosti. I v Kristu přišel nový počátek, nová doba. V Kristu můžeme začít i my, v Kristu máme nový počátek, nový život, v Kristu jsme znovuzrozeni. V sobotu byl odložen zákon, bal zničen úpis, který svědčil proti nám, v sobotu jsme spolu s Kristem mrtvi, v neděli však přichází Vítězství nad Smrtí, vítězstvi nad Zákonem, nad Dlužním úpisem, v neděli přichází Milost. V neděli jsme spolu s Kristem znovuzrozeni. 

V Písmu máme i drobná svědectví o tom, že v neděli se křesťané scházeli k lámání chleba. Tento příběh je popsán ve Skutků 20,7. Všimněme si, křesťané si v neděli nepřišli poslechnout Pavlovo kázání či rozloučit se s ním, neboť druhý den měl vyplout na cestu, jak učí adventisté. Ale křesťané se sešli k " k lámání chleba." Jinak řečeno, Apoštol Pavel odjel až v pondělí právě proto, aby v neděli mohl přijít na shromáždění k lámání chleba. Anebo si myslíme, že kdyby se křesťané scházeli v sobotu, že by Pavel nemohl odjet již v neděli? Ne. Není to tedy tak, že by se shromáždění sešlo v neděli kvůli Pavlovi, aby se s ním rozloučilo, ale naopak Pavel odjel až v pondělí proto, aby v neděli mohl přijít a mohl se se shromážděním rozloučit.

Kristus je naplněním Zákona, dává Zákonu obsah. Pak je tedy i naplněním soboty, obsahem Soboty, Pánem nad Sobotou, protože sobota je součástí Zákona. Naplnění Soboty je tedy Smrt, Odpočinutí, Zánik chrámu a Bohoslužby, Zánik Starého života v sobotu a Vítězství, Milost, Znovuzrození z Ducha a příchod Nového Života v neděli. Tím tedy, když světíme neděli, naplňujeme obsah Zákonní Soboty. Sobota je obsažena v neděli, ale neděle není "pouze" anebo "pouhou" sobotou. 

Bůh Adamovi rozhodně nepřikázal světit sobotu. Genesis to nikde nepopisuje, a pokud je mi známo, není to uvedeno ani jinde v Bibli. V první knize Bible čteme pouze, že Bůh posvětil sobotu, ve které odpočinul od své práce. Po Adamovi něco takového výslovně nepožadoval. 

Sobota přišla až společně se Zákonem. Ne před tím, ne potom, ale až se Zákonem. Mělo připomínat Židům vysvobození z Egypta. Jak správně v jednom kázání poznamenal kazatel BJB Aš bratr Alois Boháček: Jako egyptští otroci totiž židé žádnou sobotu neměli. Neměli žádný odpočinkový den. Dřeli od úmoru do úmoru a pak ještě přes čas. Otroci odbory založit nemohly a pro egypťany měli lidé v tomto postavení hodnotu domestikovaných zvířat. Žádnému dozorci nezáleželo, jestli při stavbě například pyramidy došlo k nějakému pracovnímu úrazu. Jeden mrtvý nebo tisíc mrtvých, těm nahoře, faraónům, velekněžím, dozorcům, úředníkům, těm to bylo jedno, úplně jedno. Otroci odpočinek neznali.

A teď, když je Bůh osvobozuje, tak jim tento odpočinek dává. Den, kdy si mohou lidé vydechnout, kdy mohou odložit své denodenní starosti a radovat se ze vztahu s Bohem. Konečně někomu záleží na jednotlivém člověku, aby se nezedřel jako zvíře. Odpočinek připomíná osvobození z otroctví, egyptského. Z osvobození TĚLESNÉHO. Ne duchovního, ale tělesného. 

Ptát se, proč Bůh hned od počátku nedal světit neděli, je stejné jako ptát se, proč Bůh neposlal Ježíše Krista hned v době Adamově. Proč čekal těch cca 4.000 let? Protože neděle, ta je nerozlučně spjata s Ježíšem Kristem a s Duchem Svatým. Bůh posvětil neděli Vzkříšením Ježíše Krista a sesláním Ducha Svatého. Vzkříšení Ježíše Krista nás osvobozuje: Osvobozuje z otroctví smrti, z otroctví hříchu. Tedy již né z otroctví tělesného, nejedná se o osvobození tělesné, jak se třeba mylně domnívali židé té doby, že mesiáš povede vítěznou válku s Římem. Ne. Jedná se zde o osvobození duchovní. 

Proč tedy Bůh neposlal Ježíše Krista hned do první generace? Proč počala z Ducha Svatého Marie a né třeba již Eva nebo některá z jejích dcer? Možná právě proto, že generace Adama na to nebyla duchovně připravena. Lidstvo si muselo projít zkušeností potopy světa, tohoto celosvětového Božího Soudu Vodou, zkušenosti Abrahamovi víry a věrnosti, egyptského otroctví, vyvedení na poušť, uzavření Sinajské Smlouvy, dobytí zaslíbené země, stavby a posvěcení Chrámu, nového pádu do nevěry, babylonské zajetí, zničení chrámu, a opětovného návratu do země zaslíbené, opětovného obnovování chrámu a nakonec Mlčení Boha po Malachiášovi. Tímto vším si musel Boží Lid projít, aby v pravém světle pochopil Kristovo poselství. Svět musí poznat, na vlastní kůži poznat, odpornost hříchu, aby mohl přijmout Kristovu obět. A toto vše je obsahem neděle. Neděle neobsahuje pouze sobotu, ale Naplnění Soboty v Ježíši Kristu. Sobota je tělesným předobrazem duchovní neděle obdobně jako tělesné egyptské otroctví bylo obrazem duchovního otroctví Satanu, Hříchu a Smrti a jako tělesné vysvobození z egyptského otroctví bylo obrazem duchovního osvobození od moci Smrti v Ježíši Kristu. Obraz krve beránka je naplněn v krvi Beránka s velkým Be, krví Ježíše Krista. Kristus je naplněním Zákona, obraz starozákonníh příběhů je naplněn v dramatu novozákonním. 

Proč tedy mluví Ježíš o útěku v sobotu, když pro nás je platná neděle? Neříkám a nepíši, že sobota je pro nás Kristem zrušena, ale že sobota je naplněna nedělí. Svěcení soboty je součástí neděle. A Ježíš zde hovoří o sobotě ne proto, že my, křesťané, bychom se měli setkávat v sobotu, ale proto, že nikdo v té době prostě neděli ještě neznal. Chtěl-li Kristus, aby mu bylo rozuměno, musel používat pojmy, které jeho posluchači znali, né pojmy, které poznají zítra, pozítří či za rok. Protože jakákoliv "vědecká formulace" by byla nepřesná bez zážitku vztahu se Vzkříšeným Kristem. S tím Kristem který zemřel, pro mne a pro tebe, který byl mrtvý a který nyní, NYNÍ, žije. Tahleta intimní osobní zkušenost se nedá přenést Slovy. A každý pokus o to je zákonitě neúspěšný. Nemůžeš například člověku, který se narodil hluchý, přenést dojmy, které na tebe působí třeba Beethovenova hudba. Takový člověk s tebou tyto dojmy prostě sdílet nemůže, neboť mu chybí ona intimní zkušenost s hudbou, zkušenost, jakou máš ty. Proto Kristus hovoří o sobotě, která však je obsažena a naplněna v neděli stejně, jako je Zákon obsažen a naplněn v Kristu.

Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/276-sobota-a-nedele-po-treti.html