Místo žen v církvi

Pro mnohé dnes je ožehavou otázkou, zda mohou být ženy ordinovány na kazatelky církve. Často se argumentuje, že odmítnutí takového práva je pro ženy ponižující a popírá jejich rovnosti s muži v Kristu. Požadavek, aby všechny úřady kazatelů a starších vykonávali jen muži, je líčen jako sexismus v nejhorší podobě. Stále více církví odstranilo pro ženy vykonávající nějakou část církevní služby veškerá omezení, ať se to týká kazatelské nebo pastorační (včetně vládní) úlohy. Svobodná presbyterní církev zastává biblický postoj, jak je drželo v této oblasti historické křesťanství, a je proto v rozporu s moderním trendem.

Nový zákon ukazuje, že se ženy účastnily veřejných modlitebních setkání církve (Sk. 1:14). Modlily se a také prorokovaly. Je nám výslovně řečeno, že Filipovy čtyři dcery prorokovaly (Sk. 21:9). Pavel říká Korinťanům, že "každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou" (1. Kor. 11:5). V tom samém listu Pavel pokračuje tímto důrazným prohlášením: "Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i zákon praví....Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění" (1. Kor. 14:34-35).

Někteří lidé bez váhání řeknou, že si zde Pavel protiřečí. Takoví popírají základ křesťanství. Pokud nemůžeme věřit inspirovanému Kristovu apoštolu v tomto bodě, jak můžeme věřit jakémukoli jinému tvrzení týkajícího se doktríny nebo praxe? Pavel se ovšem v této otázce nemýlil. Z toho, co říká, je zřejmé, že jsou jisté chvíle a místa, kdy žena může mluvit a jiné, kdy nemůže. V 1. Timoteovi 2:12 dává jasně najevo, čím se má řídit rozhodování o tom, kdy a kde je vhodné či nevhodné pro ženu mluvit: "Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení."

Zde máme klíč. Ženě není v novozákonní církvi povoleno zastávat pastorační nebo vládnoucí úřad nad muži. Žádná služba, která by ji postavila do takové pozice, jí není otevřena. Není pochyb, že žena může být naprosto stejně duchovní a duchovně obdarovaná jako kterýkoli muž. O to vůbec nejde. Pozice veřejné služby a pastoračního vedení jí není otevřená, "není ji odkázána" Pánem, jak by zněl doslovný překlad 1. Kor. 14:34.

Pán jí dá příležitost uplatnit své dary. Má zvláštní úlohu při výuce jiných žen a mladic (Titovi 2:4, 2. Tim. 1:5, 3:15). Může být jako Priscilla a využívat svůj domov jako kazatelnu, kde bude vyučovat evangelium ty, kteří to potřebují (Sk. 18:26). Může být pro práci církve tak prospěšná, že jako Fébe obdrží titul "služebnice (nebo diakonka) církve" (Ř. 16:1). Není zde žádný náznak, že by slovo diakonka mělo nějakou souvislost s jakýmkoli voleným úřadem; jde zde o nezištnou službu Fébe pro církev.

Shrnuto: "Jestliže ženě není určena jiná pozice, je tak učiněno nikoli Pánem Bohem, ale člověkem, a v rozporu s Ním....Ať už dnes ženu v naší církevní praxi přiřadíme do kterékoli oblasti, neodvažme se tak učinit proti Božímu ustanovení, aby byla podřízená a poslušná, protože by to bylo v rozporu s vlastním Božím řádem" (R. C. H. Lenski).

Svobodná presbyterní Církev proto radostně potvrzuje, že historie oplývá službou zbožných žen, nicméně zastává názor, že žádná žena nemůže být pod Bible v církvi zvolena nebo ordinována ať už do úřadu kazatelského, pastoračního nebo vládnoucího.

Zdroj: www.zasadovacirkev.org

Jedná se o zásady Svobodné presbyterní církve, kde je kazatelem Miloš Šolc ml. (syn bývalého kazatele BJB)