poslal Nepřihlášený V
debatě o migrační krizi často slýcháme, že mnozí Češi jsou hysteričtí,
protože mají obavu z islámu, ačkoli s ním neudělali žádnou osobní
zkušenost. Doporučuji, abychom se v debatě, kterou nutně musíme vést,
pokud možno vystříhali emocionálně zabarvených slov, jako je slovo
„hysterický“. Samozřejmě nepopírám, že hysterie skutečně existuje a že
s hysterickými lidmi se mluví nesnadno a někdy to nejde vůbec. Nicméně
pokud toto adjektivum použijeme pro dehonestaci partnera v rozhovoru,
moc si nepomůžeme. Měli bychom si vždy předem ujasnit, chceme-li
partnera naštvat (a možná tím i potěšit své příznivce), nebo ho
přesvědčit.
Já jsem se rozhodl, že mi
nebude vadit, když mě někdo označí za islamofoba. Rád bych slovům vracel
jejich původní význam, a nebudu se tajit, že se islámu skutečně bojím.
Domnívám se, že pro tyto obavy mám validní argumenty, a nyní bych rád
některé předložil – ne proto, abych své oponenty popudil, ale proto,
abych je přivedl k zamyšlení, zda mé (a nejen mé) obavy nejsou přece
jenom oprávněné. Argumenty, které předkládám, jsou převzaty od Petera
Hammonda, který v roce 2005 vydal knihu Otroctví, terorismus a islám: historické kořeny a současná hrozba. Peter
Hammond si všímá, jak se vyvíjejí vztahy mezi muslimy a zbytkem
společnosti v závislosti na jejich procentuálním zastoupení. Uvádí:
Pokud je v určité zemi muslimů jen nepatrně, kolem jednoho procenta, nikomu nevadí a jsou vnímáni jako mírumilovná menšina.
Pokud jejich zastoupení naroste
na 2-3 %, začínají získávat příznivce zejména mezi příslušníky jiných
menšin a skupin, které jsou nespokojené se svou situací. Příznivce
získávají zejména ve vězeních a v pouličních partách mladistvých.
Pokud jejich počet dosáhne
zhruba 5 %, získávají zpravidla větší vliv, než by odpovídal jejich
početnímu zastoupení. Dožadují se masa zvířat, zabíjených podle
muslimských předpisů, a začínají mluvit o tom, že by měli získat
autonomii a řídit se šariatským právem. (Hammond uvádí, že jejich cílem
není ani tak dosáhnout toho, že se celý svět obrátí na islám, jako spíše
toho, aby se celý svět řídil šariatským právem.
Když podíl muslimů v populaci
dosáhne deseti procent, zpravidla začne propukat násilí. Nespokojení
muslimové začínají zapalovat auta, vyvolávat nepokoje a ohrožovat ty,
kteří domněle či skutečně urážejí islám.
Pokud činí podíl muslimů dvacet
a více procent, propuká násilí v mnohem větším měřítku. Radikální
muslimové vytvářejí místní milice, dochází k zabíjení a k vypalování
kostelů a synagog.
Pokud činí podíl muslimů
čtyřicet a více procent, dochází k masakrování odpůrců a teroristickým
činům. Země se ocitá v permanentní pouliční válce.
Pokud činí podíl muslimů 60 a
více procent, je již pronásledování nemuslimů na denním pořádku, dochází
k občasným etnickým čistkám, někdy i ke genocidě. Uplatňuje se
šariatské právo a od nemuslimů se vyžaduje speciální daň (džizja).
Pokud podíl muslimů naroste na
80 procent, přebírají islamisté v dané zemi vládu a páchají násilí ve
jménu islámu i politické moci.
Pokud je v zemi 100 procent muslimů, vládne již v zemi „mír“ – proto se islám nazývá „náboženství míru“.
Máme dostatek svědectví a
mnohdy i statistických materiálů, abychom mohli posoudit, zda má Peter
Hammond pravdu či nikoli. Samozřejmě existují některé výjimky
z pravidla, nicméně celkově Hammondova škála „sedí“. Vzpomínám si, jak
jsem se v první polovině osmdesátých let marně snažil přesvědčit západní
levičáky, že komunismus opravdu dosáhl v nejrůznějších zemích stejných
výsledků – od Severní Koreje po Kubu – byť se v každé zemi mohla najít
určitá výjimka (jako např. absence totální kolektivizace zemědělství
v Polsku nebo ponechání relativní svobody cestování v Jugoslávii), která
ale spíše jen potvrzovala pravidlo, než aby se dalo na jejím základě
usoudit, že komunismus „není tak špatný“.
Nevylučuji možnost, že v nějaké
zemi to může dopadnout lépe, než napovídá Hammondova škála. Než ale
otevřeme dveře rozsáhlé muslimské imigraci, měli bychom od odpovědných
míst slyšet, proč by to u nás mělo dopadnout jinak. Pokud někdo nepřijde
s přesvědčivými argumenty, doporučuji předběžnou opatrnost. Ta není
důsledkem hysterie, ale důsledkem statistických pozorování a znalosti
historie.
31. května 2016
Dan Drápal
http://dan-drapal.cz