Kde v Bibli vidíte koncept, že manželé mají být vůdci svých domácností?

Nejexplicitnější texty, které se přímo týkají muže jakožto hlavy v manželství a podřízenosti ze strany manželky, jsou Genesis 1–3, Efezským 5:21–33, Koloským 3:18–19, 1. Timoteovi 3:2, 4, 12, Titovi 2:5 a 1. Petrův 3:1–7.

Když se podíváme na učení těchto pasáží, tento koncept muže jako vůdce, který proniká celým biblickým modelem rodinného života, není pouhým tisíce let trvajícím kulturním fenoménem, ale Božím původním záměrem, který je nyní ovlivňován hříchem. Naše kniha Recovering Biblical Manhood and Womanhood (Znovuzískání biblického mužství a ženství) obsahuje podrobnou exegetickou podporu toho, proč věříme, že tyto biblické pasáže vyučují, že role hlavy zahrnuje primárně vedení, které je zodpovědností muže.

Nemyslíte, že zdůrazňovat vůdčí roli muže a podřízenost ženy podporuje už tak epidemické týrání žen?

Ne. V první řadě zdůrazňujeme kristovské, sebeobětující vůdcovství, které bere ohledy na dobro manželky a prokazuje jí úctu jako spoludědičce milosti života (1Pt 3:7). A zároveň zdůrazňujeme uvážené podřizování, které nedělá z manžela absolutního, svrchovaného pána (viz otázka 5). Za druhé, věříme, že týrání žen (a týrání mužů) má hluboké kořeny v tom, že rodiče nedokáží svým synům a dcerám vštěpit význam a smysl skutečného mužství a skutečného ženství. Zmatenost a frustrace v oblasti sexuální identity se často rozrostou ve zhoubné chování.Řešením není minimalizovat rozdíly mezi pohlavími (což vždy přinese jen různé hrozivé výsledky), ale vyučovat doma a v církvi, jak se projevuje skutečné mužství a ženství v milujících a komplementárních rolích v manželství.

Znamená to snad, že nevěříte ve „vzájemnou podřízenost“, kterou, jak se zdá, Pavel vyučuje v Efezským 5:21 („podřizujte se jeden druhému“)?

Odpověď plně záleží na tom, co je myšleno „vzájemnou podřízenosti“. Někteří z nás zde kladou větší důraz na vzájemnost než ostatní. Ale i kdyby měl Pavel na mysli úplnou vzájemnou podřízenost (manželky se podřizují manželům a manželé se podřizují manželkám), neznamená to, že manželé a manželky by se měli vzájemně podřizovat stejným způsobem.Klíčem je pamatovat na to, že v té samé pasáži je vztah mezi manželem a manželkou popisován jako obraz vztahu mezi Kristem a církví. Podřizují se Kristus a církev vzájemně? Rozhodněne, jestliže podřizováním míníme to, že se Kristus podřizuje autoritě církve. Pokud ale podřizováním myslíme, že Kristus sám se podřídil, trpěl a zemřel pro dobro církve, odpovědí by bylo ano. Církev se však Kristu podřizuje jiným způsobem. Církev se Kristu podřizuje tím, že potvrzuje jeho autoritu a následuje ho.Vzájemná podřízenost tedy neznamená podřizovat se navzájem stejným způsobem. Vzájemná podřízenost proto nijak neubírá na skutečnosti, že Kristus je hlavou církve, a neměla by tedy ubírat na skutečnosti, že manžel je hlavou své manželky.

Jestliže se manžel má ke své manželce chovat tak, jako se Kristus chová k církvi, neznamená to, že by měl řídit všechny podrobnosti jejího života a že by s ním ona měla řešit naprosto vše, co dělá?

Ne. Analogii mezi Kristem a manželem není možné brát tak daleko. Na rozdíl od Krista, všichni manželé hřeší. Jejich moudrost je konečná a chybující. A nejen to, ale manžel, na rozdíl od Krista, připravuje nevěstu nejen pro sebe, ale i pro někoho jiného – pro Krista. Nejedná jen jako Kristus, ale i pro Krista. A v tomto smyslu nesmí být pro svou ženu Kristem, jinak tím Krista zradí. Musí svou manželku vést takovým způsobem, aby ji povzbuzoval, ať se spoléhá na Krista, ne na něj samotného.V praxi tento princip brání ponižujícímu a úzkostlivému dohledu a dozoru. Když se manžel snaží chovat jako Kristus, musí pamatovat na to, že Kristus vede církev ne jako svou dceru, ale jako svou manželku. Připravuje ji jako „spoludědičku“, ne jako služku(Ř 8:17). Jakékoliv vedení, které ve jménu kristovského vedení pěstuje v manželce osobní nezralost, duchovní slabost či nejistotu skrze přílišnou kontrolu, vybíravé dozorčí manýry či despotickou diktaturu, se zcela míjí s analogií v Efezským 5. Takovou manželku si Kristus rozhodně nepřipravuje.

Ale co skutečnost, že Ježíš se k ženám choval velmi osvobozujícím způsobem? Nebourá tento přístup naše hierarchické tradice a neotevírá ženám cestu k tomu, aby mohly sloužit ve všech rolích (tedy například jako kazatelky)?

Věříme, že služba Ježíše Krista má zásadní vliv na to, jak se k sobě mají hříšní muži a hříšné ženy chovat. Jeho péče o ženy byla často velmi zjevná: „Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“ (L 13:16). Vše, co Ježíš vyučoval a dělal, bylo útokem proti pýše, která vede muže a ženy, aby se vzájemně ponižovali. Vše, co vyučoval a dělal, vedlo k pokoře a lásce, která zbavuje vůdcovství sebestřednosti a podřizování servility.Chlípný pohled muže řadil do kategorie cizoložství a vyhrožoval zde peklem (Mt 5:28–29). Odsoudil vrtošivé nakládání s ženami při rozvodech (Mt 19:8–9). Volá nás k zodpovědnosti za každé neopatrné slovo, které řekneme (Mt 12:36). Přikázal nám, že se máme chovat k ostatním tak, jak chceme, aby se chovali k nám (Mt 7:12). Zatvrzelým velekněžím říkal: „Nevěstky vás předcházejí do Božího království“ (Mt 21:31). Doprovázely ho ženy, vyučoval ženy a ženy svědčily o jeho vzkříšení. Proti každému sociálnímu zvyku, který ponižuje nebo zneužívá muže a ženy, se můžeme postavit Ježíšovými slovy: „Proč přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?“ (Mt 15:3).

Ale kde Ježíš řekl nebo udělal cokoliv, co by kritizovalo řád stvoření, v němž mají muži prvotní zodpovědnost vést, chránit a pomáhat? Ježíš tento dobrý řád nikde nezpochybnil. To, že ženy Ježíšovi sloužily, učily se od něj a běžely říct jeho učedníkům, že Ježíš je vzkříšen, ani v nejmenším neznamená, že se Ježíš stavěl proti milující vedoucí roli mužů či proti tomu, že staršími mohou být pouze duchovní muži. To, že staršími v církvi smí být jen muži, bychom netvrdili jen na základě toho, že Ježíš si vybral dvanáct mužů, aby byli jeho autoritativními apoštoly. Ale tento argument je přinejmenším tak platný jako tvrzení, že něco, co Ježíš někde udělal, ukazuje na to, že byl proti tomu, aby staršími byli jen muži, nebo aby muž zastával roli hlavy domácnosti. Snaha ukázat, že Ježíšova služba je součástí biblického útoku proti genderovým rolím, stojí na předpokladu (ne na důkazu), že Ježíš se snažil zrušit vedoucí a podřízené úlohy, ne korigovat je. Je zřejmé, že Ježíš radikálním způsobem očistil vůdcovství od pýchy, strachu a sebestřednosti a že neméně radikálním způsobem ctil ženy jako někoho, kdo je v Božím stvořeném řádu hoden nejvyššího respektu.