Nyní se podívejme se na text, který zachycuje Boží slovo k ženě po kritickém incidentu v Edenu.

Gn 3,16
A k ženě řekl:
a) velice rozmnožím bolest tvou a těhotenství tvé
b) v bolesti budeš rodit syny
c) budeš toužit po svém muži
d) a on bude nad tebou vládnout.

Tento verš je Božím rozhodnutím a neměnným slovem do nové situace, která nastala. Je součástí série výroků, které dopadly nejen na ženu, ale i na hada a muže.

Výraz „bolest" („iccabon") v částech 16a a 16b je možné překládat také jako „utrpení", „zármutek" či „lopota" a je třeba říci, že naprosto stejný výraz je použit hned v následujícím verši (Gn 3,17), když je popisován úděl muže: „... po celý svůj život z ní (tj. ze země) budeš jíst v bolesti (iccabon). Paralelně k tomu, že muž bude „v potu své tváře“ pracovat na získání obživy, bude žena v bolestech dávat nový život dětem. Vidíme tedy, že oba, jak muž tak i žena, jsou postiženi svým rozhodnutím nerespektovat Boha a je jim určen jejich vlastní nelehký úděl ve světě, který se vzdálil od svého Stvořitele.

Obě části 16a a 16b tvoří paralelismus, a proto je z literární struktury zřejmé, že i zbylé dvě části 16c a 16d jsou ve vzájemně paralelním vztahu. A jestliže a)b) jsou kletbou, pak c)d) zřejmě musí být požehnáním (i Boží slovo k hadovi v předchozím oddílu obsahuje jak kletbu tak i požehnání).

Část 16c by tedy měl mít pozitivní náboj a skutečně je pravděpodobné, že tomu tak je: výraz „toužit“ („tšukah") se vyskytuje v Písmu pouze ještě na dalších svou místech a to v Gn 4,7 a Pís 7,11. Avšak pouze v Pís 7,11 se vyskytuje v kontextu vztahu vtahu mezi mužem a ženou a popisuje zde, možná pro nás překvapivě, touhu muže po jeho milé. Vidíme tedy, že výraz „toužit“ je něco, co je vlastní jak ženě tak muži, něco co je velice pozitivní a dobré. Jedná se touhu, která je vzájemná a která pomáhá budovat vztah muže a ženy.

Část 16d je bezpochyby nejdiskutovanější částí našeho textu. Existuje celkem 5 různých pohledů na tuto část:

1. Snad nejběžnějším výkladem je názor, že podrobení ženy mužovi je dáno stvořením a že se tedy jedná o Boží ideál. Avšak důsledkem hříchu je dnes tato hierarchie zdeformovaná a pokažená. Teprve evangelium uvádí hierarchii muže a ženy do správné formy. Tento názor zastával např. Kalvín, který říká: „před pádem je podrobení ženy svobodné a něžné, kdežto po pádu je vržena do nevolnictví (otroctví) “. stejně Kral; ČEP: „trápení"

2. Další názor zastává také podrobení ženy jako součásti dobrého stvoření, ale v. 3,16 nevnímá jako pokažení této hierarchie, nýbrž jako její potvrzení, a proto zůstává i nadále požehnáním a útěchou pro ženu. Výraz „vládnout nad tebou “ je chápán ve smyslu „pomáhat jí, starat se o ní“.

Výklady 1 a 2 nelze přijmout, protože tvrdí, že hierarchie byla součástí stvoření a to je, jak bylo ukázáno výše, v rozporu se zprávou z Gn 2. kapitoly.

3. Podřízení ženy před pádem neexistovalo a tedy v. 3,16 je důsledek hříchu. Není však nařízením od Boha (zdůrazňuje se zde kulturní podmíněnost této pasáže).

Tuto verzi také nelze přijmout, protože nebere v úvahu kontext, který hovoří o soudu, tj. o postihu hada, ženy a muže. Davidson konstatuje, že celá pasáž má „legální soudní rámec“, a tedy nelze říci, že podrobení ženy je kulturně podmíněno, protože se jedná o Boží rozhodnutí.

4. Tento názor souhlasí s třetím v tom, že se zde jedná o důsledek hříchu, avšak zdůrazňuje, že se jedná o Boží normativní rozhodnutí a záměr (a ne pouze o důsledek mužova hříšného vztahu k ženě).

5. Poslední názor tvrdí, stejně jako druhý, že jde o požehnání, ale odmítá myšlenku podřízenosti. Překládá výraz „vládnout“ výrazem „být jako“ a tedy ukazuje na rovnocenný vztah mezi mužem a ženou.

Kritické je v našem textu sloveso „mšl“, které se většinou překládá jako „vládnout“. Tento výraz může nabývat několika významů podle toho v jakém je gramatickém kmenu: pokud se jedná o Niphal pak se skutečně může překládat „být jako“ či „být podobný“. Avšak toto sloveso je v našem textu v Qalu a pak ho takto překládat není možné. Místo toho znamená buď „vykládat přísloví“, což se do našeho kontextu naprosto nehodí a nebo „vládnout". Tento překlad se zdá být jako jediný správný i proto, že pokud je použit tento význam, obvykle následuje předložka (tak jako i v našem textu). Lze tedy konstatovat, že tento Boží výrok skutečně definuje jistou formu vlády muže nad ženou.

Umberto Cassuto parafrázuje náš text z Gn 3,16 těmito slovy: „Buď jak buď, ovlivnila jsi svého muže a přiměla jsi ho udělat to, co jsi si přála; od nynějška ty a tvoje dcery budete podřízeny vašim mužům“.

To je však pouze jedna část pravdy: je třeba se podívat i na druhou stranu mince:

V Gn 1,26.28 se mluví o jiném podrobení a to o panování lidí nad zvířaty. Ovšem zde je použito jiné sloveso a to „rdh“, které znamená doslova „pošlapat“ či „mít nad někým vládu“. Naše sloveso „mšl“ z Gn 3,16 má jiný význam: znamená sice vládu, ale nikde v Písmu se nevyskytuje ve smyslu absolutní či tyranizující moci uplatňované na jiným člověkem či stvořením. Naopak mnoho míst ukazuje na význam „utěšit, chránit, starat se o někoho, milovat" např. Iz 40,10.11; 2S 23,3; Za 6,13.

Podle Davidsona tak sémantický rozsah tohoto slova umožňuje vidět v Gn 3,16 ne trest, ale požehnání. V podmínkách hříchu se fyzicky slabší žena ocitá v nevýhodě a při střetu sobeckých zájmů by neměla proti silnějším mužům šanci. Proto Bůh ustanovuje toto pravidlo, aby pomohl ženě skrze lásku a ochranu jejího zákonitého muže žít bez nebezpečí a stresu v kruté společnosti. Část 16c a 16d lze tedy parafrázovaně přetlumočit asi následovně:

Budeš toužit po svém muži, tak jako i on touží po tobě a budeš u něj mít ochranu a záštitu tak, jak to potřebuješ a očekáváš.

Závěr: Gn 3,16 je Boží nezvratné slovo k ženě po pádu do hříchu. Části a) a b) jsou kletbou, kdežto části c) a d) požehnáním. Jak muž tak žena byly za svoje rozhodnutí postiženi a nám nepřísluší posuzovat, do jaké míry to bylo nezbytné či správné. Možná ale tušíme, že tvrdá práce či bolesti těhotenství pomáhají člověku uvědomit si svou slabost, nacházet sílu překonávat pokušení a obracet svoji naději zpět k Bohu z jehož ruky jsme vyšli. Bůh má vždy na mysli dobro svých dětí, a proto v části c) a d) dává ženě i slovo útěchy a naděje. Nebude v drsné realitě hříchu sama, ale bude mít oporu svého muže. Oba budou k sobě přitahováni vzájemnou touhou, která jim bude pomáhat budovat manželský svazek a tento svazek bude zároveň ženě potřebnou pomocí a záštitou.

Než přejdeme k novozákonním textů bude vhodné alespoň stručné shrnutí reálné situace v lidské společnosti tak, jak nám to dochované biblické i mimobiblické zdroje umožňují, v časovém rozpětí od selhání Adama a Evy až do Kristova prvního příchodu.

Biblický pohled na vztah muže a ženy - exegetická studie Pavla Škody

biblickestudie.cz/studie/muz_a_zena.pdf