Vím, že mohu být kritizován za zjednodušování a v tomto případě zřejmě i právem. Ale zdá se mi, že přes veškeré možné rozdíly mezi křesťany evangelikálního ražení, zde existují v podstatě jen dvě názorové skupiny. Tyto dvě skupiny se, přes samozřejmé odlišnosti, obvykle neshodují v pohledu na některé věci, které čeří hladinu celospolečenského dění. Tyto skupiny charakterizuje postoj k Bibli.

Někdy, avšak podle mne nespravedlivě, se tyto skupiny vzájemně titulují jako fundamentalisté a liberálové, i když to bývá často mimo kontext těchto historických definic. Je třeba říci, že zřejmě neexistuje člověk, kterého by šlo beze zbytku zařadit do jedné z těchto skupin. Obvykle jde jen o víceméně naznačenou linii. Zkusme ale zjednodušeně nastínit tyto linie, i když znovu opakuji, může jít o zkreslující a zkratkovité zjednodušení.

Postoj k Písmu

Pro první skupinu je Bible Božím slovem a dá se ji proto bezvýhradně a také ve všem a bez výjimky důvěřovat. Má prioritu před lidským rozumem, současným vědeckým chápáním, je nadčasová a její učení není zpravidla ani kulturně ani historicky podmíněno. Tito lidé věří principu Sola Scriptura a Písmo vykládají zase jenom Písmem. I když ne vždy jsou tomuto principu věrní, snaží se o něho a jejich odchylky nejsou vědomé.

Druhá skupina Bibli respektuje také, ale k vysvětlení například původu světa potřebuje zejména přírodovědné poznatky. Je pro ni nutné znát i dobové a kulturní pozadí, kterým se podmiňuje správný výklad a biblické pasáže, které nelze zcela snadno pochopit, se zde hodnotí spíše s nadhledem. U sporných nebo z lidského pohledu kontroverzních pasáží hledá první skupina obvykle vyšší nebo skrytý Božský záměr, zatímco druhá skupina se je také nezdráhá připsat na úkor lidského původu.

První skupina tedy jednoduše vidí Bibli jako neomylnou, slovně inspirovanou; druhá skupina tuto definici nezřídka odmítá nebo je k ní alespoň skeptická. První skupina se zde touží bezvýhradně podřídit jimi zdůrazňované neomylné pravdě Bible, včetně historie a biologie, zatímco druhá skupina se podřizuje tomu, co je zde v souladu se současným poznáním, podle kterého je pak Bible interpretována. Věří se, že člověk je schopen číst Bibli případně i mezi řádky a kulturní a historické podmíněnosti, případně alegorie či chyby v podstatné míře odhalit a vystříhat se tak doslovného a často nerozumného lpění na textu.

Konkrétní rozdíly

Stvoření

První skupina například věří ve stvoření světa a v existenci Adama a Evy, prvotní hřích, v celosvětovou potopu jako soud nad vším stvořením a prvních šest kapitol Bible uznává jako historický i biologický popis prahistorie. Druhá skupina se snaží o synchronizaci současného vědeckého poznání a výkladu Písma, a podle soudobého poznání pak Písmo interpretuje. Tam, kde například dochází k rozdílu mezi historicky chápaným biblickým popisem událostí a současnou vědou, tam se Bible vykládá často pomocí alegorizace, případně mytologizace. Stvoření se chápe obrazně a v nějaké formě se věří v evoluci.

První skupina věří, že celé stvoření propadlo důsledkům hříchu prvního rodičovského páru, svět proto leží ve zlém a je třeba přijmout nezaslouženou Boží milost k vykoupení, smíření i k ospravedlnění. Druhá skupina spíše zdůrazňuje svobodu volby, morálku a etiku, které jsou ovšem volněji pojaty a dobově podmíněny.

Rodina, církev a společnost

První skupina bere vážně biblické pasáže o rozdílné úloze muže, ženy a dětí v rodině, v církvi i různých autorit ve společnosti a snaží se je aplikovat. Druhá skupina obvykle mluví o dobové podmíněnosti těchto přikázání a tuto doslovnost relativizuje z důvodu svobody a rovnosti. První skupina vidí svobodu v tom poddat se každému lidskému zřízení, vládcům, místodržitelům apod.; druhá skupina bude patrně zdůrazňovat možnost svobodného neuposlechnutí, legitimního odporu a individuality na základě rovnosti a svobody svědomí. První skupina tak vidí svobodu spíše jako svobodu „od něčeho k něčemu“, druhá skupina raději zdůrazní svobodu jako nezávislost a možnost volby.

Církevní praxe

První skupina bude přesvědčena o dostatečnosti Písma, Kristova Ducha a osobního povolání a charismat k pastoraci a vyučování; druhá skupina si dnes již stěží dovede tyto věci představit bez psychologie, psychiatrie a vyššího teologického vzdělání. První skupina trvá na službě pouze věřících, druhá se příliš nezdráhá do církevní praxe přizvat i sekulární odborníky. První skupina obvykle odmítá sekulární kulturu a v její implementaci vidí ohrožení; druhá skupina věří, že církev musí kulturu ve své praxi reflektovat například v liturgii.

Etika

První skupina rozlišuje kdo je křesťan dle osobního vyznání a zároveň správného učení a ovoce; druhá skupina pak obvykle jen na základě osobního vyznání. První skupina je „ekumenicky vlažná“ a má problém se sjednocováním církví bez ohledu na různost jednotlivých tradic; druhá skupina touží po ekuméně a lpění na věrouce považuje za úzkoprsost.

První skupina se vyhraňuje vůči potratům, homosexualitě a odmítá uzavírání smíšených manželství (křesťan a nekřesťan), odsuzuje předmanželský sex a například tabák a občas i alkohol. Druhá skupina je též konzervativní, ale na těchto věcech „nebazíruje“. Například i zde smíšená manželství nejsou doporučována, ale nebývají etickým problémem. Zdůrazňuje se porozumění a láska, které jsou často nahlíženy jako zdravý, případně vyvažující protipól přísné kázně.

Politika

První skupina je skeptická a kritická ohledně současné masové imigrace, kde akcentuje nebezpečí importu cizího náboženství. Islám je zde posuzován dle Koránu. Také učení římskokatolické církve je chápáno dle katechismu a zákony obecně dle jejich litery. Druhá skupina bude k textům přistupovat volněji a bude přesvědčena, že kořenem věcí je především člověk, ne pravidla a zákony. První skupina bude při budoucí volbě obvykle hledat historické precedenty, druhá bude spíše důvěřovat v nezatíženost a originalitu nových postupů.

Zajímavý bude jistě i postoj k nadnárodním celkům, neziskovým organizacím, vládním představitelům apod. První skupina bude zřejmě velmi skeptická k současným protirodinným a protidemokratickým opatřením Evropské Unie, zatímco druhá skupina bude spíše proevropsky orientovaná a bude tyto věci velkoryse přehlížet jako okrajové a nedůležité. První skupina bude vzhlížet k nebi, zatímco druhá skupina spíše k proměně společnosti. První skupina se bude chtít nechat pohnout Bohem, druhá bude spíše toužit Bohem pohnout. První skupina eschatologicky očekává soud a kataklyzma a druhá zdůrazňuje vývoj a pokrok.

První skupina bude zřejmě upřednostňovat pomoc potřebným na základě osobní odpovědnosti a vlastního rozhodnutí; druhá skupina bude spíše volat po odpovědnosti a intervenci institucí a státu.

Osobní profilace

A konečně, první skupinu – ne vždy – tvoří obvykle cíleně nepříliš viditelní a vědomě upozadění lidé; druhá skupina má často – ne vždy – své mluvčí z řad intelektuálů a teologů, kteří budou věřit, že by křesťan měl cíleně medializovat svůj postoj a tím ovlivňovat společnost. První skupina bude chtít „evangelizovat“ a druhá spíše „učit národy“.

www.apologet.cz