Zásadním zlomem v židovské reflexi křesťanství bylo prohlášení Dabru emet, uveřejněné v roce 2000 a podepsané zhruba třemi stovkami židovských rabínů a učenců, zastupujících všechny směry soudobého judaismu (1). V návaznosti na toto prohlášení připravili jeho autoři (Tikva Frymer Kensky, David Novak, Peter Ochs a Michael Signer) a spolu s nimi David Fox Sandmel rozsáhlou knižní publikaci nazvanou Christianity in Jewish Terms, tedy Křesťanství v židovských souřadnicích (2).

Tato obsáhlá práce měla být vlastně podrobným teologickým komentářem prohlášení Dabru emet, a zároveň měla být reprezentativním počinem na poli židovské teologie křesťanství, tak jak jí autoři prohlášení Dabru emet rozumějí. Její jednotlivé tematické kapitoly (o jejichž vypracování byli požádáni významní židovští učenci, podporující směřování skupiny autorů Dabru emet), měly vycházet ze dvou klíčových hermeneutických zásad: zaprvé, má se jednat o specificky židovskou interpretaci křesťanství, tedy o židovskou hermeneutiku křesťanské tradice (3), a zadruhé, tato interpretace se má pokoušet rozumět křesťanství co nejvíce tak, jak mu rozumějí křesťané (4), tedy, jak říká jeden z autorů Michael Signer, má usilovat o existenciální empatii (5).

Proto je pochopitelné, že na rozdíl od tradičnějších židovských přístupů ke křesťanství stojí v centru pozornosti nikoli historický Ježíš nebo etika synoptických evangelií, ale samotné jádro křesťanství, tedy to, co činí křesťanství křesťanstvím (v očích křesťanů). Jsou to tedy teologické nauky, jako je trojiční učení, Vtělení, spása v Kristově oběti, padlý stav člověka atd. Autoři jednotlivých kapitol se pokoušejí porozumět klíčovým motivům a ideám křesťanství hledáním židovských analogií a paralel, věrni hermeneutické zásadě poznávání neznámého prostřednictvím známého. Hledají tedy ve vlastní tradici motivy, myšlenky a myšlenkové vzorce, které mohou posloužit k tomu, aby lépe porozuměli křesťanským idejím z židovského hlediska, a to právě na základě analogie, podobnosti a paralelity.

Když hovoří o Trojici, připomínají, že v Hebrejské Bibli a v pozdější židovské tradici se vyskytují tendence k hypostazování Božích atributů, jako je Boží duch, Boží slovo, Boží moudrost atd (6). Tyto hypostazované Boží atributy a vztahy mezi nimi, jak je Židé znají ze své vlastní tradice, jsou do jisté míry analogické tomu, jak křesťané chápou tajemství Trojice a vnitrotrojičních vztahů (7). Podobně kabalistická koncepce sefirotického stromu, tedy Božího života jakožto pulzujícího organismu, představa vnitřních vztahů v Bohu, tedy pojetí Boha jako „souboru“ modalit a relací, dále koncepce tří nejdůležitějších sefír (chochma, bina a daat), to vše do jisté míry připomíná křesťanské trinitární koncepce.

Také myšlenka, že hypostazovaná Moudrost, jak o ní hovoří mudroslovná literatura Hebrejské Bible, je totožná s Tórou, přičemž Tóra jakožto Moudrost je v tomto pojetí považována za preexistentní nebo věčnou, či dokonce za Boží atribut či aspekt (8), případně za Logos jako u Filóna z Alexandrie (9) připomíná christologické spekulace křesťanských teologů.

Všechny tyto paralely uvádějí autoři jednotlivých kapitol práce Křesťanství v židovských souřadnicích, aby pomohli židovským čtenářům s existenciální empatií lépe porozumět křesťanskému pojetí klíčových věroučných článků, tedy tomu, jak křesťané rozumí své vlastní víře.

Podobně v souvislosti s tématem Vtělení připomínají židovskou myšlenku „konkretizace“ Boží slávy a přítomnosti v Tóře, v zemi Izrael a také v Božím lidu (10). Tóra jako by byla v jistém smyslu „vtělením“ Boží moudrosti (11). Židovský národ jako celek má být vtělením Tóry, a tím zároveň znamením Boží přítomnosti na zemi, tedy metaforicky řečeno, „Božím tělem“. Ostatně antropomorfní vyjadřování Hebrejské Bible, vyprávění o Hospodinových teofaniích (např. Iz 6, Dan 7, Ez 1 a 10), stejně jako biblický personalismus a pojetí člověka jakožto Božího obrazu, a také myšlenka Šechiny, resp. Boží účasti na lidském údělu a utrpení, to vše jsou židovské myšlenkové trajektorie, které lze i z židovského hlediska chápat jako motivy, jejichž specifickým rozvinutím je křesťanské pojetí Vtělení (12). Židé tedy mohou alespoň do jisté míry rozumět tomu, co křesťané míní učením o Vtělení, a to právě když si všimnou zmíněných motivů Hebrejské Bible a pobiblického judaismu (13).

V práci Křesťanství v židovských souřadnicích je Vtělení interpretováno také v souvislosti s rabínským pojetím „vidění Boha“ v modlitebním usebrání (14). Rabíni hovoří o možnosti vidět při modlitbě Boha, tedy nejenom andělskou bytost (15), ale opravdu v lidském nitru „nahlédnout Boha“ (nikoli pouze vyvolat jeho představu). Tato myšlenka opět může Židům pomoci rozumět křesťanské nauce o Vtělení. Není pravda, že by rabínský judaismus vyznával striktní, filozoficky čistý, abstraktní monoteismus, neposkvrněný antropomorfním způsobem myšlení, neposkvrněný myšlenkou „Boží tělesnosti“. Je zřejmé, že nemalou část dějin judaismu byla představa, že Bůh má „tělo“ a že ho lze za určitých podmínek „vidět“, poměrně rozšířena. Stejně tak se předpokládalo, že Bůh se nějakým způsobem „konkretizuje“, například v písmenech hebrejské abecedy, ze kterých sestává Boží jméno (16). V judaismu je v tomto smyslu možné doložit řadu myšlenek, které jsou křesťanské myšlence Vtělení alespoň do jisté míry podobné.

Ohledně spasení v Kristu a jeho smírné oběti na kříži se v práci Křesťanství v židovských souřadnicích připomínají některé židovské myšlenky, které jsou jistou analogií tohoto křesťanského pojetí spásy. V souvislosti s pojetím Boha se zde hovoří o židovské myšlence tajemného „sebe-odcizení“ v Bohu, jak o něm hovoří zejména luriánská kabala, kdy imanentní pól Božího bytí sestoupil z Nebe na zem, kde přebývá s člověkem a spolu s ním trpí (17). V některých textech se v souvislosti s Boží participací na lidském utrpení hovoří o tom, že Bůh trpí z lásky k člověku, že vlastně trpí za hříchy lidu. Utrpení způsobené tímto Božím sebe-odcizením směřuje k eschatologickému znovusjednocení, které bude znamenat vykoupení celého světa.

V souvislosti s myšlenkou zástupného utrpení, často považovanou za typicky křesťanský koncept, se dále hovoří o tom, že interpretace písně o Hospodinově spravedlivém služebníku (Iz 53) jakožto vyjádření dějinného údělu židovského národa čelícího nepřátelství nežidovských národů a přesto věrně plnícího Bohem svěřené poslání nejen zcela zřetelně obsahuje myšlenku zástupného utrpení (za hříchy druhých), ale není v některých důležitých momentech nepodobná křesťanskému pojetí významu utrpení Kristova (18).

V souvislosti s tématem spásy a vykoupení najdeme v práci Křesťanství v židovských souřadnicích konstatování, že ačkoli je židovské a křesťanské pojetí milosti zásadním způsobem odlišné, křesťanské pojetí zdarma nabízené Boží milosti není judaismu zcela cizí. Židé mohou dobře porozumět křesťanskému pojetí milosti ve světle židovského Dne smíření (19). Modlitby, obsažené v židovské bohoslužbě tohoto dne obsahují prosby o nezaslouženou milost, vyznání, že modlitebníci si Boží přízeň nikterak nemohou zasloužit a nezbývá jim než kajícně prosit o Boží velkorysost, tedy o milost, která přesahuje jakékoli možné zásluhy z lidské strany. Judaismus také ví stejně jako křesťanství o tom, že pokání samo je darem (20), nikoli výkonem lidské zbožnosti, a že odpuštění hříchů přichází jako nezasloužený dar.

S touto otázkou úzce souvisí také téma hříšnosti člověka. V práci Křesťanství v židovských souřadnicích najdeme konstatování, že ačkoli je mezi židovským a křesťanským pojetím hříchu zásadní rozdíl, existují zde i paralely. Tradičně se soudí, že křesťanství zdůrazňuje důsledky Pádu a prvotního hříchu způsobem, který v židovství nemá žádnou obdobu. Podle Stevena Kepnese, autora příslušné kapitoly, to není úplně pravda. Myšlenka exilu jakožto tragického stavu odcizení, který se týká nejenom židovského národa, ale celého lidstva, dokonce celého vesmíru, a v jistém smyslu i samotného Boha, v mnohém připomíná křesťanské pojetí prvotního hříchu a jeho důsledků (21). Ostatně i myšlenka Pádu Adama, jak jej chápe křesťanství, má v židovství svoji obdobu (22).

Také myšlenka náležité lidské odpovědi na Boží spásné jednání, tedy návratu k životu v souladu s Boží vůlí, která má v křesťanství podobu „napodobování“ Krista (imitatio Christi), má zřejmou paralelu v ústředním principu rabínského pojetí etiky jakožto „napodobování“ Boha (imitatio Dei) (23).
 
Také často zmiňovaný rozdíl mezi židovstvím a křesťanstvím v pojetí vykoupení (který například Martin Buber považuje za principiální), tedy židovské očekávání vykoupení v budoucnu v kontrastu s křesťanským pojetím již uskutečněného vykoupení, práce Křesťanství v židovských souřadnicích do jisté míry relativizuje. V židovství lze totiž stejně jako v křesťanství nalézt dialektiku uskutečněné a budoucnostní eschatologie (24). Často se uvádělo, že židovství ví natolik dobře o nevykoupenosti tohoto světa, že vykoupení může očekávat jedině od budoucnosti a nemůže tudíž nikdy přitakat křesťanské myšlence, že vykoupení je možné v jistém smyslu předjímat nebo dokonce zakoušet již nyní. Proti tomu lze namítnout, že například pojetí šábesu jakožto předjímání Božího království či mesiášské éry už v této časnosti, tedy ona v křesťanství dobře známá dialektika „ještě ne a už ano“ ve vztahu k zaslíbené budoucnosti, je vlastní i židovské tradici.

Těchto několik příkladů je snad dostatečně zřetelnou ilustrací způsobu, jakým se autoři práce Křesťanství v židovských souřadnicích pokoušejí o židovské porozumění křesťanství. Porozumění, které by zůstalo pevně zakotvené v souřadnicích rabínského myšlení (včetně jeho normativních textů), a které by se zároveň co nejvíce blížilo způsobu, jak křesťané rozumějí sami sobě a své víře, a které by zároveň umožnilo adekvátní empatické pochopení ústředních výpovědí křesťanské tradice tak, aby se staly srozumitelnými pro Židy, a to v duchu hermeneutické zásady poznávání neznámého prostřednictvím známého.

Cílem tohoto hermeneutického úsilí ovšem rozhodně není, aby se ústřední výpovědi křesťanské víry staly pro Židy věroučně přijatelné. Cílem není souhlasit, cílem je porozumět. Proto a jen proto autoři práce Křesťanství v židovských souřadnicích hledají ve vlastní židovské tradici motivy, myšlenkové vzorce a ideje, které se zdají být natolik analogické těm křesťanským, že mohou účinně napomoci k porozumění či osvětlení způsobu, jak křesťané chápou svoji víru, včetně jejích ústředních věroučných výpovědí, tedy k porozumění tomu, co přibližně křesťané míní, když hovoří o Vtělení, o Trojici, o spáse v Kristově smrti na kříži atd.

Svůj počin, nazvaný Křesťanství v židovských souřadnicích, nechápou jeho autoři jako poslední slovo k nastíněným otázkám. Naopak, své dílo považují za jednu z prvních vlaštovek na poli afirmativní židovské teologie křesťanství, tedy za do značné míry experimentální ohledávání nového terénu, za pokus o formulování vhodné hermeneutické metody, pokus, který je otevřen revizím, korekcím a nezbytným úpravám. Zároveň je ovšem spojuje přesvědčení, že touto cestou, tedy cestou afirmativní židovské teologie křesťanství, lze kráčet, a že je to v zájmu prohloubení židovsko-křesťanských vztahů a vzájemné spolupráce nanejvýš potřebné a žádoucí.

Poznámky:

(1) Pro upřesnění je třeba dodat, že mezi signatáři bylo jen několik procent ortodoxních učenců a že drtivá většina těch, kdo prohlášení podepsali, pocházela z anglicky hovořících zemí.

(2) O knize Křesťanství v židovských souřadnicích říkají její autoři, že se jedná o první oficiální počin formalizované skupiny židovských učenců na poli židovské teologie křesťanství, viz k tomu Ochs a Sandmel, Christianity in Jewish Terms: A Project to Redefine the Relationship, Crosscurrents, zima 2000–2001, 50/4, str. 1. Druhým svazkem navazujícím na prohlášení Dabru emet byla učebnice týkající se židovsko-křesťanských vztahů Irreconcilable Differences? A Learning Resource for Jews and Christians , Westview Press, Boulder, 2001, na níž se autorsky podíleli židovští i křesťanští učenci.

(3) Ochs, Sandmel, Christianity in Jewish Terms: A Project to Redefine the Relationship, Crosscurrents, zima 2000–2001, 50/4, str. 4. Viz též Christianity in Jewish Terms, str. x, a také D. Sandmel, Dabru Emet and the Future Direction of Jewish Christian Relations, in Kessler, Pawlikowski, Banki, Jews and Christians in Conversation, Orchard Academic, Cambridge, 2002, str. 95n.

(4) Ochs, Sandmel, Christianity in Jewish Terms: A Project to Redefine the Relationship, Crosscurrents, zima 2000–2001, 50/4, str. 3, a také Christianity in Jewish Terms, str. xi.

(5) Signer, Jesus der Bruder und Christus der Herr, in Discherl a Trutwin, Redet Wahrheit – Dabru Emet, Lit Verlag, Münster, 2004, str. 85.

(6) Ochs, The God of Jews and Christians, in Christianity in Jewish Terms, str. 66n. Srovnej k témuž také Breslauer in Slovník židovsko-křesťanského dialogu, Oikumene, Praha, 1994, str. 23nn.

(7) Ochs, The God of Jews and Christians, in Christianity in Jewish Terms, str. 49nn. K Ochsově interpretaci Trojice viz též Ochs, Dreifaltigkeit und Judentum, Concilium 39/4, říjen 2003, a také Ochs, Trinity, in Kessler a Wenborn, A Dictionary of Jewish Christian Relations, Cambridge Univ. Press, Cambridge, 2005, str. 429n. K židovské interpretaci Trojice v pojetí autorů Dabru emet viz též Signer, Trinity, Unity, Idolatry? In Käppeli, Lesarten des jüdisch-christlichen Dialogs, Peter Lang, Berlin, 2002, str. 275nn.

(8) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, in Christianity in Jewish Terms, str. 246n.

(9) Najman, The Writings and Reception of Philo of Alexandria, in Christianity in Jewish Terms, str. 99nn. Viz také práci signatáře Dabru emet Edwarda Kesslera God’s Presence in Israel and Incarnation, www.jcrelations.net. K této problematice viz také úvahu signatářky Dabru emet R. Langer in Cunningham (ed), Christ Jesus and the Jewish People, Eerdmans, Grand Rapids, 2011, str. 291n.

(10) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, Christianity in Jewish Terms, str. 239n, Rashkover, The Christian Doctrine of the Incarnation, in Christianity in Jewish Terms, str. 254nn. Viz k této problematice též Wyschogrod, A Jewish View of Christianity, in Klenicki, Jewish Understandings of Christianity, Paulist Press, New York, 1991, str. 112nn a Wyschogrod, A Jewish Perspective on the Incarnation, Modern Theology, 12/1996. K této problematice viz také práci židovského historika B. D. Sommera The Bodies of God and the World of Ancient Israel, Cambridge Univ. Press, 2009.

(11) Viz k této problematice též A. Goshen Gottstein, Judaisms and Incarnational Theologies, Journal of Ecumenical Studies, 39/2002, str. 219nn.

(12) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, in Christianity in Jewish Terms, str. 241n, 247, Blumental, Tselem: Toward an Anthropopathic Theology of Image, in Christianity in Jewish Terms, str. 345. Viz k této problematice též pojetí signatáře Dabru emet E. Kesslera in Cunningham (ed), Christ Jesus and the Jewish People, Eerdmans, Grand Rapids, 2011, str. 161n.

(13) Viz k tomu též Wyschogrod, A Jewish View of Christianity, in Klenicki, Jewish Understandings of Christianity, Paulist Press, New York, 1991, str. 112nn. Viz též Wyschogrod, Abraham’s Promise: Judaism and Christian Jewish Relations, Eerdmans, Grand Rapids, 2004, str. 129, 178. Podobnou myšlenku, tedy že myšlenkové předpoklady křesťanské christologie jsou v jistém smyslu bytostně židovské, vyslovuje i David Flusser ve svém pozoruhodném textu Teze ke vzniku křesťanství ze židovství, in Dialog křesťanů a Židů, Vyšehrad, Praha, 1999, str. 122n, a také v textu Dva způsoby víry podle Bubera in Esejské dobrodružství, Oikumene, Praha, 1999, str. 178n.

(14) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, in Christianity in Jewish Terms, str. 240nn.

(15) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, in Christianity in Jewish Terms, str. 244nn.

(16) Wolfson, Judaism and Incarnation: The Imaginal Body of God, in Christianity in Jewish Terms, str. 248nn.

(17) Ochs, The God of Jews and Christians, in Christianity in Jewish Terms, str. 55n, 65n.

(18) K myšlence zástupného utrpení v judaismu, rozvíjející (stejně jako křesťanská christologie) motiv trpícího Hospodinova služebníka (Iz 53) viz Batnitzky, On the Suffering of God’s Chosen: Christian Views in Jewish Terms, in Christianity in Jewish Terms, str. 203nn, 208n, 219 a také Gibbs, Suspicions of Suffering, in Christianity in Jewish Terms, str. 221nn. K „soteriologické teodiceji judaismu“ (vycházející z Rašiho interpretace písně o trpícím Hospodinově služebníkovi, nesoucím hříchy druhých), která podle Amose Funkensteina vlastně odpovídá křesťanské christologicko-soteriologické koncepci zástupného vykupujícího utrpení viz Funkenstein, Perceptions of Jewish History, Univ. of California Press, Berkeley, 1993, str. 205n.

(19) Hoffman, Jewish and Christian Liturgy, in Christianity in Jewish Terms, str. 175nn, 188n. Kepnes, „Turn Us to You and We Shall Return“: Original Sin, Atonement and Redemption in Jewish Terms, in Christianity in Jewish Terms, str. 293nn.

(20) Kepnes, „Turn Us to You and We Shall Return“: Original Sin, Atonement and Redemption in JewishTerms in Christianity in Jewish Terms, str. 301nn.

(21) Kepnes, „Turn Us to You and We Shall Return“: Original Sin, Atonement and Redemption in Jewish Terms in Christianity in Jewish Terms, str. 295n.

(22) Frymer Kensky, The Image: Religious Anthropology in Judaism and Christianity, in Christianity in Jewish Terms, str. 324.

(23) Frymer Kensky, The Image: Religious Anthropology in Judaism and Christianity, in Christianity in Jewish Terms, str. 336.

(24) Nancy Fuchs Kreimer, Redemption: What I Have Learned from Christians, in Christianity in Jewish Terms, str. 283. Srov. též Greenberg, Judaism and Christianity: Their Respective Roles in the Strategy of Redemption, in Fischer, Jewish and Christian Theologians Assess the Dialogue, Paulist Press, New York, 1994, str. 20, a také Kogan, A Jewish Theology of Christianity, Oxford Univ. Press, Oxford, 2008, str. 93.

Pavel Hošek

Zdroj: http://krestane-zide.info/