Je svátek Krista Krále. Nacházím se pouhých sto metrů od luteránské katedrály ve švédském Lundu, zkonfiskované katolíkům v roce 1536. Zde se za několik hodin odehraje jedna z nejtragičtějších scén v novodobých církevních dějinách. Papež František zde za přítomnosti pohlavárů Luteránské světové federace zahájí rok trvající oslavy pětistého výročí „výstřelu z Wittenburgu“, připadajícího na 31. 10. 1517.

František je historicky prvním papežem, účastnícím se oficiální připomínky ničivého díla Martina Luthera. Veškerá vina však nespočívá jen na jeho bedrech, vždyť ke společným katolicko-luteránským rituálním tanečkům dal souhlas již Benedikt XVI., plynule navazující na ekumenický odkaz Jana Pavla II.

František však této ekumenické prostituci dal zcela nový rozměr, když v rozhovoru pro La Civiltá Catolica před pár dny prohlásil, že „proselytismus na církevní úrovni je hříchem“. Při jiné příležitosti novinářům a tedy i celému světu sdělil, že již samotným křtem tvoří katolíci s luterány jedno Tělo Kristovo. A aby toho pohoršení nebylo málo, v odpovědi na otázku, zda se luteránka, provdaná za katolíka, může účastnit svatého přijímání, oznámil: „Ať se nejprve zeptá Pána. A pak ať jedná. Více nyní říci nemohu“.

Kdo by si myslel, že František nezamýšlí pootevřít dveře k pomyslné oltářní mřížce (pomyslné proto, že z naprosté většiny katolických kostelů již byly Lutherem inspirované liturgické reformě po Druhém vatikánském koncilu úspěšně odstraněny) – po synodálním přikývnutí ke svátostnému životu cizoložníků – také luteránům, nechť si přečte nedávný rozhovor anglického biskupa Williama Kenneyho a Františkova blízkého spolupracovníka na poli katolicko-luteránského „dialogu“ pro Cruxnow.com, v němž mj. řekl: „Pokud by měl František vyvolat v Lundu cosi na způsob sametové revoluce, musel by ohlásit, že luteráni mohou, za určitých okolností, přijímat Eucharistii. Šlo by o velké gesto. Přál bych si, aby v tzv. ekumenických manželstvích mohl nekatolík přistupovat spolu se svým životním partnerem ke svatému přijímání. Šlo by o velký krok kupředu, z pastoračního hlediska velice žádoucímu“.

Katolicko-luteránská seance, jež se tu má zanedlouho odehrát, je vedena mottem „To, co nás spojuje, je důležitější, než co nás dělí“. Jde o jednu z nejrafinovanějších lží této Velké (říjnové) ekumenické revoluce. Těžko může být větší propast než je mezi Církví, založenou samotným Kristem (nevěrnost mnoha jejích pastýřů na božském původu katolické církve pranic nemění) a sborem luteránských „církví“, definovaných mnoha závažnými věroučnými omyly. Jednotlivé pravdy víry, jež lze v protestantismu dohledat, totiž nepatří k jeho definičním znakům. Jsou pozůstatkem Církvi svěřeného pokladu víry z doby před Lutherovou vzpourou proti autoritě Církve a samotného Boha. 

Tyto dílčí pravdy však lze v mainstreamovém luteranismu nalézt čím dál tím obtížněji. Jen namátkou: Švédská luteránská církev, s níž se papež František cítí být sjednocen v jediném Těle Kristově, se sice oficiálně hlásí k víře v Nejsvětější Trojici, její „pastýři“ ve velké většině však v božství Ježíše Krista nevěří. Každý, kdo se v ní uchází o „kněžskou“ službu, musí souhlasit se svěcením žen či sňatky osob stejného pohlaví. Kdo je opačného názoru, „vysvěcen“ není. V čele této sekty je „arcibiskupka“, žehnající homosexuálním párům. Její pravá ruka, „biskupka“ ze Stockholmu Eva Brunnová, je „provdána“ za svoji lesbickou partnerku, rovněž v „kněžské službě“. Ta samá osoba se loni přičinila o to, aby byly z luteránských kostelů odstraněny všechny křesťanské symboly, včetně křížů, jež by mohly urážet city příchozích islámských migrantů.

Luteránské spolky ve skutečnosti platné kněžské svěcení nemají ani v případě mužů, proto nemají ani Eucharistii, svatou zpověď, biřmování či poslední pomazání. Papež František tvrdí, že k přináležitosti jedinému Tělu Kristovu stačí společný křest. Opravdu? Nejde jen o to, že luteráni nevěří, že křtem je smyt dědičný hřích a do duše je vlita milost posvěcující. Podstatnější je to, že k Církvi Kristově nemůže patřit ten, kdo nevyznává to, co k věření předkládá. Stačí jediná formální hereze, a z pokřtěného se stává oddělená ratolest, do níž míza z vinného kmene Kristova neproudí. A co platí pro jednotlivce, platí o to více o „církvi“.

Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem – a daly by se uvést i mnohé další – je papežův aktivní podíl na oslavách Lutherovy revoluce do nebe volajícím pohoršením.

Právě z toho důvodu se na pozadí všech těchto ekumenických lumpáren obětují v Lundu a nedalekém Malmö smírné mše svaté a modlitby svatého růžence. V tu samou dobu, kdy se bude František obřadně objímat s paní Antje Jackelénovou, navlečenou do biskupského úboru, projde centrem města smírné mariánské procesí pod vedením P. Hakana Lindströma FSSPX. Všechny tyto smírné aktivity se konají ve spolupráci s kanadským The Fatima Center a českým Te Deum.

Vzhledem k mým aktuálním povinnostem (více na http://www.fatima.org/rrt/2016/sweden/sweden.asp) není v mých možnostech zasílat z luteránského Švédska denní reportáže. Pokusím se toto manko napravit po svém návratu do Čech. Prosím o vaše modlitby, abych to tu ve zdraví přežil.

Svatá Brigito Švédská, oroduj za nás. Svatý Jane Sarkandře, přimlouvej se za nás.

Michal Semín
Zdroj: www.tedeum.cz