Co je to Unie Kompas?

Unie Kompas je občanské sdružení založené několika křesťany z našeho sboru s touhou pomoci mladým lidem ve Zlíně a okolí zvěstovat evangelium prostřednictvím různých sociálních služeb. Posláním a cílem sdružení je tedy pomoci ve všech oblastech lidského života – duševní, duchovní i tělesné.

Kdy vaše sdružení vzniklo a proč?

Vzniklo v roce 1997, kdy bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra. Na počátku stáli samí dobrovolníci, kteří se ve svém volném čase scházeli k organizování a uskutečňování různých programů pro mladé lidi. Důvodem byla touha pomoci mladým lidem nacházejícím se v nějaké krizové životní situaci, nabídnout jim různé možnosti využití volného času a také samozřejmě zvěstovat jim evangelium.

Jakým aktivitám se věnujete v současné době?

V současnosti máme 10 zaměstnanců na plný úvazek a k tomu asi 15 dobrovolníků. Věnujeme se dětem a mládeži ve dvou nízkoprahových klubech ve Zlíně (jeden pro kategorii 10-15 let, druhý pro kategorii 15-20 let), máme terénní pracovníky (tzv. streetworkery), kteří je kontaktují a věnují se jim v jejich přirozeném prostředí – v parcích, na hřištích či v hospodách; dále máme psychologickou poradnu a pracovníka na přednáškovou činnost, který chodí s různými programy po školách. Samozřejmě nad jím vším bdí administrativní pracovnice starající se zejména o přísun potřebných finančních prostředků a vše, co s tím souvisí.

Kromě toho děláme různé akce pro širokou veřejnost, víkendovky, letní tábory či jiné mimořádné akce.

Unie Kompas se věnuje většinou mladým lidem, kteří nejsou v církvi. Jak se vám daří navazovat kontakty?

Mám za to, že Bůh většinu z nás povolal do Unie Kompas jako do plnočasové služby proto, že máme od Něj přirozený dar navazovat kontakty s mladými lidmi. A tudíž to většinou není takový problém. Podle mého názoru není zas takový rozdíl mezi navazováním kontaktů s mladými křesťany či nekřesťany.

Tato práce nespočívá v tom, že si přečtete nějakou brožurku a řídíte se podle jejich přesných pokynů, ale je to přirozený dar od Boha. Tím nechci v žádném případě snižovat důležitost studia odborné literatury, protože dobře víme, jak je to pro nás důležité.

Mají zájem o nabízené aktivity i když ví, že jste křesťané a že věříte v Boha?

Myslím, si, že pro ně nehraje velkou roli to, že jsme věřící křesťané, ale že je jim s námi dobře a že je bereme vážně. Na základě navázaného vztahu je pro nás potom přirozené mluvit v příhodné situaci o naší víře a nikomu to pak nepřijde divné. Naopak je to častokrát příležitost, že se ptají více.

V dnešní době je spousta lákadel v podobě televize, počítačů a internetu. Jak se vám daří připravovat program, aby děti přišly?

Někdy mám takový pocit, že se touto otázkou chytáme do pasti konkurovat si v nabídce s tímto světem. Někdy nás to k tomu svádí a vyplývá z toho buď přílišná snaha křesťanských aktivistů vytvořit super programy dokonale připravené, nebo naopak frustrace z toho, že s nabídkami světa stejně soutěžit nejde a proto ani nemá smysl se o to snažit.

Má odpověď tedy zní: Má cenu se snažit dělat co nejlépe svou práci, ale ještě důležitější je modlit se, modlit se, modlit se… a očekávat na Boha, který je mocnější než tento svět a povolává si ze světa své děti podle své svrchované vůle.

Pro práci s dětmi a mládeží je velmi důležité najít ty správné pracovníky. Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který pracuje v této oblasti?

Měl by mít jistotu povolání od Boha, že ho chce mít v této práci. Měl by mít srdce služebníka, připraveného nechat se formovat Bohem, protože nikdo nejsme dokonalí ani po mnoha letech služby a potřebujeme se stále učit. Také by měl být týmovým pracovníkem, protože s individualistou se na Božím díle špatně spolupracuje. Také je dobré, když je ten člověk nastavený na sebevzdělávání, protože to vidíme jako velmi přínosné – součástí našeho seberůstu jsou různé specializované semináře, kurzy, školení či supervize. Ale aby to neznělo jako nerealistické požadavky na pracovníka, tak musím zdůraznit, že mnozí z nás zaměstnanců jsme začínali od nuly, jen s nadšením pro Pána. Věděli jsme, že nás tady chce Bůh mít a On si z nás postupně tvoří (i když to s námi má často velmi těžké!!!) svoje nádoby.

Součástí Unie Kompas je i psychologická poradna. Jaké problémy trápí ty, kteří přicházejí žádat o radu?

Ty problémy jsou úplně běžné jako u všech jiných dětí – šikana, špatné sebehodnocení, partnerské vztahy, vztahy s rodiči… Občas i něco horšího. Naší modlitbou je, aby u nás cítili podporu a opravdový zájem. Dospívající jsou mnohem citlivější a dokážou vycítit, když někdo něco dělá jen jako rutinu, zaměstnání, nebo že si na něco hraje. Chceme být pro ně upřímní – tedy ti, kteří možná neví všechno o dané problematice, ale jsou na jejich straně, jsou s nimi v problému.

Myslím si, že součástí sociální (a potažmo i misijní) práce není vyřešit za ostatní jejich problémy, ale naučit je řešit je sami – ne jim stále lovit ryby, ale udělat z nich rybáře, aby se ryby naučili lovit sami.

Ptala se Magda Kucová


Zdroj: Mládež sobě (MLS ročník 4, číslo 14) - časopis Odboru mládeže BJB