V Praze dne 26. 2. 2017

Naši milí bratři a sestry v Kristu,
členové všech sborů naší Jednoty, zdravíme Vás pozdravením Pokoj Vám.

Výkonný výbor naší Jednoty nám sdělil, že byl některými sbory požádán o vyjádření k výroku našeho bratra kazatele Jana Koukala vyřčeného na Radě zástupců sborů v listopadu 2016, kdy na otázku, zda je praktikovaná homosexualita hřích odpověděl: „To si nemyslím.“ Nikdo se nezeptal: „ A co si tedy myslíš?“ Místo toho byl náš bratr kazatel vyslýchajícími odsouzen a s ním i celý náš sbor. Domníváme se, že právě o to některým bratřím tímto zinscenovaným výslechem šlo.

Jak to, že bratří neznají slova Písma „nesuďte, abyste nebyli souzeni“ nebo „Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní Pán.“ (Mt 7,1 a Řím 14,4) A znají-li je, proč je přestupují a vzdalují se tak od Boha? Nebo jsou snad přesvědčeni, že jsou lepší než ostatní? Že jsou bez hříchu a mají tedy právo kamenovat své bližní? Ale Písmo nám říká, že „není spravedlivého, není ani jednoho.“ „Všichni zhřešili a nemají slávy Boží.“ (Řím 3,10 a 23) Všichni přece vyznáváme, že jediný kdo má právo soudit, je Bůh. Nám toto právo nedal a v srdci toho, kdo si takové právo osobuje, vládne pýcha. A pýcha je hřích, který Bůh nenávidí.

K výroku našeho bratra kazatele chceme říci toto:

Pán Ježíš řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a bližního svého jako sebe samého. V těchto dvou přikázáních je shrnut celý zákon i proroci.“

O našem kazateli Janu Koukalovi vydáváme svědectví, že je to člověk laskavý, který nedělá rozdíly mezi lidmi. Dovede se přiblížit každému člověku i tomu, kterým jiní lidé pohrdají. Nikdy jsme neslyšeli, že by o někom řekl něco nepěkného. Je zřejmé, že v jeho srdci vládne láska, kterou také světu prokazuje. Tím plní všechna Boží přikázání, jak nás Pán Ježíš učí.

Podle našeho přesvědčení je hřích výrazem neposlušnosti vůči Bohu a tím i vzdálení od Něj. Aby člověk spáchal tělesný hřích, musí hříšný skutek vykonat. Ničeho takového se náš bratr kazatel nedopustil a žádný hřích tedy nespáchal. Hříchem není výrok, zda něco je či není hřích.

Naším jediným Pánem je Boží Syn, náš Spasitel Pán Ježíš Kristus. Jeho slova jsou pro nás dokonalá. Jiného Pána nemáme. Celý Jeho život je nám příkladem života prožitého v Boží lásce a milosrdenství.

Ve šlépějích Pána Ježíše se snažíme jít a máme jistotu, že jedině tato cesta je tou cestou, která vede k našemu nebeskému Otci. Modlíme se, aby byl Pán Ježíš středem našeho společenství. Boží slovo je nám svící, která nám byla Bohem dána, aby nám osvěcovala cestu víry. Je pro nás posilou a poučením. Studujeme Boží slovo a přemýšlíme o něm svobodně tak, jak nás každého Boží Duch vede. V jeho působení mezi námi věříme.

Věříme, a jak také čteme v ep. Galatským 5. kapitole 13. verši, že jsme povoláni ke svobodě. Pro každého z nás má Bůh zvláštní cestu. Každý má právo svobodně přemýšlet o Bohu a jeho přikázáních tak, jak mu Bůh dává porozumět a třeba i dospět k novému a hlubšímu porozumění Božímu slovu. V knize Izajáše proroka 58. kapitole, verších 6—14, nám Bůh říká, jak si máme počínat, aby nám mohl žehnat a neustále nás vést. Přičemž v 6. verši čteme, že máme „rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost a každé jho rozbít.“

Je nám velmi líto, že někteří naši bratři tím, že neustále navrhují znovu a znovu doplnění společně sdílených Zásad o nová a nová ustanovení omezující svobodu členů sborů naší Jednoty, chtějí donutit všechny, aby zastávali stejné názory jako oni. Považují se za jediné spravedlivé a vyvolávají tak mezi bratry a sestrami i mezi sbory sváry a různice. Žádáme ty, kteří si tak počínají, aby se seznámili se slovy Písma v Přísloví 6, 16—19, kde je v 16. verši řečeno, že ten, kdo toto činí, se Hospodinu hnusí. Kraličtí překládají, že takové počínání je ohavností duši Hospodinově. Z toho plyne, že takové počínání není v souladu s Boží vůlí.

Naše Jednota má kongregační uspořádání. To znamená, že každý sbor je samostatná církev a žádný jiný sbor nemá právo nad ním panovat.

Milí bratři a sestry, Bůh chce, abychom se přijímali navzájem s láskou, abychom považovali jeden druhého za sebe důstojnějšího. Láska zdi mezi sbory nestaví, ale boří a otvírá tak cesty k odpuštění a smíření a umožňuje tak zahájení budování nových láskyplných vztahů. Láska nikoho neodhání ani žádný sbor nevylučuje neboť žádné tažení, rozdělování a odlučování není z Boha, ale je od zlého.

My nepotřebujeme doplňovat nové paragrafy do společně sdílených Zásad. My potřebujeme, aby Bůh naplnil naše srdce opravdovou láskou. My potřebujeme prožívat své životy s Bohem a život s ním znamená žít láskou a službou druhým. O takový život usilujeme a společně prosíme, aby nám Bůh dal sílu a moudrost takový život prožívat.

Chceme všechny ujistit, že i nadále vytrvale stojíme na našich společných dokumentech – na Ústavě BJB se všemi jejími přílohami a dlouhodobě plníme všechny závazky plynoucí z našeho členství v BJB. To znamená, že mimo jiné trváme na kongregačním uspořádání vztahů mezi samostatnými sbory. Z této sdílené zásady kongregacionalismu vyvozujeme svobodu každého sboru v poslušnosti Pánu a odpovědně před Boží tváří číst a vykládat Písmo dle nejlepšího vědomí a svědomí.

Jako baptisté věříme, že neshody v podružných věcech nejsou na překážku, je-li v tom podstatném shoda. Chceme poukázat k obezřetnému rozhodování jak ve sborových věcech, tak ve věcech Jednoty: Někdy může být lepším řešením ve sborovém životě jednomyslné rozhodování (konsenzuální). Najde-li se jediný, kdo nesouhlasí třeba v těchto podružných věcech, je lépe nerozhodnout prostou většinou, ale věc nechat otevřenou a neuzavřenou.

Chceme varovat před snahami vedoucími k rozkolu v BJB na základě různosti pohledů na mnohdy složitá témata a ožehavá dilemata. Mají snad tato rozdílná nahlížení mezi námi být důvodem k vylučování nebo rozkolu? Chceme je stavět nad naše společné vyznávání Ježíše Krista jakožto našeho Spasitele a Pána? Věříme, že jako BJB můžeme jedině tak společně vydat jasné svědectví tomuto světu, pokud prokážeme naši odvahu víry v tom, že jednotu budeme budovat nikoliv na základě témat v otázce naší víry okrajových, ale na základě zásadním, jímž je Kristův život a kříž.

S láskou vaše sestry a bratři z Pankráckého sboru (BJB Praha 4)