Vzhledem ke stále novým poznatkům toho, že Ekumenická rada církví nestojí v biblické Pravdě, navrhujeme, aby Bratrská jednota baptistů z tohoto uskupení vystoupila.

Odůvodnění: členy ERC jsou i církve, které káží jiné evangelium, jež se nedrží slov našeho Pána, a tedy nejsou Kristovou Církví. Naší zodpovědností je tyto církve evangelizovat, a ne se s nimi sjednocovat a uskutečňovat jednotu ve společném svědectví, praktické spolupráci a vzájemném porozumění.

Velmi se nás dotýká, že v minulém roce většina členů valného shromáždění ERC na výzvu Římskokatolické církve o schválení výstavby (znovuobnovení) Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí i přes uvědomění historické, politické a náboženské problematičnosti, se v duchu ekumenické spolupráce rozhodovala tomuto počinu nebránit. Důvodem je naděje, že kroky v tomto směru budou širší součástí dialogu o poznání a vyrovnání se s obdobím 17. století. (pozn. nejen, že Mariánský sloup je modlářskou vzpourou proti Bohu a oslavou Panny Marie, ale také mj. symbolem ve vítězství v protireformaci).


Milí členové našich sborů BJB, dialog v rámci ERC je dlouhodobě v praxi spíše monologem ze strany ŘKC. Ačkoliv je tato církev v ERC svým statusem pouze církví přidruženou, ve skutečnosti je dominantním článkem, který všichni ostatní s úctou pozorují a dobrovolně přitakávají na jejich novodobou rekatolizační snahu. Dialog, o kterém ERC mluví, nevede k Pravdě, ale pouze ke kompromisům vzpírajícím se Božímu slovu.

Znovu připomínáme, že není dobrým svědectvím, a tedy oslavou Krista a znakem posvěceného života, být součástí novoročních a jiných ekumenických modloslužeb s těmi, kteří nevěří na ospravedlnění pouze z víry, přidávají další nutné prostředky ke spáse, spoléhají se na očištění od hříchů skrze odpustky, uctívají a modlí se k mrtvým apod. Obecenství v takovémto společenství je např. pokušením a vykonanou výzvou ke klanění se relikviím katolických světců (viz Daniel Fajfr, předseda ERC a CB, při inauguračním slibu prezidenta M. Zemana v katedrále sv. Víta, 8. 3. 2013), dále potom zpodobeninám ukřižovaného černošského Ježíše Krista (viz Milan Kern, předseda BJB, Novoroční ekumenická slavnost ve znamení Taizé v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, 1. 1. 2015), nebo spoluúčasti na zhudebněné modlitbě ke sv. Václavu (viz. Milan Kern, předseda BJB, Novoroční ekumenická slavnost v kostele Panny Marie a sv. Karla Velikého, 1. 1. 2016). To vše vysíláno v přímém přenosu veřejnoprávní televizí.

Proč bychom měli nadále přihlížet takovémuto zapírání Krista a ochotně vrcholné představitele evangelikálních církví zanechat v tomto bezbožném jednání? Žít podle svědectví Písem znamená říci „již více ne" takovým bezbožným skutkům.

Boží slovo nás, bratři a sestry, vybízí, abychom se těm, kteří se nedrží zdravých slov, vyhnuli. Jde zde tedy o poslušnost Kristu (Jan 14:15) a dobré svědomí (Žid 13:18). V listu Gal 1:6-10 se píše: Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet! Získávám si teď lidi, nebo Boha? Či se snažím líbit lidem? Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok. V Řím 16:7 se zase píše: Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim!

Vyvarujme se toho, abychom aktivitou skrze ERC nepřímo a doufejme, že nechtěně, lidem okolo nás říkali něco jako: „My baptisté s tím a tím učením nemáme zásadní problém. To, co vám zvěstuje např. ŘKC v tak zásadních otázkách jako je odpuštění, uzdravení a očištění z hříchu, je naprosto v pořádku."

Kvůli poslušnosti Písmu a čistému svědomí bychom měli předcházet tomu, aby BJB svým postojem nesvedla některé lidi okolo nás k přesvědčení, že tomu, co učí ŘKC, je možné věřit a vejít díky tomu do Božího království.

Přijměme zodpovědnost za to, že není možné lidem vysílat klamný signál ohledně učení ŘKC. Potažmo že bychom svým postojem přivedli někoho na scestí. Nebo pokud těm falešným ďábelským naukám ŘKC již někdo věří, tak ho v tom ještě utvrdili, že je to vlastně v pořádku.

Také si uvědomme, že pro ŘKC nejsme a nikdy nebudeme rovnocenný partner. Jedině snad pod podmínkou, že přijmeme jejich denominaci za svou, tak jak jsme k tomu byli vyzváni při Novoroční ekumenické slavnosti ve znamení Taizé v roce 2015 panem Aloisem. O toto sjednocení jde ŘKC v rámci společného ekumenického úsilí až na prvním místě. V katolickém dekretu o ekumenismu ve čl. 3 s nadpisem „VZTAH ODLOUČENÝCH BRATŘÍ KE KATOLICKÉ CÍRKVI", totiž čteme:

„Přece však bratři od nás odloučení, jak jednotlivci, tak jejich společnosti a církve, nemají tu jednotu, jíž chtěl Ježíš Kristus obdařit všechny, které znovuzrodil a oživil v jedno tělo a k novému životu, jednotu, kterou vyznává Písmo svaté a úctyhodná církevní tradice. Neboť jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy."

A ve stejném dekretu ve čl. 4 pod hlavičkou „EKUMENISMUS", čteme:
„Když toto všechno věřící katolické církve konají rozumně a trpělivě pod dohledem svých pastýřů, přispívají k uskutečňování spravedlnosti a pravdy, svornosti a spolupráce, bratrské lásky a jednoty, aby touto cestou byly ponenáhlu překonány překážky bránící dokonalému církevnímu sjednocení a aby se všichni křesťané shromáždili v jednom slavení eucharistie a sdružili v jednotu jedné a jediné církve, v jednotu, kterou své církvi Kristus od počátku daroval a o níž věříme, že subsistuje neztratitelně v katolické církvi, a o níž doufáme, že bude stále více vzrůstat až do konce věků."

Pokud bychom se chtěli k tomuto návrhu o vystoupení z ERC stavět opět zamítavě, musíme si jako BJB zodpovědět několik důležitých otázek: Jsme ještě stále církví s reformačními důrazy? Chceme se stále hlásit k evangelikalismu? Jsou pro nás důležité zásady a stanoviska, na kterých byla naše denominace postavena? Jsme ještě stále poslušní Písmu anebo už pro nás Bible není ani primárním zdrojem ani autoritativní normou vdechnutou Božím Duchem?

Zkusme o tom prosím přemýšlet.

Pozn. k odůvodnění: ŘKC není jedinou problematickou církví v ERC. Pro svoji věrouku, ve stejném duchu (jen méně viditelné) jsou se statusem členů také např. Pravoslavná církev nebo Církev řeckokatolická.