poslal BohemianAnonymus Mt. 12:39,40 "On jim však odpověděl: Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. (40) Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země."
(všechny citáty pokud není uvedeno jinak, jsou ze SP)
Není zde řečeno, že Syn člověka bude tři dna a tři noci v hrobě - nýbrž "v srdci země", v nitru země, což je široký pojem zahrnující i hrob.
A pokud jde o den, tak "den", tj. jedno otočení země kolem své osy (siderický den) dělili Židé na den i noc po 12 hodinách, (Mt. 20:1-12; J. 11:9). Hodiny se počítaly od jitra, tedy přibližně od šesté hodiny. Poledne tedy bylo hodinou šestou, a naše třetí hodina odpoledne hodinou devátou. Židovský den začínal východem první hvězdy, tedy večerem (Mt. 28:1), což znamená, že od pátečního večera již začínal den sobotní, tj. sváteční. Z textů Písma vyplývá, že se popisované události udály v čase kratším než 3x24 hodin, tzn. že "den" i "noc" mohly znamenat jak její plnou délku (12 hodin), tak i její časově blíže neurčenou část. To potvrzuje i Dr. Col, který se ve svém překladu NZ v poznámkách vztahujících se k Mt. 12:38-40 praví: "Výraz tři dny a tři noci" je třeba brát ve smyslu židovského počítání. Židé počítali konec nebo začátek dne za celý den."
Pokusme si zrekapitulovat ony 3 nejdůležitější dny v dějinách lidstva:
DNY
1 den-Pátek: Od odpoledních hodin přibližně do večerní 18 hodiny byl Spasitel již v hrobě. Večerem, tedy asi od 18 hodin, začínala židovská sobota, svátky Pesach, kdy bylo zakázáno pohřbívat, proto musel být pohřeb vykonán rychle.
Lk. 23:44-46 "Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma až do deváté hodiny, (45) protože se zatmělo slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla. (46) A Ježíš zvolal mocným hlasem: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. A když to řekl, vydechl naposled."
Josef, člen rady z židovského města Arimatie, udělal toto:
Lk. 23:52-54 "Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. (53) Sňal je, zavinul do plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. (54) Byl den přípravy a nastávala sobota."
2 den-Sobota: po celý den, tedy přibližně od 6 do 18 hodin byl Spasitel v hrobě.
3 den-Neděle: v hrobě byl Spasitel pouze část nedělního jitra, po dobu časově blíže neurčenou. Pak byl vzkříšen, setkal se s Marií Magdalskou a učedníky:
Mt. 28:1,2,5,6 "Po sobotě, když už svítalo na první den týdne přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. (2) A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil s nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. (5) Anděl promluvil k ženám: Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. (6) Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. "
J. 20:17 "Ježíš jí řekl: Nedrž se mne (BK: "nedotýkejž se"), neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci."
J. 20:19 "Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu a učedníci byli ze strachu před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: Pokoj vám."
Ale po svém vystoupení k Otci v obživeném Duchu (viz níže), se situace ohledně dotýkání se Spasitele radikálně mění: Spasitel který po osmi dnech učedníky navštívil, sám Tomáše vyzývá, aby se přesvědčil o Jeho zraněních (J. 20:26-29).
NOCI
1 noc z Pátku na Sobotu: celou noc, přibližně od večerní 18 hodiny do 6 hodiny ranní sobotního dne byl Spasitel v hrobě.
2 noc ze Soboty na Neděli: celou noc byl Spasitel stále v hrobě.
3 noc z Neděle na Pondělí: od večerních hodin neděle do časově neurčených hodin dne pondělního, byl již vzkříšený Spasitel svým obživeným Duchem (1Pt. 3:18,19) v "srdci země". (též Mt. 12:39,40).
Víme, že Spasitel od nedělního rána již nebyl v hrobě, protože byl vzkříšen. Setkal se s Marií Magdalskou a učedníky. Teď mu ještě zbýval poslední úkol: sestoupit se svým Duchem do "srdce země" - do podsvětí. Řada vykladačů vidí mezi hrobem a podsvětím kontinuitu.
Pojem "srdce země" zahrnuje i peklo, tedy něco, co je "uvnitř" - z Písma víme, že Dátan a Abíram sestoupili zaživa do pekla - podsvětí (4M. 16:30n), které bylo "bipolární", tedy mělo své [+] i [-]. Jsem přesvědčen o tom, že až do Spasitelova vítězství na kříži existovala vedle sebe dvě části: Jedno pro spravedlivé a druhé pro bezbožné, tedy Peklo, obě navzájem oddělené nepřekročitelnou propastí.
Lazar tedy nebyl po smrti přenesen k Bohu, ale do nižších světů - klína Abrahamova (Lk. 16:19n), odkud si ho spolu s ostatními zástupy spravedlivých všech věků vzal náš Spasitel po svém vzkříšení k sobě do nebe.
Dokonce i David, předobraz mesiášského Krále nebyl přenesen k Bohu (1Kr. 2:10), ale byl připojen ke svým otcům. Výjimkou byl Eliáš (2Kr. 2:11) a Enoch (1M. 5:24) kteří byli k Bohu přeneseni v těle.
Je vidět, že ani starozákonní svatí nemohli předstoupit před Hospodinovu tvář, Který je třikrát svatý (Iz. 6:3). Od pádu člověka do hříchu (1M. 3) je celé lidstvo v zajetí hříchu a čekalo/čeká na vysvobození, které může přinést jen Kristus.
Prof. Erich Sauer vidí problém takto:
Erich Sauer: SVÍTÁNÍ SPÁSY SVĚTA 7 kapitola: Životní cesta Zákona
A. Starozákonní společenství s Bohem (str. 114)
"Základem mozaické obětní služby tudíž není jenom shlazení, nýbrž smíření, nikoliv pouhá odplata v rámci soudcovské spravedlnosti, nýbrž relativní obnovení společenství vykupující láskou. To usmíření však umožňuje mozaická oběť "přikrytím" hříchu. Odejmout hřích sice nemůže, "neboť nemožné jest, aby krev býků a kozlů shladila hříchy" (Žd. 10,4.11) - to může jen a jen oběť Kristova (Žd. 9,26) - ale z hlediska Golgoty může přikrýt hříchy spáchané v důsledku lidské slabosti tak, aby je Bůh neměl na očích. To byl její úkol - ve vztahu ke kříži - i její síla."
Poznámka autora pod čarou:
Všude tam, kde se ve Starém Zákonu našich Biblí vyskytují slova "shladit, odpustit", je v hebrejské verzi použito slovesa "kaphar", tj. "přikrýt přetřením", "zakrýt" (totéž slovo jako v 1M. 6,14). Z téhož kmene je odvozeno i slovo "kapporeth", vlastně něco (hříchy) k "přikrytí", tj. slitovnice. Str. 114.
Pro hříchy spáchané úmyslně a po zralé úvaze, tedy pro hříchy vědomé a chtěné, hříchy spáchané "se zdviženou paží", měla Stará smlouva jen ukamenování (4M. 15,30 doslovně; 3M. 24,10-23). Str. 114,115.
Mozaická oběť - str. 118
Poznámka redakce pod čarou:
Mozaická oběť - Mozaika představuje nějaký obraz, složený např. z různobarevných kaménků. Různé starozákonní oběti byly obrazem té jedinečné oběti Pána Ježíše Krista.
Konec citátu.
TRIUMFÁLNÍ PRŮVOD KRISTŮV:
Ef. 4:9 "Co jiného znamená vystoupil, než že nejdříve sestoupil do nejnižších částí země?"
Ef. 4:8 "Proto praví: Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce a dal dary lidem."
Lk. 4:18,19 "Pánův Duch je na mně . . . abych zvěstoval evangelium chudým, poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění . . . propustit zlomené na svobodu, (19) vyhlásit vítaný Pánův rok." (Iz. 61:1,2).
1Pt. 3:18-20 "Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen (19) V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, (20) kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, . . .""
Sk. 2:27 "neboť nezanecháš moji duši v podsvětí, aniž dáš Svatému svému uvidět zkázu." (Sk. 13:35).
1Kor. 15:45 "Tak je i napsáno: první člověk, Adam se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím."
Spasitel svým Duchem přivedl zástupy spravedlivých všech věků kteří žili před Ním, a tudíž nemohli Jeho oběť přijmout, z části podsvětí jim vyhrazeného na nebesa, tzn., že Spasitel svou oběť velkoryse vztáhl i na ně.
Spasitel tedy vystoupil k Otci (Ef. 4:8,9) v obživeném Duchu (1Pt. 3:18,19), někdy v noci na Pondělí, či v Pondělí, v čele triumfálního průvodu duší obdařených Duchem (Kaz. 12:7; J. 3:6,7) starozákonních svatých a spravedlivých ze všech národů (Ř. 2:14-16), s výjimkou Eliáše a Enocha, kteří byli k v těle k Bohu přivedeni přímo (2Kr. 2:11; 1M. 5:24). A tito svatí, sice ještě ne tělesně (1Tes. 4:15-17) pak vešli k Bohu skrze Krista, jako jediné Dveře vedoucí k Otci (J. 10:7,9).
Část pro podsvětí určená pro spravedlivé po odchodu spravedlivých na nebesa ztratila svůj smysl a zanikla - podobně jako zanikl i pozemský ráj v zemi Eden (1M. 2:15). TO JE DŮLEŽITÁ PARALELA! A protože část [+] zanikla, tak se rozhodně nemohla stát jakýmsi "očistcem", protože předrahá krev Kristova nás (žijící) očišťuje od všelikého hříchu. Po zániku této části se podsvětí stalo jednoznačně "unipolárním" [-], Peklem.
Písmo praví:
1J. 1:7 " . . . a krev Ježíše [Krista], jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu."
"Očišťuje nás" - "právě teď!!!" - nikoli "očistí nás" - někdy v budoucnu!
Spasitel praví:
J. 10:9 "Já jsem DVEŘE. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; . ."
J. 14:6 "Ježíš mu řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."
Od této chvíle! Tedy od chvíle, kdy byl výrok pronesen - jde tedy o začátek a průběh procesu, který bude ukončen uplynutím doby milosti. Eliáš i Enoch byli tedy přivedeni k Bohu před platností tohoto Spasitelova výroku. Žasnu nad přesností Písma!
Text (Ef. 4:8) praví, že Spasitel vystoupil do výše, odvedl zajatce a dal jim dary. Jak jsem již napsal, od pádu člověka do hříchu (1M. 3) je celé lidstvo v zajetí hříchu a čekalo/čeká na vysvobození, které může přinést jen Kristus. A tím velikým darem je spasení (Ef. 2:8,9).
Aby se naplnila Písma, tak tito starozákonní spravedliví společně se spravedlivými ze všech národů vešli k Otci do nebe jedinými Dveřmi, jimiž je Kristus sám (J. 10,7,9)!!!
KOLOSÁLNÍ!!!
A pro nás pak platí:
J. 5:23 "aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal."
J. 10:9 "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; . ."
KRISTUS JE SPOLEČNÝM JMENOVATELEM VŠEHO - VYJMA OTCE!!!
Tedy pro toho kdo nectí Syna, je Bůh naprosto NEPŘÍSTUPNÝ.
BA
