Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Radana   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 4476, komentáře < 7 dní: 14, komentářů celkem: 4163, adminů: 23, uživatelů: 2326
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

6 196 544

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Tvorba: Hans Küng: Žena v dějinách křesťanství
Posted on Pátek, 30. červen 2017 @ 15:52:31 CEST Vložil: Mainstream

Studie poslal Nepřihlášený

Jedna z nejprogresivnějších prací o postavení ženy v katolické církvi. Obsahuje teologické úvahy o proměně vztahu k ženám napříč staletími, nechybí ani kritika současného stavu a formulace konkrétních reformních cílů.

Nejsem o nic méně než ty

Hans Küng
Žena v dějinách křesťanství. Přel. Petra Švecová, Vyšehrad, Praha, 2017, 136 s.

„Pro většinu světových náboženství znamená žena problém,“ píše v knize Žena v dějinách křesťanství švýcarský teolog, religionista a enfant terrible katolické církve Hans Küng (nar. 1928). Autorovy ryze odborné i popularizační práce, od těch drobných po velké monografie, působí vždy pozdvižení. Menší v zemích demokratické tradice, která ovlivňuje i vnitřní církevní provoz, větší tam, kde se klade důraz na konzervativní pojetí politiky, kultury a institucionálně orientovaného náboženství. Je více než pravděpodobné, že za pár desítek let budou Küngovy úvahy patřit mezi stěžejní, formující texty, na jejichž základě došlo k signifikantním společenským změnám, zvláště pak k hlubšímu chápání lidské svobody a spravedlnosti.

Český čtenář se mohl s Küngem setkat již u jeho zřejmě nejintimnější knihy V co věřím (Vyšehrad, 2012, přel. Karla Korteová) nebo u prací Světový étos pro politiku a hospodářství (Vyšehrad, 2000, přel. Karel FlossBřetislav Horyna) či Židovství (Barrister & Principal, 2016, přel. Daniela BlahutkováVladimír Petkevič a Dagmar Pohunková).

Publikace o postavení ženy v církvi, od jejích počátků přes středověk, reformaci až po současnost, vyšla v německém jazykovém prostředí již v roce 2001. Také proto, že Küngův spisovatelský styl je od prvních let jeho psaní svěží a srozumitelný i pro čtenáře mimo teologickou a církevní obec, patří jeho kniha o ženě k těm, které lze i díky menšímu rozsahu přečíst za jeden večer. Není zde potřeba být do hloubky obeznámen s moderními závěry biblických věd, etiky ani s hlavními tezemi křesťanské antropologie. Jde totiž o téma, jež nějakým způsobem promýšlí a žije každý, a to jak na úrovni profánní, tak náboženské. 

Pět kapitol (Žena v počátcích křesťanství, Žena v rané církvi, Žena ve středověké církvi, Žena v období reformace, Žena v moderně a postmoderně), které jsou rozděleny od šesti do dvanácti podkapitol, čítá dohromady necelých sto dvacet stran; poznámky, umístěné na konci knihy, se týkají citovaných autorů a biblických odkazů. Překlad Petry Švecové je citlivý a respektuje zvláštnosti Küngova jazyka. Úvodní ilustrace Stanislava Kolíbala je pak ideální pobídkou k meditaci nad tématem a vede k soustředění.

Jako ženu a muže je stvořil

Základní autorova teze, na níž staví svoje uvažování, spočívá v křesťanském ohledu na ontologickou rovnost muže a ženy před Bohem a v Bohu. Nic na tom nemění ani známý příběh z knihy Genesis o člověku. Ten je charakteristický bytostným prolnutím ženského a mužského světa a zároveň je vstřícný k jejich přirozeným rozdílům. Küng připomíná, že daleko větší kontroverze ohledně žen a mužů najdeme například v orientální a antické tradici než v židovské a křesťanské teologii. Ostatně protiemancipační snahy se objevují i v postmoderní společnosti, která se z mnoha důvodů zdráhá identifikovat s jakýmkoli náboženským nebo filozofickým směrem. 

Toho si je Küng dobře vědom, a tak mu nic nebrání, aby zároveň ocenil ty osobnosti dějin církve, muže i ženy, duchovní i laiky, které pomohly v rehabilitaci ženy jako bytosti rovné muži, jako božího dítěte. Symbolem se v tomto ohledu stalo takzvané povýšení ženy na oltář. Šlo o jedinečný, v dějinách pozvolna rozprostřený krok, v němž se začalo dostávat, na rozdíl od křesťanství první generace, pozornosti Boží matce, Panně Marii a křesťanským světicím. Objevil se a fixoval kult mučedníků a mučednic, stejně jako představitelek různých řeholních řádů, mystiček a vizionářek. V novodobých dějinách tu vedle sebe najdeme prostou pasačku ovcí Bernadetu Soubirous a elitní křesťanskou intelektuálku Editu Steinovou.

I přes nezpochybnitelné úspěchy na poli zrovnoprávnění jsou dosud někdy ženy v tom „nejlepším případě“ označovány jako slabší pohlaví, jemuž nepřísluší se účastnit různých obřadů a rituálů, a to jak těch náboženských, tak rituálů posunutých, jejichž obsah již nemá s vírou, tradicí a církvemi nic společného. A tak například v liturgii katolické církve hrají ženy jen okrajovou, doplňkovou roli: nejsou vysvěcovány na kněze, nenáleží jim žádný církevní úřad, při oltáři obvykle nepřisluhují, nemohou kázat a spolurozhodovat o směřování církve na globální ani místní úrovni. S výjimkami však mohou vyučovat, věnovat se charitní práci a samy rozhodovat o svých životních plánech. 
Sám Küng prošel od doby svého teologického vystoupení mnoha údobími společenského (i vlastního) pohledu na ženu. V době jeho studií bylo téměř nemyslitelné, aby ženy studovaly teologii, vyučovaly nebo se – jako oficiální zástupkyně katolické církve – účastnily tehdy již rozvinutého ekumenického dialogu a mezicírkevních shromáždění. „Přiznávám,“ píše Küng, „že přede mnou samým se problematika postavení žen v církvi otevřela až při Druhém vatikánském koncilu, kterého jsem se účastnil jako teologický expert. Revoluční rok 1968 znamenal velký impuls i pro ženské hnutí v církvi.“ Připomeňme, že tehdy bylo jednomu z nejprogresivnějších teologů čtyřicet let! Jak se asi na ženy dívali jeho konzervativní kolegové? Autor právoplatně pokládá sobě i ostatním otázku, jak moc pracujeme na kvalitativním zlepšení institucionálního i osobního vztahu k ženám. Jeho tázání je sice bolestné, ale nelze se mu vyhnout.

Poraženy

Küng si vybírá pro své uvažování pozitivní biblické motivy, aby ukázal, že mezi Bohem-Ježíšem a ženami (a nemá na mysli pouze jeho matku) panovalo přátelství a vztah v jistém ohledu až intimní. Všímá si, že Ježíš ženy nemarginalizoval tak, jako se to v tehdejší společnosti běžně dělo. Staly se součástí jeho vykupitelského poslání: pomáhaly mu, následovaly ho, vytrvaly s ním „věrně až do okamžiku smrti, stály u kříže a sledovaly pohřbívání“. Oproti tomu: „Dvanáct, z nichž jeden Ježíše zradil, už předtím prchlo.“ Ježíš, který podle něj nevytvořil žádnou patriarchální strukturu, chápal všechny své „svědky a posly“ jako apoštoly, respektive apoštolky.

Vedle doložené prvokřesťanské služby diákonek a také vdov se zvlášť v bohatších kruzích římských občanů samy ženy nepovažovaly za méněcenné. Tím spíš křesťanky obrácené z židovství a pohanství, které ve svém jinak „občansky“ bezprávném postavení mohly právě v církvi prožívat svou víru, důstojnost, duchovní dary, schopnosti, originalitu a svou službu Bohu a druhým. 

Ve chvíli, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím a rozprostřelo se do struktur profánní společnosti, staly se ženy podle Künga „poraženými“. Jejich usilování o to, aby jim v církvi náležela, tak jak byly zřejmě zvyklé, plnější role než jen pasivních posluchaček a divaček, se brzy stalo synonymem „nepravověrnosti“, a dokonce „kacířství“. 

V pojetí celibátu jako nejlepšího možného pozemského stavu věřícího křesťana začalo docházet k degradaci a vulgarizaci sexuálního a intimního života a z těla (tělesnosti) se v příkrém dualitním chápání člověka duch vs. tělo stalo téma číslo jedna. Ve známé modlitební formuli „tělo, svět, ďábla přemáhám“ je řečeno vše. Světem, jenž je slzavým údolím plným bolesti a hříchu, je třeba co nejrychleji proběhnout bez poskvrnění, na němž „mají“ největší vinu právě ženy. Jejich promiskuita a chtíč prý odvádějí zbožné a vážené muže od práce pro blaho společnosti a církve.

Tento motiv přetrval až do pozdní doby takzvané manualistické morální teologie konce 19. století a někde ho lze nalézt dodnes. Do částečného zapomnění ho odkázala nejen moderní teologická věda, ale rovněž i další příbuzné obory: psychologie, psychiatrie, sexuologie, sociologie a kulturní a sociální antropologie. Řečeno s Küngem v reflexi teologie Tomáše Akvinského, který jinak stál za odvážnou demytizací strachu z těla a sexuality: „Muž se považuje za vzorové pohlaví, podstata a role ženy se odvozuje od něj.“ Toto paradigma je, jak doufá autor, již minulostí.

Hans Küng rozvažuje i nad reformačními a zvláště Lutherovými teologickými impulsy, které nevedly k okamžitému, nýbrž k postupnému ozdravění pohledu na ženu. Místo celibátního a klášterního ideálu vyzdvihuje manželství a místo mariánského kultu světský ideál ženství, známý z trubadúrské kultury a renesance. 

Za vůbec nejděsivější období, v němž docházelo k neuvěřitelným krutostem páchaným převážně na ženách, považuje středověký hon na čarodějnice. Za základní motivy těchto sadistických činů pokládá hlavně: patriarchální strach z žen, nepřátelský postoj vzdělaných lékařů vůči lidovému léčitelství a porodním bábám, hledání obětního beránka v „souvislosti s impotencí a neplodností, nemocemi, smrtí, ale i neúrodou a katastrofami“, sexuálně fixované fantazie celibátních církevních inkvizitorů či tzv. konfesionalizaci, tj. dokonalou disciplínu myšlení a jednání u mužů, laiků a duchovních, a tím spíše u žen.

Špatné a dobré spaní

Zlepšující se postavení ženy v moderně a postmoderně podle něj úzce souvisí s dynamickou proměnou světa, kultury, umění, vědy, průmyslu a možností svobodného pohybu. Emancipační hnutí a rozvoj věd šly ruku v ruce s pokroky protestantsky orientovaných církví, na jejichž ekumenickém a otevřeném půdorysu vznikaly nesčetné evangelické svazy žen, zabývající se zvláště sociální problematikou a účinnou pomocí potřebným. 

Nebyl by to Hans Küng, kdyby v závěru knihy nepoložil sobě, čtenářům i církvím kritické otázky včetně formulace konkrétních reformních cílů. Podle švýcarského teologa není snadné rozhodnout, zda se dnes, v 21. století, „máme těšit z úspěchu, nebo si zoufat nad neúspěchem“. Küng, kterému je dodnes znemožněno vyučovat na katolických teologických fakultách, na nichž je třeba k výuce souhlas ordináře, tzv. venia docendi, doufá i v tomto tématu „navzdory vší beznaději“. Ví, že „pokud by měl čtvrt století čekat jen na to, než procitne hierarchie, určitě by žádnou zásadní změnu nezažil“, a to ani on, ani „některé blízké ženy a muži“. Svoji naději vyjadřuje jinak u něj neobvykle ostrými slovy: „Pokračujeme dál, církev žije ‚zespoda‘ a ti ‚nahoře‘ prohrají svůj boj proti rovnoprávnosti žen dříve nebo později, stejně jako ho prohráli proti ‚čarodějnicím‘ nebo proti demokracii a lidským právům.“ „O to se,“ doufá, „postarají ženy samy.“

Staronová kniha tübingenského teologa nepochybně způsobí špatné spaní těm, pro které je žena jen slabší polovinou člověka, vynikající v ideálním případě svou krásou, mateřskými city a empatií. Šok hrozí i těm, pro něž je žena, ať už jejich vlastní matka, manželka či sestra, jakýmsi duchovním nepodarkem, který se musí držet mužských nohavic, aby se vůbec mohl orientovat ve světě vysokých teologických a filozofických témat. Pro ty, pro které je žena rovnocenným partnerem a kteří se o lepší postavení žen ve společnosti a církvi také zasazují, bude přítomná publikace povzbuzením a nadějí, jednou z civilních výpovědí člověka, který se nikdy nedal okřiknout a vždycky se snažil stát na straně obětních beránků.

Kdyby si čtenář chtěl rozšířit obzory, mohl by při této příležitosti nahlédnout rovněž do knihy českého evangelického teologa, biblisty, religionisty a básníka Milana Balabána, která nese název Jímavé portréty biblických žen: milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky noci (Kalich, 2009) nebo do titulu pravoslavného teologa Pavla Evdokimova Žena a spása světa(Refugium Velehrad-Roma, 2011, přel. Josef Čunek). Může si dohledat i veřejně dostupné Balabánovy přednášky o biblických ženách anebo si přečíst některou z ikonických knih feministické teologie, například od amerických autorek Mary Daly či Rosemary Radford Ruether.

Zdeněk A. Eminger

Zdroj: www.iliteratura.cz


 
Příbuzné odkazy
· Více o Studie
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Studie:
Základní rozdíly mezi Koránem a Biblí. Část 2.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Hans Küng: Žena v dějinách křesťanství" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.12 Seconds