Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Bohuslav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 4401, komentáře < 7 dní: 11, komentářů celkem: 4057, adminů: 23, uživatelů: 2313
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

5 997 235

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 12 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Fundamentalisti: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB
Posted on Pondělí, 31. červenec 2017 @ 07:47:12 CEST Vložil: Benjamin

Principy poslal Nepřihlášený

Komentář k modlitební chvíli br.  Kovaříka v BJB Cheb I. dne  30. 7. 2017 (záznam můžete sledovat zde)

Domnívám se, že to br. Kovařík dnes přepísknul a kazatel by měl mít přehled o tom, co kdo bude mít na modlitební a jak to bude mít zpracované. Opravdu nejsem zvědavý na pravověrné názory br. Kovaříka ohledně homosexuality. Podle mě to na modlitební úvod nepatří. To není parketa, na které by se měly diskutovat názory nepravověrných, nebo pravověrných baptistů. To si řešte na jiné úrovni. Není to místo, kde by se měly propagovat názory pravověrných baptistů a vyzývat veřejně shromáždění k tomu, aby se modlilo za to, aby se všichni změnili podle Kovaříkova pravověrného názoru na to, jak by měl křesťan vypadat.

Co jiného lze očekávat od bratra, který se považuje za toho, kdo pochopil správně Boží Slovo a žádá proto jeho aplikaci přesně podle toho, jak mu on rozumí? Ponechme stranou otázku, zda se vůbec někdy problematikou homosexuality odborně zabýval a zda nepřebírá jen názory elitní skupiny baptistů, kteří se považují za vrchol křesťanstva  minimálně v ČR: Jablonec, Aš, Kuřim Kroměříž, Lovosice, Cheb 1 a další…

Ponechávám stranou otázku, zda lze Písmo - resp. Bibli považovat vždy a za všech okolností za Slovo Boží – to si netroufli ani reformátoři kalibru Luthera a Kalvína. Moto jejich odporu vůči papeženství a odpustkovému obchodu bylo: „Jen Písmo, jenom víra, jenom milost.“ Tedy nikoliv Písmo = Slovo Boží.  Na tuto úroveň pozvedli Bibli až další protestantští sektáři.  


Zjednodušení celé problematiky na sodomii, zkažený svět a světlo a sůl, kterými jsou ti pravověrní, to je způsob, kterým pravověrní obhajují své pravověří  a pohrdání všemi, kdo nevěří jako oni, a konečný odsudek všech hříšných lidí, kteří  jsou postižení homosexuální orientací a tudíž nemají nárok na Boží milosrdenství, natož na shovívavost a toleranci pravověrných. Závěrečná výzva k modlitbám zněla v tom smyslu, že je třeba se modlit za kazatele, kteří zřejmě ještě nejsou zcela ztotožněni s ideologií vyvolených pravověrných baptistů, aby  se k nim přidali a kázali jejich pravověří a prostí věřící aby rozpoznávali svou slanost a světlo, které vlastní a které musí šířit, jinak všichni zahyneme. 

Ptám se, zda lze vůbec takové křesťanství považovat za křesťanství, tj. následování a napodobování Krista. Má totiž jednoznačně blíže k farizejství a podobným praktikám, které se snažilo dosáhnout spásy svou vlastní dokonalostí a nadřazeností nad ty smilníky a hříšníky, kteří nemají šanci, pokud se neobrátí a nebudou jako oni. 

Pán Ježíš problém homosexuality zřejmě nikdy konkrétně neřešil, učedníci a evangelisté se o tom v Bibli nezmiňují. Nicméně byl tím, kdo se pohyboval mezi těmi, kdo byli farizejskou a pravověrnou elitou odsuzováni: mezi kolaboranty, prostitutkami; jeho učedníci byli někteří teroristy – příslušníky zélótů.. atd. Amharés - lid země – svět, to bylo prostředí, ve kterém kázal evangelium království. Jak to, že Ježíš byl přítelem světáků? Jak se to srovnává s elitářstvím pravověrných baptistů? Zdraví nepotřebují lékaře? 

Mt 11:23:  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. 

L 10:12: Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu. Jakému městu, jakým lidem? 

Těm, kteří pohrdali zvěstí o spáse a milosrdenstvím Božím. Těm, kteří pohrdali Kristem a tvrdili, že podle Písem, je přece všechno jinak. Kdo je těmi judaisty a pravověrnými Židy, které Bůh přece musí spasit, protože lepších lidí už na tom zpustlém světě není? Nejsou to dnes náhodou pravověrní baptisti typu br. Kovaříka? 


Člověk, kterému chybí ruce, nebo noha, nebo je nějak jinak, třeba i psychicky postižený, má nárok na náš soucit a milosrdenství. Ale psychicky postižený homosexuál bude  pro pravověrné vždy jenom hříšníkem, který se musí obrátit, aby mohl být považován za rovnoprávného člověka? Podle výkladu rabínů v exilu v Babylonském zajetí, kteří dávali dohromady Pentateuch, byl Adam stvořen jako muž, nebo hermafrodit? Jakým způsobem se měl rozmnožovat? Nebo bylo v Božím záměru, aby zůstal sám a nesmrtelný- jako ta žába, která do nekonečna rozmrzá a zamrzá a nikdy nezemře? 

Podle jejich výkladu zhodnotil Bůh své dílo ohledně stvoření Adama  tak, že není dobré…A stvořil ženu. Poslední svůj výtvor- tedy dokonalejší, než byl muž. 

 Dnes víme, že Boží stvoření probíhalo trochu jinak, než jak to vykládali židovští rabíni. Konec konců jejich výklady jsou v Gn hned dva a různé…Člověk je bez diskuze součástí Bohem stvořené přírody, kde je homosexuální orientace u některých tvorů zcela běžná a způsoby rozmnožování Bohem naprogramované také zcela různé od vegetativních - nepohlavních  forem u rostlin až k oboupohlavním živočichům. Také je zcela zřejmé a vědecky dokázané, že člověk je Bohem  stále dotvářen na základě vlivů prostředí a okolních životních podmínek a dalších vlivů a jeho genetická výbava není neměnná. ( Někdo používá vámi fundamentalisty odmítaný termín evoluce.) Za jednu generaci se počet lidí na planetě Zemi zdvojnásobil. To, co bylo až doposud normální a co bylo považováno za neměnné, se mění, a my lidé také. Vymírají a v historii vymírali lidé, kteří se geneticky nevyrovnali se změnou prostředí. Například Indiáni v Americe podlehli Cortézovi a Španělům jen proto, že byli zdecimování evropskými nemocemi, na které neměli geneticky vyvinuté protilátky. To je jen jeden příklad z mnohých…Evropané možná v několika budoucích generacích podlehnou přistěhovalecké invazi a „vyhynou“ na svá etická psychická a ideologická postižení. Evangelium bylo psáno v jiné době a pro jinak smýšlející a eticky formované lidi, než jakými jsme dnes my. Není možné hledat v Bibli absolutní definice a tvrdit o nich, že je to Boží Slovo. Základy jsou jasné a neměné, o tom nediskutuji. Ale základ mezikřesťanských  a mezilidských vztahů není pravověří, ale láska a milosrdenství a o tom je  křesťanství - to je ta sůl a světlo. To chybí nejenom v u baptistů v jedničce, ale v celé BJB. Zajímáte se jen sami o sebe a koušete a žerete navzájem. Jak se můžete za někoho modlit, když ho ani neznáte a nikdy jste se o něj nezajímali? Teoreticky ano, když budete Bohu stále sugerovat vaše přání, aby se obrátil a byl jako vy. Ale když náhodou  zjistíte, že je váš bratr je trochu jinačí, než vy, tak ho vykopnete, protože se mu to ve vašem sboru nelíbí. Ale lze na ten problém nahlížet i opačně: on se vám nelíbí. Šanci mají podle Nováka a spol. jenom ti, kterým se tam líbí.  Do sboru chodíte jen proto, abyste ukájeli svou náboženskou potřebu - hlavně v těch stále stejných naučených a zaručeně pravověrných modlitebních frázích, nikoliv proto, abyste oslavovali Boha a vodili k němu „postižené“ a lidi z okraje společnosti tak, jak to dělal Ježíš. 

Podmínkou pro to, aby mohl člověk mezi vámi existovat je, jak to vnímám já, absolutní podpora všeho, co si vymyslíte a co děláte, tleskání vašemu pravověří a vašim „službám“, včetně stavebních zmetků a falešného zpívání bratří. Kdo náhodou není přesně podle vašeho obrazu, nemá mezi vámi šanci. Šikanujete ho tak dlouho, až to nevydrží a stáhne se mimo váš dosah. Svých vlastních lidí se zbavujete a chcete evangelizovat svět? Kde žijete? V pravověrné farizejské bublině!  

 Nehledě k tomu, že to bylo zcela v rozporu s dokumentem teologické komise BJB:   

  Texty: Homosexualita - dokument teologické komise BJB - listopad 1999 Církev se svým úkolem zvěstovat evangelium a volat tak své okolí k životu v pravdě, lásce a naději, se ve svých dějinách znovu a znovu ocitala v situacích, které byly pro ni nové. Musela se proto vyrovnávat s otázkami a problémy, které byly také stále nové, i když se tak někdy formálně, vytržené z dějinných souvislostí, třeba nejevily. Příkladem je otázka vztahu křesťanství k otroctví, k službě žen v církvi, k užití násilí nebo vztahu vůči státní moci jako takové. 

Ve všech takovýchto případech existovala a často byla užita možnost „řešit“ problém odvoláním se na nějakou duchovní autoritu. Pro protestanty různých směrů bylo touto autoritou vždy Písmo, zpravidla tím však byl míněn nějaký biblický text, který se zdál takové „řešení“ nabízet. Řešení to však ve skutečnosti nebylo, problém se vrátil znovu a vyžádal si zpravidla jinou odezvu. Nikoli rezignaci na autoritu Písma, ale spíše hlubší orientaci na to, o co v Bibli jde, - na její zvěst, na evangelium o Boží cestě za člověkem, vedoucí k jeho záchraně a k záchraně a obnově všeho stvoření (Jan 5,39-40).

Problém homosexuality patří k těm otázkám, které nedovolují, abychom se vydávali cestou rychlého řešení. Dějiny církve a jejich zápasů nás vedou k opatrnosti. To však neznamená se věcí nezabývat a jenom vyčkávat na chvíli, kdy z nezbytí nějak reagovat musíme. Spíše jde o to zadívat se co nejmoudřeji na tu zdánlivě nejpříhodnější, ve skutečnosti však spíše jen pohodlnou a zpravidla záludnou cestu zákonického biblicismu, který vyhledává a seřazuje jednotlivé verše a výsledek pokládá za pohled Písma, jemuž je třeba vše podřídit. Ukáže se nám totiž, že tento postup je nejednou spojen s neznalostí problematiky, například co do stavu  vědeckého poznání zkoumaného jevu. Nezřídka jsou ve hře i naše předsudky a snaha „chránit“ naše souvěrce před tím, aby popřáli sluchu i stanoviskům, s nimiž jsme v rozporu.

Sociologické průzkumy uvádějí, že kolem 4% obyvatelstva žije s homosexuální orientací. Je dost pravděpodobné, že někteří lidé, které denně potkáváme, jsou homosexuály, aniž bychom to o nich věděli. Zhruba každý pětadvacátý člověk je jiný než většina z nás! Podle všeho je dosti lidí s homosexuální orientací i v církvi. Mnozí jsou touto svou orientací zmateni a často se jí i trápí. Tito lidé a jejich vnitřní trápení se nám stávají výzvou.

Pokud se podíváme do historie, zjistíme, že o homosexualitě jsme do nedávna nevěděli téměř nic. Záměrně zde hovoříme o homosexualitě, protože o sexuálních vztazích mezi příslušníky stejného pohlaví nacházíme zprávy již ve starověku. Že se však často nejedná nebo nemusí jednat o jedno a to samé, si ještě ukážeme. Není tomu tak dávno, co byl sexuální poměr mezi lidmi stejného pohlaví nejenom v naší zemi nezákonný a jako takový mohl být i trestán. Homosexuální praktiky byly považovány za projev dekadence, zvrhlosti a nebo ještě lépe - politizovány, považovány za jakýsi buržoazní přežitek. Věda ještě před několika desítkami let neznala důvody, pro které jsou určití lidé eroticky přitahováni ke stejnému pohlaví. A právě v tuto chvíli narážíme na zásadní problém. Tím problémem se stává fakt, že až v novější době jsme schopni rozpoznat rozdíl mezi homosexuálním jednáním heterosexuálních jedinců a homosexualitou jako takovou. Ona výše zmíněná 4% jsou údajem poměrně novým a donedávna neznámým. 

Jestliže nahlédneme pod pokličku společného žití v místech, kde je velká koncentrace osob stejného pohlaví, jako jsou internáty, kasárna nebo věznice, zjistíme, že se zde homosexuální zkušenosti stávají poměrně běžnými. Platí to především o místech, kde je ztížen nebo dokonce znemožněn kontakt s opačným pohlavím (např. věznice). Počet osob praktikujících homosexuální vztahy je v takovém případě mnohem vyšší než ony 4%. Existuje velké množství žen, které měly ve věznici lesbický vztah a po svém propuštění se navrátily ke svým manželům a dětem a opět žily heterosexuálním životem. V takovém případě rozhodně nemůžeme mluvit o skutečné homosexualitě. Toto homosexuální chování je způsobeno vnějšími psychosociálními faktory a nikoliv osobními vnitřními dispozicemi, jak je tomu u skutečné homosexuality. 

Výsledky současných vědeckých výzkumů ukazují na skutečnost, že homosexualita (homosexuální orientace) je do značné míry podmíněna genetickým vybavením člověka, aniž by však docházelo k dědičnosti. Zatím se dost dobře neví, proč tyto genetické změny nastávají. Kromě toho bylo zjištěno, že během nitroděložního vývoje plodu ve druhé třetině těhotenství může vlivem hormonální nerovnováhy nebo jiných činitelů dojít k odlišnému utváření sexuálních center mezimozku. Dá se tedy říci, že v některých případech dochází ke vrozené dispozici k homosexuální orientaci.

Co říká k této problematice Bible ? Které její části hovoří o homosexualitě ? Texty, které bývají v této souvislosti zmiňovány, zahrnují ve Starém zákoně 1M 19,1-11 (události v Sodomě), Sd 19,14-30 (události v Gibeji),  3M 18,22 a 20,13 (rituální  předpisy „zákona svatosti“), v Novém zákoně Ř 1,22-27 (projevy modlářství), 1 Kor 6,9-11 (pod označením „nemravní“, „zvrácení“), 1 Tim 1,8-11 („zvrhlíci“). Někteří vykladači zmiňují v této souvislosti také vztahy Noemi a Rút (Rút 1,16-17) a Davida a Jónatana (1 Sam 18,1-4,  20,30.40-41,  2 Sam 1,26). Jde však ve všech těchto případech o homosexualitu, jak jí dnes rozumíme ?

Zaměřme se na dva nejčastěji uváděné texty. V případě 3M 18,22 se píše: “Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost“. Všimněme si souvislosti, do které je tento verš zasazen. Je to součást varování před pohanskými modloslužebnými praktikami okolních národů. Ve verši, který tomuto textu předchází, se setkáváme s varováním před lidskými oběťmi Molochovi. Vše je dáno do souvislosti se znesvěcením Božího jména. A ve  24. verši čteme: “Ničím z toho všeho se neznečišťuj, nebo tím vším se znečišťují pronárody, které před tebou vyháním.“ Sexuální vztahy mezi muži byly praktikovány pohanskými sousedy Izraele jako součást kultu. Šlo o modloslužbu, které se měl izraelský národ uchránit. Starý zákon nemluví ani tak o homosexualitě jako takové, ale především o konkrétním druhu modloslužby, před kterou je Izrael zcela právem varován.<

V Ř 1,26-27 je napsáno: “Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku se ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.“ není toto snad jasné odsouzení homosexuality ? Všimněme si však pozorně, oč se zde jedná. Apoštol Pavel je znechucen sexuálním chováním v pozdně antické společnosti, která hledá cokoliv, čím by rozptýlila jednotvárnost svých životů. Experimenty se sexem nebyly výjimkou. Cosi jako manželská věrnost bylo již neznámé, jeden rozvod stíhal druhý, ale ani noví partneři nedokázali rozptýlit znuděnou římskou „vyšší společnost“. Což to tedy zkusit s „homosexuálním“ vztahem?  Toto je ona situace, ke které Pavel nechce a nemůže mlčet. Základním problémem však nebyla homosexualita jako taková (ta koneckonců nebyla ještě rozpoznávána), ale především úpadek římské civilizace, lenost, požitkářství a rozmařilost, ke které vede lidská pýcha (Ř 1,29-31, 1Kor 6,9-11)

Je jasné, že pro Písma Starého i Nového zákona je primární formou lidství vztah mezi mužem a ženou (1M 1,26-28, 2,22-25, Mk 10,6-7) a že homosexuální chování je tu pod soudem. Tvrdit o dříve zmíněných biblických textech, že v nich o sexualitu jako takovou vůbec nejde, je nepřesvědčivé. Totéž platí, obráceně, o pokusech spatřovat sexualitu ve vztazích Noemi s Rút nebo Davida s Jónatanem. Ukazuje se, že všechny texty, v nichž je odsuzováno homosexuální chování, mluví především o zavrženíhodných okolnostech jako je modlářství, sakrální prostituce, promiskuita, sexuální vztahy s dospívajícími, násilí nebo xenofobie. I pečlivý rozbor všech těchto míst tak nechává některé naše otázky nezodpovězeny. Na myšlenku vrozené „homosexuální orientace“ nebo „homosexuálního sklonu“ v Bibli nikde nenarazíme.

Tímto zjištěním však nemůžeme naše uvažování ukončit. Úkolem církve je vystavovat se Boží pravdě a v jejím světle se snažit o porozumění jevům nám dosud neznámým. Současně platí, že biblická teologie musí vždy promlouvat za církev Kristovu jako celek a nikoliv jen za jednu skupinu nebo konfesi. To vede k obezřetnosti a k vědomí provizornosti našich hledisek a závěrů. Odpovědné bohosloví se musí orientovat na biblické zvěsti, na evangeliu. A proto také a v této souvislosti především na problematice lidské existence před Bohem. Ta zahrnuje jak otázku plnosti lidství (včetně zkušenosti erotiky jako toho, co patří k dobrým darům života a k člověčenství, které má zobrazovat Boží vztah ke světu), tak i otázku hříchu (jako toho, co člověka a jeho svět Bohu vzdaluje a co Bůh v Kristu přemáhá a od čeho osvobozuje).

Co je to z biblického hlediska hřích, co je hřích ve své podstatě ? Teprve tam, kde si položíme a zodpovíme tuto otázku, budeme smět zkoumat a moudře vážit i jednotlivá místa biblického svědectví o této věci. Křesťanské bohosloví všech směrů a tradic je zajedno v tom, že klíčová místa biblického podání líčí hřích jako duchovní situaci člověka, který svému lidskému bytí rozumí jako mandátu k svévoli, k uchvácení role poslední autority ve všech věcech (1M 3,6) a který proto má své „já“ za nástroj k ovládání druhých za účelem osobního uspokojení (1M 4,5-9). Všechny možné situační „případnosti“ hříchu proto lze a je i třeba vnímat a chápat z tohoto zřetele.

Pod tento zorný úhel je třeba postavit i lidskou sexualitu – jakoukoliv, nikoliv jen tu, kterou pokládáme za nepřirozenou a kterou si zpravidla tak nějak přirozeně „ošklivíme“. Ale i tuto svou přirozenost musíme pod tento zorný úhel postavit: Ta není výjimkou, protože jsme „lidmi hříšné přirozenosti“ (Ř 3,10-12). A právě proto u ní nelze začínat. To je nedorozumění, ke kterému nás neopravňuje žádný biblický citát, byť by vypadal sebejednoznačněji. V hříchu jde o odpadnutí od Boha a jeho věcí a postavení se na jeho místo.

Vědět odkud začít však neznamená vědět si automaticky se vším rady, správně se zachovat, mít odpověď na všechny otázky. Zůstává ještě spousta problémů. Jde zpravidla o setkání s dosud nám neznámými jevy. Tady je více než kdy jindy namístě modlitba otevírající se světlu pravdy a očekávání na osmyslňující řeč, na poselství evangelia. Je to očekávání na to, čemu ještě plně nerozumíme.

V této souvislosti bychom chtěli aspoň krátce upozornit na existující křesťansky motivovaná stanoviska k problému homosexuality, na jejich ideová východiska a na jejich problémy.

Podle některých je sám homosexuální stav duchovní zvráceností, upadnutím do hříchu, kdy se člověk ocitá v moci zlého. Biblická místa, která mluví o homosexuálním jednání jsou interpretována tak, že se mezi stavem a jednáním nerozlišuje. To je postoj, který poznatky o genetických faktorech z dogmatických důvodů nepřijímá. V ekumenickém spektru křesťanských postojů představuje určitou krajnost. Zpravidla je spojen i s „homofobií“ – s odporem k lidem homosexuálně orientovaným a se strachem ze styku s nimi. Bývá vlastní i představitelům některých církví či denominací. Pastoračně je neúčinný, ba kontraproduktivní.

Podle jiných je homosexualita nemocí či neblahým návykem, za který (aspoň v některých případech) člověk bezprostředně nemůže, za který (za jeho léčení a odstranění) však smí a má převzít odpovědnost. Ani zastánci tohoto stanoviska většinou neznají nebo nepřijímají dnešní poznatky o příčinách homosexuality. Je to přístup, který může být v řadě případů pomocí (jistě pomáhá k rozptýlení určitých předsudků); ty, jichž se týká však může vést naopak k beznaději a frustraci.

Dosti rozšířený je postoj, který je poučený z poznatků o vlivu genetických faktorů, a proto připouští, že v řadě případů nelze změnu sexuální orientace homosexuálů očekávat a proto ani vyžadovat. Jeho zastánci přesto odmítají homosexuální orientaci pokládat za přirozenou a rozhodně odmítají tolerovat homosexuální chování. Ty, kdo tuto orientaci mají, nabádají k sexuální zdrženlivosti, třebaže jsou si dobře vědomi, jak je to po psychické i morální stránce náročné řešení, které předpokládá vyšší osobní duchovní úroveň, než je běžná. Z pastoračního hlediska je na tom tento přístup dost podobně, jako ten předešlý.

Ještě jiné je stanovisko, které z principiálních důvodů v případech vrozené náklonnosti k homosexualitě odmítá jakoukoli diskriminaci. Podle jeho zastánců stojí lidé s homosexuální orientací (v církvi i mimo ni) pod stejnými nároky a výzvami jako lidé s orientací heterosexuální. Jedněm i druhým patří pozvání k svobodě, k životu v poznané pravdě a k spolulidství, které odráží Boží náklonnost a věrnost. Handicap homosexuálů při realizaci jejich lidského poslání přirovnávají k handicapu lidí jinak mentálně či tělesně vybavených. Odmítají takovou pastoraci, která neosvobozuje, ale vede k frustraci. Je to přístup pastoračně účinný, obecně však zpravidla odmítaný.

Je zřejmé, že za tohoto stavu věcí je církev volána především k vnitřnímu rozhovoru a k růstu v poznání víry a pravdy, nikoliv k tomu, aby oslovovala veřejnost nějakými hotovými soudy nebo recepty. Předpokladem takového dialogu je ovšem ochota naslouchat druhému a věřit, že i jeho přístup má hlubokou motivaci, že vychází z víry, že není veden postranními úmysly, ale snahou účinně pomoci a nezpronevěřit se přitom Boží pravdě a úkolu být jejími svědky (1 Kor 4,1-5).

Jestliže nás má něco pohnout k větší odvaze víry, ať je to právě to co je opakem lidské bohorovnosti: ohled na druhé, na slabší a tápající, na svobodu lidského svědomí (1 Kor 10,24). To není jednání proto poznané pravdě: to je vstřícnost vůči pravdě ještě nepoznané, řídící se pravidlem lásky, toho, co za všech okolností „zůstává“, protože něco „vydrží“ (1 Kor 13,4-7). Takový ohled na druhé není ani zbabělostí ani lhostejností, ale úsilím o jasné obrysy evangelia v komplikovaném a nepřehledném světě. To je apoštolská svoboda (1 Kor 9,19-23). Svoboda ještě hlubší než poznání, že „nic není nečistého samo o sobě“ (Ř 14,14-22). Když ji mám, je to dar, „charisma“, mohu jej nechat vykonat své věci, ale nemohu jej vyžadovat od někoho druhého (Ř 15,1). Proto nemohu druhého kriminalizovat, když tímto darem v dostatečné míře nedisponuje. Znamenalo by to nutit jej k životu, který by nebyl prožíván jako oslava Dárce života (Ř 14,13).

Zdroj: http://www.bjb.cz/clanky/teologie/1454-homosexualita-text-vypracovany-teologickou-komisi-bjb-v-cr

Zveřejněno též ve Zpravodaji BJB 2000/1
  

Ing. Jan Kvasnička


 
Příbuzné odkazy
· Více o Principy
· Novinky od Benjamin


Nejčtenější článka o Principy:
Reakce kazatele Blahoše Fajmona na otevřený dopis kazatele Pavla Coufala


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Associated Topics

Principy


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB" | Přihlásit/Vytvořit účet | 4 komentáře | Hledat v diskusi
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 17:33:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Velké kulové víme, rozhodně méně, než "židovští rabíni"

Ano, máme "dvě zprávy o stvoření", chcete-li  to tak nazývat. Ale nemůžeme přehlédnout, že autor druhé zprávy o stvoření se zcela jasně přihlísil k první zprávě o stvoření, nestaví se proti ní, ale staví na ní.

Dává to najevo tak, že v úvdu své zprávy opakuje slova, která jsou v úvodu zprávy první (srvnj Gn 2,4b s Gn 1,1). Ve starém Sumeru, Mezopotámii, takhe označovali hliněné destičky, které patří k sobě, jako dva díly jednoho seriálu.

Můžeme tedy říci, že obsah první zprávy je práva obecná o stvoření, obsah druhé zprávy podrobněji rozvíjí šestý den, stvoření člověka a založení zahrady Eden. Obě zprávy se doplňují, jedna druhou nevyvrací.

Jejich stří je však obrovské. Sahá až ke kořenům historie starých Sumerů, možná však jde i hlouběji do minulosti. Existuje náznak, že druhá zpráva mohla pocházet z okruhu patriarchy Adama. Neříkám důkaz, neříkám indicie, říkám náznak.  A jestli je druhá zpráva mladší než ta první a navazuje na ní, pak ta starš jde v historii ještě dále.




Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 18:05:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Re: 
Člověk je bez diskuze součástí Bohem stvořené přírody, kde je homosexuální orientace u některých tvorů zcela běžná a způsoby rozmnožování Bohem naprogramované také zcela různé od vegetativních - nepohlavních  forem u rostlin až k oboupohlavním živočichům

... V přírodě je také běžné, že samec zavraždí potomka jiného samce, aby donutil samici k páření. To však, doufám, není příklad k následování. Je-li něco přirozené (=obvyklé v přírodě), ještě to není normální.

Jestliže upřeme Adamova pádu historicitu, pak dojdeme k podobným, smůtným závěrům.  

Pavel hovořil o homosexualitě jako o věcí těla: Není biblický důvod si myslet, že neměl na mysli homosexualitu vrozenou, ale pouze homosexuální chování heterosexuálů.

Tím však netvrdím, že homosexualita je problémem pouze homosexuálů. Je problémem nás všech, my všichni máme porušenou sexualitu. Někdo více, někdo méně. Povyšovat se nad homosexuály nemáme proč. Biblicky není nenormální pouze homosexualita, ale také, když muže za jeho život sexuálně přitahuje více než jedna žena. 

Porušenost hříchem se  netýká pouze lidského těla, ale celé přírody. Dnešní příroda je jiná, než byla, když vyšla z Božích rukou v týdnu stvoření. Celá příroda byla vydána "napospas marnosti," všehcno tvorstvo z velmi dobrého stvoření za pár bilických kapitol "pokazilo svou cestu"   Zodpovědnost za to nese člověk. Adam. A "v Adamovi" každý z nás.





Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 18:14:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nebýt farizeus neznamená neoznačovat slovem hřích to, co tak označuje Bible. Být farizeem znamená získat pocit, že hřích se týká pouze celníků (homosexuálů, fundamentalistů, liberálů...) a ne  mě. .




Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 20:11:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jaký měl k psanému slovu postoj Ježíš Kristus, kterého uznáváte za Pána a Spasitele?

1) řekl, že nepomine jediné písmenko ani čárka ze Zákona, dokud nepomine Nebesa a Země. Nespekuloval o nějakých rabínech v babylonském zajetí, ale každému písmenku Zákona dal Věčnou platnost

2) Při zápasu se satanem citoval  psaný text Písma. Když satan citoval z Žalmu jako z Božího Slova, Kristus jej neopravil, jenom jeho citát dal do kontextu

3) Jindy řekl: Mají Zákona a proroky, ty at poslouchají. Ne at nad nimi spekulují, co z nich je Boží Slovo, co z nich je omyl, co z nich je Boží Slovo, ale ty ať psolouchají. Dává proroky (v podstatě zbytek SZ) do stejné roviny jako Pentateuch

4) Máme doklad, že v prvotní církvi i Pavlovi listy uznávali za Písmo.

5) Pavel píše, že veškeré Písmo pochází z Božího ducha.

6) Prvotní církve v době života apoštola Jana nebo krátce po jeho smrti uznávali za Písmo také evangelia a další listy, které jsou dnes zařazeny do Nového Zákona. Z citací církevních otců se dá zrekostruovat celý Nový Zákon s vyjímkou pouhých osmi veršů.

Ježíš Kristus je Pán! On je moudřejší než my, ne my než On! Jemu buďme poslušni! I v přístupu k psanému Božímu Slovu!



Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.16 Seconds