|
| | | Kdo je Online | Právě je 59 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Fundamentalisti: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB
Posted on Pondělí, 31. červenec 2017 @ 07:47:12 CEST Vložil: Benjamin |
poslal Nepřihlášený Komentář k modlitební chvíli br. Kovaříka v BJB Cheb I. dne 30. 7. 2017 (záznam můžete sledovat zde)
Domnívám se, že to br. Kovařík dnes přepísknul a kazatel by měl mít přehled o tom, co kdo bude mít na modlitební a jak to bude mít zpracované. Opravdu nejsem zvědavý na pravověrné názory br. Kovaříka ohledně homosexuality. Podle mě to na modlitební úvod nepatří. To není parketa, na které by se měly diskutovat názory nepravověrných, nebo pravověrných baptistů. To si řešte na jiné úrovni. Není to místo, kde by se měly propagovat názory pravověrných baptistů a vyzývat veřejně shromáždění k tomu, aby se modlilo za to, aby se všichni změnili podle Kovaříkova pravověrného názoru na to, jak by měl křesťan vypadat.
Co jiného lze očekávat od bratra, který se považuje za toho, kdo pochopil správně Boží Slovo a žádá proto jeho aplikaci přesně podle toho, jak mu on rozumí? Ponechme stranou otázku, zda se vůbec někdy problematikou homosexuality odborně zabýval a zda nepřebírá jen názory elitní skupiny baptistů, kteří se považují za vrchol křesťanstva minimálně v ČR: Jablonec, Aš, Kuřim Kroměříž, Lovosice, Cheb 1 a další…
Ponechávám stranou otázku, zda lze Písmo - resp. Bibli považovat vždy a za všech okolností za Slovo
Boží – to si netroufli ani reformátoři kalibru Luthera a Kalvína. Moto jejich odporu vůči papeženství a odpustkovému obchodu bylo: „Jen Písmo, jenom víra,
jenom milost.“ Tedy nikoliv Písmo = Slovo Boží. Na tuto úroveň pozvedli Bibli
až další protestantští sektáři.
Zjednodušení celé problematiky na sodomii, zkažený svět a
světlo a sůl, kterými jsou ti pravověrní, to je způsob, kterým pravověrní
obhajují své pravověří a pohrdání všemi, kdo nevěří jako oni, a konečný odsudek
všech hříšných lidí, kteří jsou postižení homosexuální orientací a tudíž nemají
nárok na Boží milosrdenství, natož na shovívavost a toleranci pravověrných.
Závěrečná výzva k modlitbám zněla v tom smyslu, že je třeba se modlit za
kazatele, kteří zřejmě ještě nejsou zcela ztotožněni s ideologií vyvolených
pravověrných baptistů, aby se k nim přidali a kázali jejich pravověří a prostí
věřící aby rozpoznávali svou slanost a světlo, které vlastní a které musí šířit,
jinak všichni zahyneme.
Ptám se, zda lze vůbec takové křesťanství považovat za
křesťanství, tj. následování a napodobování Krista. Má totiž jednoznačně blíže
k farizejství a podobným praktikám, které se snažilo dosáhnout spásy svou
vlastní dokonalostí a nadřazeností nad ty smilníky a hříšníky, kteří nemají
šanci, pokud se neobrátí a nebudou jako oni.
Pán Ježíš problém homosexuality zřejmě nikdy konkrétně
neřešil, učedníci a evangelisté se o tom v Bibli nezmiňují. Nicméně byl tím, kdo
se pohyboval mezi těmi, kdo byli farizejskou a pravověrnou elitou odsuzováni:
mezi kolaboranty, prostitutkami; jeho učedníci byli někteří teroristy –
příslušníky zélótů.. atd. Amharés - lid země – svět, to bylo prostředí, ve
kterém kázal evangelium království. Jak to, že Ježíš byl přítelem světáků? Jak
se to srovnává s elitářstvím pravověrných baptistů? Zdraví nepotřebují lékaře?
Mt 11:23: A ty, Kafarnaum, budeš snad
vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly
mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne.
L 10:12: Pravím vám, že Sodomě bude v onen den
snesitelněji než tomu městu.
Jakému městu, jakým lidem?
Těm, kteří pohrdali zvěstí o
spáse a milosrdenstvím Božím. Těm, kteří pohrdali Kristem a tvrdili, že podle
Písem, je přece všechno jinak. Kdo je těmi judaisty a pravověrnými Židy, které
Bůh přece musí spasit, protože lepších lidí už na tom zpustlém světě není?
Nejsou to dnes náhodou pravověrní baptisti typu br. Kovaříka?
Člověk, kterému chybí ruce, nebo noha, nebo je nějak jinak,
třeba i psychicky postižený, má nárok na náš soucit a milosrdenství. Ale
psychicky postižený homosexuál bude pro pravověrné vždy jenom hříšníkem, který
se musí obrátit, aby mohl být považován za rovnoprávného člověka?
Podle výkladu rabínů v exilu v Babylonském zajetí, kteří
dávali dohromady Pentateuch, byl Adam stvořen jako muž, nebo hermafrodit? Jakým
způsobem se měl rozmnožovat? Nebo bylo v Božím záměru, aby zůstal sám a
nesmrtelný- jako ta žába, která do nekonečna rozmrzá a zamrzá a nikdy nezemře?
Podle jejich výkladu zhodnotil Bůh své dílo ohledně stvoření Adama tak, že není
dobré…A stvořil ženu. Poslední svůj výtvor- tedy dokonalejší, než byl muž.
Dnes víme, že Boží stvoření probíhalo trochu jinak, než jak
to vykládali židovští rabíni. Konec konců jejich výklady jsou v Gn hned dva a
různé…Člověk je bez diskuze součástí Bohem stvořené přírody, kde je homosexuální
orientace u některých tvorů zcela běžná a způsoby rozmnožování Bohem
naprogramované také zcela různé od vegetativních - nepohlavních forem u rostlin
až k oboupohlavním živočichům. Také je zcela zřejmé a vědecky dokázané, že
člověk je Bohem stále dotvářen na základě vlivů prostředí a okolních životních
podmínek a dalších vlivů a jeho genetická výbava není neměnná. ( Někdo používá
vámi fundamentalisty odmítaný termín evoluce.) Za jednu generaci se počet lidí
na planetě Zemi zdvojnásobil. To, co bylo až doposud normální a co bylo
považováno za neměnné, se mění, a my lidé také. Vymírají a v historii vymírali
lidé, kteří se geneticky nevyrovnali se změnou prostředí. Například Indiáni
v Americe podlehli Cortézovi a Španělům jen proto, že byli zdecimování
evropskými nemocemi, na které neměli geneticky vyvinuté protilátky. To je jen
jeden příklad z mnohých…Evropané možná v několika budoucích generacích podlehnou
přistěhovalecké invazi a „vyhynou“ na svá etická psychická a ideologická
postižení. Evangelium bylo psáno v jiné době a pro jinak smýšlející a eticky
formované lidi, než jakými jsme dnes my. Není možné hledat v Bibli absolutní
definice a tvrdit o nich, že je to Boží Slovo. Základy jsou jasné a neměné, o
tom nediskutuji. Ale základ mezikřesťanských a mezilidských vztahů není
pravověří, ale láska a milosrdenství
a o tom je křesťanství - to je ta sůl a světlo. To chybí nejenom v u
baptistů v jedničce, ale v celé BJB. Zajímáte se jen sami o sebe a koušete a
žerete navzájem. Jak se můžete za někoho modlit, když ho ani neznáte a nikdy
jste se o něj nezajímali? Teoreticky ano, když budete Bohu stále sugerovat vaše
přání, aby se obrátil a byl jako vy. Ale když náhodou zjistíte, že je váš bratr
je trochu jinačí, než vy, tak ho vykopnete, protože se mu to ve vašem sboru
nelíbí. Ale lze na ten problém nahlížet i opačně: on se vám nelíbí. Šanci mají
podle Nováka a spol. jenom ti, kterým se tam líbí. Do sboru chodíte jen proto,
abyste ukájeli svou náboženskou potřebu - hlavně v těch stále stejných naučených
a zaručeně pravověrných modlitebních frázích, nikoliv proto, abyste oslavovali
Boha a vodili k němu „postižené“ a lidi z okraje společnosti tak, jak to dělal
Ježíš.
Podmínkou pro to, aby mohl člověk mezi vámi existovat je,
jak to vnímám já, absolutní podpora všeho, co si vymyslíte a co děláte, tleskání
vašemu pravověří a vašim „službám“, včetně stavebních zmetků a falešného zpívání
bratří. Kdo náhodou není přesně podle vašeho obrazu, nemá mezi vámi šanci.
Šikanujete ho tak dlouho, až to nevydrží a stáhne se mimo váš dosah. Svých
vlastních lidí se zbavujete a chcete evangelizovat svět? Kde žijete?
V pravověrné farizejské bublině!
Nehledě k tomu, že to bylo zcela v rozporu s dokumentem
teologické komise BJB:
Texty: Homosexualita - dokument
teologické komise BJB - listopad 1999
Církev se svým úkolem zvěstovat evangelium a volat tak své okolí k životu v
pravdě, lásce a naději, se ve svých dějinách znovu a znovu ocitala v situacích,
které byly pro ni nové. Musela se proto vyrovnávat s otázkami a problémy, které
byly také stále nové, i když se tak někdy formálně, vytržené z dějinných
souvislostí, třeba nejevily. Příkladem je otázka vztahu křesťanství k otroctví,
k službě žen v církvi, k užití násilí nebo vztahu vůči státní moci jako takové.
Ve všech takovýchto případech existovala a často byla užita možnost „řešit“
problém odvoláním se na nějakou duchovní autoritu. Pro protestanty různých směrů
bylo touto autoritou vždy Písmo, zpravidla tím však byl míněn nějaký biblický
text, který se zdál takové „řešení“ nabízet. Řešení to však ve skutečnosti
nebylo, problém se vrátil znovu a vyžádal si zpravidla jinou odezvu. Nikoli
rezignaci na autoritu Písma, ale spíše hlubší orientaci na to, o co v Bibli jde,
- na její zvěst, na evangelium o Boží cestě za člověkem, vedoucí k jeho záchraně
a k záchraně a obnově všeho stvoření (Jan 5,39-40).
Problém homosexuality patří k těm otázkám, které nedovolují, abychom se vydávali
cestou rychlého řešení. Dějiny církve a jejich zápasů nás vedou k opatrnosti. To
však neznamená se věcí nezabývat a jenom vyčkávat na chvíli, kdy z nezbytí nějak
reagovat musíme. Spíše jde o to zadívat se co nejmoudřeji na tu zdánlivě
nejpříhodnější, ve skutečnosti však spíše jen pohodlnou a zpravidla záludnou
cestu zákonického biblicismu, který vyhledává a seřazuje jednotlivé verše a
výsledek pokládá za pohled Písma, jemuž je třeba vše podřídit. Ukáže se nám
totiž, že tento postup je nejednou spojen s neznalostí problematiky, například
co do stavu vědeckého poznání zkoumaného jevu. Nezřídka jsou ve hře i naše
předsudky a snaha „chránit“ naše souvěrce před tím, aby popřáli sluchu i
stanoviskům, s nimiž jsme v rozporu.
Sociologické průzkumy uvádějí, že kolem 4% obyvatelstva žije s homosexuální
orientací. Je dost pravděpodobné, že někteří lidé, které denně potkáváme, jsou
homosexuály, aniž bychom to o nich věděli. Zhruba každý pětadvacátý člověk je
jiný než většina z nás! Podle všeho je dosti lidí s homosexuální orientací i v
církvi. Mnozí jsou touto svou orientací zmateni a často se jí i trápí. Tito lidé
a jejich vnitřní trápení se nám stávají výzvou.
Pokud se podíváme do historie, zjistíme, že o homosexualitě jsme do nedávna
nevěděli téměř nic. Záměrně zde hovoříme o homosexualitě, protože o sexuálních
vztazích mezi příslušníky stejného pohlaví nacházíme zprávy již ve starověku. Že
se však často nejedná nebo nemusí jednat o jedno a to samé, si ještě ukážeme.
Není tomu tak dávno, co byl sexuální poměr mezi lidmi stejného pohlaví nejenom v
naší zemi nezákonný a jako takový mohl být i trestán. Homosexuální praktiky byly
považovány za projev dekadence, zvrhlosti a nebo ještě lépe - politizovány,
považovány za jakýsi buržoazní přežitek. Věda ještě před několika desítkami let
neznala důvody, pro které jsou určití lidé eroticky přitahováni ke stejnému
pohlaví. A právě v tuto chvíli narážíme na zásadní problém. Tím problémem se
stává fakt, že až v novější době jsme schopni rozpoznat rozdíl mezi homosexuálním
jednáním heterosexuálních jedinců a homosexualitou jako takovou. Ona
výše zmíněná 4% jsou údajem poměrně novým a donedávna neznámým.
Jestliže nahlédneme pod pokličku společného žití v místech, kde je velká
koncentrace osob stejného pohlaví, jako jsou internáty, kasárna nebo věznice,
zjistíme, že se zde homosexuální zkušenosti stávají poměrně běžnými. Platí to
především o místech, kde je ztížen nebo dokonce znemožněn kontakt s opačným
pohlavím (např. věznice). Počet osob praktikujících homosexuální vztahy je v
takovém případě mnohem vyšší než ony 4%. Existuje velké množství žen, které měly
ve věznici lesbický vztah a po svém propuštění se navrátily ke svým manželům a
dětem a opět žily heterosexuálním životem. V takovém případě rozhodně nemůžeme
mluvit o skutečné homosexualitě. Toto homosexuální chování je způsobeno vnějšími
psychosociálními faktory a nikoliv osobními vnitřními dispozicemi, jak je tomu u
skutečné homosexuality.
Výsledky současných vědeckých výzkumů ukazují na skutečnost, že homosexualita
(homosexuální orientace) je do značné míry podmíněna genetickým vybavením
člověka, aniž by však docházelo k dědičnosti. Zatím se dost dobře neví, proč
tyto genetické změny nastávají. Kromě toho bylo zjištěno, že během
nitroděložního vývoje plodu ve druhé třetině těhotenství může vlivem hormonální
nerovnováhy nebo jiných činitelů dojít k odlišnému utváření sexuálních center
mezimozku. Dá se tedy říci, že v některých případech dochází ke vrozené
dispozici k homosexuální orientaci.
Co říká k této problematice Bible ? Které její části hovoří o homosexualitě ?
Texty, které bývají v této souvislosti zmiňovány, zahrnují ve Starém zákoně 1M
19,1-11 (události v Sodomě), Sd 19,14-30 (události v Gibeji), 3M 18,22 a 20,13
(rituální předpisy „zákona svatosti“), v Novém zákoně Ř 1,22-27 (projevy
modlářství), 1 Kor 6,9-11 (pod označením „nemravní“, „zvrácení“), 1 Tim 1,8-11
(„zvrhlíci“). Někteří vykladači zmiňují v této souvislosti také vztahy Noemi a
Rút (Rút 1,16-17) a Davida a Jónatana (1 Sam 18,1-4, 20,30.40-41, 2 Sam 1,26).
Jde však ve všech těchto případech o homosexualitu, jak jí dnes rozumíme ?
Zaměřme se na dva nejčastěji uváděné texty. V případě 3M 18,22 se píše: “Nebudeš
obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost“. Všimněme si souvislosti, do
které je tento verš zasazen.
Je
to součást varování před pohanskými modloslužebnými praktikami okolních národů.
Ve verši, který tomuto textu předchází, se setkáváme s varováním před lidskými
oběťmi Molochovi. Vše je dáno do souvislosti se znesvěcením Božího jména.
A ve 24. verši čteme: “Ničím z toho všeho se neznečišťuj, nebo tím vším se
znečišťují pronárody, které před tebou vyháním.“ Sexuální vztahy mezi muži
byly praktikovány pohanskými sousedy Izraele jako součást kultu. Šlo o
modloslužbu, které se měl izraelský národ uchránit. Starý zákon nemluví ani tak
o homosexualitě jako takové, ale především o konkrétním druhu modloslužby, před
kterou je Izrael zcela právem varován.<
V Ř 1,26-27 je napsáno: “Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich
ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali
přirozeného styku se ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži
provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou
scestnost.“ není toto snad jasné odsouzení homosexuality ? Všimněme si však
pozorně, oč se zde jedná. Apoštol Pavel je znechucen sexuálním chováním v pozdně
antické společnosti, která hledá cokoliv, čím by rozptýlila jednotvárnost svých
životů. Experimenty se sexem nebyly výjimkou. Cosi jako manželská věrnost bylo
již neznámé, jeden rozvod stíhal druhý, ale ani noví partneři nedokázali
rozptýlit znuděnou římskou „vyšší společnost“. Což to tedy zkusit s
„homosexuálním“ vztahem? Toto je ona situace, ke které Pavel nechce a nemůže
mlčet.
Základním problémem však nebyla homosexualita jako taková (ta koneckonců nebyla
ještě rozpoznávána), ale především úpadek římské civilizace, lenost,
požitkářství a rozmařilost, ke které vede lidská pýcha
(Ř 1,29-31, 1Kor 6,9-11)
Je jasné, že pro Písma Starého i Nového zákona je primární formou lidství vztah
mezi mužem a ženou (1M 1,26-28, 2,22-25, Mk 10,6-7) a že homosexuální chování je
tu pod soudem. Tvrdit o dříve zmíněných biblických textech, že v nich o
sexualitu jako takovou vůbec nejde, je nepřesvědčivé. Totéž platí, obráceně,
o pokusech spatřovat sexualitu ve vztazích Noemi s Rút nebo Davida s Jónatanem.
Ukazuje se,
že
všechny texty, v nichž je odsuzováno homosexuální chování, mluví především o
zavrženíhodných okolnostech jako je modlářství, sakrální prostituce,
promiskuita, sexuální vztahy s dospívajícími, násilí nebo xenofobie.
I pečlivý rozbor všech těchto míst tak nechává některé naše otázky
nezodpovězeny.
Na
myšlenku vrozené „homosexuální orientace“ nebo „homosexuálního sklonu“ v Bibli
nikde nenarazíme.
Tímto zjištěním však nemůžeme naše uvažování ukončit. Úkolem církve je
vystavovat se Boží pravdě a v jejím světle se snažit o porozumění jevům nám
dosud neznámým. Současně platí, že biblická teologie musí vždy promlouvat za
církev Kristovu jako celek a nikoliv jen za jednu skupinu nebo konfesi. To vede
k obezřetnosti a k vědomí provizornosti našich hledisek a závěrů. Odpovědné
bohosloví se musí orientovat na biblické zvěsti, na evangeliu. A proto také a v
této souvislosti především na problematice lidské existence před Bohem. Ta
zahrnuje jak otázku plnosti lidství (včetně zkušenosti erotiky jako toho,
co patří k dobrým darům života a k člověčenství, které má zobrazovat Boží vztah
ke světu), tak i otázku hříchu (jako toho, co člověka a jeho svět Bohu
vzdaluje a co Bůh v Kristu přemáhá a od čeho osvobozuje).
Co
je to z biblického hlediska hřích, co je hřích ve své podstatě ?
Teprve tam, kde si položíme a zodpovíme tuto otázku, budeme smět zkoumat a
moudře vážit i jednotlivá místa biblického svědectví o této věci. Křesťanské
bohosloví všech směrů a tradic je zajedno v tom, že klíčová místa biblického
podání líčí hřích jako duchovní situaci člověka, který svému lidskému bytí
rozumí jako
mandátu k svévoli, k uchvácení role poslední autority ve všech věcech (1M 3,6) a
který proto má své „já“ za nástroj k ovládání druhých za účelem osobního
uspokojení (1M 4,5-9). Všechny možné situační „případnosti“ hříchu proto lze a
je i třeba vnímat a chápat z tohoto zřetele.
Pod tento zorný úhel je třeba postavit i lidskou sexualitu – jakoukoliv, nikoliv
jen tu, kterou pokládáme za nepřirozenou a kterou si zpravidla tak nějak
přirozeně „ošklivíme“. Ale i tuto svou přirozenost musíme pod tento zorný
úhel postavit: Ta není výjimkou, protože jsme „lidmi hříšné přirozenosti“ (Ř
3,10-12). A právě proto u ní nelze začínat. To je nedorozumění, ke kterému nás
neopravňuje žádný biblický citát, byť by vypadal sebejednoznačněji.
V
hříchu jde o odpadnutí od Boha a jeho věcí a postavení se na jeho místo.
Vědět odkud začít však neznamená vědět si automaticky se vším rady, správně se
zachovat, mít odpověď na všechny otázky. Zůstává ještě spousta problémů. Jde
zpravidla o setkání s dosud nám neznámými jevy. Tady je více než kdy jindy
namístě modlitba otevírající se světlu pravdy a očekávání na osmyslňující řeč,
na poselství evangelia. Je to očekávání na to, čemu ještě plně nerozumíme.
V této souvislosti bychom chtěli aspoň krátce upozornit na existující křesťansky
motivovaná stanoviska k problému homosexuality, na jejich ideová východiska a na
jejich problémy.
Podle některých je sám homosexuální stav duchovní zvráceností, upadnutím do
hříchu, kdy se člověk ocitá v moci zlého. Biblická místa, která mluví o
homosexuálním jednání jsou interpretována tak, že se mezi stavem a jednáním
nerozlišuje. To je postoj, který poznatky o genetických faktorech z dogmatických
důvodů nepřijímá. V ekumenickém spektru křesťanských postojů představuje určitou
krajnost. Zpravidla je spojen i s „homofobií“ –
s
odporem k lidem homosexuálně orientovaným a se strachem ze styku s nimi. Bývá
vlastní i představitelům některých církví či denominací. Pastoračně je neúčinný,
ba kontraproduktivní.
Podle jiných je homosexualita nemocí či neblahým návykem, za který (aspoň v
některých případech) člověk bezprostředně nemůže, za který (za jeho léčení a
odstranění) však smí a má převzít odpovědnost. Ani zastánci tohoto stanoviska
většinou
neznají nebo nepřijímají dnešní poznatky o příčinách homosexuality.
Je to přístup, který může být v řadě případů pomocí (jistě pomáhá k rozptýlení
určitých předsudků); ty, jichž se týká však
může
vést naopak k beznaději a frustraci.
Dosti rozšířený je postoj, který je poučený z poznatků o vlivu genetických
faktorů, a proto připouští, že
v
řadě případů nelze změnu sexuální orientace homosexuálů očekávat a proto ani
vyžadovat.
Jeho zastánci přesto odmítají homosexuální orientaci pokládat za přirozenou a
rozhodně odmítají tolerovat homosexuální chování.
Ty, kdo tuto orientaci mají, nabádají k sexuální zdrženlivosti, třebaže jsou si
dobře vědomi, jak je to po psychické i morální stránce náročné řešení, které
předpokládá vyšší osobní duchovní úroveň, než je běžná. Z pastoračního hlediska
je na tom tento přístup dost podobně, jako ten předešlý.
Ještě jiné je stanovisko, které z principiálních důvodů v případech vrozené
náklonnosti k homosexualitě odmítá jakoukoli diskriminaci. Podle jeho zastánců
stojí lidé s homosexuální orientací (v církvi i mimo ni) pod stejnými nároky a
výzvami jako lidé s orientací heterosexuální. Jedněm i druhým patří pozvání k
svobodě, k životu v poznané pravdě a k spolulidství, které odráží Boží
náklonnost a věrnost. Handicap homosexuálů při realizaci jejich lidského poslání
přirovnávají k handicapu lidí jinak mentálně či tělesně vybavených. Odmítají
takovou pastoraci, která neosvobozuje, ale vede k frustraci. Je to přístup
pastoračně účinný, obecně však zpravidla odmítaný.
Je zřejmé, že
za
tohoto stavu věcí je církev volána především k vnitřnímu rozhovoru a k růstu v
poznání víry a pravdy, nikoliv k tomu, aby oslovovala veřejnost nějakými
hotovými soudy nebo recepty.
Předpokladem takového dialogu je ovšem ochota naslouchat druhému a věřit, že i
jeho přístup má hlubokou motivaci, že vychází z víry, že není veden postranními
úmysly, ale snahou účinně pomoci a nezpronevěřit se přitom Boží pravdě a úkolu
být jejími svědky (1 Kor 4,1-5).
Jestliže nás má něco pohnout k větší odvaze víry, ať je to právě to co je opakem
lidské bohorovnosti: ohled na druhé, na slabší a tápající, na svobodu lidského
svědomí (1 Kor 10,24). To není jednání proto poznané pravdě: to je
vstřícnost vůči pravdě ještě nepoznané, řídící se pravidlem lásky,
toho, co za všech okolností „zůstává“, protože něco „vydrží“ (1 Kor 13,4-7).
Takový ohled na druhé není ani zbabělostí ani lhostejností, ale úsilím o jasné
obrysy evangelia v komplikovaném a nepřehledném světě. To je apoštolská svoboda
(1 Kor 9,19-23). Svoboda ještě hlubší než poznání, že „nic není nečistého samo o
sobě“ (Ř 14,14-22). Když ji mám, je to dar, „charisma“, mohu jej nechat vykonat
své věci, ale nemohu jej vyžadovat od někoho druhého (Ř 15,1).
Proto nemohu druhého kriminalizovat, když tímto darem v dostatečné míře
nedisponuje. Znamenalo by to nutit jej k životu, který by nebyl prožíván jako
oslava Dárce života
(Ř 14,13).
Zdroj: http://www.bjb.cz/clanky/teologie/1454-homosexualita-text-vypracovany-teologickou-komisi-bjb-v-cr
Zveřejněno též ve Zpravodaji BJB 2000/1
Ing. Jan Kvasnička
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 0 Hlasů: 0
|
| | | |
|
| Associated Topics
|
| |
|
Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 17:33:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Velké kulové víme, rozhodně méně, než "židovští rabíni"
Ano, máme "dvě zprávy o stvoření", chcete-li to tak nazývat. Ale nemůžeme přehlédnout, že autor druhé zprávy o stvoření se zcela jasně přihlísil k první zprávě o stvoření, nestaví se proti ní, ale staví na ní.
Dává to najevo tak, že v úvdu své zprávy opakuje slova, která jsou v úvodu zprávy první (srvnj Gn 2,4b s Gn 1,1). Ve starém Sumeru, Mezopotámii, takhe označovali hliněné destičky, které patří k sobě, jako dva díly jednoho seriálu.
Můžeme tedy říci, že obsah první zprávy je práva obecná o stvoření, obsah druhé zprávy podrobněji rozvíjí šestý den, stvoření člověka a založení zahrady Eden. Obě zprávy se doplňují, jedna druhou nevyvrací.
Jejich stří je však obrovské. Sahá až ke kořenům historie starých Sumerů, možná však jde i hlouběji do minulosti. Existuje náznak, že druhá zpráva mohla pocházet z okruhu patriarchy Adama. Neříkám důkaz, neříkám indicie, říkám náznak. A jestli je druhá zpráva mladší než ta první a navazuje na ní, pak ta starš jde v historii ještě dále. |
Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 18:05:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Re: Člověk je bez diskuze součástí Bohem stvořené přírody, kde je homosexuální orientace u některých tvorů zcela běžná a způsoby rozmnožování Bohem naprogramované také zcela různé od vegetativních - nepohlavních forem u rostlin až k oboupohlavním živočichům
... V přírodě je také běžné, že samec zavraždí potomka jiného samce, aby donutil samici k páření. To však, doufám, není příklad k následování. Je-li něco přirozené (=obvyklé v přírodě), ještě to není normální.
Jestliže upřeme Adamova pádu historicitu, pak dojdeme k podobným, smůtným závěrům.
Pavel hovořil o homosexualitě jako o věcí těla: Není biblický důvod si myslet, že neměl na mysli homosexualitu vrozenou, ale pouze homosexuální chování heterosexuálů.
Tím však netvrdím, že homosexualita je problémem pouze homosexuálů. Je problémem nás všech, my všichni máme porušenou sexualitu. Někdo více, někdo méně. Povyšovat se nad homosexuály nemáme proč. Biblicky není nenormální pouze homosexualita, ale také, když muže za jeho život sexuálně přitahuje více než jedna žena.
Porušenost hříchem se netýká pouze lidského těla, ale celé přírody. Dnešní příroda je jiná, než byla, když vyšla z Božích rukou v týdnu stvoření. Celá příroda byla vydána "napospas marnosti," všehcno tvorstvo z velmi dobrého stvoření za pár bilických kapitol "pokazilo svou cestu" Zodpovědnost za to nese člověk. Adam. A "v Adamovi" každý z nás.
|
Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 18:14:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nebýt farizeus neznamená neoznačovat slovem hřích to, co tak označuje Bible. Být farizeem znamená získat pocit, že hřích se týká pouze celníků (homosexuálů, fundamentalistů, liberálů...) a ne mě. . |
Re: BJB Cheb I.: Fundamentalisti zneužívají kazatelnu k politickému boji v BJB (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: demagog v Úterý, 01. srpen 2017 @ 20:11:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Jaký měl k psanému slovu postoj Ježíš Kristus, kterého uznáváte za Pána a Spasitele?
1) řekl, že nepomine jediné písmenko ani čárka ze Zákona, dokud nepomine Nebesa a Země. Nespekuloval o nějakých rabínech v babylonském zajetí, ale každému písmenku Zákona dal Věčnou platnost
2) Při zápasu se satanem citoval psaný text Písma. Když satan citoval z Žalmu jako z Božího Slova, Kristus jej neopravil, jenom jeho citát dal do kontextu
3) Jindy řekl: Mají Zákona a proroky, ty at poslouchají. Ne at nad nimi spekulují, co z nich je Boží Slovo, co z nich je omyl, co z nich je Boží Slovo, ale ty ať psolouchají. Dává proroky (v podstatě zbytek SZ) do stejné roviny jako Pentateuch
4) Máme doklad, že v prvotní církvi i Pavlovi listy uznávali za Písmo.
5) Pavel píše, že veškeré Písmo pochází z Božího ducha.
6) Prvotní církve v době života apoštola Jana nebo krátce po jeho smrti uznávali za Písmo také evangelia a další listy, které jsou dnes zařazeny do Nového Zákona. Z citací církevních otců se dá zrekostruovat celý Nový Zákon s vyjímkou pouhých osmi veršů.
Ježíš Kristus je Pán! On je moudřejší než my, ne my než On! Jemu buďme poslušni! I v přístupu k psanému Božímu Slovu! |
|
| |
|
|