V souvislosti s letošním zásadním křesťanským výročím, kdy si připomínáme 500 let od začátku světové reformace, mi dovolte několik historických poznámek k této události. Den reformace se tradičně slaví 31. října a je spojen s osobou reformátora Martina Luthera. Tento den máme obvykle propojený s romantickou představou Luthera s obrovským kladivem, jak přibíjí svých 95 tezí na dveře zámeckého zámeckého wittenberského kostela. Skoro už slyšíme bušení zmíněné „palice“, která tímto téměř až fyzickým způsobem “otřásá základy středověké církve“. Pro mnohé protestanty je Luther mnichem „hrdinou“, odvážným rebelem nebo nekonvenčním typem člověka, který dokáže upoutat pozornost. Přitom ve skutečnosti šlo spíše o mnicha hledajícího milostivého Boha.

Jak to tehdy vlastně probíhalo? Pokusme se proto nyní proniknout hlouběji k historické skutečnosti této události. Někdy od roku 1957 se mezi církevními historiky objevila otázka, zda Luther skutečně přibil své teze tak, jak bylo popsáno výše a zda se tato událost odehrála 31. října nebo až 1. listopadu. Předně je potřeba říci, že obraz přibití je založen pouze na zprávě Filipa Melanchtona, která pochází až z roku 1546. U Luthera samotného v jeho spisech nic o přibití nenajdeme. Jde tedy opravdu o heroizaci osobnosti?

Ne tak docela, jak dále uvidíme. Datum zveřejnění určitě nebylo náhodné, vždyť šlo o předvečer svátku Všech svatých, kdy se v tento den 1. listopadu udělovali ve Wittenberku plnomocné odpustky. Očekával se příliv poutníků, kteří měli být konfrontováni s Lutherovými tezemi. Bohužel se nám nezachoval ani rukopis ani prvovýtisk zmíněných tezí, pouze tři tisky z roku 1517, navíc v různých formátech, formách a místech vytištění. Jistý posun v bádání přinesl až rok 2007, kdy byl v Jene v Duryňsku objeven Lutherův překlad Nového zákona z roku 1541, který používal Lutherův asistent Georg Rörer, a ten si zde poznačil, že v roce 1517 v předvečer Všech svatých byly na dveřích kostelů ve Wittenberku představené teze o odpustcích Dr. Martina Luthera. Rörer je tedy přesnější než Melanchton, nicméně ani jeden z nich nebyl očitým svědkem události.

Na základě tohoto poznání můžeme tvrdit, že s největší pravděpodobností Luther vyvěsil své teze na dveře všech wittenberských kostelů a to v latině, nikoliv němčině, do které byly přeloženy později, z počátku k Lutherově nelibosti. To proto, že nechtěl vyvolávat nějakou náboženskou revoluci, šlo mu spíše o teologickou akademickou diskuzi o odpustcích, neboť teologie římské církve této doby v otázce odpustků byla nedokonalá a nedotažená do konce. A tak v úvahu připadá i umístění těchto tezí na obvyklou univerzitní nástěnku. Přeložením tezí do němčiny a jejich hromadné šíření tuto Lutherovu upřímnou snahu o akademickou diskusi o odpustcích úplně zmařilo a ve finále vedlo ke causa Lutheri, tedy k římskému procesu s Lutherem.

Lutherův původní záměr byl skutečně vést akademickou univerzitní disputaci, proto byly teze v latině a obsahově vysoce teologické. Jejich uveřejnění mělo význam jako veřejné oznámení o záměru diskutovat na půdě univerzity. Pak by nemělo smysl vyvěšovat je jen na dveře wittenberského zámeckého kostela jako „vzdělávání laiků“, nýbrž na všechny dveře i na univerzitní nástěnku. 

Mgr. Jiří Sladký, farář CČSH

Zdroj: www.krestandnes.cz