Výňatky z dokumentů baptistických jednot Německa, Dánska, Velké Británie a Komise EBF pro teologii a vzdělávání nabídnutých ostatním baptistickým jednotám v Evropě

Otevřený dopis prezidia německých baptistů (2013)

Téma homosexuality není tématem, s nímž stojí a padá Ježíšova církev

Téma homosexuality nepatří k jádru křesťanské víry. Dnes ale dochází k posuzování sborů a církví podle jejich postoje k tomuto tématu, což ztěžuje cestu k odlišenému přístupu. Kromě toho je toto téma integrální součástí mnoha etických témat, která pro nás nejsou snadná. Jde přitom vždy o otázku odpovídajícího přístupu k Písmu; a toto téma se dále dotýká mnoha důležitých oblastí křesťanské víry (například učení o stvoření). Jenže – je to snad téma, které rozhoduje o tom, zda je člověk křesťanem, a o existenci církve? Pozorujeme, že se toto téma příliš zdůrazňuje, a to vede k znehodnocování ústředních otázek. Je omylem dělat z postoje k tématu homosexuality měřítko křesťanskosti, případně tvrdit, že tento postoj je rozhodující pro spásu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Vyjádření teologického fóra dánských baptistů pro sbory v baptistické jednotě Dánska (2012)

Náležíme společenství (sborů) s kvalifikovanými etickými rozdíly

Apoštol Pavel ve svém dopisu církvi v Římě popisuje svár, který je ve světle jeho napomínání možné považovat za adiaforon (viz Ř 14,1-15,7). V Pavlově případě to byla etická otázka o tom, zda-li křesťané v Římě mohou jíst vepřové maso a pít víno. Pavlův názor byl ten, že zde se jedná o adiaforon (druhotnou věc), která by měla být ponechána na rozhodnutí jednotlivce. Zároveň však napomíná obě strany – „slabé“ i „silné“ – aby se vzdali nedůvěry jeden vůči druhému. Místo toho by měli spolu hledat království Boží. To znamená spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. „Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu“ (Ř 14,17-19).

Jedna z otázek, se kterou se apoštol Pavel vypořádával, se týkala přístupu křesťanů k Mojžíšovu zákonu a možného závazného charakteru Mojžíšova zákona pro křesťany z pohanů. Pavel, jak víme, odmítnul, aby křesťané z pohanů podstupovali obřízku nebo aby dodržovali celý zákon Mojžíšův. Právě v této souvislosti apoštol Pavel říká, že „v Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou“ (Ga 5,6). Bezpochyby princip, kterému je vše podřízeno, je pro Pavla ten, že jsme „v Kristu“ a že víra „se projevuje láskou“. Rozhodující není náš lidský stav, zda-li jsme židé či pohané, muži nebo ženy, otroci či svobodní (Ga 3,28). Je možné, abychom pak na homosexualitu nazírali stejným způsobem? – Tedy, že podstatný není náš lidský stav – včetně naší sexuality – ale to, zda-li jsme „v Kristu“ a zda-li se naše víra „projevuje láskou“? Jinými slovy, zda-li je sexualita adiaforon?

Co se týče homosexuality, problém je často zcela opačný. Totiž ten, že křesťané nahlížejí na homosexualitu jako na něco, s čím stojí a padá víra (status confessionis) – což snadno vede ke štěpení církve. Pokud se toto stane, jednáme špatně. Nejednáme v souladu s Pavlovými pokyny církvi v Římě. Ani nedbáme Pavlova napomenutí církvi v Korintu, kde byla jedna skupina již připravena k vyloučení Pavla – totiž k vyloučení od křesťanské víry. Právě v této situaci apoštol Pavel říká: „Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha“ (1K 4,5). Vyřknout příliš rychlé a drastické soudy o víře a životě druhých je léčka, do které často padáme.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyjádření britských baptistických kazatelů a teologů (2016)

Výzva baptistickým sborům

"Co, tedy, budeme dělat?"

Nemůžeme volat po pokoji, když žádného pokoje není. Nemůžeme předstírat, že konkrétní otázka týkající registrace sborů za účelem sňatků stejnopohlavních párů vymizí. Nevymizí ani širší okruhy otázek týkající se naší odpovědi na měnící se společenské chápání lidské sexuality. Tato otázka je celonárodně i v některých místních oblastech nevyhnutelná. Jinde se stane nevyhnutelnou v příštích několika málo letech. V našich sborech se nadále budou objevovat gay a lesbičtí křesťané, kteří potřebují být milováni a vedeni v praxi způsobem směřujícím ke svatosti tak jako je tomu u heterosexuálních křesťanů. Z Boží milosti budou i nadále přicházet k víře páry stejného pohlaví a budou muset být dobře vedeni k učednictví.

Mohli bychom usilovat o dosažení jednoty zavedením uniformity tím, že přivážeme Kristovo tělo k Záhořovu loži, abychom mu změnili tvar a rozmělnili jej tak, aby se vměstnalo do našeho současného (a samozřejmě nedostačujícího) chápání, jak má tělo Kristovo vypadat. Autoři tohoto prohlášení se domnívají, že každý takový pokus by byl nevěrou, zrozený ze strachu. Byl by popřením našeho společného baptistického vyznání o tom, že náš Bůh nás povolává žít pospolu.

Mohli bychom rezignovat na kongregační strukturu naší Jednoty a stát se nezávislými, ve víře že to, co nás rozděluje je větší než to, co nás spojuje. Ale co nás spojuje je společná víra a závazek k aktivnímu panství Ježíše Krista. Jsou naše spory v oblasti sexuální etiky, jakkoliv závažné mohou být, ve skutečnosti větší než je tato společná víra a závazek k panství Ježíše Krista? Stát se nezávislými a rezignovat na naši denominační strukturu by bylo opět nevěrou, strachem a popřením našeho sdíleného baptistického vyznání o Božím povolání žít spolu. Pisatelé tohoto prohlášení se domnívají, že odvážná a skutečně věrná odpověď je důvěřovat, že cesty, jakými nás Bůh povolal ke společnému životu, jsou správnými cestami v odpovědi na tuto současnou krizi.

• Vyzýváme místní sbory, aby se společně zapojily mnohem hlouběji a čestněji než kdykoliv předtím k poznávání druhých a nechaly se druhými poznávat.

• Vyzýváme k vážnému, otevřenému a ohleduplnému rozhovoru, který bude směřovat k obohacení naší společné misie: takový „rozhovor je teprve před námi“.

• Vyzýváme ke společné důvěře, k závazku věřit, že ty sbory, s nimiž nesouhlasíme, zaujaly svůj postoj z touhy formovat svůj život podle evangelia a z touhy následovat věrně zákonů Kristových zjevených v Písmu.

• Vyzýváme k ochotě umožnit, aby každý sbor mohl následovat své vlastní rozpoznání Kristova povolání v jeho životě, a k ochotě ze strany každého sboru umožnit, aby jeho rozpoznání bylo zkoumáno a přezkušováno druhými.

• Vyzýváme jednoduše baptistické sbory, aby měli odvahu být baptisty.

----------------------------------------------------------------------------------