Ve zprávách na Křesťanu dnes čteme: „K rychlému zakopání příkopů mezi tábory příznivců obou prezidentských kandidátů vyzval generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.“ Stanislav Přibyl měl patrně na mysli nejen křesťany, ale všechny občany České republiky. Ačkoli si myslím, že jsem člověk smířlivý, obávám se, že k „rychlému zakopání příkopů“ nedojde, a popravdě řečeno si ani nejsem jist, zda by k němu dojít mělo. Snad je ale možný alespoň rozhovor, byť přes onen příkop.

Podobně jako v sekulární sféře, i mezi křesťany se vedla horečnatá diskuse o prezidentské volbě, byť argumentace mezi křesťany byla výrazně odlišná od argumentace sekulárních občanů. V tomto článku se chci dotknout jedné dílčí otázky, a to vztahu demokratické volby a Boží svrchovanosti. Dostal jsem totiž několik e-mailů, v nichž mě křesťané vyzývali, abych přehodnotil svou podporu Jiřího Drahoše, protože „Bůh zjevil“, že prezidentem má být Miloš Zeman.

Před pěti lety se konala první přímá volba. Mně tehdy Bůh zjevil, že prezidentem bude Miloš Zeman, a to dokonce ještě v době, kdy ještě nebylo jasné, zda bude vůbec kandidovat. Je ale zdánlivě nepatrný, ale ve skutečnosti nebetyčný rozdíl mezi „bude“ a „má být“.

Mnozí křesťané nemají v této věci jasno. Chceme-li si to ujasnit, zamysleme se nad chápáním Ježíšova slova z Matouše 10:29: „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.“ Je mi to moc líto, ale musím zde zkritizovat Český studijní překlad, ačkoli jsem byl jeho spolutvůrcem (byť ne, pravda, Nové smlouvy). V řeckém originále totiž není slovo „vůle“. To si tam přibásnili už kraličtí; ekumenický překlad tam nemá „vůli“, ale „dopuštění“. Musím uznat, že v této věci se s tím nejlépe popasoval překlad B21; ten má „…bez vědomí vašeho Otce“. Věřím tomu, že když silný mlátí slabšího, není to bez Božího vědomí, ale není to z Boží vůle. Rozumíte tomu rozdílu?

Na jedné straně je názor, že Bůh určil vše, co se tady děje, a ať se děje cokoli, je to Boží vůle. Na druhé straně je názor, že Bůh nám dal své slovo, ukázal nám, jak věci mají být, ale současně nám dal svobodu, abychom se odpovědně rozhodovali. Když se rozhodujeme špatně, není to bez něj v tom smyslu, že by mu bylo lhostejné, jak se svou svobodou nakládáme, ale není to podle jeho vůle.

Domnívám se, že není náhoda, že demokracie vznikla v oblasti, kde převažovalo křesťanské myšlení. Beru demokracii jako úžasný Boží dar, a z historie vím, že ji prosazovali převážně hluboce věřící lidé. Žijeme-li v demokratickém státě, máme mnohem větší zodpovědnost, než žijeme-li v diktatuře nebo absolutistické monarchii.

Jak to pak ale je s Boží svrchovaností?

Hospodin nám někdy říká, co se „musí“ stát. Jsou věci, které se stanou, ať už je vláda demokratická nebo absolutistická. Nastane konec světa. Nastane vzkříšení. Nastane soud. Smrt bude definitivně poražena. Tyto a podobné věci nastanou, ať už si odhlasujeme cokoli. Máme sice svobodu, ale ta svoboda není neomezená – odehrává se vždy v určitém rámci.

V tom rámci se máme odpovědně – a tudíž i morálně – rozhodovat. Nemohu „vypnout“ své morální cítění jen proto, že někdo měl zjevení, že máme volit Miloše Zemana. Dostal jsem několik opravdu starostlivých e-mailů: „Bratře, a modlil ses za to vůbec?“ Well, modlil jsem se poctivě už za Husáka, modlil jsem se za Havla, modlil jsem se za Klause (netvrdím, že s velkým nadšením), modlil jsem se – a budu se modlit – i za Miloše Zemana. Ale měl jsem možnost vyjádřit se v demokratické volbě, a před touto volbou jsem se řídil v první řadě morálním profilem kandidátů a v druhé řadě jejich programem. A současně úsudkem, jak se asi věci budou vyvíjet, bude-li zvolen ten či onen kandidát. Věřím, že Bůh může někomu zjevit, kdo bude prezidentem, nevěřím ale, že Boží vůle je, abych hlasovat pro kandidáta, o jehož morálním profilu mám velmi oprávněné pochybnosti. Jinými slovy, Bůh mi nezjevil, že mám vypnout svědomí.

30. ledna 2018

Dan Drápal

Zdroj: dan-drapal.cz