V posledním Vyznání víry Církvi bratrské vypadla věta, že za "Jediné měřítko víry pokládá Církev bratrská Bibli - Písmo Svaté." Místo ní se tam objevují tyto dvě věty: "Za pravidlo víry a života přijímá Církev bratrská Písmo svaté – Bibli" a "Písmo svaté je nejvyšší autoritou naší víry a života."

Tím pádem Církev bratrská, mezi řádky, uznává i jiné, "nižší" autority víry a života.  Na prvním místě to jsou (pravděpodobně) oficiální dokumenty CB. Ve vyznání víry se objevují odkazy na "ke starokřesťanským vyznáním víry (Apoštolské vyznání, Nicejsko-cařihradské, Chalkedonské, Athanasiovo), k reformovaným konfesím (zvl. Druhá Helvetská konfese, Heidelberský a Malý Westminsterský katechismus), k odkazu Jednoty bratrské (zvl. Vyznání Jednoty bratří českých podle vydání Komenského z roku 1662) a k zásadám evangelikálního hnutí, vyjádřeným např. vyznáním Lausanského závazku z roku 1974 a Závazku z Kapského města z roku 2010." (Vážený čtenáři, kdo z Vás ví, o co všechno se jedná) Autoritou "víry a života", byť nezmíněnou, je bezpochyby také Rada Církve bratrské, staršovstva jednotlivých sborů a kazatelé.

V čem je problém? CB tímto přechází od principu "Co není v Bibli, je nebiblické, byť by to říkala autorita." na princip: "Vše, co je protibiblické, je nebiblické. Biblické je i to, co říká autorita, byť to přímo neříká Bible." Pochybnosti o oficiálních dokumentech církve, o názorech Rady, staršovstva, či pouze nedělního kázání kazatele nebo článku, který vyjde na oficiálním webu církve, už nejsou pochybnostmi o lidské tradici, která se může mýlit, ale jedná se o zpochybňování Autorit. Tím se CB uzavírá ke kritickému zkoumání vlastní církevní tradice, této nutné zpětné vazbě hledání Boží Pravdy a Boží Vůle v životě.

Jistě, Písmo říká, že máme být poslušni lidským autoritám. Ale těmto autoritám bychom se měli podřizovat proto, že to říká Písmo (jediná autorita) a ne proto, že ta daná autorita má autoritu sama ze sebe. To je, jako bychom tvrdili, že měsíc ("nižší autorita") je vlastním zdrojem světla (nižší autority), a ne že světlo (autoritu) pouze odráží od Slunce (Boží Slovo). 

V Písmu jsme na několika místech varování, abychom nic k Písmu nepřidávali. V listu Galatským dokonce máme varování: Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Gal 1,8. To jsou drsná slova apoštola Pavla, která by v nás měla vzbudit bázeň. Dokonce i anděl z nebe, kdyby přišel z nebe a říkal něco, co "v evangeliu" neříkali apoštolové, takový anděl nemá mít u nás autoritu. Pavel nás nenabádá k tomu, aby takovýto anděl měl autoritu nižší než Písmo, než kázání apoštolů, ale abychom si byli vědomi toho, že autoritu nemá vůbec žádnou, naopak, protože nemluví z Božího posvěcení, ale z Božího prokletí.A to Pavel neříká pouze o "andělu z nebes", ale i sám o sobě. Protože ani Pavel neměl autoritu sám ze sebe, ale jeho autoritou byla autorita "v evangeliu", které kázal a které nesl. Jakmile by se od tohoto Evangelia vzdálil, zmizela by i jeho autorita, neboť by nepřinášel církvi požehnání, ale podle jeho vlastních slov prokletí. Autoritou pro církve tedy nebyl apoštol Pavel, ale evangelium, které přinášel. Tento verš je podle mého názoru silným pozitivním argumentem pro princip Sola scriptura vyjádřeným předmětnou větou. Jistě, chápání slov "v evangeliu" může být předmětem diskuze. Ale vzhledem k naléhavosti Pavlových slov se osobně kloním k obecnějšímu chápání tohoto pojmu.

Jestliže už pro nás není Boží Slovo "Jediným měřítkem víry a života," tak pak pro nás není ani Jediný Pán ten, kdo toto Slovo vyslovuje: Bůh. Je důležité si uvědomit, co to vlastně Boží Slovo je: Pán Ježíš Kristus JE Slovem vyslovovaným Otcem a i Slovo, které vyslovuje Ježíš Kristus, je Duchem a Životem, je Osobou, která žije. Máme - li autority víry a života mimo bibli, pak máme i pány mimo Pána Ježíše Krista. Takováto církev má dvě i více hlav. A člověk nemůže mít dva Pány, neboť Jedním Pánem zákonitě pohrdne. To je, jako bych své manželce řekl, že není jediná v mém  životě, ale je hlavní manželka, že vedle ní mám i iks žen vedlejších. Byla by má žena touto "lichotkou" polichocena? Vždyť tímto postojem bych se vzdal principu monogennosti!

Jestli něčemu svěřujeme autoritu, pak tomu něčemu nebo někomu dodáváme také vážnosti. Příkladem může být diskuze o evoluci. Jestliže dáváme vědě, pozorování přírody, autoritu, která není autoritou odvozenou z Písma, ale je autoritou samou o sobě, tak tím pádem však dáváme diskuzi o evoluci nový a ještě závaznější rozměr. Protože už to není diskuze o lidském chápání Bible, které se může mýlit, ale už je to diskuze o něčem, co má autoritu samo o sobě. Pak pochybovat o současné evoluční teorii znamená zpochybňovat církví uznanou autoritu.

Tímto se Církev bratrská vzdala principu "Sola Scriptura." Výzvu Mistra Jana Husa "Přesvědčte mě z Písma" vzala zpět. V podstatě odsouhlasila a přijala názor ŘKC na církevní tradici. Příklad: ŘKC tvrdí, že Panna Mária prožila nanebevzetí obdobné jako ho prožil prorok Eliáš nebo prorok Ezechiel. Učí, že například Duch Svatý přichází na mocnou přímluvu Panny Marie. Kde to vzala, když v Bibli o tom není ani zmínka? Nu, přece nebiblické není to, co není v Bibli, ale to, co není v protikladu s Biblí, jestli tvrdí autorita něco, co není v bibli, pak je to biblické, jestliže to s Biblí není v protikladu. A je snad někde v Bibli napsáno, že Panna Maria neprožila takovéto nanebevzetí? Je tam snad napsáno, že i Samotná Panna Maria nebyla počata neposkvrněně? Je někde v Písmu napsáno, že Duch Svatý nepřichází na mocnou přímluvu Panny Marie? Ne? Pak je to v pohodě, protože tak říká "nižší autorita" - Církevní tradice, světci, moudří mužové minulosti.

Neočekávám, že kazatelé CB v nejbližší době budou v kázání kázat podobné věci. Současná CB je stále odkojená větou "Za jediné měřítko víry a života přijímá CB Bibli - Písmo Svaté." Ale tato "odkojenost" bude v čase klesat. Jsou to duchové, kteří dávají slova, kteří jsou těmi slovami, a jsou to slova, která vytvářejí atmosféru. Atmosféru v CB již nebude určovat princip Sola Scriptura, ale bude určovat víra, že existují i nižší autority víry a života, které mají svou autoritu ne odvozenou z Bible, ale samy ze sebe. Tento pocit postupně bude v CB sílit, až se dostane do podobné pasti, jako Římsko - katolická církev.

Neříkám, že bychom se měli vzdát tradice. To ani není možné. Protože je to tradice, prostřednictvím které předáváme, a vlastně také chápeme evangelium. Ale tradice musí být věci služebnou - ne věcí, která má sama ze sebe autoritu. Když mě přijímali do sboru CB, neptali se mě o můj názor na Lausanský závazek, ani mi nevysvětlovali Helvétskou konfesi nebo malý westminsterský katechismus. Ne. Bratři starší se mě ptali na můj vztah k Písmu Svatému, na princip Sola scriptura, jestli mám vedle Bible ještě jiné měřítko víry a života. Věta: "Jediné měřítko víry pokládá Církev bratrská Bibli - Písmo Svaté." byla pro mne osobně zárukou jednoty, svobody svědomí a diskuze. Diskuze vedená bratrském duchu v intencích Písma nemůže ohrozit jednotu církve, jednotu však může ohrozit nesprávně vnímaná autorita. Bez společné shody nad otázkou autority nelze vést diskuzi, protože chybí společné medium, které diskuzi nese.

Tento článek nepíši ze zášti, ale z naděje, že se CB ještě nad svým postojem v otázce Sola Scriptura a autority Bible zamyslí a změní jej.

Václav Müller, blog bohu-a.svetu.cz