Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Rostislav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 18, článků celkem: 4614, komentáře < 7 dní: 12, komentářů celkem: 4252, adminů: 23, uživatelů: 2359
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

6 383 008

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 26 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Život: Hrdina a padouch: dvě letošní výročí
Posted on Pondělí, 16. duben 2018 @ 13:57:55 CEST Vložil: Mainstream

Zajímavosti poslal Nepřihlášený

Dnes, 4. dubna 2018, je tomu přesně 50 let ode dne, kdy výstřely vraha usmrtily Martina Luthera Kinga (1929–1968), baptistického kazatele a představitele amerického hnutí za lidská práva. A letos 18. listopadu to bude 40 let ode dne, kdy jiný Američan, James W. Jones (1931–1978), přemluvil své následovníky v náboženském společenství Svatyně lidu[1] k hromadné vraždě a sebevraždě, při níž tento podvečer zahynulo 907 lidí.[2] Oba muži zemřeli v důsledku použití střelné zbraně: první byl zastřelen úkladným vrahem, je právem oslavován jako národní hrdina a někteří Američané dnes slaví Den Martina Luthera Kinga, druhý se v sebevražedném úmyslu nechal zastřelit svou nejbližší spolupracovnicí a je – rovněž pochopitelně – ještě i po smrti nenáviděn, a to hlavně příbuznými obětí vražd a sebevražd.[3]

Tyto tak odlišně vnímané a hodnocené osobnosti mají přesto něco společného: silný zájem o témata rasové a sociální spravedlnosti a ochotu podřídit tomu, co pochopili jako svoje naléhavé poslání, velmi mnoho, ne-li dokonce vše. Ano, na začátku své veřejné kariéry byli tito muži vlastně spolubojovníci, přičemž bílý kazatel Jones byl od počátku radikálnější než černý pastor King. Když se M. L. King na konci roku 1955 postavil do čela nenásilných protestů proti rasistické vyhlášce o autobusovém provozu, měl o dva roky mladší Jim Jones s rasismem už několik zkušeností. V tomto roce založil důsledně integrované křesťanské společenství s názvem Církev plného evangelia Svatyně lidu.[4] Pro samostatnou církevní práci se rozhodl poté, co ve svém předchozím působišti neuspěl s požadavkem, aby křesťanský sbor byl rasově smíšen a aby Afroameričané směli při bohoslužbě sedět vpředu.Roku 1961, kdy King vedl vesměs velmi úspěšné protesty a organizoval nenásilnou černošskou Konferenci jižních křesťanských vedoucích (SCLC), adoptoval Jones a jeho manželka Marceline (1927–1978) do své „duhové rodiny“ černošského chlapce. Stali se prvním bělošským párem ve městě Indianapolis, který takové dítě přijal.

Když roku 1963 Martin Luther King zorganizoval slavný pochod na Washington a pronesl ještě slavnější projev obsahující slova „Mám sen“ ( „I have a dream“), měl Jones za sebou už úspěšnou integrační práci v Komisi pro lidská práva města Indianapolis (a také velké zdravotní problémy, k nimž patrně přispělo jeho vysoké nasazení při práci v církvi a v politice).

A když byl King roku 1968 zavražděn, fungoval Jonesův rozsáhlý a velmi úspěšný sociální program v kalifornském Redwood Valley a zasahoval do širokého okolí. Pak se ovšem něco zvrtlo i v příběhu Svatyně lidu – snad také kvůli rasistickým útokům, při nichž například byla roku 1973 vypálena sanfranciská modlitebna Jonesovy církve, – a Jones a jeho společenství zabředali do stále větších vnitřních i vnějších problémů a konfliktů, které vyvrcholily již zmíněnými vraždami a sebevraždami.

Pokud bychom si vůbec připustili možnost srovnávání těchto dvou křesťanských pastorů, pak na prvním místě budeme muset uvést barvu kůže, a tím pádem příslušnost k jiné části americké společnosti. Křesťané by mohli při srovnávání poukázat na to, že M. L. King zůstal do poslední chvíle věrný své víře, kdežto Jones se s křesťanstvím rozešel už někdy na začátku 60. let (pokud ho vůbec někdy bral jinak než jako nástroj pro probuzení lidí k sociálnímu cítění) a považoval se za apoštola socialismu. Moralisté by zajisté dali do kontrastu mravní sílu nenásilných protestů vedených M. L. Kingem a absenci mravních principů u Jonese. Samozřejmě by právem připomněli, že ani dobrý účel rasové a sociální integrace neospravedlňuje Jonesovy manipulace, sexuální predátorství, falešné zázraky nebo tělesné tresty prováděné na dětech i dospělých. A cynikové by patrně viděli hlavní rozdíl mezi oběma muži v tom, že King „pouze“ bojoval za možnost uskutečnění toho, co Jones opravdu uskutečňoval (a alespoň po dobu několika let se mu to za cenu výše připomenutých mravních poklesků dařilo).

Rozdílů je jistě velmi mnoho. Jedna skutečnost ale byla pro působení Martina Luthera Kinga a Jamese Warrena Jonese společná a rozhodující: pro jejich vizi rasově integrované, sociálně spravedlivé a mírové společnosti nebyly Spojené státy v jejich době ještě připra­veny. Konflikt mezi jejich vizí a americkou realitou způsobil, že se oba příběhy vyvinuly tragicky a zanechaly za sebou oslavovaného hrdinu a odsuzovaného padoucha.

[1] Přesnější, ale v češtině méně užívaný překlad názvu zní „Chrám lidu“.
[2]
 Již dříve tohoto dne bylo zavražděno 5 a zraněno 19 lidí, které církev považovala za své nepřátele. V důsledku událostí 18. listopadu 1978 spáchalo sebevraždu dalších pět lidí.
[3]
 Článek Náboženského infoservisu zde upozorňuje na epizodu o Svatyni lidu (Chrámu lidu) v cyklu Slavné dny televize Stream. V témže cyklu je jeden díl věnován i M. L. Kingovi. Ke sledování je zde.
[4]
 Stručné pojednání o Církvi Svatyně lidu ke 30. výročí vražd a sebevražd je zde.

Zdeněk Vojtíšek

Zdroj: http://info.dingir.cz



 
Příbuzné odkazy
· Více o Zajímavosti
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Zajímavosti:
Adventistické upřesnění věroučného bodu o stvoření: symptom změny kurzu církve


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Hrdina a padouch: dvě letošní výročí" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.14 Seconds