Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Leoš   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 4668, komentáře < 7 dní: 16, komentářů celkem: 4302, adminů: 23, uživatelů: 2366
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Hesla Jednoty bratrské

Hesla Jednoty bratrské


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

6 467 641

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 18 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Fundamentalisti: O toleranci a fundamentalismu
Posted on Pondělí, 16. duben 2018 @ 22:50:40 CEST Vložil: Mainstream

Principy poslal martyria

O vzájemné snášenlivosti, respektu a ohleduplnosti

I. Co je to tolerance?


Tolerance je velmi ošidné a zavádějící slovo. Kdykoliv se setkáme s jakýmkoliv diskutabilním námětem, bude vždy rozumné nejprve definovat (vymezit) pojmy, o nichž je řeč. Předejdeme tak častému nedorozumění a často zbytečnému nepochopení, protože každá strana má na mysli něco jiného. Jak čeština trefně říká - jeden mluví o voze a druhý o koze. Slovník cizích slov toleranci definuje následovně:

  1. Schopnost přijímat jiné pohledy na jistou věc, v jakékoliv oblasti. Náboženské, politické, vědecké, společenské atd.
  2. Schopnost snášet někoho, kdo je provokující, popouzející atd.
  3. Schopnost vzdorovat nepříznivým účinkům počasí, nemoci, lidí;
  4. Povolená odchylka od normy.


Být tolerantní rozhodně neznamená, že přijímáme všechny názory za správné, nebo že by měly všechny stejnou váhu. Tolerantní člověk nebere názory jiným lidem, třebaže s nimi nemusí ve všem souhlasit. Může je dokonce i považovat za scestné, nevědecké, nedokazatelné, překonané, nesmyslné atd. I když diskuse na sporné téma nikam nepovede, nebude mít nemístné poznámky, protože ctí důstojnost každého člověka.

Tolerance neznamená, že všechny názory na jistou, ještě plně neodhalenou, neprobádanou a nevyzkoušenou věc jsou si rovny. Kdyby si byly rovny, potom by bylo nemožné zastávat jakýkoliv názor. Kdyby si všechny názory byly rovny, potom by byl každý názor pravdivý, a proto stejně nehodnotný - což je, snad se na tom všichni shodneme, nemyslitelné a nesmyslné! Pouze tříbením, prověřováním a srovnáváním různých názorů, které mají rozličné hodnoty, se můžeme přibližovat skutečnosti.

Jestliže v klidu, míru a pokoji zvážíme názory druhé strany, potom by i druhá strana měla podobným způsobem vyslechnout nás. Jakákoliv názorová konfrontace, kde jeden účastník znevažuje druhého, ukazuje, že již nejde o věc sporu, ale o to, jak znevažující strana chce upozornit na „krizi myšlení" znevažované strany a tak sebestředně upozornit na svoji vlastní „myšlenkovou nadřazenost!" Jinak řečeno, otázka duchovní tolerance nebo netolerance se vůbec netýká věci názoru, nýbrž úcty k druhému člověku a patří spíše do morální kategorie všeobecných mezilidských vztahů. Tedy nedostatek úcty bychom měli hodnotit jako důkaz netolerance. Jen takový názor můžeme označit za netolerantní, který podmiňuje likvidaci, pronásledování a omezování osobní svobody druhého.

Jestliže věřím, že všichni lidé, kteří nevloží své hříchy na Pána Ježíše Krista, který je zastoupil v potrestání, budou trávit věčnost daleko od Boha, kde bude pláč a skřípění zubů, čímž nikoho neponižuji, nepronásleduji ani neomezuji; a někdo mne pro tuto víru označí za netolerantního fundamentalistu, potom netolerantní nejsem já, ale on. Kdyby byl tolerantní, neobvinil by žádného člověka z netolerance pro jeho víru, s kterou navíc ani nesouhlasí. To platí oboustranně.

Křesťané jsou často obviňováni, že svojí biblickou vírou v jedinečnou, zástupnou oběť Ježíše Krista „upírají" spasení Židům, muslimům, budhistům, hinduistům atd., protože ti všichni mají svoje víry, které jsou sice jiné, ale stejně jedinečné... Taková kritika sice představuje na jedné straně rádoby tolerantní náboženský postoj, na straně druhé ale od křesťanů netolerantně vyžaduje, aby svoji víru omezili a přehodnotili, aby nevěřili Písmu, které říká, že:
  • V nikom jiném není spásy - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! (Sk 4:12)
Křesťané nemohou nikomu spásu upírat, protože ji neudělují. Křesťané spásu skrze Krista pouze zvěstují. Svět je biblickou zvěstí znepokojen, protože v hloubi duše tuší, že by křesťanská věrouka mohla mít pravdu. Nejistota, kdyby byla biblická zvěst pravdivá, není světu příjemná. Lidé ze světa proto reagují emotivně, ne věcně. Křesťan nemůže přece nikoho spasit ani odsoudit do záhuby. Konečný soud nepatří člověku, ale Bohu. Křesťan nikoho neohrožuje ani neomezuje, proto není na místě jej obvinit z netolerance. Věrouky jiných náboženství, kromě islámu, nejsou napadány vůbec. Nejsou totiž pro svět tak nepříjemné. Svět se obává posledního Božího soudu, proto se jej snaží ze všech sil popřít. Nenávist Kristova učení svět přenesl na jeho nositele - křesťany a proto je obviňuje z netolerance:
  • Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě [moje učení] nenáviděl dříve než vás. Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. (Jan 15:18-19)
Tolerance, i ta duchovní, přece znamená přijímat důstojnost člověka bez ohledu na to, že jsou mi jeho názory cizí. Proto není moudré vyhledávat konfrontaci v bodech, které se mohou stát zdrojem konfliktu, či ponižování.
  • Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli. (2 Timoteovi 2:22-26)
Proto je důležité hledat k sobě cestu a vzájemně se poznávat. Podělme se v lásce o to, v co věříme.

II. Jak vymezujeme hranice tolerance v duchovním světě?
Zde odkazuji na článek „Uctívají monoteisté stejného Boha?" ZOD 81, str. 10. V duchovním světě můžeme hranice vymezit následovně:
  • Kolik je bohů?
  • Je Bůh omezen nebo není? Jsou bozi omezení nebo nejsou?
  • Je nebo není Bůh součástí stvoření?
  • Zasahuje Bůh do stvoření?
  • Promlouvá Bůh k člověku první? (Volá nejprve Bůh lidi, nebo lidé Boha?
Podle kladných či záporných odpovědí na výše uvedené otázky se názory na Boha(y) omezí na systém sedmi základních, fundamentálních teologií, jež mají sice stejnou podstatu, ale nesmírnou pestrost odstínů a barev.

III. Co je to křesťanský fundamentalismus? Je netolerantní?

Podobně jako jsme vymezili pojem tolerance (v článku I.) vymezme si pojem fundamentalismus.

Fundament je jednoduše základ nebo podstata. Fundamentální je tedy základní, zásadní, podstatný, hlavní... pohled na věc. Fundamentalismus je konzervativní lpění na původních myšlenkových základech. Zhroucení komunikace, nejen jazykové, mezi Bohem a lidmi, mezi lidmi samotnými (Adamem a Evou), byl prvním důsledkem pádu člověka.

Jazyk je souhrn velmi křehkých idiomů. Když dva řeknou totéž, není to totéž. Fundamentalismus je tedy často chápán jako synonymum pro netoleranci, teologickou zaostalost, zpátečnictví, strnulost a fanatismus. Fundamentalismus, ať se týká čehokoliv, má dnes hanlivý nádech. Jak došlo k vyprázdnění a degradaci tohoto pojmu, který by měl být, mluvnicky vzato, pojmem neutrálním? Co je na těchto pojmech hanlivého? Pokud je chápán správně, ve svém původním smyslu, tak uvidíme, že vůbec nic.

Pro biblické fundamentalisty je Písmo alfou a omegou víry. Nemohou opustit fundamenty, tj. základy evangelia, protože by potom museli stavět na jiných základech než na Kristu, což činí všechna náboženství, světské filozofie a materialistické ideologie.

Biblický fundamentalismus nezaručuje bezchybný výklad Písma, protože nikdo nemá plné poznání. Stojí však na axiomu, že veškeré Písmo bylo vdechnuto Duchem Božím (2Tm 3:16). Pokud se verbální inspirace Písma týká - základy křesťanské víry stojí na prvních jedenácti kapitolách Genesis, z nichž ten nejzávažnější fakt je, že první člověk, Adam, se nevyvinul ze zvířat, ale byl přímo stvořen Bohem,
  • ...který byl [syn] Enoše, který byl [syn] Seta, který byl [syn] Adama, který byl Boží [Tedy ne z lidského otce] (Lk 3:38).
Pokud toto neplatí, pak nemůže být ani skutečný člověk a Bůh - Ježíš Kristus. Bez prvního člověka, Adama od Boha, a posledního Adama, Boha, tj. Ježíše Krista, celé křesťanství, podle biblických fundamentů, padá:
  • Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší," ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. (1 K 15:45)
Nebo:
  • Jako skrze [jednoho] člověka [Adama] přišla smrt, tak skrze člověka [Ježíše Krista] přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. (1K 15:21)
Biblické poselství tedy podmiňuje vzkříšení člověka skrze ukřižovaného Krista pouze na základě, že smrt zachvátila vše živé teprve až následkem Adamova pádu. To je, chcete-li, fundamentalismus ve své podstatě i z pohledu na otázky kreace a evoluce. To, že byl Adam přímo stvořen Bohem, a že před ním neexistovala smrt jistě neodpovídá moderním představám o evolučním vývoji druhů. Konzervativní výklad však nedovoluje nakládat s výše uvedenými biblickými texty tak svobodomyslně, jako liberální. Ten setrvává, v otázce stvoření, ve shodě se světem. Mají-li svět a liberální teologové v tomto pravdu, potom je biblické křesťanství mrtvé - je bez Krista, vzkříšení a naděje!

IV. Jaké základy (fundamenty) vymezují evangelikální křesťanství?

Před několika léty mi jeden mladý muž, který měl jen krůček k doktorátu z teologie, řekl, že nemá rád fundamentalisty a že celý fundamentalismus dělá křesťanství medvědí službu. Ve většině případů zjistíte, že i mezi křesťany jde o pojmové nedorozumění. Pokusím se nepřesně, ale v zásadě věrohodně, připomenout náš rozhovor otázkami, které jsem mu položil. Jejich seznam jsem postupně rozšířil o další věroučné otázky, s nimiž se většina křesťanů dříve nebo později setká. Jsou očíslovány a vytištěny kurzívou. K ujasnění přidávám podpůrné verše a stručný komentář. Podobné rozhovory často vedu s křesťany, kteří vidí Písmo trochu jinak než já. Odpovědi na otázky odhalí mnohé o osobní víře člověka:

1.
 Věříte, že veškeré biblické slovo bylo vdechnuté Duchem Božím? Jinými slovy, věříte v bezchybnost Bible? - ANO.
  • Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, ... (2Tm 3:16)
Tento verš podmiňuje celý tzv. fundamentalismus:

(a) Kdo věří, že veškeré Písmo je vdechnuté Bohem, stojí plně na základech Bible. Fundamentalisté mohou a často Písmo také vykládají rozdílně. Přesto, patří do stejné množiny, pokud jde o inspiraci Písma. Proto jsou rozhovory uvnitř této skupiny možné a nutné.

(b) Kdo věří, že autorem jistých oddílů Bible je Bůh a zbytek je dílo člověka, kterému můžeme, ale také nemusíme důvěřovat, je „svobodomyslným bohoslovcem", je „liberálním teologem". Má totiž svobodu (libertas), že podle autorství, které sám posoudí, označí co je závazná pravda, a ostatní přijímá podle svého uvážení. Taková teologie se zredukuje do relativních „pravd", jež mohou být přijímány pouze vlastní zkušeností a cítěním. Proto je tato skupina věřících obvykle nejemotivnější ze všech.

(c) Ten kdo věří, že autorem celé Bible je pouze člověk, nemá co řešit. Veškeré Písmo může být kdykoliv a na kterémkoliv místě zpochybněno. Pro takového člověka je Bible starověké literární dílo, kterému přisuzuje jen jistou filosoficko náboženskou hodnotu.

[Další čtení může být smysluplné pouze pro čtenáře z množiny (a). Čtenáře z množin (b) a (c) zvu ke zvážení, tedy tolerantnímu přístupu, který staví na předpokladu, že - Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha... (2Tm 3:16)]

2.
 Věříte, že všechno, co existuje, živé či neživé, viditelné nebo neviditelné bylo stvořeno Bohem? - ANO
  • ...a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce; (Zj 10:6)
  • Všechno povstalo skrze ně [Slovo - Syn Boží] a bez něho nepovstalo nic, co jest. (J 1:3)
Ježíš potvrdil platnost 1. Mojžíšovy knihy, totiž, že Adam a Eva byli od počátku stvořeni jako muž a žena, tedy jako hotoví lidé, a že v žádném případě nebyli konečným produktem dlouhodobého evolučního vývoje od uhlovodíků přes aminokyseliny, lidoopy až k lidem:
  • Odpověděl jim [Ježíš]: Nečetli jste, že Stvořitel od počátku „muže a ženu učinil je"? (Mt 19:4)
Tento kreační fundament křesťanství určuje odpovědi na otázky, jež se týkají manželství, sexuálního zaměření, hodnoty lidského života, tolerance, atd.

3.
 Věříte, že jsou všichni lidé hříšní následkem Adamova neuposlechnutí, a že mzdou Adamova hříchu je smrt, jež zachvátila všechny? - ANO
  • Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. (Ř 5:12)
Lidé, kteří úplně nebo částečně zpochybňují Bibli, jsou často překvapeni tím, že smrt není evolučním nástrojem, ale přímým následkem Adamova hříchu a Božího prokletí. Historické zotročení lidstva hříchem a smrtí skrze provinění jednoho konkrétního člověka - Adama, je nezbytnou podmínkou ke spasení, tj. vysvobození z hříchu a smrti, skrze jediný spravedlivý čin jednoho člověka - Ježíše Krista.
  • Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6:23)
  • Jako skrze člověka [Adama] přišla smrt, tak skrze člověka [Ježíše Krista] přišlo zmrtvýchvstání. (1K 15:21)
4. Věříte, že člověk je duchovně mrtev, nemůže chápat věci Božího Ducha, proto náprava musí přijít od Boha a ne od člověka? - ANO
  • Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1K 2:14)
    ...nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; (Ř 3:11)
Přirozený člověk, který spoléhá jen sám na sebe, nemá Ducha Božího, má jen dech (psuchikos), a proto není schopen pochopit podstatu Boží milosti, ani přijmout spásu. Potřeba spasení mu připadá jako bláznovství pro slabé a intelektuálně zaostalé.
  • Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. (J 6:44)
  • Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; (J 15:16a)
Jak vidíme, je to Bůh, kdo uvádí do pohybu spasení i lidskou touhu po něm. Přirozený člověk po spáse netouží a je neschopen takovou touhu v sobě vyvolat, protože bez Božího zásahu zůstává duchovně mrtev.
  • Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí. (Fp 2:13)
Člověk sám od sebe totiž nemůže pro své spasení nic dobrého udělat (podle Boží, ne lidské definice dobroty).
  • Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. (J 15:5)
To je fundamentální stanovisko věřících k učení biblické spásy. Boží svrchovanost v otázkách spasení přirozeného člověka provokuje a často odpuzuje.

5.
 Věříte, že Bůh od věčnosti ustanovil vykoupení svého lidu skrze Ježíše Krista? - ANO
  • až přivede časy k naplnění, shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu. (Ef 1:10)
  • V něm [Ježíši Kristu] nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní [in adoptionem filiorum per Iesum Christum in ipsum]. (Ef 1:4-5)
Bůh na svém lidu a jeho adopci, na jeho osvojení, pracoval již před stvořením světa. Adoptivní rodiče také zařizují předem všechny administrativní náležitosti, aniž by adoptované dítě mělo tušení, že se na jeho záchraně, totiž na právním uznání synovství se všemi právy a výsadami, včetně dědických, někde pracuje.

6. Věříte, že k Bohu, spáse a věčnému životu, vede jen jedna cesta a ta cesta je Ježíš Kristus? - ANO
  • A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17:3)
Nebo:
  • Ježíš je ten kámen, který jste vy, stavitelé, odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4:11-12)
Tento bod je kamenem úrazu pro Židy a bláznovství pro svět (viz. 1K 1:23). Jak se někdo opovažuje tak netolerantně tvrdit, že Ježíš je ten jediný prostředník k Bohu, ta jediná cesta k věčnému životu, a jiná už není?
  • Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas... (1Tm 2:5-6)
Z Písma víme, že Ježíš je ten jediný prostředník, tj. ten jediný kněz, lépe velekněz, který se stal konečnou obětí za hřích a jehož kříž byl také tím posledním oltářem. Jak můžeme upírat miliardám lidí jiné prostředníky? Jak se opovažujeme tvrdit něco takového, co uráží všechny, kdo s námi nesdílí naši víru a náš osobní vztah k Ježíši Kristu? Znovu opakuji, nikomu nic neupíráme - právě naopak, všem Krista nabízíme. Nemůžeme upírat něco, co neudělujeme. Je to snad znak netolerance, že věříme něčemu, co nepochází z nás a co jsme vírou přijali? Jestliže lidé jiného přesvědčení chtějí něco napadnout, měli by napadnout samotné biblické Písmo, jehož fundamentální učení a informace pouze sdělujeme. Právě o to se mnozí snaží ze všech sil. Celkem úspěšně představují Bibli jako moudré literární dílo starověku, kterou máme přijímat se stejně shovívavým vztahem jako jiné antické spisy.

7.
 Věříte, že se Bůh, Ježíš Kristus, musel stát člověkem, tj. posledním Adamem, aby všichni, kdo v Adamovi umírají, mohli v Kristu žít a být vzkříšeni k věčnému životu? - ANO
  • Jako skrze [jednoho] člověka [Adama] přišla smrt, tak skrze člověka [Ježíše Krista] přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. (1K 15:21)
  • Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší," ale ten poslední Adam [Ježíš Kristus] se stal obživujícím duchem. (1K 15:45)
Lidé často namítají, že nemohou trpět za Adamův hřích. Děti přece nemohou být trestány za viny rodičů. Jistě, zdá se to být nespravedlivé, že činem jednoho - Adama, všichni umíráme; ale stejně nezasloužené je, že činem jednoho - Ježíše Krista, všichni, kdo jsou v něm, byli znovuzrozeni z Ducha a budou vzkříšeni k věčnému životu. Kdo považuje Boží rozhodnutí v otázkách pádu a spasení za nespravedlivé vlastně říká, že ví více než Bůh, a proto se nechce podřídit něčemu s čím nesouhlasí. Odpovědi na otázky pádu a spasení však Bůh neponechal ani náhodě ani člověku, vyhradil je Sobě:
  • ...Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, ... (Ř 8:3b)
Ten, který byl za nás obětován, musí být stejné podstaty jako my, které zastupuje. Fundamentalisté vírou přijímají, že Adam a Kristus jsou zastupujícími představiteli jednoho lidství.

8.
 Věříte, že člověk, Ježíš Kristus, aby byl Bohem, musel být počat mocí Božího Ducha, protože jinak by byl jen obyčejný hříšný muž, jako každý smrtelník? - ANO
  • Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží...." (Lk 1:35)
Ačkoliv Ježíš Kristus měl lidské tělo, jako má hříšný člověk, byl bezhříšný, byl svatý. Kdyby jeho otec byl přirozený hříšný muž, potom by Ježíš byl jen přirozeným hříšným člověkem. Doufat, že z tělesné a duchovní smrti může vysvobodit pouhý učitel, tedy přirozený hříšný člověk, se rovná prokletí:
  • Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. ..." (Jr 17:5)
Bílý papír může být začerněn, černý nemůže, protože už je černý. Bezhříšný se může stát hříchem za nás, hříšný se stát hříšným za nás nemůže, protože už hříšný je.

9.
 Věříte, že Marie, matka jeho lidství, musela být panna, aby to bylo zřejmé znamení, že Kristus, Spasitel, nebyl počat přirozeným, ale nadpřirozeným způsobem? - ANO
  • Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gn 3:15)
Ježíš byl geneticky po Marii plným člověkem. Jeho lidství pocházelo z lidského, Mariina semene (ovum). Jeho Božství pocházelo ze semene Ducha Božího:
  • Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka [almah] počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Iz 7:14)
Přestože almah může mít i význam mladé dívky, Matouš 1:23 toto slovo jasně interpretuje jako panna - parthenos. Kdyby přirozeným způsobem počala mladá dívka, nebylo by to žádné výjimečné znamení, protože početí je u mladých žen stejně přirozené jako smrt u starých lidí. Mariino panenství je naprosto fundamentální pro křesťanskou víru. Bez něj bychom opět doufali jen v člověka a nadále bychom zůstávali v prokletí zákona.

10.
 Věříte, že Kristus nezrušil, ale naplnil mojžíšovský Zákon, a tak Jeho lid, který je v Kristu skryt, Zákon pozičně zachovává? - ANO
  • Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele. (Ex 19:5-6)
Nikdo, ani Izrael, nemohl dodržet smlouvu, která odhalovala hříšnost člověka a proto sloužila smrti. Pouze bezhříšný člověk Ježíš a Bůh Kristus, mohl tato slova naplnit. Proto řekl:
  • Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. (Mt 5:17)
Všichni, kdo jsou v Kristu pokřtěni, skryti, uschování a oblečeni se stali tím, co Bůh slíbil starozákonním Izraelitům. Křesťané pozičně přebývají v Kristu a Kristus jim u Boha vydobyl zaslíbené postavení:
  • Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu", abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2:9)
Biblický fundamentalismus učí, že lidé v Kristu jsou svatý národ. To není pýcha, to je chlouba v Kristu, ne v sobě. Přirozený člověk se může chlubit jen sám sebou a to vede k záhubě.

11. 
Věříte, že Kristus na sebe vzal všechny hříchy svého lidu, a byl za ně Otcem potrestán, jako by je sám spáchal? - ANO

Ježíš Kristus nesl hříchy svého lidu. Peklo, které vytrpěl za všechny ty, kdo jsou v něm skryti, tj. pokřtěni, bylo tím nejstrašnějším, čím musel Boží syn projít:
  • Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Mt 27:46)
Ježíš nesl hříchy svého lidu, ze všech národů celého světa. Na kříži byl odloučen od Otce i Ducha! Svoje opuštění od svého Otce přirovnal ke znamení proroka Jonáše:
  • Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Mt 12:40)
Přečtěte si Jonáše, jeho pekelný děs v útrobách mořské velké ryby. Zde jen jedna ukázka:
  • Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! (Jonáš 2:7)
Celým světem zpochybňovanou událost, jež proběhla v čase a prostoru, totiž, že Jonáš byl v břiše mořské obludy, používá Pán Ježíš Kristus jako fyzický předobraz svého reálného duchovního utrpení, kdy nesl hříchy za nás fundamentalisty, kteří tomu opravdu věříme. Jestliže Jonáš nebyl v břiše velké ryby, potom Kristus nebyl místo nás v pekle, nezastoupil nás v potrestání a nenesl pekelná muka, která právem náleží nám. Jestliže Jonáš je jenom mýtus, budeme si muset po smrti, po celou věčnost, odpykávat svůj trest v pekle sami. Tak silně nás Kristus spojuje s fundamenty víry, které si nesmíme nechat zpochybnit a podkopat ani ateisty z množiny (c), ani liberálními teology z množiny (b) o nichž jsme se zmínili v 1. otázce. Znovu vidíme, že jinou, než fundamentalistickou naději nemáme:
  • On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2K 5:21)
12. Věříte, že nás, kdo jsme pokřtěni v Krista, kdo jsme se do něj oblékli, již Bůh-Otec vidí čisté? - ANO
  • A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši - pro ty, kdo nežijí podle těla, ale podle Ducha. (Římanům 8:1)
Protože jsme oblečeni v Krista, vše co dělá On, děláme v něm. V něm máme poziční spravedlnost a čistotu, protože On je čistý. Naše chlouba a jistota je On, ne my. To je kristocentrická pozice, která nám dává nové možnosti. Neumíme létat ani cestovat rychlostí 1000 km/h, neumíme přežít ve výšce 10 km, ale stačí, abychom nastoupili do letadla, abychom se do letadla „oblékli" a začneme pohybově kopírovat vše, co dělá letadlo, protože jsme v něm. Kdo je v Kristu, je nový člověk, který stojí před Bohem oděn do Kristova „šatu" a kopíruje vše, co dělá On.

13. Věříte, že Kristus vstal z mrtvých? Věříte, že jsme s ním byli vzkříšeni, a že v něm byl také pohřben náš starý člověk? - ANO
  • A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! (1K 15:14)
Pochybnosti o vzkříšení Krista jsou stejně staré jako samo vzkříšení. Jestliže nás liberální teologie nahlodala a máme o Kristově vzkříšení pochybnosti, neočekávejme ani svoje vzkříšení:
  • Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1K 15:17-19)
V něm umíráme, v něm je pohřben náš starý člověk, v něm jsme ukřižovani, v něm vstáváme z mrtvých ... pozičně jej kopírujeme.
  • Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, (Efezským 2:6)
Víra, která nevězí v Kristu je z biblického, fundamentálního pohledu marná! Můžeme být tisíckrát pokřtěni, můžeme se modlit bez ustání, odvolávat se na církevní autority, půsty a obětovat se za dobro lidstva, nejsme-li však oblečeni v Krista spějeme do záhuby. Naopak, pokud jsme v něm, v něm je pohřben náš starý, přirozený člověk, v něm jsme ukřižováni, v něm vstáváme z mrtvých. Z toho plynou dalekosáhlé důsledky:
  • Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni. (Ko 2:12)
Naše znovuzrození z Ducha, tj. víra v zástupnou oběť Ježíše Krista za naše hříchy, Písmo nazývá prvním vzkříšením, což je propojení našeho ducha s Duchem Božím. To druhé, tělesné vzkříšení, stále očekáváme. Vězte, že to první vzkříšení, které máme, pokud jsme v Kristu, již za sebou, je větší zázrak, než to druhé tělesné vzkříšení!

14.
 Věříte, že je Kristus hlavou svého těla, a jeho tělo jsou všichni ti, kdo jsou v Něm, a to tělo se nazývá církev, chrám Boží, nebo také nevěsta Beránkova? - ANO
  • Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev. (Koloským 1:24)
  • Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy. (1 Korintským 3:17)
  • A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (Zj 21:2)
Bible definuje chrám jako místo, kde přebývá Bůh. V křesťanech přebývá Duch Boží, proto je celá církev, tj. všichni kdo jsou v Kristu, Boží svatý chrám.

15.
 Věříte, že se Kristus vrátí podruhé? - ANOJeho příchod uvidí každý. Nikdo nebude pochybovat, že Jeho den již nastal:
  • Příchod Syna člověka nastane jako blesk - rozzáří oblohu od východu až na západ. (Matouš 24:27)
Ty, kdo nejsou skryti v Kristu budou kvílet, uvědomí si přicházející soud:

  • Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí. (Matouš 24:30)
  • Ti, kdo v Kristu jsou skryti, budou shromážděni anděly před svého Pána a tak s ním zůstanou na věky (1K 15: 51-58; 1Te 4:13-18):
  • A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý. (Matouš 24:31)
Jeho příchod bude náhlý, jako když potopa pohltí Zemi:
  • Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka. (Mt 24:38-39)
Ježíš Kristus se zde odvolává na celosvětovou potopu, kterou popírají všichni z množiny (c) a mnozí z množiny (b) jak je uvedeno v 1. otázce.

Neočekávanost, rychlost a úplnost potopy přirovnal ke svému druhému příchodu. Nebyla-li náhlá potopa, která smetla všechny, potom nebude ani jeho náhlý a neočekávaný druhý příchod. Kdyby byla potopa jen lokální záležitost, potom by i jeho druhý příchod měl jen lokální rozsah, někde v Mezopotámii a zbytek světa by takovou událost ani nezaznamenal. Ježíš bere Mojžíšovo svědectví veskrze fundamentálně. Liberální teologové často popírají jak Mojžíšovo autorství Genesis, tak zatopení celého zemského povrchu.

Před druhým příchodem Ježíše Krista ve slávě bude svět fungovat tak „normálně", že většina lidí nebude připravena. Svět bude mít bohaté i chudé, zemětřesení i pevnou půdu pod nohama, záplavy i sucha, oteplování i ochlazování, války i příměří, hojnost i bídu, technologický rozvoj i zaostalost... Tak jako před potopou si ničeho nevšimli a zkáza přišla náhle, tak stejně nečekaný bude 2. Kristův příchod. Tato Země Boží mocí (třeba Bůh použije i politický diktát vládců), přetrvá a přežije veškeré naše znečišťující údery dokud se Kristus nevrátí. Vrátí se přece na Zemi, kde budou svatby, děti, jídlo a pití. Kristus se nevrátí, když jej budou všichni očekávat, vrátí se, až nebude vůbec očekáván.

16.
 Věříte, že budou tělesně vzkříšeni všichni mrtví, jedni v oslaveném těle a druzí, kteří v Kristu nepřebývali, budou souzeni a uvrženi na věčnost do ohnivého jezera, daleko od smyslu bytí, daleko od Boha? - ANO
  • Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: „Pojďte vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa". (Mt 25:32-34)
  • Těm po své levici tehdy řekne: „Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly!" (Mt 25:41)
Přes veškerý vzdor a výsměch, učení o pekle znepokojuje velké množství lidí. Jestliže někdo vidí Bibli jako starověké literární dílo, a nepřikládá mu věroučnou autoritu, nemusí být znepokojen. Nesmysl, za který peklo považuje, jej přece nemůže ohrozit. Ať tedy, alespoň z obyčejné slušnosti, toleruje víru těch, kteří v poslední soud, bytí s Bohem (věčný duchovní život) a bez Boha (věčnou duchovní smrt) fundamentálně věří. Jak jsme již řekli, netolerance pekla vyplývá z nejistoty - co kdyby mělo Písmo pravdu!? Co když smrtí vše nekončí!?

17.
 Věříte, že po soudném dni Bůh stvoří novou zemi a nebe (vesmír) a nastane věčnost, a tím světlem všeho bude Kristus, cíl a účel našeho bytí? - ANO
  • Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. (Iz 65:17) 
  • Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. První nebe a první země totiž pominuly a moře již nebylo. (Zj 21:1)
Na základě předchozího je zřejmé, že fundamentalisté věří, že tato země i tento vesmír pominou a budou obnoveny. Oni sami na této biblické informaci nemohou nic změnit, ani ji nemohou ovlivnit. Přijímají vše s vírou a bez zbytečných spekulací. Písmo hovoří o nové zemi a novém životě:
  • Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Zj 22:5)
Lidské představy o harfách a mráčcích jsou jen projev lidské naivity. Nuda tam rozhodně nebude, protože porosteme v poznávání (milování) Boha a jeho stvoření. Nebudeme jednou nahoře a jednou dole - abychom si mohli vážit těch vrcholů, ale bude to jen samé nahoru a ještě výše, až na věky. Pomine marnost a pomíjivost, nastane věčnost. Budeme jenom stoupat a náš obzor se bude stále rozšiřovat. Náš cíl a obzor je ON:
  • ...Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. (Zj 21:6b)
V. Závěr

Vraťme se k našemu doktorantovi teologického studia. Když jsem s ním probral většinu výše zmíněných otázek, které nebyly nijak očíslovány a některé splynuly v jeden bod, zeptal jsem se, jak by nazval jednotlivé body, o nichž jsme debatovali? Odpověděl: To jsou takové základy víry. Jak se to řekne latinsky, zeptal jsem se. A už věděl, kam mířím. Odpověděl jedním slovem - fundamentum. Ve světle původního prohlášení jsem jej mohl přivítat na palubě lodi fundamentalismu. Být fundamentalistou není nic jiného, než stát na biblických základech, tedy fundamentech. Co lepšího si můžeme navzájem přát?

Takže, až vás někdo obviní z fundamentalismu, nebo bude napadat ostatní fundamentalisty, zkoumejte, co se za tím vším vlastně skrývá. Obyčejně, tito lidé fundamentalismus neumí ani definovat. A když jej jaksi vymezí, tak se téměř jistě bude lišit od základů, které jsme si právě probrali.

Jestliže někdo bude definovat fundamentalismus obdobně, jako jsme si výše v našich otázkách uvedli, potom JSEM fundamentalista a nebudu se za to stydět. Nechci být nic jiného, a chlubím se v Pánu, protože i On stavěl na těchto fundamentech. Křesťan nemůže stavět na jiných základech. V některých bodech objevíme jisté denominační zvláštnosti, ale v podstatě jsou to všechno nutné, podmiňující body biblické víry. Popřením jednoho padají všechny. To nás zavazuje k ještě větší míře tolerance, která se projeví v trpělivosti a laskavosti k těm, kteří s námi nesouhlasí, aby se na nás náš Pán a Spasitel vyvýšil a oslavil.

 Pavel Steiger

Zdroj: http://www.reformace.cz/zod/o-toleranci-fundamentalismu-cislo-95


 
Příbuzné odkazy
· Více o Principy
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Principy:
Reakce kazatele Blahoše Fajmona na otevřený dopis kazatele Pavla Coufala


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"O toleranci a fundamentalismu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.23 Seconds