Milí bratři z “rozumných sborů”,
jsem si vědom, že současná situace kolem sboru na Topolce je pro mnohé z vás velice nepřehledná a často také nepochopitelná. Prosím vás bratři z “rozumných sborů”, aby jste si uvědomili a připustili, že topolečtí zkoumají Písmo stejně jako vy všichni ostatní, zkoumají ho ve vší teologické vážnosti, neboť nechtějí zredukovat biblické poselství na sbírku pouhých biblických pouček a frází, které  se pak jeví v kontaktu s realitou  jako prázdné.

ANO topolečtí se naučili svobodě říkat nevím i tam, kde ostatní mají jasno. Nemějte jim to prosím za zlé ani nikomu podobně smýšlejícímu. Věřím, že tak nečiní pro své rebelství, nebo snad vzpouru proti Bohu, ale proto, že chtějí sloužit skutečným evangeliem (dobrou zprávou) všem lidem bez rozdílu. Chtějí, aby se v jejich zvěstování ozvala skutečná naděje pro všechny ty, kteří ty karty života nemají tak jasně rozděleny jako my ostatní.

Dělají-li to špatně, nechť je soudí Pán církve, nechme to prosím na něho a nevnucujme si navzájem vlastní předpoklady a závěry, zvlášť když život do kterého jsme vrženi, je jedno veliké a dost neprozkoumané tajemství. Vždyť přece již tolikrát jsme každý z nás prohlašovali, že něčemu dobře rozumíme a máme v tom jasno a nakonec jsme naznali s přibývajícím věkem a poznáním, že tomu vlastně vůbec nerozumíme. 

A především vás bratři z “rozumných sborů” prosím, aby jste neprováděli medvědí službu naším bratrům z vyhraněných sborů. Já rozumím tomu, že chcete žít biblicky, chcete aby zůstala církev stát na biblickém zjevení, jenomže mám pocit, že tak moc chcete zabarikádovat dveře proti homosexualitě a sexuální nečistotě, že nevidíte, že jinými dveřmi se nám vkrádá do církve farizejská povinnost ctít mrtvou literu, panování nad vírou a životem ostatních jednotlivců i sborů, nadutá domýšlivost a pýcha skrytá ze zbožné fráze o lásce a poddanosti pravdě.

Možná následující SD rozhodně o “konečném řešení homosexuální otázky”, ale zároveň nezvratně překloní výhybku vedoucí k dalšímu rozdělování, další vzájemné nelásce a duchovnímu teroru. Zatím co homosexualita nás rozdělovala spíše teoreticky, duchovní teror nás rozdělí prakticky a nikoliv jenom v rámci sborů, ale v také u jednotlivců a jejich rodin. 

Vyloučení Topolky není jenom otázka našeho “řádného” rozhodnutí, je to také symbol, precedens, náš nový “modus operandi”. Otevřeme tím roklinu, do které mohou spadnout a také spadnou další a nakonec zůstanou jenom Ti nejsvatější ze svatých. O tom bude také naše sobotní rozhodnutí.

Přeji tedy nám všem odvahu a moudrost, abychom viděli dál než jenom k naším řádům, možnostem a pravidlům. 

S pozdravem Ivan Stanko (kaplan AČR)