V Brně dne 27.4.2018

Vážení bratři a sestry, správcové sborů, kazatelé, delegáti, kteří jste se účastnili minulého sjezdu, před týdnem se uskutečnil Sjezd delegátů sborů BJB v Praze. V mailové komunikaci již proběhlo sdílení různých postojů, názorů a reflexí. Dovolte mi, abych připojil i několik svých myšlenek k samotnému sjezdu i k dění v naší Jednotě.

Nejprve k průběhu jednání sjezdu. Jsem vděčný za úvod k modlitbám br. kazatele Pavla Mrázka, který nás vedl k pokoře před Pánem Bohem. V tomto klidném duchu se vedlo jednání dopoledne a velkou část odpoledne. Pokud jsme byli na sjezdu, víme, že to nemůžeme říct o závěru jednání. Po dlouhých diskusích nebyl odsouhlasen návrh na ukončení členství sboru na Topolce v BJB. Jednalo se o dalších dvou podobných návrzích. Jednání se protáhlo nad plánovaný časový rámec, někteří signalizovali, že již musí na vlak, a navíc docházelo k dalším odchodům delegátů ze sálu. Někteří odcházeli proto, že chtěli, aby sjezd přestal být usnášení schopný (tak vyjadřovali svůj nesouhlas). Jiní se možná přidávali proto, že viděli odcházet další a připadlo jim, že za dané situace není důstojné dále jednat a hlasovat v tak závažné věci, jako je vyloučení sboru z BJB. Opět převládly lidské emoce...

Nebudu opakovat analýzu vzniklé situace, kterou dobře vyjádřil br. tajemník Jan Jackanič ve svém mailu sborům ze dne 26. 4. 2018. Nechť se každý sám zamyslí nad motivacemi, které ho vedly k jeho postojům. Osobně mám za to, že takové hlasování si zaslouží, aby bylo provedeno důstojně (tím nechci říct, že jiná hlasování ne, ale takové o to víc). Jelikož byla reálně zpochybněna usnášeníschopnost v závěru sjezdu (doloženo tajemníkem), ukazuje se, že by bylo vhodné toto hlasování revokovat (jinak bude dalších 50 let opakovaně zpochybňováno). Chtěl bych také za sebe říct, že mi je líto, že jsme se do této situace v závěru vůbec dostali a také osobně sebekriticky cítím, že jsme měli být lépe připraveni na její procesní zvládnutí ve větším pokoji.

Jsem podobného názoru, jako br. tajemník (viz mailový dopis z 26.4.), že by bylo nejvhodnější svolat na podzim mimořádný sjezd delegátů (v době RZS), novým hlasováním zaujmout postoj k těmto návrhům a dále projednat návrhy, na které nezbyl čas. Budeme o tom jednat na setkání VV 16. 5. 2018.

Nyní bych se pokusil zreflektovat, k čemu jsme na sjezdu dospěli či nedospěli a říct svůj názor, proč tomu tak je. Nejprve, jsem skutečně rád, že jsme vyjádřili podporu pronásledovaným čínským křesťanům. Nezapomínejme na ně ani ve svých modlitbách. I na nás jiní mysleli, když jsme to v dřívějších dobách potřebovali. Věřím také, že jsme konstruktivně přistoupili k problematice ukončení školy Dorkas v Olomouci.

V oblasti postojů k manželství a sexualitě jsme se drtivou většinou přihlásili k prohlášení o výlučnosti manželství mezi mužem a ženou a sexuálních vztahů v manželství (82%) a k prohlášení o citlivém pastoračnímu přístupu našich sborů k lidem, kteří v této oblasti vedou nějaký zápas (81%). Jen je otázkou, proč tak jasná prohlášení nebyla podpořena 100%. Zároveň se ukázalo, že není dostatečná vůle k tomu, dávat tyto postoje do přílohy Ústavy BJB Zásady a stanoviska (k tomu chybělo 6 hlasů). Můj komentář je ten, že v kontextu doby a zmatené společnosti, ve které žijeme, možná ani nedoceňujeme závažnost tohoto tématu a našich postojů k němu. A že v takových závažných bodech bych se nebál „otevřít" přílohu Ústavy BJB Zásady a stanoviska pro další bod.

Ve věci ohledně sboru Na Topolce se ukázalo, že sbory nechtěly revokovat loňské usnesení a že neviděly jako smysluplné, aby byla povolána smírčí komise (v žádné z navrhovaných variant). 77% přítomných delegátů vyjádřilo, že se jejich sbory distancují od postoje Topoleckého sboru, který de- facto zpochybňuje, že praktikovaná homosexualita je hřích. Zároveň pro ukončení členství tohoto sboru v BJB se vyjádřilo 63% ze stanoveného počtu všech delegátů našich sborů. Jelikož pro toto hlasování jsou nutné 2/3 ze stanoveného počtu všech delegátů našich sborů (i nepřítomných), návrh nebyl přijat (o 3 hlasy). Z diskuse se ukazovalo, že hlasování delegátů nebylo ovlivněno jen pohledem na to, jak se k otázce (hříšnosti) praktikované homosexuality staví Písmo sv., ale také u části delegátů jakýmsi strachem z některých sborů, které píšou společné dopisy, a obavami o to, že se snad spustí lavina vylučování dalších sborů (že se bude nadále omezovat svoboda sborů). Topolečtí delegáti sice v jedné chvíli vyznávali svůj dluh v tom, že nekomunikovali dostatečně se sbory, ale když to mohli napravit přímo na místě, na přímý dotaz kazatele Jaroslava Plevy, jestli opravu věří, že homosexuální jednání není hřích, opět nebyli schopni (ochotni) dát jednoznačnou odpověď a jen zopakovali to, co již napsali ve svém dopise sborům.

V diskusi toho bylo řečeno opravdu mnoho. Žel se ukázalo, jak dřívější rozpory a různice mezi sbory ohledně jiných věcí ovlivňují současné rozhodování. Je opravdu otázkou, nakolik „hledáme mysl Páně", a na základě čeho se v posledu rozhodujeme. Co je pro nás zásadní. Podle naší ústavy, bod I/2, jsou „věroučným základem a závaznou normou Písma svatá Starého a Nového zákona". Kéž by tomu tak opravdu bylo...

Vím, že mnozí jsou se současnou situací nespokojeni. Br. kazatel Daniel Kuc to ve svém dopise nazval „hořká výhra pro Topolku", která sice zůstává v BJB, ale většina sborů s ní nechce být ve společenství. I takto je možné interpretovat výsledky sjezdu.

Vnímám, že situace uvnitř naší Jednoty je vážná, ale nechtěl bych vidět věci nějak „apokalypticky". Jsou před námi další rozhovory, jak dál. Např. na květnovém kurzu kazatelů, mezi jednotlivci i sbory, na Mimořádném sjezdu delegátů či Radě zástupců sborů. Kde jsou hranice naší názorové různosti? Jistě, nikdo nechce žít v trvajících názorových rozporech. To nás ničí a bere nám to Boží požehnání, které Bůh udílí jen tam, kde „bratří bydlí svorně" (Ž 133). Kéž bychom usilovali o skutečnou duchovní jednotu, která stojí na Kristu a na jeho Slově, nejen o názorovou toleranci pod jedním „deštníkem". I pro nás přece platí výzva apoštola Pavla: „Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení." 1 K 1:10. Plná jednota smýšlení i přesvědčení - je to nedostižitelný ideál? Jak k něčemu takovému budeme směřovat? Co pro to budeme dělat? Máme dostatek pokory, abychom hledali v modlitbách Boží pomoc, protože sami - jak se ukazuje - na toto nemáme?

Milí bratři, milé sestry, končím své zamyšlení právě touto výzvou. Začněme se více modlit jeden za druhého. Za Boží milost pro naši Jednotu. Posvěťme každý z nás svůj život Bohu. Zkoumejme, jak si stojíme ve víře před Pánem. Současná situace je zkouškou naší víry. Neotvírejme se názorovému relativismu, ale jděme poctivě do Písma a žijme podle něj. Naše současnost i budoucnost záleží jen na našem Pánu. „Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejich srdce je cele při něm" (2 Pa 16,9). A to je šance pro naprosto každého z nás, bez rozdílu. Mějme celé své srdce při našem Pánu Bohu.

Váš v Kristu

Pavel Coufal
předseda Výkonného výboru BJB