Někdy se autoři opakují a ani já nejsem výjimkou. Proto prosím o shovívavost. V poslední době se stalo módou, že se křesťani stále více vyjadřují k politice. I já jsem se tím nechal strhnout. Co mne však udivuje, že angažovaní křesťané na soudobé nešvary hledají výhradně politická řešení. Jakoby už Bůh neměl vše v ruce a církev to měla vyřešit za něho. Možná je to učením katolíků a charismatiků, že církev je Kristus a co neudělá církev, neudělá ani Kristus.

Písmo říká, že se máme především modlit za vládní představitele, abychom mohli žít klidným a zbožným životem v pokoji. Křesťanům se však již pouhý klidný a blahobytný život omrzel, chtějí být vidět, mít přímý vliv a něco znamenat, a tak se politicky angažují ve společnosti. Samotná angažovanost není nic špatného. Obávám se ale, že jim k tomu navíc chybí Boží povolání, zmocnění, znalosti, zkušenosti a prozíravost. Někteří se na sebe rozhodli svolat Boží soud, a tak se otevřeně staví proti vládní moci. Jiní soudy přivolávají schvalováním homosexuality a podobných vymožeností a ještě jiní mluví reálně o politických hrozbách, ale aktivně podporují strany, které tyto hrozby přinášejí a podporují. Jejich praxe je tedy obvykle neužitečná či přímo škodlivá.

Jaké jsou ale dnešní hrozby? Největší politickou hrozbou je samozřejmě islamizace Evropy a příchod milionů imigrantů, kteří toto násilné náboženství přinášejí. V Evropě to není poprvé a je jen otázkou času, kdy tato vlna zasáhne i Českou republiku. V tom se mnoho křesťanů shodne, zatímco jiní historické paralely nevidí a po islamizaci zřejmě touží. Asi prahnou po mučednictví a chtějí své životy položit jako oběti džihádu. Proč ne, jen si možná neuvědomují, že to není přání všech.

Pokud ale nahlédneme na věc prismatem všemohoucího Boha a pohledem historie, vidíme, že si Hospodin používal v historii islám k trestání křesťanských zemí. Severní Afrika, Malá Asie a jižní Evropa jsou toho historickým dokladem.

Pokud někdo rovněž sdílí přesvědčení, že islamizace je hrozbou, dá se s tím něco dělat? Je třeba psát o tom knihy, články, pořádat přednášky a diskutovat o tom? Nemyslím si to. Je podle mne především třeba se zamyslet, jaké hříchy jsou na straně církví a z nich pak činit pokání. Stejně jako Hospodin dokázal v historii odvrátit armády cizinců, pokud se představitelé káli a důvěřovali mu, jistě by to dokázal i nyní. Jenže pokání je to, co dnes církve dělat ani učit nebudou, protože si svých hříchů hluboce váží, jsou na ně pyšné a za žádnou cenu je nechtějí opustit. Připomeňme si některé.

• Některé církve se programaticky staví proti vládní moci a legitimně zvoleným autoritám, aniž by je tyto nutily k něčemu hříšnému.