Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe... (Ž 100,3)

Úvod

Evangelikální křesťané žijí na začátku dvacátého prvního století v období historického přechodu. S tím, jak se západní kultura stále více odcizuje křesťanství, dochází k výraznému odklonu v chápání toho, co znamená být člověkem. Duch dnešní doby již vcelku nerozpoznává krásu Božího záměru pro lidský život a nedovede z ní mít potěšení. Mnozí popírají, že Bůh stvořil lidské bytosti pro svou slávu a že jeho dobrý záměr pro nás zahrnoval naše osobnostní i tělesné ztvárnění v mužské a ženské podobě. Lidská totožnost jako muže a běžně ženy není vnímána jako součást Božího nádherného plánu, ale spíše jako vyjádření vlastní volby jednotlivce. Cesta k plné a trvalé radosti skrze Boží dobrý plán pro jeho stvoření byla nahrazena cestou krátkozrakých alternativ, které dříve nebo později zničí lidský život a zneuctí Boha.

Sekulární duch naší doby představuje velkou výzvu pro křesťanskou církev. Ztratí církev Pána Ježíše Krista své biblické přesvědčení, srozumitelnost a odvahu a splyne s duchem tohoto světa? Anebo se bude držet slova života, nabere odvahu od Ježíše a bude bez bázně hlásat jeho cestu jako cestu života? Zachová si své jasné, opoziční svědectví vůči kultuře světa, který se řítí do zkázy?

Jsme přesvědčeni, že věrnost v naší generaci znamená opětovné vyhlášení skutečného příběhu světa a našeho místa v něm, zejména jako osob mužského a ženského pohlaví. Křesťanské Písmo učí, že existuje jediný Bůh, který sám je Stvořitelem a Pánem všeho. Jedině jemu je každý člověk zavázán radostnou vděčností, srdečnou chválou a plnou oddaností. To je cesta nejen k oslavě Boha, ale i k poznání sebe sama. Zapomenout na Stvořitele znamená zapomenout na to, kým jsme, protože on nás stvořil pro sebe. A nemůžeme pravdivě poznat sami sebe, aniž bychom pravdivě poznali toho, kdo nás stvořil. Nestvořili jsme sami sebe. Nepatříme sami sobě. Naše skutečná identita jako osob mužského a ženského pohlaví je určena Bohem. Je nejen pošetilé, ale i beznadějné pokoušet se učinit ze sebe to, k čemu jsme Bohem nebyli stvořeni.

Věříme, že Boží stvořitelský záměr a jeho cesta spasení slouží k tomu, aby jej co nejvíce oslavily a nám přinesly největší dobro. Boží dobrý plán nám poskytuje největší svobodu. Ježíš řekl, že přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti. On je s námi, nikoliv proti nám. Proto s touhou posloužit církvi Kristově a vydat veřejně svědectví o Božích dobrých záměrech pro lidskou sexualitu, jak jsou zjeveny v křesťanském Písmu, předkládáme následující vyznání a odmítnutí. 

Článek 1

Vyznáváme, že Bůh stvořil manželství jako smluvní, pohlavní a doživotní svazek mezi jedním mužem a jednou ženou, tedy manželem a manželkou, s cílem zplození potomstva. Tento svazek má být obrazem smluvní lásky mezi Kristem a jeho nevěstou – církví.
Odmítáme tvrzení, že Bůh stvořil manželství jako vztah homosexuální, polygamní (mnohomanželský) či polyamorní (více milenců najednou). Taktéž odmítáme, že manželství je pouze lidská smlouva, a nikoliv smlouva uzavřená před Bohem.

Článek 2

Vyznáváme, že Boží vůle, zjevená pro všechny lidi, je pohlavní zdrženlivost (čistota) mimo manželství a věrnost v manželství.
Odmítáme tvrzení, že jakákoliv náklonnost, touha či oddanost ospravedlňuje pohlavní styk před manželstvím nebo mimo něj či ospravedlňuje jakoukoliv podobu pohlavní nemravnosti.

Článek 3

Vyznáváme, že Bůh stvořil Adama a Evu ke svému obrazu jako první lidské bytosti, které jsou si rovny před Bohem jako osoby, avšak s rozdílným pohlavím, jako muž a žena.
Odmítáme tvrzení, že Bohem ustanovené rozdíly mezi mužem a ženou způsobují jejich nerovnost v důstojnosti či hodnotě.

Článek 4

Vyznáváme, že Bohem ustanovené rozdíly mezi mužem a ženou vyjadřují původní Boží stvořitelský záměr a mají být lidem k dobru a k prospěchu.
Odmítáme tvrzení, že tyto rozdíly jsou následkem pádu či představuji tragédii, kterou je nutno překonat.

Článek 5

Vyznáváme, že rozdíly v rozmnožovacím ústrojí muže a ženy jsou nedílnou součástí Božího záměru pro sebepojetí člověka jako muže a ženy.
Odmítáme tvrzení, že tělesné odchylky nebo psychologické stavy ruší Bohem určenou vazbu mezi biologickým pohlavím a sebepojetím člověka jako muže a ženy.

Článek 6

Vyznáváme, že lidé, kteří se narodili s tělesnou poruchou pohlavního vývoje, jsou stvořeni k obrazu Božímu a mají stejnou důstojnost a hodnotu jako ostatní lidské bytosti. Náš Pán Ježíš o nich mluví jako o „eunuších, kteří se už takto narodili z matčina lůna“. Se všemi ostatními jsou pozváni, aby se stali věrnými následovníky Ježíše Krista a přijali své biologické pohlaví, nakolik je možné jej zjistit.
Odmítáme tvrzení, že nejednoznačnost ve vztahu k biologickému pohlaví člověka mu brání žít plnohodnotný život v radostné poslušnosti Kristu.

Článek 7

Vyznáváme, že sebepojetí člověka jako muže a ženy má být vymezeno Božím svatým záměrem ve stvoření a spasení, jak to zjevuje Písmo.
Odmítáme tvrzení, že přijetí homosexuálního nebo transsexuálního sebepojetí je v souladu s Božím svatým záměrem ve stvoření a spasení.

Článek 8

Vyznáváme, že lidé, kteří prožívají pohlavní přitažlivost ke stejnému pohlaví, mohou skrze víru v Pána Ježíše Krista vést plnohodnotný a bohatý život, který se líbí Bohu, pokud – jako všichni křesťané – žijí v čistotě.
Odmítáme tvrzení, že pohlavní přitažlivost ke stejnému pohlaví je součástí přirozeného dobra obsaženého v původním stvoření nebo že tato přitažlivost znemožňuje člověku přístup k evangeliu.

Článek 9

Vyznáváme, že hřích deformuje pohlavní touhy tím, že je odvádí od manželské smlouvy směrem k pohlavní nemravnosti. Tato deformace zahrnuje jak heterosexuální, tak homosexuální nemravnost.
Odmítáme tvrzení, že přetrvávající touha po pohlavní nemravnosti ospravedlňuje nemravné pohlavní chování.

Článek 10

Vyznáváme, že schvalování homosexuální nemravnosti nebo transsexuality je hříchem a že takové schvalování představuje zásadní odchylku od věrného křesťanství a jeho svědectví.

Odmítáme tvrzení, že schvalování homosexuální nemravnosti nebo transsexuality je morálně neutrální otázka, na níž se jinak věrní křesťané mohou, ale nemusejí shodnout.

Článek 11

Vyznáváme, že máme neustále povinnost říkat pravdu s láskou včetně situací, kdy mluvíme k někomu nebo o někom jako o muži a ženě.
Odmítáme tvrzení, že máme jakoukoliv povinnost mluvit takovým způsobem, který zneucťuje Boží záměr stvoření člověka k jeho obrazu jako muže a ženy.

Článek 12

Vyznáváme, že Boží milost v Kristu poskytuje jak milosrdné odpouštění, tak proměňující moc a že toto odpuštění a moc uschopňuje Ježíšova učedníka k tomu, aby umrtvoval hříšné touhy a žil způsobem přinášejícím čest Pánu.
Odmítáme tvrzení, že Boží milost v Kristu není dostatečná pro odpouštění všech pohlavních hříchů anebo že tato milost neposkytuje moc k posvěcení každého věřícího, který je sváděn pohlavním hříchem.

Článek 13

Vyznáváme, že Boží milost v Kristu umožňuje hříšníkům zříci se transsexuálního sebepojetí a skrze Boží shovívavost přijmout Bohem určenou vazbu mezi biologickým pohlavím člověka a jeho sebepojetím jako muže nebo ženy.
Odmítáme tvrzení, že Boží milost v Kristu schvaluje sebepojetí, které je v rozporu s Boží zjevenou vůlí.

Článek 14

Vyznáváme, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky, a že skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání je odpuštění hříchů a věčný život dostupný každému člověku, který činí pokání ze svých hříchů a věří jedině v Krista jako Spasitele, Pána a svůj největší poklad.
Odmítáme tvrzení, že Boží ruka je příliš krátká, aby zachránila anebo dosáhla kteréhokoliv hříšníka.

Zdroj: http://reformace.cz/zod/nashvillske-prohlaseni-o-sexualite-z-biblickeho-pohledu-cislo-137