Lydie Kucová je kazatelkou v Bratrské jednotě baptistů. Slouží společně s kolegou Janem Koukalem v pražském sboru BJB Na Topolce.

Jak tě napadlo být kazatelkou?

U baptistů si sbory samy povolávají muže nebo ženy ke kazatelské službě na základě jejich obdarování. Děje se tak na podkladě Božího oslovení, vystrojení duchovními dary a potřeb toho či onoho sboru. Nejinak tomu bylo i v mém případě.

Co na to říkala Tvoje rodina?

Moje rodina – nejen ta nejbližší – prožívala slavnost instalace, což je veřejný akt uvedení do kazatelské služby na konkrétním sboru, radostně. Toto slavnostní shromáždění před více než dvěma lety proběhlo za hojné účasti okolních sborů a církví, kazatelů a teologů od nás i ze zahraničí, i zástupců výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů (BJB). Musím podotknout, že na sboru působíme jako kazatelé dva, vedle mne ještě kolega Jan Koukal. Oba jsme byli uvedeni do služby ve stejný den a pro všechny přítomné to byla radostná událost.

Pro spoustu lidí je to zřejmě problém. Na čem stojíš, když čelíš odporu?

Ti, kteří mají s baptistickou tradicí přejatou od našich předků problém, si většinou hledají místo jinde, a je to asi dobře. Já osobně, krom několika ojedinělých výstředností, odporu nečelím.

Jak ses dostala ke studiu v zahraničí?

Jednoduše tím, že jsem si podala přihlášku a vzali mě. Při výběru škol jsem si nechala poradit mými předchozími baptistickými učiteli, kteří se dobře orientovali v teologických školách. Při výběru jsem pak nemohla udělat lépe. Studovala jsem v Anglii na Londýnské škole teologie a ve Skotsku na teologické fakultě Edinburské univerzity.

Na co nejraději vzpomínáš?

Velmi ráda vzpomínám na okamžik jednoho mého velkého objevu na studiích v Edinburku. V knihovním archivu tamější teologické fakulty jsem objevila, že na té samé škole, na které jsem studovala, před více než sto lety studoval také první český baptistický kazatel Jindřich Novotný. To mě velmi ohromilo a zároveň nesmírně nadchlo. Uvědomila jsem si, že čerpám ze stejných teologických zdrojů jako můj předek ve víře. Tento pocit sounáležitosti s baptistickým dědictvím se umocnil tím, když jsem pak nastoupila na kazatelskou službu do sboru, mezi jehož členy se nacházejí přímí potomci Jindřicha Novotného a jimž také patří dům, kde byl ustaven v roce 1885 první český baptistický sbor.

Hodně lidí teologická studia od duchovní služby odradila. Bojovala jsi s pochybnostmi nebo Tě to ke službě naopak posunulo?<

U teologických studií je to jako s Božím slovem. Také člověka určitým způsobem tříbí. Odřezávána je povrchnost, mělkost, jde se až na dřeň, aby pak zůstala čirá víra. Teologická studia mi dala nadhled, hloubku i potřebnou výbavu pro mou pozdější výuku i kazatelskou službu.

Jaký je Váš sbor Na Topolce?

Náš sbor je ekumenicky otevřeným křesťanským společenstvím, jehož počátky spadají do prvního desetiletí 20. století. Sbor má za sebou bohatou baptistickou historii, kterou jsme si nedávno připomínali při 90. výročí postavení Domu smíření – naší modlitebny. V okruhu našeho sboru působilo a dodnes působí několik významných osobností českého baptismu. Mohu alespoň jmenovat prvního kazatele našeho sboru Jindřicha Procházku, zakladatele baptistického teologického semináře a dlouholetého tajemníka Bratrské jednoty Chelčického (dřívější název BJB). Ze současné doby pak Petra Macka, autora řady teologických knih a článků vztahujících se k radikální reformaci (větvi, ke které se baptisté hlásí) a také letitého kazatele našeho sboru. Pokud bych měla popsat život sboru, jistě nic nepokazím, když pozvu k nahlédnutí pořadu České televize „Křesťanský magazín“ z poměrně nedávné doby (r. 2016), v němž jsou očima našeho sboru baptisté detailněji představeni (odkaz na televizní pořad).

Čeho si na něm nejvíc ceníš?

Na sboru si cením jeho otevřenosti vůči působení Ducha. To se odráží v tom, že sbor baptistickou (rozuměj křesťanskou) tradici v kontextech současné doby vždy znovu a znovu promýšlí. Přitom se vede poctivý teologický rozhovor a zápas. K tomuto zápasu na prvním místě patří hluboké přemítání nad tím, co skutečně znamená, když vyznáváme, že „Ježíš je Pán“. Čeho všeho se to v životě našeho společenství týká, kam až zasahuje a s jakými důsledky pro náš sbor. K baptistickému chápání života církve patří, že rozhovoru se účastní celé společenství, nikoliv jen jeho jakási privilegovaná část. To se snažíme praktikovat i u nás, a myslím, že se nám v tom celkem daří.

Co je akcentem Tvé služby?

Mým akcentem je Kristova láska, kdy si připomínám slovy apoštola Pavla, že kdybych mluvila jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměla, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Pavel ještě pokračuje, když vyznává, že kdyby měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, kdyby měl tak velkou víru, že by hory přenášel, ale lásku by neměl, není nic.

Máš oblíbené téma, k němuž často při kázání dospěješ?

Mohu-li odpovědět jedním slovem, tak je to Evangelium. Pokud by předmětem kázání mělo být plané moralizování, poplašné horování či politická agitace, nebylo by s církví něco v pořádku.

Zdroj: www.krestandnes.cz