Mk 6:7
On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: .Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

Mk 12:29-30
Ježíš odpověděl: „První je: "Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jesť a .budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly'".

Př 4:23
Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

Rozdělená doba je především produktem rozděleného srdce. Naše srdce (nebo chcete-li duch či vůle), z něhož vychází naše jedinečná rozhodnutí a kreativita, bylo stvořeno pro intimní spojení s Bohem. Bez něj nedokáže správně fungovat a sami je nedokážeme nijak přeprogramovat. Hřích rozděluje lidské srdce a vede nevyhnutelně k tomu, že žijeme „dvojí život". 

Srdce bylo pro Ježíše naprosto zásadním tématem. Nepřišel proto, aby upravil naše vnější chování a nastavil náročnější pravidla. Přišel proto, abychom skrze něj mohli milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Když nám dal svého ducha, obnovil v našem nitru spojení a vztah s Bohem, díky němuž voláme Abba - Otče. 

Narodili jsme se znovu, ale mnoho z našeho myšlení, emocí a vztahů je stále neproměněno a nepodobno Kristu. Jako učedníci Kristovi nemáme jiný cíl, než aby se působením Boží milosti naše nitro stávalo podobnějším Kristu. A my byli cele prostoupeni jeho láskou i láskou k lidem kolem nás. Učednictví ale mnohdy není naší hlavní prioritou.

Je snadné přestat chránit své srdce. Ctít Boha jen svými rty, ale srdce mít daleko od Boha. Současná církev čelí specifickým výzvám ohrožujícím naše srdce. Kromě arci nepřítele, kterým je hřích samotný, žijeme v době rozptýlenosti a nepozornosti. Je tolik věcí, které soutěží o naši pozornost, že žijeme ve stavu téměř neustálé rozptýlenosti.

Dokonce „rozptýlení" vyhledáváme. Nechceme myslet na ten tichý hlas uvnitř, protože se někdy obáváme, co bychom zaslechli nebo se hrozíme ticha. Jsme zaměstnáni mnoha aktivitami a sbíráním vědomostí, ale je stále obtížnější mít čas, kdy skutečně zaměřujeme pozornost na to, co Bůh dělá nebo chce dělat v našich životech nebo skrze nás.

Máme vnitřní pocit, že jsme od Boha daleko, že jsme se odcizili, že naše víra je jen teorie bez obsahu, který nás dříve lákal. Všudypřítomný spěch nás může snadno okrást o spočinutí a radost z obyčejných věcí, pokud nereflektujeme, kde je v našich každodenních životech Bůh přítomen nebo kde jeho přítomnost naopak ignorujeme nebo vytěsňujeme. Je to ale „skrytý člověk srdce v nepomíjitelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem vzácný" (1 Pt 3:4).

Modleme se za:

• sebe navzájem, abychom byli pozorní k tomu, co Bůh chce a dělá v našich životech. (Můžete se ve dvojicích sdílet, jak k vám Bůh mluví a kde vidíte jeho přítomnost ve svém životě. Jaké výzvy a úkoly před vás staví.)
• to, aby se různými formami dařilo duchovnímu růstu, proměně a učednictví v našich společenstvích. Za otevřené životy a schopnost ve zranitelnosti sdílet své zápasy i otázky, vyznávat si hříchy a povzbuzovat se v následování. Za prostor pro nedokonalost v církvi, to, abychom pokud možno vytěsnili z našich životů spěch a planý aktivismus. Za odpočinutí pro ty kdo jsou ze svého křesťanství nebo služby vyčerpaní, obnovu modlitebního a niterného života církve. Za rozvoj duchovních disciplín a cvičení v církvi.
• to, abychom rostli ve schopnosti naslouchat Bohu a rozhojňovala se v našich životech jeho milost.
• milost k pokání tam, kde nás hřích odcizil Bohu nebo kde štěpí naše srdce a žijeme dvojí život - jeden před lidmi a druhý před Bohem a vlastním srdcem.