...

Celé téma se nás dotýká rovněž velmi osobně, a to s ohledem na současné dění v Bratrské jednotě baptistů, ze které pocházíme, a od které jsme se museli v poslušnosti Pánu oddělit. V současné době z BJB vystupuje 5 z jejich nejkonzervativnějších sborů, a to pro její veliký úpadek, plynoucí z dlouhodobého kompromisu. To se projevuje v odklonu od plného přesvědčení v neomylnost Písma, ve spolupráci s jednoznačně odpadlými církvemi v ekumenickém hnutí, včetně církve papeženecké, v toleranci jasné neposlušností příkazů Božího slova např. ohledně žen kazatelek nebo sodomie u některých sborů – protože ochota zůstávat ve svazku se sbory, které v těchto věcech instrukce Písma popírají, ať už v praxi či v teorii, je jejich tolerancí – a v mnoha dalších věcech.

Na tento krok reagoval Výkonný výbor BJB svým prohlášením, ve kterém odmítl důvody 5 sborů jako údajně nepodložené a nepravdivé. Na něj vlastně tento článek reaguje především. Ta slova jsou však marná, protože skutky a spolky, se kterými se BJB sdružuje, hovoří samy za sebe. BJB neopouští učení o ospravedlnění z pouhé víry, i když odmítá označit jako falešnou církev Řím, který ospravedlnění z pouhé víry odmítá? Nesmysl. Cožpak bychom, jak uvádíme výše, neopouštěli učení o Trojici, kdybychom odmítali označit coby falešnou církev jehovisty či mormony? Jistě opouštěli. A pokud jde o Řím, nenechme se zmást tím, že papeženci uznávají ospravedlnění z víry – rozdíl, na kterém vše závisí, je to slovíčko pouhé. O něm byla celá reformace.

Nakonec, velmi výstižným dokladem bídného stavu BJB je už sama skutečnost, že pro mé naprosté odmítnutí jakéhokoliv spolčení s římskokatolickou církvi – což je mimochodem historický protestantský postoj, společný všem jeho proudům – byla hned na počátku ze strany BJB uťata jakákoliv spolupráce s námi, která byla zpočátku z naší strany zvažována coby naplnění té zodpovědnosti, kterou jsme měli vůči lidu, ze kterého jsme pocházeli. To bylo to jasné povolání Boží, které mi Pán Bůh dal ze třetí kapitoly Ezechiele, že mne neposílá k lidu cizímu, ale k domu Izraelskému a to, abych strážný byl jemu a slyše slov z úst Hospodinových, napomenutí dal jemu, aby se i navrátili na stezky staré.

Když jsem ale byl již v roce 2007 osloven volební komisí Vinohradského sboru BJB ohledně kandidatury na kazatele, celý pohovor ztroskotal právě na mém odmítnutí jakéhokoliv spolku s Římem. A tak byl zapečetěn náš rozchod s BJB – naší rodnou denominací, s níž nás pojí vztah už od 30. let minulého století – a i Vinohradským sborem, kde jak můj otec, tak dědeček byli kazateli a vůdci. Nutno dodat, že ti, co teď vystupují, se v tomto nečistém spolku „patlali“ dalších 11 let, i když vše bylo jasné již tenkrát a i mnohem dříve.

Co se týče vystoupení 5 sborů sice hodnotíme jako krok správným směrem, ale zároveň smutně vnímáme, že jejich návrat ke stezkám starým je stále neúplný, zejména pro svazky s novokalvinistickými skupinami, které se sice odkazují na vzácné předky ve víře, ale v praxi popírají a pošlapávají mnohé, za čím tito muži Boží minulosti stáli, jak výstižně popisuje Dr. Peter Masters, současný kazatel Spurgeonova sboru Metropolitan Tabernacle.

Celá otázka oddělení je pro většinu dnešních křesťanů přinejlepším okrajová, jestli nad ní vůbec přemýšlí jinak než v negativním kontextu. Přitom je ale v mnoha ohledech zásadní, protože ukazuje na sílu, nebo častěji spíše absenci, přesvědčení ohledně podstaty a důležitosti věcí, ohledně kterých se (ne)oddělujeme od těch, kdo nestojí na stejné pozici. Nepopíráme, že někdy neoddělení vyjadřuje správné rozpoznání relativní (ne)důležitosti předmětné otázky – již jsme zmínili třeba eschatologické pozice. Ano, jsou zde zásadní body, u kterých nelze uhnout, především realita viditelného druhého příchodu Pána Ježíše, ale vedle toho jsou zde legitimní různé názory na spoustu s tím spojených detailů, jak přesně má vše probíhat – a skutečnost, že se kvůli tomu od bratří neoddělujeme, ukazuje na to, že to (správně) nepovažujeme za tu nejzásadnější otázku, byť jsme třeba jinak o své pozici silně přesvědčeni.

Stejně tak ale neoddělení ukazuje na to, jak nepohnutelní ve skutečnosti jsme v otázkách, které sami ústy označujeme za ty nejdůležitější, totiž ty, které rozhodují o tom, zda je někdo pravý křesťan či nikoliv. Máme za to, že s pravým, biblickým křesťanstvím je neslučitelná sodomie či její obhajování? Popírání ospravedlnění z pouhé víry bez skutků Zákona? Uctívání kohokoliv jiného než Trojjediného Boha? Popírání pravdivosti některých částí Písma? Či ještě jiných věcí? A jsme zároveň v oficiálních spolcích s denominacemi, kde vše uvedené buď odmítají výslovně, nebo to aspoň v jejich praxi nehraje velkou – či spíše žádnou – roli? Pak zajisté toto vše opouštíme, jakkoliv bychom se k uvedenému i otevřeně hlásili. Protože samotná slova nepodpořená činy nakonec neznamenají nic. Tím nezbytným činem je právě – oddělení.

A ještě jedno slovo, co se týče závěru otevřeného dopisu výkonného výboru BJB o ponechání těch, kteří zůstávají v BJB, na pokoji. Naše slovo jim zní takto: Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran (Zj.18:4)!

Kazatel Miloš Šolc III.
autor je kazatelem Svobodné presbyterní církve

Komentáře pod článkem:

Jiří Aron:

U těch odcházejících pěti sborů se nejedná ani tak svazky s více novokalvinistickými skupinami, jako se skupinou jednou jedinou. Její sídlo se nachází v Los Angeles, hlavním vedoucím a mozkem (know-how) hierarchie je John MacArthur. Oba vedoucí této skupiny, působící v ČR, jsou na MacArthura napojení, finančně i teologicky, přes The Masters Seminary a jeho tuzemskou pobočku, tzv. Český biblický institut. Vystupují navenek jako ochránci pravého biblického učení. Ale jedním ze znaků, že se jedná o učení, které není v souladu s s Písmem, je opakovaný důraz jejich vyučování na jednání člověka, místo na osobu Pána Ježíše Krista a vztah s nim. On není jen morálním vzorem pro člověka. Je jediným možným prostředníkem mezi Bohem a člověkem, bez Něj nemůžeme činit nic. Nechci tvrdit, že oni tyto pravdy o Kristu neznají, ale to, že podle nich neučí. Dá se uvést více konkrétních příkladů, protože tato vyučování jsou veřejně dostupná na webu. Pokoušel jsem se spojit s autory kázání, jestli jsou ochotni nechat své učení společně porovnat s Písmem, ale neměli žádný zájem se zapojit do diskuse, bohužel.

Proto nemohu plně souhlasit se závěrem článku bratra Šolce. Jak jsem věc z dálky sledoval tak mám zato, že rozumím důvodům toho letošního oddělení z BJB a chápu je. Na druhou stranu jde o to, nedostat se, příklonem k macarthurismu, z bláta do louže. Potřebujeme se my všichni obrátit k Bohu, k Pánu Ježíši Kristu. A ne k člověku.

Martin Hýsek:

Dobrý den, pokud jde o ty novokalvinistické skupiny, míněny nebyly na prvním místě svazky formální, ale jakási duchovní spřízněnost s nimi, totiž to, že bez ohledu na formální navázanost či nenavázanost kráčí ve stejné linii, zcela ve smyslu varování Dr. Masterse, viz odkaz. Je to linie, která nedává skutečnou odpověď na světskost v církvi a absenci pravé bázně Boží, což je jeden ze zásadních problémů moderního (nového) evangelikalismu, nad kterým si stýskal už před desítkami let Dr. Martyn Lloyd-Jones. O to zde běží.

Jiří Aron:

Ano, je to jen jiná forma neoevangelikalismu a proto v článku postrádám jasné varování, že ani tato forma není s biblickým křesťanstvím slučitelná, takže oddělení se tímto směrem je marné. V této souvislosti podporuji přání VV BJB, aby se macarthuristé soustředili ve své práci na své sbory.

Zdroj: www.izachar.cz/presvedceni-nehemiasovo-eliasibovo/#more-1945