poslal Nepřihlášený Další výzva Výkonnému výboru a delegátům SD:
Ještě o něco Vás, vážený bratře, a všechny ostatní na SD velice prosím: nevylučujte Topolku z rodiny BJB. Kdo je šmahem odsuzuje, dokazuje tím, že jim nerozumí - a co hůř, vůbec se o to nesnaží; možná se dokonce naopak obává, aby jim nezačal rozumět a neztrapnil se se před jinými.
Topolečtí sourozenci netvrdí ani si nemyslí, že homosexualita je dobrá,
normální a bohulibá věc. Ale rozlišují mezi případy, kde jde o svévoli (která
pak plodí bezbožné projevy jako nemravné a cynické festivaly, snaží se
diktovat heterosexuálům a sobecky, možná dokonce se záměrem zneplodnit a
tím vyhladit lidstvo usilují o adopci a vychovávání dětí) a tedy o
skutečný hřích - a o případy, kde jde o nemoc. Písmo ovšem homosexualitu odsuzuje,
je ale možné, že v té době ještě ta, která je nemocí, neexistovala - jako
neexistovala AIDS.
Ne vše se dá vždycky jednoznačně rozškatulkovat a onálepkovat. Je
hříchem vražda? Je. Ale i Dietrich Bonhoeffer byl mezi těmi, kdo
připravovali atentát na Hitlera, a jistě je v nebi. Je hříchem lež? Je. Ale
byli Bohem odsouzenými lháři ti, kteří za nacismu vystavovali Židům falešné
pasy? Je hříchem podvod, obcházení zákonů a nepoddanost vrchnosti? Je. Byl ale
hříšníkem bratr Andrew a mnozí jiní, kteří pašovali (a dosud tak činí, např. do
Číny) Bible a křesťanskou literaturu do komunistických zemi?
Krom toho, a možná především: Topoleckým jde o to nejzákladnější, přivést co
nejvíc lidí - tedy i homosexuály - ke Kristu. Tedy i ty, kteří zřejmě jsou
křesťany jen ve vlastních očích, ale nejsou znovuzrození a sdružují se třeba ve
spolku Logos. Připomeňte si prosím, jak celá hysterie proti Topolce začala:
tím, že někdo - v rámci BJB, ale zcela v duchu StB - udal a rozšířil jejich
oznámení z vývěsky o chystaném setkání právě se spolkem Logos, načež
následovaly výslechy hodné právě StB nebo inkvizice. V křesťanské církvi! A
přitom: jak jinak lze sebekontroverznější skupinu přivést ke Kristu, než
tím, že se za ně nejen budu modlit, ale také s nimi komunikovat, rozebírat s
nimi v duchu přátelské rovnoprávnosti jejich problémy a projevovat jim
bezpodmínečnou lásku po vzoru Pána Ježíše? Nedojde takto - a kdyby i jen u
jednoho! - daleko spíše k zázraku, že dotyčného Pánova láska skutečně osvítí a
logicky jej dovede k proměně života, včetně uzdravení z homosexuality?
Zbaví-li se BJB tohoto rozměru své služby reprezentovanému Topolkou, ublíží
především sama sobě a - též svému - Velkému poslání přikázanému církvi Pánem.
S pozdravem Ivana Kultová
