Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byla v roce 2018 odevzdána diplomová práce Michala Hambálka s názvem "Bratrská jednota baptistů v Československu v prvních letech komunistického režimu (1948-1953)".

Citujeme zde z anotace této diplomové práce:

Bratrská jednota baptistů v Československu byla jednou z malých protestantských církví, které zažily nepřátelskou atmosféru komunistického totalitního systému. Komunisté museli nově uspořádat vztahy mezi státem a církvemi, což znamenalo, že první léta nového režimu (1948-1953) byla obdobím nejistoty pro všechny náboženské komunity v zemi. V diplomové práci si pokládáme otázku, jaká byla strategie komunistického režimu vůči relativně malému křesťanskému společenství, a jaká byla strategie baptistů v těchto nových podmínkách. Státní politikou bylo mít baptistickou církev pod svou kontrolou. Administrativní restrikce církvi ztěžovaly její snahu o to pokračovat ve svém tradičním křesťanském způsobu života. Tato práce také popisuje dva momenty, kdy se situace vyhrotila: Většina baptistických sborů na Slovensku byla na několik měsíců na konci roku 1948 zavřena a později v letech 1952-1953 bylo baptistické vedení spolu s velkým počtem kazatelů vyšetřováno a odsouzeno v politických soudních procesech k vězení za komunisty smyšlenou špionáž pro USA.

Citujeme zde poslední dva odstavce ze závěru této diplomové práce:

Strategie církve lze shrnout takto: snaha nepřestávat v dobře nastartovaném poválečném rozvoji a pokračovat ve svém církevním křesťanském životě i nadále, akceptace vnuceného státního uznání (a tím i státního dohledu), aktivní přístup ke krizím a nabízení řešení, formální loajalita (např. sliby duchovních), snaha o zachování existence církve, nakonec přijetí požadavků státní moci (konferenční prohlášení z roku 1953).

Cíle komunistického režimu byly odlišné od cílů, které měla Bratrská jednota baptistů. Komunisté se snažili především získat plnou kontrolu nad společností, církve pro ně představovaly konkurenci, a to jak mocenskou (hlavně v případě římských katolíků), tak myšlenkovou – křesťanská víra nestaví na první místo komunistickou stranu. Baptisté usilovali o to plnit své křesťanské poslání, a ačkoliv neměli politické a mocenské ambice, vytvářeli tak jistou alternativu vůči režimu. Jejich způsob vedení církevního života jim dával určitou nezávislost. Komunisté se tedy snažili, stejně jako u všech ostatních církví, tuto nezávislost nahradit podřízeností režimu a jeho ideologii. Při posuzování hořkého závěru celého sledovaného období – prohlášení z baptistické konference 1953 – je nutné mít na paměti, že komunistická diktatura soustředila ve svém zakládajícím období obrovské množství moci a ovládala všechny klíčové pozice – bezpečnostní orgány, jurisdikce, zákonodárství, vysocí úřední činitelé formující celostátní proticírkevní politiku, regionální orgány se svými církevními pracovníky atd. Zdá se tedy, že ve chvíli, kdy totalitní moc s prakticky neomezenými možnostmi zaměřila svou pozornost na Bratrskou jednotu baptistů, neměla tato celkem malá denominace proti ní šanci.

Celá diplomová práce ke stažení