Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! … Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. (Ž 133,1 a 3b)

Dnes máme přemýšlet nad známým textem ze Žalmu 133. Žalmista v něm zmiňuje jednu hlubokou teologickou pravdu, která je ověřená staletími a je jakoby závanem čerstvého vzduchu, který buď zakoušíme, nebo po něm toužíme snad každý den. Jak zní tato jednoduchá pravda pro dnešní den?

„Je prima, když se v církvi nehádáme.“

Je skvělé, když můžeme ve své vlastní rodině nebo v té sborové prožívat jednotu a svornost. Je osvěžující jako rosa z hor, když se nemusíme hádat, přít o slovíčka nebo rozebírat otázky, které nás rozdělují. Je prostě požehnáním, když je nám spolu dobře.

Takové blaho není samozřejmostí. Jistě je čas se smát, i čas spolu plakat. Za toto požehnání svornosti můžeme buď prosit, něco pro to udělat nebo za takové obecenství děkovat.

Petr Coufal (Olomouc)

Zdroj: Slova života - zamyšlení k 9.12.2019

Citováno podle www.bjb.cz/slova-zivota/pozehnani-bratrske-svornosti