|
| | | Kdo je Online | Právě je 76 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
poslal Nepřihlášený Ve chvíli osobních ztrát i obecných ohrožení či katastrof se často setkáváme s názorem – někdy míněným jako útěcha, jindy jako pouhé konstatování –, že všechny bolesti, či dokonce všechno zlo kolem nás je tu z Boží vůle.
Takový názor na základě biblické zvěsti rozhodně nesdílím. Věřím, že Bůh zjevil svou vůli zřetelně a jednoznačně v Ježíši Kristu. Ten nikomu bolest nepůsobil, naopak uzdravoval, a ty, kdo si nějaké „klepnutí přes prsty“ zasloužili, trestal jenom slovem. To podle mne znamená, že to zlé či bolestivé, které se děje – to, které si lidé navzájem působí nebo které se jim přihodí – Boží vůlí není. Bůh to „dopouští“ – tím, že dal svému stvoření svobodu. Toto dopřání svobody patří k „dobrotě“ stvoření. Když je ta svoboda zneužita nebo když se věci někdy nevyvinuly tak, jak by měly nebo jak bychom si přáli, nepochybuji, že Bůh dělá vše, aby se i uprostřed toho oslavil jako náš dobrotivý Otec. Proto i zlo, které se díky té svobodě stvoření proti dobrému prosadilo, dokáže vždy nějak použít ve prospěch toho, co jeho vůlí skutečně je, a to je především naše víra, láska a naděje.
Bible jistě umožňuje i jiné výklady Boží vůle, ale podle mne by bylo chybou jim dávat přednost nebo je nějak kombinovat s tím, co nám bylo zjeveno v Kristu. Když Ježíš říká: „Já jsem ta pravda“, týká se to nepochybně hlavně toho, jakou „vypovídací hodnotu“ má jeho zjev a jeho příběh pro naše myšlení o Bohu, o nás a o našem světě. A to není jen nějaká dílčí pravda, ale pravda základní, ta, která nám smí a má vrhnout světlo na všechno ostatní.
Jestli je pro někoho „vírou v Boha“ víra, že všechno, co se děje, je Boží vůle, nechci mu to brát. Někdo takto chápe i slova „Buď vůle tvá“ z modlitby Páně. Jenže to je právě příklad, který se pro to nehodí. Ta slova nejsou rezignací, ale prosbou – tak jako všechny ostatní prosby v té modlitbě: „Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, chléb náš vezdejší dej nám dnes, odpusť nám naše hříchy, neuveď nás v pokušení, zbav nás od zlého“. Ano, právě: „zbav nás od zlého“ na znamení toho, že tvá vůle – ta, kterou jsi nám zjevil ve svém Synu, v tom všem, co konal i co říkal – se prosazuje jak „v nebi“, tak i „na zemi“. Ježíš sám přijal pokyn k sebeoběti jako Boží vůli, ale to, že jí dal přednost před tím, co by býval chtěl sám, nebyla rezignace, ale odhodlání souznít nakonec i skrze vlastní smrt s Láskou, která se rozhodla zahrnout všechny.
Jen takové přesvědčení motivuje věřící k tomu, aby osobním ztrátám i všem zkouškám, kterými sami nebo spolu se svým okolím procházejí, čelili s pevnou nadějí, a aby se zapojili do úsilí zlu či zhoubě, ať postihují kohokoliv, zabránit, nebo je aspoň omezit a jejich neblahé důsledky překonat a napravit.
Petr Macek
Zdroj: Síť víry
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 0 Hlasů: 0
|
| | | |
|
|
Re: O Boží vůli (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: rakato v Čtvrtek, 02. duben 2020 @ 22:25:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Uvažovat nad biblickým zjevením ohledně Boží vůle se nedá vtěsnat do jednoho krátého článku. O Boží vůli bylo napsáno mnoho knih, vyslovena řada kázání. Naneštěstí - i když to chápeme - většina těchto úvah se zabývá Boží vůlí ve vztahu k nám, ke mně. Jaká je Boží vůle pro můj život ? Jak mohu poznat Boží vůli ? Jak mohu pomoci druhému věřícímu rozpoznat, co je Boží vůle pro jeho život ? Boží vůle má však nadčasový - nebo mimo-časový - charakter. Protože je to vůle Boží - a Bůh existuje mimo čas a prostor - i Jeho jednání a tedy Jeho vůle patří mezi to, čemu v časnosti rozumět nikdy nemůžeme. Jedno je však jisté : hovořit o Boží vůli je hovořit o Boží svrchovanosti. Když říkáme, že Bůh je svrchovaný, říkáme tím, že Bůh má v ruce řízení všech věcí, minulých, přítomných i budoucích. Svrchovanost je neoddělitelnou součástí božství. Nic se neděje bez Božího vědomí a bez Jeho vůle. Všechno, co se děje v celém Jeho stvoření, je součástí Jeho dokonalého, všeobsahujícího záměru (Řím.11,36 a 1.Kor.8,6 a Ef.1,11 a 1.Tim.6,15). Do toho samozřejmě patří i pád a spasení člověka skrze Pána Ježíše Krista. Někteří dělají rozdíl mezi jakousi "aktivní" Boží vůlí a Boží vůlí, která "dopouští". To nedává smysl, a není to biblický pohled na Boha a Jeho vůli. Když Bůh něco "dopustí", znamená to, že se v tom "pasivně angažuje", takže je to stále jeho dokonalá, všeobsahující vůle, záměr. Pán Ježíš Kristus je samozřejmě vyvrcholením a klíčem veškerého Božího konání (Kolos.2,15-20). Ovšem dějiny světa a celého vesmíru - v podřízenosti Kristu - jsou plné všech možných událostí (zemských i nebeských), které z našeho časného a částečného pohledu a chápání nějak nepatří do toho, čemu říkáme Boží vůle. Otázky existence zla, hříchu, bolesti, smrti - to všechno je harmonicky složeno v Božím záměru a Jeho věčné, dokonalé vůli. Mimochodem, člověk měl poměrně dost neomezenou - i když ne plně - svobodnou vůli jen jednou a jen na chvíli - do okamžiku pádu. Od té chvíle se o svobodné vůli člověka nedá mluvit. Nepovažuji tedy za mylné chápat všechno to špatné a zlé kolem nás - ale i v nás - za součást Boží vůle. Bůh to nejen dopouští, On je v tom svrchovaně zapojen, je i dnes aktivní, i dnes jedná - třeba i přes COVID-19. Veškeré zlo, s nímž se setkáváme znovu a denně, však musíme vždycky filtrovat přes Kristův kříž. Kristův kříž byl nejvyšším projevem zla a Zlého. Nikoli však s Božím dopuštěním, nýbrž z Boží vůle. Kristovo vzkříšení pak bylo a zůstává důkazem toho, že i zlo má jen omezenou moc, a že vítězství patří svrchovanému Bohu. |
|
| |
|
|