»Neměl bys [...] žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry« (Jan 18,11), řekl Ježíš římskému místodržiteli. Katoličtí monarchové vždycky vládli s přesvědčením, že tento výrok je oprávněný. S vědomím, že i kdyby neměli výslovnou podporu různých společenských stavů, je zákon, kterého nutno dbát, jasně vepsán do všech srdcí a myslí, takže absolutní panovník musí absolutně dbát Bohem stanoveného, věčného zákona.

Pak přišla doba konstitučních monarchií a po nich republiky, v nichž už nebylo nic absolutního, všechno bylo vázáno na konsenzus, na většinu hlasů v parlamentu. S výjimkou platných pravidel stanovených Ústavou. Co se děje dnes? Vrátili jsme se k vrchnosti, vládnoucí nebeskou mocí shůry? To jaktěživ ne! Tak hluboko jsme neklesli. Jsme přece moderní! Milostpán s rozepnutým sakem, vysvětluje prostě, ba familiárně pro všechna média společně, že výsledky, kterých jsme dosáhli, jsou takové, protože jsme skvělí, tedy nejen proto, že on se tak brilantně postaral o naši přítomnost, jakož i budoucnost. Nebyl však vybrán Bohem, aby stál v čele našeho národa. Ledaže by Bůh vybral někoho, kdo považuje víru za volitelný doplněk méně důležitý než tabák, svátosti nepokládá za nic a nerespektuje ani pietas ve vztahu k zesnulým, což je charakteristika naší kultury od dob římské res publica.

Je tento milostpán premiérem podle Ústavy? Ani to není zřejmé vzhledem k tomu, že ji vychytrale obchází. Nemluvě o vědcích, kteří se zvolili, aby mu pomáhali v tomto nesnadném umění vládnout bez parlamentu, a naléhavě doporučují, že starším lidem je třeba pomáhat rozlišovat, co je správné a co pochybené, přirozeně pro jejich dobro. Copak takto nejedná i Bůh? Ať jsou tedy staří doma. Vzduch jim nesvědčí. Život pro ně není. Ať jsou doma a meditují. Ať přemýšlejí o tom, jakou zátěží jsou pro ty, kdo jim budou platit důchody a kdo je budou opatrovat, když se roznemohou. Ať konečně uvažují a využíjí příležitost, která je podle radikálně demokratického principu nabízena všem, totiž svobodně si posloužit eutanázií.

V tomto případě však milostpán dokázal odvážně odporovat vědcům, které si vybral, aby vládnul. S velkou prozíravostí odmítnul neústavní normu, zavádějící rozlišení mezi občany pod a nad šedesát let, což bylo oblíbené téma speakera Hnutí pěti hvězd, Beppe Grilla. Stranou ponechal židovsko-křesťanskou víru, která rozjímá o stoletém praotci Abrahamovi, s nímž počala devadesátiletá Sára; stranou ponechal také Mojžíše, jemuž bylo 80 let, když byl Hospodinem poslán do Egypta vysvobodit lid z otroctví; stranou ponechal jiné ústavní normy. Ke komu se odvolává? Kdo je otcem milostpána, který nám s tak laskavou starostlivostí připomíná, jak dobře nám vládne? Koho jsme se stali nevolníky, povoláni být poddáni pro své dobro, když byly odloženy volby, ve kterých by lid s největší pravděpodobností preferoval vládu pravého středu? Jaké vědě jsme povoláni uctivě se poddat?

Angela Pellicciari

Článek italské historičky a publicistky z internetového portálu La Nuova Bussola Quotidiana, 29. dubna 2020

přeložil Milan Glaser

Zdroj: www.radivaticana.cz