Reakce na článek v časopise Kostnické jiskry - Evangelický týdeník 11/2020 "Moje nevyřešené obavy z COVID-19 a nařízení vlády"

Autor jakoby si neuvědomoval, že církev je i v době odluky od státu zároveň součástí širší polis (lokální lidské pospolitosti), od které se nemůže odstřihnout. I kdyby byla tajnou organizací, na jejíž setkání nemá nikdo jiný přístup, tak pokud nežije trvale někde v izolaci, zůstává tak či onak ve fyzickém kontaktu s ostatními lidmi. A je to právě tento kontakt, který je v těch karanténních opatřeních na zřeteli.

Navíc, církev tajnou organizací není, její shromáždění jsou přístupná veřejnosti a právě baptisté vždy patřili k těm, kdo do svých bohoslužebných shromáždění širší veřejnost horlivě zvali. Proto i kdyby nakrásně vyhlásili, že nečlenové jsou na jejich veřejná shromáždění zváni jen „na vlastní nebezpečí“, těm, kdo za tu širší obec (město, stát) a za její blaho – v tom nejobecnějším slova smyslu – odpovídají (a k tomu byli v demokracii svobodně zvoleni), by to nemohlo stačit: Po návratu ze shromáždění církve by všichni museli do karantény.

Petr Macek (teolog)

Zdroj: Kostnické jiskry - Evangelický týdeník 15/2020